Zajin
Zajin – to je jméno Svatého, budiž požehnán, jenž je živitelem (zan) a podporovatelem všech výtvorů svých rukou: od rohů jednorožců až po vajíčka vší,1) jak se praví: Jenž napájíš hory ze svých horních síní, z ovoce tvých děl se sytí země (Ž 104,13) a [Písmo také] praví: Otevíráš svou ruku a sytíš vše živé [dle své] blahovůle (tamtéž 145,16).
A kolika klíči (miftachot)2) Svatý, budiž požehnán, vládne? Vládne klíčem k ženě, jak se praví: A otevřel její lůno (Gn 29,31). Vládne klíčem k dešťům, jak se praví: Otevře Hospodin tobě pokladnici dobra, [nebesa, aby ve stanovený čas dal zemi déšť] (Dt 28,12). Vládne klíčem k oživení zemřelých, jak se praví: A poznáš, že Já jsem Hospodin, při otevření vašich hrobů (Ez 37,13). Vládne klíčem k výživě, jak se praví: Otevíráš svou ruku a sytíš vše živé [dle své] blahovůle (Ž 145,16). Vládne klíčem k [žalářním] děrám, jak se praví: Brzy se shrbenému otevře, [nezemře v jámě] (Iz 51,14), a vládne klíčem k maně, jak se praví: A přikázal mrakům shůry, dveře nebes otevřel a dštil na ně manu, aby jedli (Ž 78,23n). Vládne klíčem k obnovení království, jak se praví: Tvé brány budou otevřeny stále..., [aby k Tobě přivedli vojenskou sílu národů a dovedeni byli i jejich králové] (Iz 60,11). Vládne klíčem k očím, jak se praví: Tehdy budou otevřeny oči slepých (Iz 35,5), a je [také] psáno: A odkryl Hospodin oči Bileámovy (Nu 22,31). Vládne klíčem k [uším] hluchých, jak se praví: I uši hluchých budou otevřeny (Iz, tamtéž). Vládne klíčem ke rtům, jak se praví: Hospodine, mé rty otevři (Ž 51,17). Vládne klíčem k ústům, jak se praví: A otevřel Hospodin ústa oslice (Nu 22,28). Vládne klíčem k jazyku, jak se praví: A od Hospodina je odpověď jazyka (Př 16,1). Vládne klíčem k spoutaným, jak se praví: Hospodin uvolňuje spoutané (Ž 146,7). Vládne klíčem k zemi, jak se praví: Ať se otevře země a urodí se spása (Iz 45,8). Vládne klíčem od Zahrady Eden, jak se praví: Otevřete mi brány spravedlnosti (118,19). Vládne klíčem od Gehinom, jak se praví: Otevřete brány, ať vejde národ spravedlivý, zachovávající věrnost (Iz 26,2). Nečti zachovávající věrnost (šomer emunim), nýbrž ten, jenž říká ,amen‘ (še-hu omer amen),3) neboť [již jen] kvůli jednomu amen, jímž odpovědí hříšníci uprostřed Gehinom, [tito] hříšníci z Gehinom vystoupí. Jakým způsobem se to stane?
Svatý, budiž požehnán usedne v Zahradě Eden a bude v ní vykládat [Tóru], všichni spravedliví světa usednou před Ním a veškerá horní Rodina stane na svých nohou: po pravici Svatého, budiž požehnán, bude Slunce se souhvězdími, Luna a všechny hvězdy po Jeho levici, a Svatý, budiž požehnán, vyloží před nimi významy nové Tóry, kterou se jim chystá dát prostřednictvím Mesiáše. A jakmile se [ve výkladu] dostane k agadě, postaví se na své nohy Zerubábel, syn Šealtielův, a řekne: „Budiž velebeno a posvěceno [Tvé jméno].“ A jeho hlas se bude rozléhat od jednoho konce světa po jeho [druhý] konec, a všichni přicházející na svět odpovědí, řkouce: „Amen.“ A také hříšníci Izraele a spravedliví národů světa, kteří zůstávají v Gehinom, všichni zprostřed Gehinom odpovědí: „Amen,“ jak se praví: Ať vejde národ spravedlivý, jenž říká ,amen‘ [Iz 26,2 ve smyslu výkladu] – až se celý svět otřese. V té chvíli uslyší zvuk jejich slov [ti, co stojí] před Svatým, budiž požehnán, a On se jich zeptá: „Co je to za zvuk velikého třesení, který jsem uslyšel?“ Služební andělé před Ním řeknou: „Pane světů! To jsou hříšníci Izraele a spravedliví národů světa, kteří zůstávají v Gehinom a odpovídají amen zprostřed Gehinom.“ Tu se v Něm hned pohne milosrdenství a On řekne: „Co pro ně ještě udělám? Kvůli tomuto soudu je zlý sklon kdysi přiměl [k hříchu].“ V té chvíli je Svatý, budiž požehnán, vezme klíče od Gehinom a předá je Gabrielovi a Michaelovi za přítomnosti všech spravedlivých a řekne jim: „Pojďte, otevřete brány Gehinom,“ jak se praví: Otevřete brány..., ať vejde národ spravedlivý, jenž říká ,amen‘ [Iz 26,2 ve smyslu výkladu midraše]. Gabriel a Michael hned běží a otevřou 40 000 bran Gehinom a vyvedou je odtamtud. A jakým způsobem je z Gehinom vyvedou nahoru? [Tradice] nás učí, že každé [oddělení] Gehinom je 300 parasang dlouhé, 300 parasang široké, jeho tloušťka je 1000 parasang a jeho hloubka je 1000 loktů, a každý hříšník, jenž do něj padne, z něj již nemůže vystoupit zpět. Co však učiní Gabriel a Michael? V té chvíli je chytnou za ruce a jednoho po druhém je vytáhnou, jako člověk, který zachraňuje svého druha a vytahuje jej z jámy pomocí lana, jak se praví: Vytáhl mne z jámy zmaru, z kalu bahna (Ž 40,2n). A Gabriel a Michael se v té chvíli postaví a umyjí je, namažou je [olejem] a vyléčí je z ran Gehinom; obléknou je do pěkných a příjemných šatů, vezmou je za ruce a přivedou je před Svatého, budiž požehnán a před všechny spravedlivé, jako by byli čistí a ctění, jak se praví: Tví kněží, Hospodine, Bože, ať obléknou spásu a Tví zbožní ať se radují v dobru (2 Pa 6,41). Tví kněží, to jsou spravedliví národů světa, kteří slouží Svatému, budiž požehnán na tomto světě, například Antoninus, syn Severův4) a jeho druhové, a tví zbožní, to jsou hříšníci Izraele, kteří se nazývají zbožní,5) jak se praví: Shromážděte mi mé zbožné, [ty, kteří uzavřeli mou smlouvu při oběti] (Ž 50,5). A jakmile dorazí k bráně Zahrady Eden, vejdou nejprve Gabriel s Michaelem a pozdraví Svatého, budiž požehnán, jako krále. Svatý, budiž požehnán, odpoví slovy: „Pusťte je, ať vstoupí, přijdou a uvidí mou slávu!“ A když vstoupí, padnou na tvář, pokloní se, budou blahořečit a chválit Jméno Svatého, budiž požehnán, ve shromáždění spravedlivých, dokonalých a přímých, kteří sedí před Svatým, budiž požehnán, jak se praví: Vždyť spravedliví vzdají díky Tvému jménu, přímí usednou před Tvou tváří (Ž 140,14).
1) Viz např. Šabat 107b.
2) Základem slova mafteach je sloveso patach („otevírat“). Text zde navazuje na slova žalmu otevíráš svou ruku (poteach jadecha) a ptá se ve smyslu: „Co všechno na světě otevírá Hospodin?“
3) Podobně viz také Šabat 119b a Sanhedrin 110b.
4) V hebraizované formě „Antoninos ben Asvejros“, jde buď o císaře Alexandra Severa, anebo Marka Aurelia.
5) Nebo „milosrdní“ (chasidim), ovšem z kontextu plyne, že slovo je zde chápáno ve smyslu „zbožní“ – tj. aspoň podle formy; jsou to ti, kteří byli sice velkými hříšníky, avšak byli obřezáni a minimálně se dotkli náboženského života.