Alef
Rabi Akiva řekl: Co [znamená] alef? Tóra řekla: ",Pravda učila tvá ústa',1) aby sis zasloužil život tohoto světa; ,Tvá ústa učila pravdu', aby sis zasloužil život světa příštího." Proč? Protože Svatý, budiž požehnán, se nazývá "Pravda" (emet)2) a odedávna sedí na svém trůnu v pravdě; Jeho tvář předchází milosrdenství a pravda; všechna Jeho slova jsou slova pravdy; všechny Jeho soudy jsou soudy pravdy a všechny jeho stezky jsou milosrdenství a pravda. A odkud [víme], že Svatý, budiž požehnán, se nazývá "Pravda"? Neboť se praví: A Hospodin Bůh je pravda (Jr 10,10). A odkud [víme], že na svém trůnu sedí odedávna v pravdě? Neboť se praví: A je upevněn v milosrdenství trůn a zasedl naň v pravdě (Iz 16,5). A odkud [víme], že Jeho tvář předchází milosrdenství a pravda? Neboť se praví: Spravedlnost a právo jsou podkladem Tvého trůnu, milosrdenství a pravda předcházejí Tvou tvář (Ž 89,15). A odkud [víme], že Jeho slova jsou pravda? Neboť se praví: Hlavou Tvého slova je pravda (Ž 119,160). A odkud [víme], že Jeho soudy jsou soudy pravdy? Neboť se praví: Soudy Hospodinovy jsou pravda, jsou vesměs spravedlivé (tamtéž 19,10). A všechny jeho stezky jsou milosrdenství a pravda, neboť se praví: Všechny stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a pravda (tamtéž 25,10).
1) Slovo alef-pela (אלף-פלא) se zde chápe jako notarikon výroků emet lamad picha a picha lamad emet.
2) Slovo emet začíná písmenem alef.
Jiný výklad: Alef, [to znamená] "otevřu řeč úst" a "ústa řečí otevřu".3) Svatý, budiž požehnán, řekl: "Otevřu řeč úst všech lidí z masa a kostí, aby přede Mnou provolávali chválu každý den a uznávali Mne za krále na čtyřech světových stranách, neboť pokud by nebylo písně a zpěvu, jež pronášejí přede Mnou každý den, nebyl bych stvořil svůj svět.4) A odkud [víme], že Svatý, budiž požehnán stvořil svět jenom kvůli písni a zpěvu? Neboť se praví: Díkuvzdání a velebení5) jsou před Ním, síla a krása v Jeho svatyni (Ž 96,6). [To také znamená, že] díkuvzdání a velebení jsou před Ním na nebesích, síla a krása jsou v Jeho svatyni na zemi. Nebesa jsou zahalena díkuvzdáním vůči Němu a chvála vůči Němu naplňuje zemi, neboť se praví: Trůnem nebes je Jeho díkuvzdání a Jeho chvála6) naplňuje zemi (Ab 3,3). A odkud [víme], že Svatý, budiž požehnán, stvořil nebesa ve vztahu k písni? Neboť se praví: Nebesa vypravují slávu Boží (Ž 19,2). A odkud [víme], že ode dne, kdy Svatý, budiž požehnán, stvořil zemi, ta před Ním zpívá píseň? Neboť se praví: Z kraje země jsme slyšeli zpěvy: Sláva Spravedlivému (Iz 24,16), a Spravedlivý není nikdo jiný než Svatý, budiž požehnán, neboť se praví: Spravedlivý je Hospodin na všech svých cestách (Ž 145,17). A odkud [víme], že také moře a řeky pronášejí píseň? Neboť se praví: Nad hlasy vod mnohých (tamtéž 93,4). A odkud [víme], že také hory a pahorky pronášejí píseň? Neboť se praví: Hory a všechny pahorky, stromy ovocné a všechny cedry, divoká zvířata a veškerý dobytek, plazi a okřídlení ptáci i králové země a všichni národové, knížata a všichni soudcové země, mládenci a rovněž panny, starci spolu s chlapci ať chválí jméno Hospodinovo, neboť vyvýšeno je Jeho jméno (tamtéž 148,9-13). A odkud [víme], že všechny řády Stvoření pronášejí píseň? Neboť se praví: Od východu slunce až po jeho západ [chváleno budiž jméno Hospodinovo] (tamtéž 113,3). A odkud [víme], že rovněž první člověk otevíral svá ústa k písni? Neboť se praví: Žalm, píseň ke dni šabatu. Dobré je děkovat Hospodinu a prozpěvovat Tvému jménu, Nejvyšší (tamtéž 92,1n), tj. dobré je děkovat Hospodinu na zemi, mezi lidmi, a prozpěvovat Tvému jménu, Nejvyšší, v nebesích výsosti, mezi služebními anděly.
3) Slovo alef-pela je zde chápáno jako notarikon výroků eftach lašon pe a pe lašon eftach.
4) Písněmi a zpěvy se zde všude myslí modlitby chvály a díků, autentická řeč stvoření.
5) Slovo hod (důstojnost) se zde chápe ve smyslu hoda'a a slovo hadar (jinak nádhera, ozdoba) v dalším ze svých možných významů, přičemž obě znovu implikují modlitbu jako "píseň".
6) Chvála (tehila) se zde chápe jako chvalozpěv, stejně jako chválení Hospodinova jména níže v Ž 148 a 113.
Jiný výklad: "Otevřu jazyk úst" a "ústa jazykem otevřu",7) [to znamená], že mezi 248 orgány, které jsou v člověku, přísluší pronášet před Ním píseň jenom ústům a jazyku, neboť se praví: Ústa má budou vypravovat o Tvé spravedlnosti atd. (Ž 71,15). A ústa a jazyk se přirovnávají k moři a jeho vlnám. Tak jako se moře roztahuje a otevírá, tak se i ústa roztahují a otevírají; tak jako moře je plné perel, tak jsou i ústa plné kostěných perel [tj. zubů]; jako moře prýští vodu, tak i ústa prýští vodu [tj. sliny]. Tak jako vlna se uprostřed moře dme a zvedá, tak se dme a zvedá i jazyk v ústech; tak jako moře v sobě potápí loď, tak i jazyk mluvením odsuzuje člověka. Tak jako moře vydávají zvuk, tak i ústa vydávají zvuk, a jako hlučí mořská vlna, tak hlučí i jazyk; tak jako mořská vlna s větrem rozdmýchává bouři, i jazyk člověka s duchem přestoupení rozdmýchává bouři; tak jako moře vyvrhuje vodu, tak i jazyk úst vyvrhuje vodu [tj. při zvracení], tak jako mořské vlny zabíjejí lidi, tak i ústa a zlý jazyk [tj. pomluvy] zabíjejí lidi; jako moře má příliv z té i z té [strany], tak i jazyk má vliv z té i z té [strany];8) jako moře vydává zápach a smrdí, tak i ústa vydávají zápach a smrdí; jako mořská vlna je někdy vztyčená a někdy ležatá, tak i jazyk je někdy vztyčený a někdy naležato; jako se mořské vlny všichni obávají, tak se všichni obávají i lidského jazyka; jako mořské vody nakonec vyvrhují bahno a kal, jak se praví: Jehož vody vyvrhují bahno a kal (Iz 57,20), tak i ústa [hříšného člověka], jejichž slova se nakonec stanou nicotou a marností, neboť se praví: Vytne Hospodin rty úlisné [a jazyk mluvící veliké věci] (Ž 12,4).
7) Tatáž věta jako v pozn. 3, slovo lašon je však chápáno ve svém dalším významu.
8) Tj. může způsobit dobré i zlé.
Jiný výklad: "Otevřu slovo úst" a "ústa slovem otevřu".9) Svatý, budiž požehnán, řekl: "Otevřu Izraelitům ústa a jazyk slovy Tóry, aby chválili mé Jméno každý den, neboť kdyby na světě nebylo Izraele, nebylo by pro mne chvály a veleby; kdyby nebylo písně a zpěvu, které přede mnou Izraelité pronášejí každý den, nebyl bych stvořil svůj svět. A dokonce celý svět byl stvořen kvůli Izraelitům, a je samotné [Svatý, budiž požehnán, zase] stvořil jenom kvůli písni, neboť se praví: Tento lid jsem utvořil pro sebe - ať vypravují mou chválu (Iz 43,21).
9) Platí totéž, co v pozn. 7, přičemž se zde stále vykládá věta, jejíž notarikon tvoří písmeno alef.
Jiný výklad alef: Kdyby nebylo alef, nebylo by bet. Kdyby nebylo bet, nebylo by alef. Kdyby nebylo dokonalé Tóry, svět by se neudržel; kdyby se neudržel svět, neudržela by se ani dokonalá Tóra. Kdyby nebylo gimel, nebylo by ani dalet, kdyby nebylo dalet, nebylo by gimel. Kdyby nebylo skutků milosrdenství (gemilut chasadim), nebylo by chudých (dalim).10) Kdyby nebylo na světě chudých, nebylo by skutků milosrdenství, neboť se praví: Milosrdenství Hospodinovo budu připomínat (Iz 63,7). A odkud [víme], že "chudými" se nazývají Izraelité? Neboť se praví (Ž 18,28): Ty lid bídný zachraňuješ [tj. Izrael], a oči povýšených snižuješ, [tj. oči] národů světa.
10) Viz také výklad abecedy v traktátu Šabat 104a.
Jiný výklad alef: Svatý, budiž požehnán, řekl: "Svou věrnost jsem Izraeli ustanovil" a "Své ustanovení jsem Izraeli ztvrdil".11) "Má věrnost" (emuna) není nic jiného než Tóra, neboť se praví: Byla jsem u něj důvěrou (emun) (Př 8,30). A odkud [víme], že Svatý, budiž požehnán, ustanovil svou věrnost Izraeli? Neboť se praví: Vzpomněl na své milosrdenství a svou věrnost pro dům Izraele (Ž 98,3). V tu chvíli všichni Izraelité otevřeli ústa a pronesli před Svatým, budiž požehnán, píseň, neboť se praví: Hospodine, Ty jsi můj Bůh, Tebe budu vyvyšovat, Tvému jménu děkovat, neb jsi učinil zázrak (pele), tvé rady odedávna jsou věrností, věrohodností (emuna omen) (Iz 25,1). Je-li [zde] řečeno věrohodností, k čemu se říká [ještě] věrností, a je-li řečeno věrností, k čemu se říká [ještě] věrohodností? Učí nás to, že Svatý, budiž požehnán, ustanovil Izraeli na hoře Sinaj dvě věrnosti (emunot) - jednu Izraelitům a jednu Mesiáši. Odkud [víme], že jednu [ustanovil] Izraelitům? Praví se totiž: Vzpomněl na své milosrdenství a svou věrnost pro dům Izraele (Ž 98,3). A odkud [víme], že jednu [ustanovil] Mesiáši? Neboť se praví: Jeho bedra budou opásána spravedlností a jeho boky budou opásány věrností (Iz 11,5).
11) Alef/pela je zde vykládáno jako notarikon vět emunati le-Jisra'el pakadti a pikudati le-Jisra'el imenti. Slovo emuna (věrnost, víra, věrohodnost) začíná na alef.
Jiný výklad alef: Svatý, budiž požehnán, řekl: "Svou řečí jsem svůj lid okrášlil" a "Svou okrasu jsem svému lidu vyřkl".12) "Má řeč" není nic jiného než Tóra, neboť se praví: Nechť kane mé naučení jako déšť, nechť se řine má řeč jako rosa (Dt 32,2). Mé naučení (likchi) není nic jiného než Tóra, jak se praví: Neboť naučení (lekach) dobré jsem vám dal, mou Tóru neopouštějte (Př 4,2). A co [znamená] neopouštějte? V době darování Tóry Svatý, budiž požehnán, zavolal Izraelity a řekl jim: "Mí synové! Mám na světě dobré jmění (mekach) a dám ho navěky a navždy vám - přijmete-li mou Tóru a budete-li dbát na má přikázání!" Oni odpověděli a řekli před Ním: "Pane světa! Co je to za dobré jmění, které nám dáš, budeme-li dbát na Tvou Tóru?" Svatý, budiž požehnán, jim odvětil: "Je to příští svět!" Izraelité opáčili slovy: "Pane světa! Ukaž nám model příštího světa!" Svatý, budiž požehnán, jim řekl: "Je jím šabat, který je jednou šedesátinou světa příštího,13) jenž je celý šabatem, a proto se praví: Pamatuj na den šabatu [pro jeho svatost]! (Ex 20,8). A odkud [víme], že příští svět je celý šabatem? Neboť se praví: Žalm, píseň ke dni šabatu (Ž 92,1), [tj.] ke dni, který je celý šabatem, neboť když první člověk uviděl šabat, otevřel svá ústa ke chvále Svatého, budiž požehnán a pronesl Žalm, píseň ke dni šabatu: Dobré je děkovat Hospodinu, prozpěvovat Tvému Jménu, Nejvyšší (tamtéž, 1-2). V tu chvíli [i] služební andělé sestoupili ve svých oddílech z nebes; část z nich v rukou držela citary a flétny a část z nich držela v rukou harfy, zvonečky a veškeré [další] hudební nástroje a zapěli před Ním píseň, neboť se praví: [Dobré je děkovat Hospodinu], prozpěvovat Tvému Jménu, Nejvyšší, hlásat zjitra Tvé milosrdenství (tamtéž, 2-3). [Zjitra], to je příští svět, který se přirovnává k jitrům, jak se praví: Noví jsou pro jitra, [veliká je Tvá věrnost] (Pl 3,23). A tvou věrnost za nocí (Ž 92,3): [za nocí], to je tento svět, který se přirovnává k noci, neboť se praví: Založil jsi temnotu a nastala noc, v níž se hemží veškerou zvěří les (Ž 104,20). Ale copak se les hemží veškerou zvěří pouze v noci, ale ve dne se vůbec nehemží? Spíše nás to učí, že tento svět je podobný noci a králové národů světa jsou podobní divoké zvěři, která se hemží uprostřed té noci v lese, ale tak jako všechna zvířata se vrátí do svého lesa a na své místo, jakmile vzejde Jitřenka, tak se i všichni králové země a vládcové pevniny vrátí do svého lesa a na své místo, jakmile nadejde příští svět a království Mesiáše; sestoupí ze své velikosti, vrátí se do svého prachu a do příštího světa nevejdou, neboť se praví: A Hospodin bude králem nad celou zemí (Za 14,9).
12) Alef je zde pojímáno jako notarikon vět imrati le-ami pa'arti a pe'erati le-ami amarti. Imra, "řeč, výrok" (ale zároveň i "ozdoba"!), je dalším ze slov, začínajících písmenem alef.
13) Viz např. Berachot 57b.
Jiný výklad alef: Svatý, budiž požehnán řekl: "Spěchal jsem učinit zázrak"14) - na výsosti i v hlubině, již nelze vybádat ani spočítat, jak se praví: Činí věci veliké až k nevyzpytatelnu, [divy až k nespočitatelnu] (Jób 9,10).
Jiný výklad [verše]: Činí věci veliké až k nevyzpytatelnu - v Díle počátku, v době, kdy je stvořil. A divy až k nespočitatelnu - v Dílu posledku, v době, kdy je utvořil.15)
Jiný výklad: Činí věci veliké až k nevyzpytatelnu - v době, kdy se utváří dítě v útrobách matky; a divy až k nespočitatelnu - v době, kdy se [dítě] narodí.
Jiný výklad: Činí věci veliké až k nevyzpytatelnu - v době Potopy. A divy až k nespočitatelnu - v době Rozdělení [jazyků].
Jiný výklad: Činí věci veliké až k nevyzpytatelnu - v době východu duše [z těla]. A divy až k nespočitatelnu - v době oživení zemřelých.
Jiný výklad: Činí věci veliké až k nevyzpytatelnu - v době východu z Egypta. A divy až k nespočitatelnu - v době rozdělení Rákosového moře.
Jiný výklad: Činí věci veliké až k nevyzpytatelnu - v době vystoupení studny.16) A divy až k nespočitatelnu - v době sestoupení many.
Jiný výklad: Činí věci veliké až k nevyzpytatelnu - v době, kdy byli zabiti Síchón a Óg. A divy až k nespočitatelnu - v době darování Tóry.
Jiný výklad: Činí věci veliké až k nevyzpytatelnu - v době války s Amálekem. A divy až k nespočitatelnu - v době sestoupení many.17)
Jiný výklad: Činí věci veliké až k nevyzpytatelnu - v době darování Tóry. A divy až k nespočitatelnu - v době, kdy byli zabiti Síchón a Óg.
Jiný výklad: Činí věci veliké až k nevyzpytatelnu - v době války se Síserou. A divy až k nespočitatelnu - ve válce se Sancheríbem.
Jiný výklad: Činí věci veliké až k nevyzpytatelnu - v tomto světě. A divy až k nespočitatelnu - ve světě příštím.
14) Alef je zde notarikon věty ucti lipe'ol pele, přičemž slovo pele ("zázrak") je zároveň slovo alef čteno pozpátku.
15) V této formulaci jde o protiklad ma'ase berešit a ma'ase acharit. To druhé dílo může představovat divy, které Bůh utvoří "na konci dnů" (acharit ha-jamim), nebo "Dílo posledku" jakožto fázi dotvoření světa a člověka.
16) Tj. objevení se Mirjáminy studny, která Izraelity v poušti neustále provázela.
17) Písař se na tomto místě možná přepsal. I následující řádek budí dojem opakování, ale je rovněž možné, že byly části verše odlišně interpretovány než ve výše uvedeném případě v souvislosti s jejich přiřazením buď k "výsosti" nebo "hlubině".
Jiný výklad alef.18) Učí nás, že Mojžíšovi na Sinaji bylo otevřeno 5000 bran moudrosti, což odpovídá pěti pětinám Tóry, a 8000 bran poznání, což odpovídá osmi Prorokům, a 11 000 bran rozumnosti, což odpovídá jedenácti Spisům, jak se praví: Poklad, Vzácný a Olej jsou v obydlí moudrého, a člověk pošetilý je spotřebuje (Př 21,20). Poklad, to je Tóra, neboť se praví: Ona je bázeň Hospodinova a Jeho poklad (Iz 33,6), a Tóra je [také] bázeň, neboť se praví: A uvidí všichni lidé země, že Hospodinovo jméno bylo proneseno nad tebou a budou mít před tebou bázeň (Dt 28,10). A [dále] Písmo říká: A kvůli tomu bude bázeň vůči němu na vašich tvářích, atd. (Ex 20,20). Vzácný, to jsou Proroci, jelikož prorokují slovy vzácnými, jak se praví: [Soudy Hospodinovy] vzácnější než zlato a než mnohé ryzí zlato (Ž 19,11). A Olej, to jsou Spisy, jelikož pomazávají tělo člověka útěšnými slovy jako olejem, neboť se praví: A svěžest tvým kostem (Př 3,8). V obydlí moudrého, to je náš učitel Mojžíš (mír s ním), jelikož on je nazýván moudrý, jak se praví: Město mocných předčí moudrý, atd. (tamtéž 21,22). A mocní nejsou nikdo jiný, leč služební andělé, jak se praví: Žehnejte Hospodinu, andělé Jeho, mocní silou (Ž 103,20). A pošetilý člověk je spotřebuje - to je Jozue, syn Nun, jenž vedle svého učitele Mojžíše dělal ze sebe pošetilce.
18) Následující násobky naznačují alef v jeho významu číslovky 1000.
Jiný výklad: Alef, to je Svatý, budiž požehnán, jenž je první a poslední, jenž je Pohlavárem (aluf), v množství pohlavárů Králem. A jako je alef hlavou všech písmen, tak je Svatý, budiž požehnán, hlavou (roš) všech králů, ale také koncem (sof) všech knížat. A odkud [víme], že On je první a poslední? Protože se praví: Já, Hospodin, jsem první, a u posledních (ve-et acharonim) Já to jsem (ani hu) (Iz 41,4). Písmo snad mělo říci "a u posledního (ve-et acharon) - Já to jsem". Co chce Učení říci [výrokem]: A u posledních Já to jsem? Spíše nás učí, že když [Svatý, budiž požehnán,] obnoví svět, Svatý, budiž požehnán stane v jeho středu a obnoví, uspořádá řády nejnovějších [obyvatel] (acharonim)19) světa příštího, řády spravedlivých, řády milosrdných, řády ponížených, řády proroků, řády králů, vládců a knížat, řády živitelů pokolení, řády jednotlivých pokolení a jednotlivých lidí, jednotlivých divokých zvířat, všech ptáků a všech duší.
A dá sestoupit Henochovi, synu Járedovu, jehož jméno je Metatron, a čtyřem [svatým] chajot zespod Kol merkavy svého trůnu, a postaví jeho trůn na jednu stranu. A nechá vystoupit Koracha a jeho skupinu ze še'olu a z Veliké propasti. Pak přivedou před Něj všechny přicházející do světa příštího, On je postaví na nohy, uspořádá svůj soud před lidmi a říká jim: "Viděli jste někdy jiného Boha kromě Mne, nahoře na nebesích, dole na zemi či na čtyřech světových stranách? Svědčte o Mně a řekněte pravdu, jak se praví: A mými svědky jste vy, výrok Hospodinův, [a můj služebník, jehož jsem si vyvolil, abyste poznali, uvěřili jste mi a porozuměli, že Já to jsem (ani hu), přede Mnou nebyl utvořen bůh a po Mně nebude] (Iz 43,10), a Já jsem Bůh." Odpovědí Metatron i svaté chajot, Korach a jeho skupina, všichni v jednom okamžiku, jednohlasně, jedinými ústy a jedním výrokem, a řeknou před tváří synů příštího světa: "Nikdy jsme neviděli takového jako jsi Ty, Boha nahoře na nebesích, a nikdy jsme neuzřeli takového jako jsi Ty, jinou mocnost dole na zemi. Není Krále jako jsi Ty, není Skály kromě Tebe, není Boha mimo Tebe, Ty jsi první a Ty jsi poslední, a není Boha kromě Tebe Jediného, a není Boha navíc, neboť se praví: Není [nikdo] jako Ty, Hospodine, mezi bohy, a není [nic] jako Tvá díla (Ž 86,8)."
V té chvíli Svatý, budiž požehnán, odpoví všem, co přišli na svět: "Nyní vidíte, že Já, Já to jsem (ani ani hu), a není Boha vedle mne" (Dt 32,39).
Co znamená Já, Já (tamtéž) [napsáno] dvakrát? Učí nás to, že Svatý, budiž požehnán, jim řekl: "Já to jsem před stvořením světa, a Já to jsem i v době po stvoření světa, a není Boha vedle mne" (tamtéž), [to znamená,] že v příštím světě [rovněž nebude jiného Boha]. Já usmrcuji i oživuji (tamtéž) - Já to jsem, kdo usmrcuje všechny syny člověka a všechna stvoření na světě tomto, a Já to jsem, kdo vám opět vrátí ducha a duši a oživí je pro příští svět. Já to jsem, kdo vás raní na tomto světě slepotou očí, hluchotou uší, chromostí nohou, hnilobou a plísní prstů, nevládností kostí a údů, neobřezaností rtů, němotou úst a jazyka - ale Já to jsem, kdo vás léčí pro příští svět, a nikdo se z mé ruky nezachrání (tamtéž) v Den soudu.
Jiný výklad: Já jsem ranil a Já vyléčím (tamtéž). Jak člověk odejde s vadou z tohoto světa, tak znovu přijde s vadou do příštího světa - kdo odejde chromý, znovu přijde chromý, odejde-li slepý, znovu přijde slepý, odejde-li hluchý, znovu přijde hluchý, odejde-li němý, znovu přijde němý, odejde-li hrbatý, znovu přijde hrbatý, odejde-li zakrslý, znovu přijde zakrslý - nebo [odejde-li] s očním bělmem, nebo se svrabem, nebo lišejem, nebo s rozdrceným varletem (Lv 21,20), takový i znovu přijde. Ale Svatý, budiž požehnán, poté zasedne jako lékař a vyléčí je před očima všech, co přišli na svět, jak se praví: Stvořím ovoce rtů: Mír, mír dalekému i blízkému, řekl Hospodin, a vyléčím je (Iz 57,19).
19) V rámci tohoto výkladu lze spojení u posledních (ve-et acharonim) z daného verše přeložit jako u nejnovějších.
Jiný výklad alef. Proč je píšeme s jedním písmenem, ale čteme pomocí tří písmen?20) Poněvadž bylo zamýšleno jako jedno, v analogii ke Svatému, budiž požehnán, jenž se nazývá Jeden (echad) - jak se praví: Slyš, Izraeli, Hospodin, náš Bůh, Hospodin je jeden (echad) (Dt 6,4) -, nicméně [toto] Jeho jméno se pronáší pomocí tří písmen.21)
A odkud [víme], že Svatý, budiž požehnán, je jeden, ale každé Jméno a chválu, která mu náleží, čteme před Ním nejinak než v trojitém vyjádření? Neboť se praví: Hospodin, náš Bůh, Hospodin je jeden (Dt 6,4) - hle, Jeho jméno je trojité. [Také ve verši]: Hospodin, Hospodin, Bůh slitovný (Ex 33,6) - hle, Jeho jméno je trojité, a [ve verši]: Bůh bohů a Pán pánů (Dt 10,17) - hle, trojité.22)
A odkud [víme], že každou chválu před Ním říkáme nejinak než v trojitém vyjádření? Protože se praví: Svatý, Svatý, Svatý Hospodin zástupů (Iz 6,10) - hle, v trojitém vyjádření. [Ve verši:] Veliký je Hospodin a chválený velmi a Jeho velikost nelze vybádat (Ž 145,3) - hle, v trojitém vyjádření. [Ve verši:] Tehdy zazpíval... tento zpěv...: Zazpívám Hospodinu (Ex 15,1) - hle, v trojitém vyjádření. A podobně i Píseň písní: [Píseň] - to je jedna, písní - to jsou dvě, tedy je to píseň trojitá.
20) Píšeme א, ale čteme אלף pomocí alef, lamed, pe.
21) Jediný je jeden, podobně jako číslovka 1 (א'), ale nazývá se אחד pomocí alef, chet, dalet.
22) Jméno chápané jako singulár plus jeho plurál, který se počítá za dvě, tvoří trojité jméno, a stejně tak ve druhém případě.
[Jiný výklad. Svatý, budiž požehnán, řekl:] "S mírou věrnosti (emuna) jsem stvořil svět, s mírou věrnosti jej spravuji a s mírou věrnosti ho v budoucnu obnovím."
Svatý, budiž požehnán, má 70 jmen, která se dají vyložit. A ostatní, která se nedají vyložit, nelze vybádat a nelze spočítat. A toto jsou ta, která se dají vyložit:
[Následuje 70 tajemných jmen, mezi nimiž je 27 s koncovkou ביב a 43 s koncovkou רון. K nim je přidáno jméno Hospodin zástupů, Svatý, Svatý, Svatý.]
To jsou jména Svatého, budiž požehnán, která vycházejí zpřed Trůnu slávy s mnoha ohnivými korunkami, s mnoha plamennými korunkami, s mnoha korunkami záblesku, s mnoha korunkami chašmalu, s mnoha korunkami blesku, a s nimi tisíc táborů Šechiny a myriády myriád zástupů Moci, jež je vezou jako krále. S chvěním, hrůzou, obavou, pohnutím, důstojností, nádherou, bázní, strachem, velikostí, slávou, drahocenností, s milostí, velikostí, jásotem a veselím, s ohnivými sloupy, s plamennými sloupy, s blesky světla a viděním chašmalu jim vzdávají slávu a sílu a pronášejí před nimi: "Svatý, Svatý, Svatý", neboť se praví: A volal jeden k druhému a říkal: Svatý, Svatý, Svatý (Iz 6,3). Obklopují je ve všech oblohách, které jsou na výsosti jako královské budovy, mohutné a proslulé. A když je navracejí na místo Trůnu slávy, všechny chajot, které jsou v merkavě, otevírají ústa ve chvále Slávy jména Svatého, budiž požehnán, a říkají: Požehnána budiž Sláva Hospodinova z Jeho místa (Ez 3,12).
[Jiný výklad:] Alef [naznačuje výrok Svatého, budiž požehnán:] "Posilnil jsem ho, vybral jsem ho, pověřil jsem ho23) - svého služebníka Metatrona, který je jedinečný ze všech obyvatelů všech výsostí. Posilnil jsem ho v generaci prvního člověka, a jakmile jsem nahlédl, že synové generace Potopy jsou zkažení a zahynou, stáhl jsem svou Šechinu z jejich středu, vystoupil jsem za zvuku šofaru a troubení na výsost, jak se praví: Vystoupil Bůh za troubení, Hospodin za zvuku šofaru (Ž 47,6), a vybral jsem si z nich Henocha, syna Járedova, a dovolil mu vystoupit za hlasu šofaru a troubení na výsost, aby mi byl spolu se čtyřmi chajot, jež jsou v merkavě, svědkem příštího světa. Pověřil jsem ho nad všemi pokladnicemi a sbírkami, které mám na každé obloze, a klíče od každé jedné jsem svěřil do jeho ruky. Ustanovil jsem ho knížetem nad všemi nebesy a učinil jsem ho služebníkem u Trůnu mé slávy v palácích Aravot, aby mi otevíral jejich dveře, aby povznášel a uspořádával svaté chajot, aby splétal na jejich hlavy koruny, aby ofanim nádhery korunoval sílou a slávou, aby cheruby důstojnosti oblékal do krásy, blýskajícím záři24) aby připomínal jas, aby plamenné serafy oslaboval v jejich hrdosti, aby jitro co jitro opásával světlem chašmalim svitu; aby mi upevňoval sídlo mezi příbytky nad mým Trůnem ve slávě a drahocennosti, aby zvětšoval mou slávu na výsosti a sílu prostřednictvím tajemství horních i tajemství dolních. Nad veškerou vysokost jsem povýšil jeho postavu (koma) uprostřed všech vysokých postav, jeho trůn jsem vzklenul 70 000 parasang od důstojnosti mého Trůnu a dal jsem vzrůst jeho slávě z nádhery mé slávy. Jeho tělo jsem obrátil v ohnivé pochodně a všechny kosti jeho těla v uhlíky ohně. Ustanovil jsem jeho vzhled jako vzhled záblesku a světlo jeho řas jako světlost; rozjasnil jsem mu tvář jako světlo svitu slunce a záři jeho očí jako svit Trůnu slávy. Ustanovil jsem mu za oděv slávu, důstojnost a nádheru a za pokrývku jeho pláště krásu, pýchu a sílu, ozdobu královské koruny 500 na 500 parasang. Vložil jsem na něj [část] své důstojnosti, své nádhery, svitu své slávy, která je nad Trůnem slávy. Nazval jsem ho svým jménem - malý JVJ, Kníže Tváře, a dal jsem mu poznat tajemství; každé tajemství jsem mu zjevil s láskou a každou skrytost jsem mu oznámil s přímostí. Upevnil jsem jeho trůn zvenčí u vchodu do Paláců, aby zasedl a činil soud v celé mé rodině, která je na výsosti. A každého knížete jsem postavil naproti němu, aby si od něj brali svolení činit mou vůli. Abych zvětšil jeho slávu, vzal jsem 70 jmen ze svých jmen a nazval jsem ho jimi. K dispozici jsem mu dal 70 knížat, aby je učil naučení mého Slova v každém jazyce, aby mým slovem snižoval hrdé k zemi a myšlenkou mých rtů povyšoval ponížené k výsosti. Aby svou řečí bil krále a svými výroky pokořoval vládce a pyšné, aby zbavoval krále jejich kralování a ustanovoval vládce k jejich vládě, jak se praví: On mění časy a doby, krále sesazuje, krále ustanovuje, atd. (Da 2,21); aby dával moudrost všem moudrým světa a rozumnost a poznání těm, kdo chápou rozumností, jak se praví: Dává moudrost moudrým a poznání znalým rozumnosti (tamtéž), aby jim odhaloval tajemství mého slova a učil je výnosům soudu mého práva, jak se praví: Takové bude mé slovo, které vyjde z mých úst: Nevrátí se ke mně prázdné, nýbrž učiní to, co jsem chtěl, atd. (Iz 55,11). Není řečeno: "nýbrž učiním" (e'ese), ale nýbrž učiní (asa). To nás učí, že každou jednotlivou myšlenku a každé jednotlivé slovo, které vyjde z úst Svatého, budiž požehnán, pochopí Metatron, sám je učiní, a naplní [tak] výnos Svatého, budiž požehnán, neboť se praví: A úspěšně vykoná, k čemu jsem ho poslal (tamtéž). A nepíše se "bude úspěšné" (macliach), nýbrž úspěšně vykoná (hicliach). Učí nás to, že pro každý jednotlivý [soudní] výnos o nějakém člověku, který vyjde před Svatým, budiž požehnán, platí, že jakmile dotyčný činí pokání, [Nebesa] nesešlou trestání na něj, nýbrž sešlou je na jiného člověka, neboť se praví: Spravedlivý je uchován od soužení a přijde hříšník namísto něho (Př 11,8). A nejen to, ale každý den Metatron zasedá tři hodiny na výsosti nebes a shromažďuje všechny duše embryí, která zemřela v útrobách své matky, kojenců, kteří umřeli u prsou své matky, a dětí z domu učenců, které umřely nad chumaši Tóry, a uvádí je pod Trůn slávy a usazuje je do řad, [učebních] skupin a sdružení kolem své tváře a učí je Tóře, moudrosti, agadě a tradici (šemu'a). A kompletně je naučí knihu Tóry, jak se praví: Koho naučí poznání? A komu dá porozumět tradici? Odkojeným mlékem, odstaveným od prsou (Iz 28,9).
23) Alef zde tvoří notarikon sloves ibertiv, lakachtiv, pakadtiv.
24) Bazikej zohar jsou zde zřejmě příslušníci jednoho z andělských kůrů.
Sedmdesát jmen Metatrona. Jsou to tato:
[Následuje 70 jmen různého typu, zakončených na אל, רון, ון, יה atd. Řada začíná jménem Jaho'el a končí takto:] Veliký svit, Věrný mládenec, malý JDVD podle Jména svého Mistra, jak se praví: Neboť mé Jméno je v jeho nitru (Ex 23,21). RBJKJAL, NAiMJAL, SGNZGAL, Kníže moudrosti. A proč se mu říká SGNZGAL?25) Protože do jeho ruky jsou svěřeny všechny pokladnice moudrosti (ginzej chochma) a [ty] všechny byly otevřeny Mojžíšovi na Sinaji, aby ho [Metatron] během 40 dnů, co stál na Hoře, učil Tóru v 70 aspektech 70 jazyků, Proroky v 70 aspektech 70 jazyků, Spisy v 70 aspektech 70 jazyků, halachot v 70 aspektech 70 jazyků, tradice (šemu'ot) v 70 aspektech 70 jazyků, tosafot v 70 aspektech 70 jazyků. Ale jakmile nad ním uplynulo 40 dnů, [Mojžíš] je všechny v jediné chvíli zapomněl, až ho pak Svatý, budiž požehnán, zavolal k Jofjafjovi, knížeti Tóry - jak se praví: Jsi nejkrásnější (jofjafita) ze synů člověka, milost se řine na tvých rtech, proto Tě Bůh požehnal navěky (Ž 45,3) - a dal [je] Mojžíšovi darem,26) jak se praví: A dal je Hospodin ke mně (Dt 10,4). Poté mu [Tóra] již zůstala zachována a víckrát ji nezapomněl. A odkud [víme], že mu zůstala zachována? Neboť se praví: Pamatujte na Tóru Mojžíše, mého služebníka, jemuž jsem přikázal na Chorébu nařízení a práva pro celý Izrael (Mal 3,22). Tóra Mojžíše, to jsou Tóra, Proroci a Spisy, nařízení, to jsou halachot a šemu'ot, a práva, to jsou hagadot a tosafot. A všechny byly dány Mojžíšovi na Sinaji.
25) Uprostřed jména se nacházejí písmena g-n-z, které připomínají kořen slova geniza - pokladnice, úložiště.
26) Tj. v podobě duchovního daru tohoto knížete.
Toto je devadesát dva jmen, odrážejících Vyložené jméno, které je v merkavě a je vyryto na Trůnu slávy. [Tato jména] vzal Svatý, budiž požehnán, ze svého Vyloženého jména a umístil je ke jménu Metatrona, spolu se 70 jmény, které má a jimiž služební andělé na výsosti nazývají Krále králů všech králů, Svatého, budiž požehnán. A [spolu s nimi] 22 pečetí, které vyrazil svým prstem, jímž byly zapečetěny všechny řády oblohy Aravot a jímž se pečetí dekrety královských knížat, kteří jsou na výsosti v království, vládě, požehnáních a velikosti, a jímž se pečetí dekrety Anděla smrti a dekrety veškerých národů a království.
Metatron - andělský kníže Tóry, andělský kníže moudrosti, andělský kníže rozumnosti, andělský kníže Paláce, andělský kníže králů, andělský kníže vládců, andělský kníže vysokých, hrdých, velikých a vážených knížat, která jsou na nebesích i na zemi - řekl:
"Hospodin, Bůh Izraele, je mi svědkem v této věci: Když jsem toto tajemství odhalil Mojžíšovi, vzbouřila se proti mně všechny vojska výsosti, která jsou na každé obloze, a řekla mi: ,Z jakého důvodu odhaluješ toto tajemství synům člověka, dětem ženy, jež na sobě nesou vadu, nečistotu, krev a výtoky, nositelům smrdutých kapek? Tajemství, jehož prostřednictvím byly stvořeny nebesa a země, moře i pevnina, hory a pahorky, řeky, prameny, Gehinom ohně i ledu, zahrada Eden, Strom života; a jehož prostřednictvím byl stvořen člověk, zvířata, polní zvěř, ptáci nebeští, mořské ryby, Behemot a Levjátan, nečistí živočichové, plazi, hemživci v moři a plazi v pouštích? Tóru, moudrost, poznání a myšlenku, rozumnost horních [světů], bázeň nebeskou - z jakého důvodu ji odhaluješ tvoru z masa a kostí?' Řekl jsem jim:
,Protože Všudypřítomný mi dal svolení a navíc jsem si vzal od Trůnu, vysokého a vznosného, svolení, aby všechna jména, vyložena před Jeho tváří, vycházela v ohnivých blescích, v záblescích záře a plamenných chašmalim.'
A jejich mysl se neuklidnila, až dokud je Svatý, budiž požehnán, nepokáral, a nechal je zpřed své tváře vyjít s pokáráním. Řekl jim [andělským vojskům]: 'Já jsem [tomu tak] chtěl, já jsem si to přál, já jsem pověřil a ustanovil jedině Metratrona, svého služebníka, který je jedinečný ze všech obyvatel výsosti, a Metatron to [tajemství] vyvede z domu pokladnic, jež mi patří.'
A svěřil je Mojžíšovi, Mojžíš Jozuemu, Jozuer starším, starší prorokům, proroci mužům Velkého shromáždění, mužové Velkého shromáždění písaři Ezrovi, písař Ezra Hilelovi staršímu, Hilel starší rabimu Abahu, rabi Abahu rabimu Zeirovi, rabi Zeira mužům víry (anšej emuna), mužové víry nositelům víry (ba'alej emuna), aby je zachovávali k léčení všech nemocí a vzrušení srdce, které jsou na světě, jak se praví: Když slyšením uslyšíš hlas Hospodina, svého Boha a budeš činit to, co je v Jeho očích přímé, naslouchat Jeho přikázáním, zachovávat veškerá jeho nařízení, žádnou nemoc, již jsem vložil na Egypťany, na tebe nevložím, neboť Já jsem Hospodin, tvůj Lékař!' (Ex 15,26)