Výklady veršů 2,14-2,15
2. 14. 5. Rabi Jose Galilejský tento verš vykládal ohledně [cizích] říší: „[Stojí psáno:] ‘Má holubice v rozsedlinách skály’, neboť se ukrývali ve skrytu [cizích] říší. ‘Dej mi spatřit svůj vzhled’, to je studium. ‘Dej mi slyšet svůj hlas’, to je dobročinnost.
(A jednou už [rabíni] hlasovali v domě Alijat arim v Lódu1) a říkali: „Co je důležitější? Studium nebo praxe?“ R. Tarfon říká: „Důležitější je praxe.“ R. Akiva říká: „Důležitější je studium.“ [Rabíni] hlasovali a rozhodli, že důležitější je studium, protože vede k praxi.)
‘Vždyť tvůj hlas je sladký’, to je studium. ‘A tvůj vzhled je příjemný’, to je dobročinnost.”
1) Jde o událost popisovanou v Kidušin 40b. Tam se ovšem mluví o schůzce ‘v podkroví (alija) Nitzova domu v Lódu’. Tehdy se rabíni museli sejít v tajnosti, protože tato událost se odehrála v době hadriánských represí, kdy bylo zakázáno studovat a dodržovat židovské zvyky.
2. 14. 6. Rabi Huna a r. Acha jménem rabiho Achy bar Chanina tento verš vykládali podle názoru rabiho Meira ohledně Stanu setkávání: „[Stojí psáno:] ‘Má holubice v rozsedlinách skály’, neboť se ukrývali ve skrytu Stanu setkávání. ‘Dej mi spatřit svůj vzhled’, neboť je psáno: ‘A svolala se pospolitost ke vchodu Stanu setkávání’ [Le 8,4]. ‘Dej mi slyšet svůj hlas’, [neboť je psáno:] ‘A spatřil to všechen lid. A zajásali’ [Le 9,24], [což znamená], že zpívali krásnou píseň, neboť spatřili novou věc. Kvůli tomu zpívali novou píseň. ‘Vždyť tvůj hlas je sladký’, to je ta píseň. ‘A tvůj vzhled je příjemný’, jak si můžeš přečíst: ‘A přiblížila se celá pospolitost a stanuli před Pánem’ [Le 9,5].”
R. Tanchuma řekl: „Oni to vyložili podle názoru r. Meira ohledně Stanu setkávání, také já to vyložím podle názoru rabínů ohledně Chrámu: [Stojí psáno:] ‘Má holubice v rozsedlinách skály’, neboť se ukrývali ve skrytu Chrámu. ‘Dej mi spatřit svůj vzhled’, jak si můžeš přečíst: ‘Tehdy shromáždil Šalomoun [všechny starší Izraele]’ [1K 8,1]. ‘Dej mi slyšet svůj hlas’, jak si můžeš přečíst: ‘A buďte jednotní trubači a zpěváci, aby zazněl jeden hlas’ [2Pa 5,13].
(R. Abin řekl jménem r. Aby Kněze ben Dalja: „Stojí psáno: ‘A odvětil všechen lid jednotně’ [Ex 19,8] a dále je psáno: ‘A odvětil všechen ten lid hlasem jediným, a řekli’ [Ex 24,3]. Dokdy s nimi ten hlas zůstal? Až do chvíle: ‘A buďte jednotní trubači a zpěváci, aby zazněl jeden hlas’.”)
‘Vždyť tvůj hlas je sladký’, to je ta píseň. ‘A tvůj vzhled je příjemný’, to jsou oběti, jak si můžeš přečíst: ‘A obětoval Šalomoun zvířeci oběť pokojnou (...) skot’ [1K 8,63]. Co to znamená: ‘skot’? ‘Čtyři povozy a osm [kusů] skotu’ [Nu 7,8].”1)
1) Zřejmě má být správně citován verš: ‘A obětoval král Šalomoun zvířecí oběť, ten skot’ [2Pa 7,5]. Člen určitý u slova ‘skot’ naznačuje, že se jednalo o nějaká konkrétní zvířata. Proto se vykládá, že šlo o skot darovaný Meraríovcům v době zasvěcování Svatostánku, který zázrakem vydržel až do dob Šalomounových (viz § 6. 4. 2).
2. 14. 7. R. Eliáš tento verš vykládal ohledně účastníků poutních slavností: „[Stojí psáno:] ‘Dej mi spatřit svůj vzhled’, to jsou účastníci poutních slavností, neboť je psáno: ‘Třikrát v roce ukáže se, atd.’ [De 16,16] ‘Dej mi slyšet svůj hlas’, to je libé odříkávání Halelu.1) (Když Izraelci odříkávají Halel, jejich hlas stoupá k výšinám. Přísloví praví: ‘Slavnost pesach je v domě a Halel rozbíjí střechu’.) ‘Vždyť tvůj hlas je sladký’, to je ta píseň. ‘A tvůj vzhled je příjemný’, to je duchan.”2)
1) Žalmy 113-118, které se odříkávaly při některých slavnostních příležitostech.
2) Vyvýšená plošina v Chrámu, na které stáli levité při svém zpěvu.
2. 14. 8. R. Jehuda ben Simon řekl jménem r. Šimona ben Eleazar: „Pročpak byla Rebeka neplodná? Aby si světské národy neřekly: ‘Naše modlitba přinesla své ovoce!’ Řekly jí totiž: ‘Sestro naše, ty buď [matkou] tisíců myriád!’ [Gen 24,60] [Byla tedy neplodná], dokud se za ni nepomodlil Izák a nebyla navštívena, jak si můžeš přečíst: ‘A přemlouval Izák Pána kvůli své ženě’ [Gen 25,21].”
Rabi Azarja řekl jménem r. Chaniny bar Papa: „Pročpak byly Pramatky neplodné? Aby se kvůli své kráse nevyvyšovaly nad své manžely.“
R. Huna a rabi Jeremiáš řekli jménem r. Chiji bar Aba: „Pročpak byly Pramatky neplodné? Aby strávily většinu svého života bez posluhování.“1)
Rabi Chunja [řekl] jménem r. Meira: „Pročpak byly Pramatky neplodné? Aby si mohli jejich manželé užívat jejich krásy. Když totiž žena otěhotní, stává se odpudivou a nechutnou. Věz, že tomu tak je, neboť po celá ta léta, kdy byla naše pramatka Sára neplodná, seděla ve svém domě jako nevěsta ve své chupě.2) Když však otěhotněla, její lesk se změnil, jak si můžeš přečíst: ‘Ve smutku budeš rodit syny!’ [Gen 3,16]”
Rabi Levi [řekl] jménem rabiho Šily z Kefar temarta a rabi Chelbo [řekl] jménem r. Jochanana: „Pročpak byly Pramatky neplodné? Jelikož Svatý, budiž požehnán, si přál slyšet jejich vemlouvání. Řekl jim: ‘Má holubice! Povím vám, pročpak jsem vás učinil neplodné! Protože jsem si přál slyšet vaše vemlouvání!’ Jak si můžeš přečíst: ‘Vždyť tvůj hlas je sladký a tvůj vzhled je příjemný!’”
1) Zřejmě je tím míněno: ‘aby se nemusely starat o děti’.
2) Svatební baldachýn.
2. 15. 1. ‘Chyťte nám lišky’ [Pís 2,15]. – Když jsou k něčemu připodobňovány [pohanské] říše, jsou připodobňovány právě k ohni, jak si můžeš přečíst: ‘A dal jsem já svou tvář vůči nim. Z ohně vyšly a oheň skoncoval s nimi!’ [Ez 15,7] Ale když jsou k něčemu připodobňováni Egypťané, jsou připodobňováni právě k věci, která shoří v ohni, jak si můžeš přečíst: ‘Vymizejí, jako knot vyhoří!’ [Iz 43,17]
Když jsou k něčemu připodobňovány [pohanské] říše, jsou připodobňovány právě ke stříbru a zlatu, jak si můžeš přečíst: ‘A byla té modly hlava ze zlata ryzího [a její hruď a její paže stříbrné]’ [Da 2,32]. Ale když jsou k něčemu připodobňováni Egypťané, jsou připodobňováni právě k olovu, neboť je psáno: ‘Klesli jak olovo!’ [Ex 15,10]
Když jsou k něčemu připodobňovány [pohanské] říše, jsou připodobňovány právě k cedrům, jak si můžeš přečíst: ‘Hle, Asýrie je cedr libanonský!’ [Ez 31,3] A dále je psáno: ‘Strom, co jsi viděl, který rostl, atd.’ [Da 4,17] A dále je psáno: ‘A já vyhladil jsem Emorejce zpopřed nich, [co měli jak výšku cedrů]!’ [Am 2,9] [Ale] když jsou k něčemu připodobňováni Egypťané, jsou připodobňováni právě ke slámě, neboť je psáno: ‘Pozře je jak slámu!’ [Ex 15,7]
Když jsou k něčemu připodobňovány [pohanské] říše, jsou připodobňovány ke zvěři, neboť je psáno: ‘A čtyři zvířata veliká vystoupila z moře, různá jedno od druhého!’ [Da 7,3] A dále je psáno: ‘První bylo jako lev’ [Da 7,4]. [Ale] když jsou k něčemu připodobňováni Egypťané, jsou připodobňováni k liškám, neboť je psáno: ‘Chyťte nám lišky’, [což znamená:] hlídejte je kvůli Nilu!1)
R. Eleazar b. rabi Šimon řekl: „Egypťané byli lstiví, a proto jsou připodobňováni k liškám. Tak jako liška se ohlíží za sebe, rovněž Egypťané se ohlíželi za sebe2) a říkali si: ‘Čím [Izraelce] odsoudíme [k záhubě]? Odsoudíme je [k záhubě] ohněm? Ale vždyť už je psáno: ‘Vždyť ohněm bude Pán soudit!’ [Iz 66,16] Odsoudíme je [k záhubě] mečem? Ale vždyť je psáno: ‘A Svým mečem veškeré maso!’ [Iz 66,16]3) Spíše je odsoudíme [k záhubě] vodou, protože Svatý, budiž požehnán, už přece odpřisáhl, že na svět více neuvede potopu, jak stojí psáno: ‘Vždyť vodami Noemovými toto je mi!’ [Iz 54,9]’ Svatý, budiž požehnán, jim řekl: ‘[Přísahám] při vašem životě, že každého z vás vtáhnu do jeho vlastní potopy!’4) Neboť je psáno: ‘Vtažení prostřednictvím souše údělem lišek budou!’ [Ž 63,11] ‘Vtažení prostřednictvím souše’, to jsou ti svévolníci, které vtáhl na souš [uvnitř] moře. ‘Údělem lišek budou’: Svatý, budiž požehnán řekl: ‘Tento úděl bude určen liškám!’”
R. Berachja řekl: „První [výraz] ‘lišky (šu’alim)’ je [psán] plně a podruhé defektně.5) Stojí psáno [defektně] ‘lišky’, což jsou ty lišky, které sestoupily do mořské hlubiny.”6)
1) To je vysvětlováno v následující pasáži 2. 15. 2.
2) Tzn. brali v úvahu všechny možné okolnosti, než se k něčemu rozhodli.
3) Egypťané se báli tyto dva způsoby vyhlazení použít, protože tušili, že by je při Božím soudu mohl čekat stejný osud podle principu ‘veta za vetu’.
4) Bůh tedy na Egypťany potopu neuvedl, nýbrž je do potopy vtáhl tím, že je vlákal do rozděleného Rákosového moře (viz Ex 14,27).
5) Tzn. jednou se v něm vyskytuje hláska Vav, ale podruhé nikoliv, což umožňuje trochu jiné čtení tohoto slova. V současné verzi Písma se toto již nevyskytuje.
6) Jastrow toto slovo punktuje jako ša’al a přikládá mu význam ‘mořská hlubina’ (viz Iz 40,12). Připadá mi pravděpodobnější, že se zde přepokládá vcelku běžná samohlásková záměna Alef místo Ajin a čte se še’ol s významem ‘podsvětí’. Není bez zajímavosti, že jeden z legendárních tří vchodů do podsvětí se nalézá právě pod mořem (Midraš konen).
2. 15. 2. R. Tanchuma řekl jménem r. Jehudy b. rabi Simon: „Stojí psáno: ‘Dávající v moři cestu’ [Iz 43,16], což není nic tak podivuhodného. ‘A ve vodách mocných stezku’ [Iz 43,16], což [také] není nic tak podivuhodného. Spíše, co je podivuhodné? ‘Odvádějící vůz a koně, vojsko a zbrojnost!’ [Iz 43,17]”1)
Rabi Judan řekl: „[Byli jako řady] zápasníků v aréně a diváků, jak si můžeš přečíst: ‘Vyvádějící vězně na svobodu’ [Ž 68,7] a za nimi diváci, to jsou ‘přišedší za nimi do moře’ [Ex 14,28].”2)
R. Chanan řekl: „Co učinily počestné a cudné dcery izraelské? Vzaly své syny a ukryly je [před Egypťany] v [podzemních] tunelech. Ti svévolní Egypťané však vzali své malé děti, přinesli je do domů Izraelců a píchali je, aby plakaly. Izraelský chlapec pak slyšel hlas svého plačícího druha a rozplakal se s ním. [Egypťané] je pak vzali a naházeli je Nilu, jak si můžeš přečíst: ‘Chyťte nám lišky, lišky malé’, [což znamená:] hlídejte je kvůli házení do Nilu!”
A kolik chlapců do Nilu naházeli? – Deset tisíc, neboť je psáno: ‘Myriáda, jak rostlinstvo polní’ [Ez 16,7]. Ale rabi Levi řekl: „Šest myriád, neboť tak pravil Mojžíš: ‘Šest set tisíc nohou lidu, co já jsem v jeho nitru’ [Nu 11,21].”
A co učinili Egypťané? Přivedli své syny z jejich škol a poslali je do svých lázní, aby sledovali, která izraelská žena otěhotněla. [Synové] si to zapisovali, vraceli se a říkali svým otcům: ‘Ta a ta má ještě tři měsíce, Ta a ta má ještě čtyři měsíce či pět měsíců’. Po odpočítání jejich [lhůty] jim [chlapce] vzali od prsů a hodili je Nilu, jak si můžeš přečíst: ‘Chyťte nám lišky, lišky malé’. Není psáno: ‘uvězněte nám’ ani ‘zabijte nám’, nýbrž: ‘Chyťte nám’, [což znamená:] hlídejte je3) kvůli Nilu!
1) Zřejmě je to míněno tak, že rozdělení Rákosového moře nebylo zas tak velkým zázrakem. Mnohem nepochopitelnější bylo, že Bůh dokázal do moře vlákat i jinak opatrné egyptské pronásledovatele.
2) Tzn. jako první pochodovali do Rákosového moře jako do arény Izraelci podobni zápasníkům se zvířaty, kterým v případě vítězství kynula svoboda. Za nimi se do moře hrnuli Egypťané jako dychtivé publikum. Překlad tohoto velmi poškozeného textu je upraven podle Jastrowa.
3) Ve slově ‘chyťte (echezu)’ je zřejmě spatřováno slovo ‘hleďte (chazu)’. ‘Lišky malé’ jsou tedy malí Egypťané.
2. 15. 3. R. Judan a r. Berachja [se názorově liší]. R. Judan řekl: „[Stojí psáno:] ‘Lišky malé’, což je Ezau a jeho důstojníci, jak si můžeš přečíst: ‘Hle, malým učiním tě v národech!’ [Abd 1,2]
(R. Šimon ben Eleazar řekl: „Podobá se to městu, kde vyrůstali královští tělesní strážci. Tam žila jistá žena, které se narodil skrček. Pojmenovala svého syna Velký svižný a řekla jim: ‘Můj syn je Velký svižný – a vy ho nechcete udělat tělesným strážcem?’ Oni jí odvětili: ‘Pokud je to ve tvých očích Velký svižný, v našich očích je to jen Zakrslý skrček!’ Podobně i Svatý, budiž požehnán, řekl: ‘Toho svévolníka Ezaua nazývá jeho otec Velkým!’ Neboť je psáno: ‘A nazval Ezaua, svého syna, Velkým’ [Gen 27,1]. I jeho matka ho nazývala Velkým, neboť je psáno: ‘[A vzala Rebeka] oděv Ezaua, svého syna Velkého’ [Gen 27,15]. Svatý, budiž požehnán, jim řekl: ‘Pokud je ve vašich očích Velkým, v mých očích je Malým!’ Neboť je psáno: ‘Hle, malým učiním tě v národech!’ A byť by byl velký, tak [velikosti] býka odpovídá [jeho] porážka, jak si můžeš přečíst: ‘Vždyť zvířecí oběť Pánovi je v Bosře a masakr velký v Zemi edómské!’ [Iz 34,6]”)
‘Ničící vinice’ [Pís 2,15], což jsou Izraelci, neboť je psáno: ‘Vždyť vinicí Pána zástupů je dům izraelský!’ [Iz 5,7] ‘A naše vinice má poupata’ [Pís 2,15], jak si můžeš přečíst: ‘Není hrozen k jedení, po prvotině touží má duše!’ [Mi 7,1]”
R. Berachja řekl: „[Stojí psáno:] ‘Lišky malé’, což jsou čtyři [pohanské] říše, neboť je psáno: ‘Čtyři jsou malosti země’ [Př 30,24]. ‘Ničící vinice’ [Pís 2,15], což jsou Izraelci, neboť je psáno: ‘Vždyť vinicí Pána zástupů je dům izraelský!’ [Iz 5,7] ‘A naše vinice má poupata’ [Pís 2,15]: Kdo způsobil, že naše vinice má poupata? ‘A hledal jsem z nich muže oplocujícího (...) a nenašel jsem’ [Ez 22,30], kromě Noema, Daniela a Jóba.”1)
1) Noe, Daniel a Jób mají společné to, že i v prostředí cizím a nepřátelském židovské víře dokázali neochvějně zachovávat (oplocovat) přikázání Tóry a nedali se strhnout k ostatním.