Výklady

Jak bylo zmíněno v oddílu Texty, způsoby výkladu v rabínské literatuře mají svá pravidla. Vznikla zejména kvůli odvozování halachických předpisů z Tóry samotné, čili konkrétních postupů, jimiž se člověk v běžném životě řídí, aby se otevřel svému vztahu ke Stvořiteli. Těch nejzákladnější sedm pravidel tradice připsala Hilelovi, rozšířených třináct pak r. Jišma'elovi a podrobně pojatých pozdějších třicet dva r. Eli'ezerovi b. Jose.

Tato pravidla se dotýkají všech druhů midrašů. Nebudeme se zde o nich rozepisovat, protože jsou velmi dobře popsána na jiných místech. Na netu pro základní seznámení např. na Wikipedii 

a podrobněji pak v následující literatuře, dostupné v češtině:

Günther Stemberger, Talmud a Midraš, Vyšehrad, Praha 1999.

Christoph Dohmen, Günther Stemberger: Hermeneutika židovské Bible a Starého Zákona, Vyšehrad, Praha 2007.

Petr Sláma, Tanu rabanan, Vyšehrad, Praha 2010.

Na jednu zásadu však přece jen upozorněme: biblický verš nikdy neztrácí svůj doslovný význam - on je základem a kotvou, a od něj se odvíjí vše další. Díky otevřeným možnostem vokalizace ovšem text nezůstává statický. Asociace přicházejí (byť nikoli svévolně) a řady, které tvoří, neustále směřují k nastolování nových otázek, výsledky parciálních výkladů se významově propojují, různými způsoby na sebe navazují a člověk pak podle své úrovně může plynule přecházet k dalším významům v rámci PaRDeS. Je to dáno tím, že Bible tvoří podivuhodný celek - napohled ohraničený jako každý jiný text, ale přesto dovnitř otevřený, sama sebe vysvětlující a podporující čtenáře ve vztahu k Původci.

Autor jednoho fragmentu o "niternostech Tóry" (byl to možná r. Moše ben Nachman, ale neví se to jistě) o tom mluví takto:

„Uvěříš-li, že Tóra neexistuje pouze jako prostý text, ale má kromě prostých významů [také] hrůzyplné cesty a zázračné stupně, budeš se o ni ustavičně snažit, budeš se rmoutit nad tím, co jsi ještě nepochopil i radovat z toho, co jsi již pochopil. Požehnaný praví: ,Vždyť pro vás není to slovo prázdné (Dt 32,47), Tóra není prázdná jako pouhý jednoduchý text, ale má duši, kterou jsem jí vdechl Já – a to je ta podstata. Ale pokud ji [přesto] shledáte prázdnou, nebude prázdnější věci nežli tato vada, která je ve vás, jak je psáno: Vždyť není věci prázdnější než vy' (tamtéž). Proto také [moudří] blahé paměti vykládají: ,A je-li pro vás [toto Slovo doposud] prázdné, proč se s ním nenamáháte?‘ (jSuka, IV, 54b). A rovněž Šalomoun říká: Budeš-li ji hledat jako stříbro a pátrat po ní jako po pokladech, tehdy pochopíš, co je bázeň vůči Hospodinu (Př 2,4n), a hned vedle toho [je psáno]: A nalezneš poznání Boha.“