Pe

Nečti pē, nýbrž pe („ústa“). A „ústa“, to je Mojžíš, jak se praví: Neboť já jsem těžkopádná ústa¹⁾ a těžkopádný jazyk (Ex 4,10). [Verš nás] učí, že v té chvíli řekl Mojžíš před Svatým, budiž požehnán: „Pane světů! Sám vím, že jsi Bohem všech, kdo přicházejí na svět, a že jsi svět stvořil kvůli své slávě, tvorstvo jsi učinil kvůli své nádheře a člověka jsi stvořil kvůli tomu, aby Ti projevoval úctu, neboť se praví: Každý, kdo se nazývá mým jménem a kvůli své slávě (kavod) jsem ho stvořil, [utvořil a učinil] (Iz 43,7). A žádný orgán jsi v člověku nestvořil zbytečně: hlavu jsi nestvořil než kvůli slávě svého Jména, kvůli tefilin, a aby Tě oslavovala a klaněla se Ti. Oči jsi stvořil kvůli tomu, aby uviděly Tvou slávu; uši kvůli tomu, aby uslyšely Tvou slávu. Nos jsi stvořil kvůli tomu, aby cítil, oživoval a umožňoval vnímat vůně jídla, zuby, aby [je] rozemílaly, hrdlo, aby [je] polykalo, hltan, aby [je] vtahoval a vyváděl [dál]; srdce, aby rozumělo, ledviny, aby radily, plíce, aby nasávaly [vlhkost], játra, aby se hněvala, žlučník, aby odkapával [žluč], slezinu, aby se smála, žaludek k sdružování a přijímání a kurkevan k rozemílání [potravy], kevu ke spaní,²⁾ otvor [konečníku] k vyměšování, malý orgán k vylučování moči a zasévání semene, cévy pro tok krve, kůži k obrýsování [postavy], ruce k práci a boji, nohy k chůzi – ale [můj] jazyk, proč [není] k mluvení a řeči? Dej mi nyní řeč a dej mi mluvu, abych k nim mohl používat ústa a jazyk!“ 

Svatý, budiž požehnán, Mojžíšovi odpověděl, řka: „Mojžíši, kdopak vložil ústa prvnímu člověku?“, jak se praví: A řekl mu Hospodin: Kdo vložil ústa člověku? (Ex 4,11). „Já jsem tím, kdo vložil ústa a jazyk prvnímu člověku a svěřil mu velení nade všemi přicházejícími na svět, aby velel všemu tvorstvu na světě a každého zavolal jménem a pojmenoval všechny jednotlivé tvory, jak se praví: A aby každá živá duše měla jméno, kterým ji Adam pojmenuje (Gn 2,1).

^{1)  Obvyklé čtení kaved pe zde necháváme kvůli prostému kontextu zachováno, nicméně z vyjádření o slávě a cti (kavod) plyne, že midraš se zde přece jen pohybuje v polysémantičnosti kořene k-b-d; mohli bychom případně číst např. jako koved pe, "vážnost úst" (slavnostná pokora Mojžíše při rozhovoru s Nejvyšším a žádoucí postoj člověka oslavujícího Boha ústy a jazykem).}

^{2) Viz kapitolu Ajin a Berachot 61b.}