Žalm 90.
1. Modlitba Mojžíše, muže Božího (90,1). [Jinde] je psáno: Oběť zlovolníků (je Hospodinu ohavností) (Př 15,8). Takovým byl Bileám, jenž řekl Balákovi: Postav mi tady sedm oltářů (Nu 23,1). Svatý, budiž požehnán, mu řekl: „Zlovolníku, od tebe mám přijmout oběti? Lepší plná dlaň klidu (Kaz 4,6)!“, tedy: „Hrst mouky, kterou mi obětují mí synové s ustavičnou obětí, je mi příjemnější, nežli veškeré oběti, které mi přineseš ty! Proč? Protože jsou mi ohavností! A v čem mám zalíbení? V modlitbě spravedlivých, neboť je psáno: Jeho zalíbením je modlitba přímých (Př 15,8), což jsou Izraelští, a je to i modlitba Mojžíše, muže Božího.“
2. Modlitba Mojžíše, jenž se hádal* s Bohem (90,1). Rabíni a r. Jehuda b. r. Simon [se k tomu vyjádřili různě]. [Rabíni] řekli: „Byli čtyři, kteří uspořádali modlitbu poté, co před Svatým, budiž požehnán, pronesli námitky: Jeremjáš, neboť je psáno: A modlil jsem se k Hospodinu poté, co jsem dal záznam té koupě (Báruchovi) (Jr 32,16), protože protestoval proti slovům, která napsal předtím: Hle, valy! (Chaldejci) přijdou k tomu městu, aby ho dobyli (Jr 32,24). Abakuk uspořádal modlitbu, neboť je psáno: Modlitba Abakuka, proroka (Ab 3,1). Co napsal předtím k této věci? Hospodine, slyšel jsem Tvou zvěst, bojím se (Ab 3,2). David uspořádal modlitbu, jak je psáno: Modlitba Davida (Ž 17,1). A co píše předtím k této věci? Vidíš? Vždyť Ty se díváš na bídu a urážení! (Ž 10,14). A Mojžíš uspořádal modlitbu, jak je psáno: A modlil jsem se k Hospodinu a říkám: ,Pane, Hospodine, nezahub svůj lid‘ (Dt 9,26). A co napsal předtím k této věci? Proč, Hospodine, vzplanul Tvůj hněv proti Tvému lidu? (Ex 32,11).
R. Jehuda b. r. Simon řekl: „Zdalipak [také] ve své modlitbě neprotestovali? Jeremjáš promluvil: A modlil jsem se k Hospodinu (Jr 32,16). Ale co říkal? Spravedlivý jsi, Hospodine, ač povedu spor proti Tobě (tamtéž, 12,1). Dnes jsem zde a zítra budu v hrobě, mám snad vést s Tebou spor? A to všechno proč? Protože jsi spravedlivý, ač s Tebou vedu spor. [Nicméně Jeremjáš spor vedl: Však o rozsudcích s Tebou budu mluvit: Proč se daří cesta hříšníkům? (tamtéž)] Abakuk promluvil: Modlitba Abakuka (3,1). A co říkal? Hospodine, slyšel jsem Tvou zvěst, bojím se (Ab 3,2). David promluvil: Modlitba Davida (Ž 17,1). A co [přitom] říkal? (Vytrhni duši mou...) ze světa, rukou svou, Hospodine (Ž 17,14). Mojžíš pronesl modlitbu: A modlil jsem se k Hospodinu (Dt 9,26). Ale co říkal? Nezahub svůj lid (tamtéž). O tom je tedy Modlitba Mojžíše, jenž se hádal s Bohem (90,1).**
* Iš, muž, je zde podle Braudeho odvozeno od uš, ve smyslu „hádat se či „kárat“. Překlad by mohl znít také: Mojžíše, jenž křičel (avaš, iveš) na Boha.
** I modlitba proroků tedy nebyla bez skrytých či zjevných výčitek vůči Bohu: Jeremjáš dál vedl při, Abakuk měl strach, David nebyl spokojen se svým položením a Mojžíš smýšlel o Bohu jako o ničiteli.
3. Modlitba Mojžíše, muže Božího (90,1). R. Chelbo ve jménu r. Huny řekl: „Mojžíš napsal třináct svitků Tór v ten den, když umřel: dvanáct pro dvanáct kmenů a jednu, kterou uložil do Archy. A chtěli-li ji nějak padělat, nebyli schopni ji zfalšovat. [Mojžíš] požehnal jedenácti kmenům, neboť je psáno: A toto je požehnání, jímž požehnal Mojžíš (Dt 33,1). A proč nepožehnal kmenu Šimeónovu? Protože jeho srdce bylo proti němu: vzpomínal na to, co se stalo v Šitim: Zimrí, syn Sálův (kníže z otcovského domu Šimeónova) (Nu 25,14).“
R. Jehošu‘a ze Sichninu jménem r. Leviho řekl: „Ačkoli tomu tak bylo, [Mojžíš] je spojil s kmenem Judovým, neboť se píše: Z výměru synů Judových bylo dědictví synů Šimeóna (neboť podíl synů Judových jim byl velký, a dědili synové Šimeóna uvnitř jejich dědictví) (Joz 19,9). Podobá se to býku, který měl zlou povahu. Co [s ním] udělali? Uvázali lvíče vedle jeho koryta, a když se na něj podíval, jeho síla ochabla. Juda se přirovnává ke lvíčeti, neboť je psáno: Mládě lví je Juda (Gn 49,9) a Šimeón se přirovnává k býku, jelikož jeho znamením je znamení Býka: Rúben je Beran a Šimeón Býk.“
R. Judan řekl: „Ze Šimeóna nepovstal soudce. O této věci si přečteš např.: A po něm byl Šamgar, syn Anatův (Sd 3,31).* Ani král z něj nepovstal, jak si například přečteš: Kraloval Zimrí sedm dnů v Tirce (1 Kr 16,15).“
Mojžíš vyslovil jedenáct žalmů, což odpovídá jedenácti kmenům, a to tyto: Modlitba Mojžíše, muže Božího. Dříve než se zrodily hory... Navracíš člověka v prach a pravíš: ,Vraťte se, synové lidští‘ (90,1-3) – [tento žalm] odpovídá [kmenu Rúbenovu, o němž je psáno]: Žít bude Rúben a nezemře (Dt 33,6). Sedící ve skrytu Nejvyššího, ve stínu Všemohoucího přenocuje (Ž 91,1) odpovídá kmenu Lévi, jenž nocoval v Jeho stínu na nádvořích Chrámu. Žalm, píseň ke dni šabatu; dobré je děkovat Hospodinu (Ž 92,1) odpovídá kmeni Judovu, neboť [Lea] řekla: Znovu vzdám díky Hospodinu, pročež ho pojmenovala Juda (Gn 29,35). Hospodin kraluje, důstojností se oděl... Domu Tvému přísluší svatost (Ž 93,1 a 5) odpovídá kmeni Benjamínovu, jenž [také] nocoval ve stínu Svatého, budiž požehnán. Bože odvet, Hospodine, Bože odvet, zjev se (Ž 94,1) odpovídá kmeni Gad, z něhož povstal Elijáš (jehož památka nám budiž k dobru), který je připraven zničit podpory modlářů.** Pojďme a radujme se pro Hospodina (Ž 95,1) odpovídá kmeni Jisacharovu, jenž se zabývá radostí Tóry.
R. Jehošu‘a ben Levi řekl: „Až dotud jsem to slyšel, ale odtud dál si to již spočítej sám.“
* Šamgar, zřejmě Šimeónovec, působil méně než rok, takže ho rabíni nepočítají mezi soudce (Braude).
** Opraveno podle PE. Buber má „který je podporou světa“.
4. R. Ele‘azar řekl ve jménu r. Josiho ben Zimra: „Všichni proroci, když prorokovali, nevěděli o tom, že prorokují. Ale Mojžíš a Izajáš, ti věděli. Mojžíš řekl: Mé naučení se bude snášet jak déšť (Dt 32,2), a Izajáš řekl: Hle, já, a děti, které mi dal Hospodin, [budeme] ke znamením a divům v Izraeli (Iz 8,18).“ R. Jehošu‘a bar Nechemja, kněz, pravil: „I Elihu prorokoval a věděl [o tom], neboť se píše: A rty mé vysloví poznání jasně (Jób 33,3).“ R. Ele‘azar řekl jménem r. Josiho ben Zimra: „Mistrem proroků byl Samuel, ale [také on] prorokoval a nevěděl o tom. Neboť je psáno: A poslal Hospodin Jerubaala a Bedána, Jiftácha a Samuela (1 S 12,11), a [Samuel zde] neříká: ,a mne, Samuela (ve-oti Šemuel)‘, nýbrž a Samuela (ve-et Šemuel), takže nevěděl, že prorokuje.“
R. Levi ve jménu r. Chaniny řekl: „Jedenáct žalmů, které pronesl Mojžíš, pronesl podle řádu proroků. A proč nejsou zapsány v Tóře? Protože slova Tóry jsou jedno, a slova proroctví druhé.“
5. Jiný výklad: Modlitba Mojžíše, muže, toho boha (90,1). Je-li muž, proč je bůh, a je-li bůh, proč je muž? Zřejmě proto, že ve chvíli, kdy stanul před faraónem, byl jako Bůh, neboť je psáno: Hle, dávám tě faraónovi [jako] Boha (Ex 7,1). A ve chvíli, kdy prchal před faraónem, byl muž.
Jiný výklad: Když byl poslán po Nilu, byl to muž, ale když se vody proměnily v krev, byl jako Bůh.
Jiný výklad: Když vystupoval na výšinu, byl to muž. Čím je sebelepší svíce před Ním? Čím je sebelepší pochodeň před Ním?* Když před Svatého, budiž požehnán, jenž je zcela ohněm i Jeho sloužící jsou ohněm, vystoupí nějaký člověk z masa a kostí – a Mojžíš k Němu vystoupil – nazývá se „muž“. Ale když sestoupil, byl nazýván „bohem“.
Jiný výklad: Když vystoupil na místo, kde se nejí ani nepije, ani on nejedl a nepil, pak se nazýval „bohem“. Ale když sestoupil, jedl a pil, nazýval se „mužem“.
R. Abin pravil: „Od půlky nahoru se nazýval ,bohem‘, ale od půlky dolů se nazýval ,mužem‘.
R. Ele‘azar řekl: „Mojžíš byl správcem paláce [Svatého, budiž požehnán],** neboť je psáno: Ne tak můj služebník Mojžíš: v celém mém domě mu věří (Nu 12,7).“
Jiný výklad: Muže, toho soudce (90,1), tj. mužského, soudce, neboť je psáno: Činil spravedlnost Hospodina a Jeho práva s Izraelem (Dt 33,21), a říkával: „Ať soud prorazí horu.“***
Jiný výklad: [Muže proti Bohu (90,1).]**** Neboť slovy odporoval vlastnosti Soudu, jak je psáno: Jestliže stvoření stvoří Bůh (a země otevře svá ústa a pohltí je) (Nu 16,30). Mojžíš tím řekl: „Jestliže Svatý, budiž požehnán, stvořil ústa země v šesti dnech stvoření, nuže dobrá, jestliže však nikoli, ať je stvoří nyní, kvůli Korachovi a jeho skupině.“
Jiný výklad: Muže Božího (90,1), neboť nakláněl vlastnost Soudu k vlastnosti Slitování. Svatý, budiž požehnán, řekl: Budu je bít morem a vydědím je (Nu 14,12), ale Mojžíš řekl: Prosím, odpusť nepravost tohoto lidu podle svého velikého milosrdenství! (tamtéž 14,19). A je psáno: A řekl Hospodin: ,Odpouštím, podle tvých slov‘ (tamtéž 14,20).
Jiný výklad: R. Jehuda b. r. Simon jménem r. Šime‘ona ben Lakiš pravil: „Proč se nazývá muž Boží?***** Podobně jako muž, když chce zrušit slib své ženy, zruší ho, a když ho chce nechat v platnosti, nechá ho v platnosti, neboť je psáno: Její muž jej nechá platit a její muž jej zruší (Nu 30,14), i Mojžíš jakoby říkal Svatému, budiž požehnán: Zachovej, Hospodine, [v platnosti] (tamtéž 10,35), Vrať [to zpátky], Hospodine (tamtéž, 10,36).******
* Tak PE. Buber: „Čím je sebelepší svíce před pochodní, čím je sebelepší pochodeň před Mojžíšem?“
** Buber: miistropolin (haja Moše), což Braude interpretuje jako magister palaton, tj. magister palatii. PE má zde: mi-mitropolin, z hlavního města.
*** Braude: Výrok připomíná lat. Fiat iustitia, pereat mundus.
**** Tak Braude. Lze možná přeložit: „Muže proti tomu Soudci“, nebo „Svářícího se se Soudcem.“
***** Jakoby „manžel“.
****** Obvykle překládáno: „Vstaň, Hospodine“, „Vrať se, Hospodine“.
6. Jiný výklad: Modlitba Mojžíše (90,1). K tomu Písmo říká: A padal jsem před Hospodinem... (a modlil jsem se) (Dt 9,18). R. Berachja a r. Chelbo jménem r. Šemuela bar Nachmani pravili: „Mojžíš nenechal ani koutku na obloze, na němž by se nemodlil, neboť je psáno: A padal jsem [neustále] před Hospodinem. A shledáváš, že mnozí proroci a mnozí spravedliví padali před Hospodinem [k zemi], ale Písmo nepřipisuje nikomu [pojmenování muž Boží] kromě Mojžíše. A to vše proč? Protože jeho skutky se úplně lišily od [skutků] ostatních tvorů. Člověk obvykle stojí a modlí se hodinu nebo dvě hodiny, a je-li velmi spravedlivý, jeden den, ale Mojžíš se modlil čtyřicet dnů a čtyřicet nocí! Svatý, budiž požehnán, řekl služebným andělům: „Připodobním ho k vám“, protože se píše: Žehnejte Hospodinu, Jeho andělé; mocní silou, činící Jeho slovo (Ž 103,20) – to je Mojžíš, jenž osvětloval temnotu Izraele a oznamoval jim slova Svatého, budiž požehnán. Taková je tedy modlitba Mojžíše, muže Božího (90,1).
7. Modlitba Mojžíše, muže Božího (90,1). Podobá se to třem lidem, kteří měli přijmout od krále laskavost – někteří říkají, že amnestii. Přišel první a vzdal mu úctu. [Král] mu řekl: „Čeho si žádáš?“ Odvětil mu: „Jelikož jsem se vzbouřil, prosím, abys mi udělil amnestii.“ A [král] mu ji dal. Přišel druhý a dal mu [ji] také. Přišel třetí a [král] se ho zeptal: „Čeho si žádáš?“ Řekl mu: „Nežádám vůbec nic pro sebe, ale [pro] jisté město, které má být zničeno – a ono je tvé: vydej výnos, ať je postaveno!“ Král mu řekl: „Ať je to [město] pro tebe velkolepou korunou!“
Tak přišel David a modlil se. Svatý, budiž požehnán, se ho zeptal: „Čeho si žádáš?“ On odpověděl: „Abys vyslyšel mou modlitbu, neboť je psáno: Modlitba Davida. Slyš, Hospodine, spravedlnost, vnímej mé bědování, dopřej sluchu mé modlitbě (Ž 17,1).
Přišel Abakuk a [Svatý, budiž požehnán,] mu řekl: „Čeho si žádáš?“ On odvětil: „To, co jsem řekl před Tebou, byla chyba.“ Neboť když uviděl Chananjáše, Míšaela a Azarjáše, uvržené do ohnivé pece, z níž byli zachráněni, ale [pak] viděl Chananju ben Teradion a jeho druhy, kteří byli upáleni kvůli Tóře a nebyli zachráněni, hned volal a stěžoval si: „Pane světů, ti [první] byli spravedliví i ti [druzí] byli spravedliví, ti [první] byli čistí i ti [druzí] byli čistí, ti [první] byli svatí i ti jsou [druzí] svatí; ti [první] byli zachráněni, ale ti [druzí] zachráněni nebyli! Takže slábne Tóra a věčně nedochází právo! Jelikož hříšník korunuje spravedlivého – proto právo vychází překroucené! (Ab 1,4). Nebukadnezar byl neobřezanec a nečistý a Daniel svatý a čistý – a ten, kdo ho oblékl do spravedlnosti, byl hříšník, neboť je psáno: Změnil šaty jeho vězení (2 Kr 25,29) a oblékl Daniela do purpuru! Faraón byl neobřezanec a nečistý a Josef čistý a svatý, a onen dal Josefovi královský úřad a oblékl mu šaty z jemného plátna a vložil mu zlatý řetěz na krk! Achašveróš byl neobřezanec a nečistý a Mordochaj svatý a čistý, ale onen dal Mordochajovi královský úřad, oblékl ho a korunoval ho, jak je psáno: A Mordochaj vyšel před krále v oděvu království (Ester 8,15). Tedy hříšník korunuje spravedlivého, proto právo vychází překroucené (Ab, tamtéž).“
V té chvíli se mu zjevil [Svatý, budiž požehnán] a řekl mu: „Na mne voláš a stěžuješ si? Není snad psáno: Bůh je pravdivost a nikoli bezpráví, je spravedlivý a přímý (Dt 32,4)?“* V té chvíli [Abakuk] promluvil: „Hovořil jsem v omylu,“ neboť je psáno: Modlitba Abakuka proroka kvůli omylům (Ab 3,1).
Pak přišel Mojžíš a [Svatý, budiž požehnán,] mu řekl: „Čeho si žádáš?“ On Mu odvětil: „Nežádám nic pro sebe, nýbrž pro Izrael.“ [Svatý, budiž požehnán,] mu řekl: „Budiž Ti toto velkolepou korunou: Modlitba Mojžíše, muže Božího (90,1).“
* „Tak jak jsou spravedliví v příštím světě odměněni i za poslední z přikázání, které naplnili, jsou v tomto světě hříšníci odměněni za poslední přikázání, které naplnili.“ – Ta‘anit 11a. (Poznámka G. Braudeho. Ten také celou pasáž o třech hříšných králích a jejich spravedlivých (od „Jelikož hříšník...“) považuje již za Boží vysvětlení Abakukovi.)
8. Modlitba Mojžíše, muže Božího (90,1). Nestačilo říci pouze modlitba Mojžíše? Co znamená muže Božího? Podobá se to králi, jenž se rozhněval na svého syna a chtěl ho dát usmrtit. Ale jeho milovaný [přítel] mu řekl: „Prosím Tě, odpusť mu, a nezabíjej ho!“ Rozhodl se ho tedy nezabíjet. Nazítří král promluvil: „Kdybych byl zabil svého syna, sobě samému bych uškodil! Budiž můj přítel, jenž prosil pro něj o slitování, připomenut v dobrém! Ode dneška jej učiním otcem králů!“
Tak pravil Svatý, budiž požehnán: Nechej mne a já je zničím (Dt 9,14). Mojžíš mu však řekl: Jestliže mi takto činíš, prosím, zabij mne zabitím (Nu 11,15). A co se píše dál? A řekl Hospodin: ,Odpouštím podle tvých slov‘ (tamtéž, 14,20). Poté Svatý, budiž požehnán, řekl Mojžíši: „Kdybych zabil Izraelské, uškodil bych sám sobě! Ale pomyslím v dobrém na Mojžíše, jenž pro ně žádal o slitování, neboť je psáno: Mojžíš prosil (Ex 32,11): učiním mu velké věci, vyjmenuji ho otcem proroků, otcem andělů, otcem modlících se!“ Proto Modlitba Mojžíše, muže Božího (90,1).
9. Modlitba Mojžíše, muže Božího (90,1). Když vycházeli Izraelští z Egypta, Mojžíš stál, modlil se a říkal: „Já neznám cestu,“ neboť je psáno: Prosím, dej mi poznat svou cestu (Ex 33,13). Svatý, budiž požehnán, mu řekl: Hle, Já posílám anděla před tebou (tamtéž, 23,20). Mojžíš mu řekl: „I kdybys poslal několik andělů, nepůjde-li Tvá Tvář, nevyváděj nás odsud“ (tamtéž 32,15). Svatý, budiž požehnán, mu řekl: „Hle, Já učiním Tvé rozhodnutí,“ neboť je psáno: Má Tvář s vámi půjde a uklidním tě (tamtéž 33,14).
10. Pane, obydlím jsi nám byl (90,1). R. Jicchak řekl: „O tom Písmo mluví [ve verši]: Domovem je odvěký Bůh (Dt 33,27). Nevěděli jsme, zda je Svatý, budiž požehnán, obydlím světa, nebo je svět obydlím Všudypřítomného [„Místa“], dokud nepřišel Mojžíš a nevyložil [to]: Pane, obydlím jsi nám byl.“
R. Josi bar Chalafta pravil: „Nevěděli jsme, zda se Svatý, budiž požehnán, připojuje ke světu,* nebo se svět připojuje k Němu, dokud Svatý, budiž požehnán, nepřišel a nevyložil [to veršem]: Hle, místo je u Mne (Ex 32,21), tedy On je místem světa, a nikoli svět Jeho místem. Tudíž se svět připojuje k Němu a nikoli On se připojuje k světu.
R. Huna jménem r. Amiho řekl: „Proč se Svatý, budiž požehnán, nazývá ,Místo‘? Protože On je Místem světa, neboť je psáno: Hle, místo je u Mne (Ex 32,21). Abraham ho nazval ,Místem‘, jak se píše: A nazval Ho Abraham jménem ,Místo‘, Hospodin vidí (Gn 22,14). Jákob ho nazval ,Místem‘, neboť je psáno: A uviděl a řekl: ,Jak hrozné je toto Místo‘ (tamtéž 28,17). Mojžíš Ho nazval ,Místem‘, jak je psáno: Hle, ,Místo‘ je se mnou.“
Jiný výklad: Proč se Svatý, budiž požehnán, nazývá „Místo“? Protože na každém místě, kde stojí spravedliví, tam se On nalézá s nimi, neboť je psáno: Na každém místě, kde dovolím, aby se připomínalo Jméno, přijdu k tobě a požehnám ti (tamtéž 20,24), a také se píše: A naléhal na Místo a přenocoval tam (tamtéž 28,11).
* Tepile le-olamo. Braude má: „Whether the Holy One, blessed be He, is contained in His world“ a „... the world is second to God“. Leon Nemoy (v pozn. 20, II, s. 495) navrhuje: „... appertains to His world“ atd.
11. Dříve než se zrodily hory (90,2). Jinde [Písmo] říká: Dříve než byly hory ponořeny (Př 8,25). To nás učí, že hory světa létaly jako ptáci, kteří poletují nad tváří vod. A jakmile Svatý, budiž požehnán, uviděl velmi hluboké místo, umístil do něj velkou horu a vyplnil je. A jakmile uviděl mělké místo, umístil na ně malou horu, neboť je psáno: Dříve než se zrodily hory a země byla [ještě] vyhloubena (90,2).
12. Vracíš lidi až k prachu a říkáš: ,Vraťte se, synové člověka‘ (Ž 90,3). R. Abahu bar Ze‘ira řekl: „Veliké je pokání, jež předcházelo stvoření světa! A čím bylo toto pokání? Bylo Dcerou hlasu, která oznamovala a pravila: Vraťte se, synové člověka. Sedm věcí předcházelo světu dva tisíce let: Tóra, Trůn Slávy, zahrada Eden, Gehinom, Pokání, horní Chrám a jméno Mesiáše. A kde byla Tóra napsána? Černým ohněm na bílém ohni, a spočívala na kolenou Svatého, budiž požehnán, a Svatý, budiž požehnán, seděl na Trůnu Slávy. Trůn Slávy byl upevněn v milosrdenství Svatého, budiž požehnán, na obloze, která je nad hlavami chajot – nicméně chajot ještě v té době neexistovaly. Zahrada Eden byla po pravici Svatého, budiž požehnán a Gehinom po Jeho levici. Chrám byl upevněn před Ním a jméno Mesiáše bylo vyryto na drahém kameni na oltáři. Dcera hlasu oznamovala: Vraťte se, synové člověka a všichni byli neseni silou Svatého, budiž požehnán. Jakmile Svatý, budiž požehnán, stvořil svůj svět a stvořil svaté chajot, postavil oblohu se všemi na rohy chajot, jak se píše: A podoba nad hlavami chaje – obloha (Ez 1,22).“
R. Huna řekl: „R. Šime‘on ben Lakiš říkal, že dva tisíce let předcházely tyto věci s Tórou stvoření světa, neboť je psáno: A byla jsem u Něj chována a byla jsem potěšením den [a] den (Př 8,30), a den Svatého, budiž požehnán, je tisíc let, jak se píše: Neboť tisíc let je ve Tvých očích jako včerejší den, když pomine (90,4).
13. Zaplavíš je, budou jako spánek (90,5): to je devět set sedmdesát čtyři pokolení, která předcházela stvoření světa, ale byla v okamžiku odplavena kvůli tomu, že byla zlá. R. Jochanan řekl: „Proč je bet ve slovu be-rešit (v počátku) větší [než ostatní písmena]? Jelikož se [v gematrii] počítá za dvě písmena bet [s číselnou hodnotou 2], která dávají [součet] čtyři. Be-rešit je v gematrii 974. Jak to? Tav, šin a reš, to je spolu devět set, alef [slova] be-rešit, se podle [metody] albam nahradí [písmenem] lamed, což je třicet. Jod se nahradí mem podle [metody] atbaš, což je čtyřicet. Bet, jež je velké jako dvě [písmena] bet, se započítá do součtu jako čtyři, tedy je to [dohromady] devět set sedmdesát čtyři. A poté [se píše]: Stvořil Bůh nebesa a zemi (Gn 1,1).“
A co znamená zaplavil jsi je (zeramtem)? R. Jochanan řekl: „Zaru (rozptýlila se) a tamu (dokonala).“ R. Šime‘on ben Lakiš řekl: „Odcizila se (zaru) Tvé Tóře a nakazil je červ.“ Rabi říká: „Tvé rozprášení (zarjatecha) trvalo jen chvilku.“
Jiný výklad: Zaplavíš je, budou jako spánek (90,5). Jakmile byli odplaveni povodní (zerem) vod, byli jako spánek, jako sen po probuzení, jakož [Písmo] říká: Kteří byli uchváceni předčasně,* řeka omyla jejich základ (Jób 22,16).
* Braude překládá: „Kteří byli zamýšleni předtím, než [existoval] čas...“, přičemž ohledně významu slovesa „qmt“ odkazuje na slovník Ben Yehudy (Dictionary), podle něhož je ekvivalentem latinského computo.
14. Za jitra rozkvete a vyroste (90,6). Rabíni říkají, že je to Izrael. Proč? Protože [to, co] k večeru zvadne a uschne (tamtéž), jsou národy světa. Rabi Aba bar Kahana řekl: „Celý [verš] se týká Izraele. Za jitra rozkvete i dospěje pro příští svět. Proč? Protože k večeru zvadne a uschne, tedy v tomto světě.“*
Oproti sobě kladeš naše nepravosti (90,8). V každé chvíli znáš naše nepravosti, ale chceš-li nás zachovat naživu, [vlož] naše mládí do světla své Tváře (tamtéž): v té chvíli půjdeme ve světle Tvé Tváře.**
Neboť všechny naše dny se obracejí ve Tvém hněvu, končíme svá léta jako mumlání (hege) (90,9) – během [soudních] výnosů a vyhlazení.
[R. Jehuda b. r. Simon řekl: „Ten [hněv] je [kvůli našemu] odporování.“ Rabíni říkají, že „mumlání“ (hege) se týká mládence, který rozjímá (hoge) o Jeho Tóře, a umírá [s ní na jazyku].***
* Text upraven podle Jalkut Šime‘oni, Tehilim 841.
** Tak PE podle Braudeho. Podle Buberovy edice snad: „Vlož před sebe naše ponížení, naše namáhání do světla své Tváře (90,8). V době, kdy se zabýváme Tvou Tórou, kráčíme ke světlu Tvé Tváře.“ Alumejnu (naše tajnosti, tajné hříchy, anebo mládí) je čteno jako amalejnu (úsilí, lopocení). Leon Nemoy navrhuje:
„Položil jsi naše nepravosti před sebe, [takže] naše mládí [přijde] před světlo Tvé Tváře – ve chvíli, kdy se [jako ještě mladí] zabýváme Tórou, odcházíme [ze života] ke světlu Tvé Tváře.“
*** Způli využívám návrh L. Nemoye. Braude má: „Neboť všechny naše dny přejdou ve Tvém hněvu, strávíme svá léta s rychlostí myšlenky (90,9). Tvým hněvem jsou míněny zlé dekrety a pronásledování národů. R. Juda bar Simon řekl: ,Míněny jsou nepravosti, [které podněcují Tvůj hněv].‘ Rabíni učili: ,Rychlostí myšlenky je míněna prchavá myšlenka dítěte ve školní třídě, myšlenka, jež zemře, jakmile se narodí.‘“ B. si zde ovšem také přiznává pojetí pouze dohadné.
15. Dnů našich let v nich je sedmdesát let (90,10) – jako let Davida. A pokud v silách, osmdesát let (tamtéž) – jako let Mojžíše, když stál před faraónem, králem Egypta.
A jejich pýchou (rahav) námaha a úsilí (tamtéž). Bar Kapara řekl: „A jejich pýchou je námaha, neboť těch sedmdesát [let], jichž se dožil David, proběhlo v soužení a námaze, a celých těch osmdesát [let], během nichž byl Mojžíš v domě faraónově, v Kúši, Midjánu a pak znovu v Egyptě, proběhlo v soužení a námaze.“
R. Chanina bar Jicchak řekl: „Dokonce i dům Jeho království je [pln] námahy a úsilí, a hrdost (rahav) je království, neboť je psáno: Vzpomenu Hrdost (Rahav) i Babylón (Ž 87,4). A dále se píše: Egypt..., Hrdost (rahav), jež je nečinná (Izajáš 30,7).“*
Neboť uplyne rychle a odletíme (tamtéž). Co znamená uplyne rychle“(gaz chajiš)? Neboť [léta] plynou, kvapí, letí a rychle pominou jako pták v letu.
R. Judan řekl: „Přestože je tomu tak, mají v sobě dobré skutky.“**
* Jednou z možností je, že verš se čte: A jejich královským majestátem je námaha a úsilí, přičemž ve výkladu se Izrael chápe jako království úsilí a Egypt jako království nečinnosti, které se již nevyvíjí a je určeno k zániku.
Braude překládá takto:
R. Chanina bar Jicchak vykládal: „Dokonce království je jen námaha a žal. Neboť moc (rahav) jasně poukazuje na královskou hodnost, jako ve verši: Připomenu království (rahav) a Babylón (Ž 87,4) a ve verši: Egypt..., království, jež sedí tiše (Iz 30,7).“
** B. podle S. Liebermana čte hitrivu namísto haju bahem, a překládá: „They blossom with good works.“
16. Kdo zná sílu Tvého hněvu (90,11). R. Aba bar Kahana řekl: „[Nikdy nevíš,] zda se tvým prostřednictvím nenaplní [nějaký] přestupek.“* R. Chanina bar Jicchak řekl: „Každý, u něhož předcházejí strádání [seslaná z nebes] na tomto světě, má podíl na světě příštím, jako Abraham, jenž se nazýval ,obávajícím se Boha‘, neboť je psáno: Tvůj hněv odpovídá bázni z Tebe“ (tamtéž).
Nauč nás počítat naše dny (90,12). R. Jehošu‘a pravil: „Kdybychom znali přesně, jaký je počet dnů našeho života, činili bychom pokání, než bychom zemřeli.“ R. Ele‘azar řekl: „Učiň pokání den před svou smrtí!“ Jeho žáci mu řekli: „Cožpak člověk ví, kdy má zemřít?“ On jim odvětil: „Tím spíše má činit pokání dnes, neboť zítra možná umře, takže [stráví] všechny své dny v pokání.“ A proto se píše: Nauč nás počítat naše dny.
R. Chanina řekl: „[Naše] pokání ať se nalézá před Tvou tváří neustále! Navrať se, Hospodine, až dokdy [budeš prodlévat]? Utěš své služebníky“ (90,13).
* Text je nejistý, překládám hypoteticky podle PE. Braude překládá podle komentáře v benátském rkp., jehož kopii mu poskytl S. Liebermann, takto: „Neboť Ty jsi naplněn hněvem dokonce i vůči těm, kteří se Tě obávají.“ Větu v Buberově edici chápe takto: „[Even he who fears Thee knows not] if he might perhaps heavily charged with transgressions at Thy hand.“
17. Dej nám tolik radosti jako dnů, kdy jsi nás pokořoval (initanu) (90,15). Jako dnů, kdy jsi nás sužoval skrze Babylón, Médii, Řecko a Edóm.
Jiný výklad: [Jako dnů, když si nám odpověděl (anitanu), tj.] jako dnů Mesiáše.* A dnů Mesiáše, to je kolik? R. Ele‘azar říká: „Tisíc let, neboť je psáno: Neboť tisíc let ve Tvých očích je jako den včerejší, jenž pominul (90,4).“ R. Jehošu‘a říká: „Dva tisíce let, [protože se píše:] jako dnů, kdy jsi nás pokořoval, [a dnů, to znamená] dva dny, a den Svatého, budiž požehnán, má tisíc let, jak je psáno: Neboť tisíc let ve Tvých očích je jako den včerejší, jenž pominul (90,4).“ R. Berachja a r. Dosa starší říkají: „Šest set let, jelikož je psáno: Neboť dnů mého lidu bude jako dnů stromu (Iz 65,22), a kmen [stromu (fíkovníku)] roste v zemi šest set let. R. Josi říká: „Šedesát let, neboť je psáno: (Budou se Tě obávat...,) dokud bude měsíc, generace generací (Ž 72,5): generace, to je dvacet let, generací, to je čtyřicet let, tedy šedesát.“ R. Akiva říká: „Čtyřicet let, [protože počet] dnů, kdy jsi nás pokořoval odpovídá čtyřiceti letům, která Izrael strávil na poušti, neboť je psáno: Pokořoval tě a nechával tě hladovět (Dt 8,3). A rabíni říkají, že čtyři tisíce, neboť je psáno: A rok mých vykoupení přijde (Iz 63,4).** R. Abahu řekl: „Sedm tisíc let, odpovídajících dnům ženicha pod jeho chupou, jak je psáno: Jako se mladík ožení s pannou (tak se Tví synové ožení s Tebou; a jako se ženich veselí z nevěsty, tak se bude tvůj Bůh veselit z tebe) (tamtéž 62,5). A kolik je dnů ženicha? Je to sedm dnů, jelikož se píše: Naplň týden této (Gn 29,27).“
* Braude navrhuje: Jako dnů našeho Pokorného (invetanu) (pozn. 35).
** Tak B. („the time of My acts of redemption“): dva tisíce let Tóry a dva tisíce let Mesiáše (srv. Avoda zara 9a). Snad lze překládat i jako opakování mých vykoupení?
18. Ať se ukáže na Tvých služebnících Tvé dílo (90,16). R. Berachja jménem r. Chiji řekl: „[Tví služebníci,] to jsou Abraham a Sára.“ A Tvá nádhera na jejich dětech (tamtéž): [jejich děti,] to jsou Izák a Rebeka, neboť je psáno: A vyšel Izák rozjímat na pole (Gn 24,63). A [právě] přicházela Rebeka s Eliezerem, a jakmile ho Rebeka spatřila, uviděla ho jako převelice nádherného, oděného a zahaleného do cicit, a podobal se andělu Božímu. Řekla Eliezerovi: Kdo je tento muž? (tamtéž 24,65). Co znamená tento (ha-laze)? Nádherný jako Luz (ha-luz).* A to všechno proč? Zásluhou jeho otce a zásluhou jeho samotného, jak je psáno: Ať se ukáže na Tvých služebnících Tvé dílo a Tvá nádhera na jejich dětech, a Tvá nádhera není nic jiného než nádherný talit, podobný Tvé Nádheře, neboť se píše: Vznešeností a nádherou ses oděl (Ž 104,1).
O tom mluvil R. Chizkija (a říká se, že ve jménu r. Meira): „Modř se podobá moři, a moře se podobá trávě, a tráva se podobá stromům, a stromy obloze, a obloha záři, a záře duze, a duha Podobě, neboť je psáno: Jako zjev duhy, jež bývá na oblaku za deštivého dne, takový je zjev té záře kolem; to je zjev podoby Slávy Hospodinovy (Ez 1,28).“
R. Chizkija řekl: „V čase, kdy se Izrael zahaluje do cicit, ať si snad nemyslí, že se oblékají [pouze] do modři; ať Izraelští pohlížejí na cicit, jako by na sobě měli nádheru Šechiny, neboť je psáno: A pohlédnete na Něj (Nu 15,39): nepíše se totiž „pohlédnete na ně“ [tj. třásně], nýbrž na Něj – na Svatého, budiž požehnán. To je tedy Tvá Nádhera na jejich dětech.“
* Pod luz může být myšlen strom – mandloň či líska, jak překládá B., ale také Luz jako Bejt-El, nebo jako mýtické město, kam nesmí smrt a zároveň jako historické město proslulé výrobou modrého barviva – techelet (Sota 46b), což by zase mohlo souviset s následujícími výklady.
19. Budiž příjemnost Pána (našeho Boha) nad námi (90,17). R. Huna řekl: „[Vážíme si] svého života, až když končí, a svého oka, až když se zanítí.“ [Izraelští] Mu řekli: „Nám jsi dal svou Tóru, ale svou Slávu horním [bytostem]?!* Jak jsi [nám] dal svou Tóru, dej [nám] i svou Slávu,“ vždyť [se píše]: Budiž Příjemnost Pána našeho Boha nad námi.“ Svatý, budiž požehnán, jim odvětil: „Kdysi byl Chrám kvůli tomu, že byl postaven rukou člověka z masa a kostí, zničen a zpustošen a svou Šechinu jsem z něj odňal, ale v budoucnu ho vybuduji [Já], usídlím do něj svou Šechinu, a již nikdy nebude zničen!“**
* Braude chápe význam takto: „Je divné, že musíme být jako oko, které se neustále používá, ale všimnou si ho, až když se zanítí.“
** Tyto věty se zřejmě vztahují i na druhou část verše, jak poznamenává B. Snad je čten: A dílo našich rukou upevni kvůli nám [Ty], a dílo našich rukou, upevni ho [Ty].