Žalm 11.
1. Zbormistrovi, Davidův. V Hospodinu mám útočiště (chasiti). Proč říkáte mé duši: Uprchni [jako] pták na tu vaši horu! (11,1) K tomu Písmo praví: Hospodin je pro mne, nebudu se bát. Co mi učiní člověk? (Ž 118,6) Podobá se to králi, který měl sluhu, jehož miloval nad všechny své služebníky, a členové jeho domácnosti na něj žárlili. Ale [sluha] řekl: „Můj pán je mi ochranou (chajis li); co mi může člověk?
Uprchni [jako] pták na tu vaši horu! (tamtéž). R. Acha řekl: „V době, kdy šli Izraelité do vyhnanství, národy světa říkaly, aby byli vyhnáni ze svého místa [i se svým Bohem]. Pravily: ,Jako štvanec ať prchnou – mistr i jeho žáci!‘ Čte se nudi (,uprchni‘), ale psáno je nudu (,uprchněte‘) – říkají to jak směrem nahoru [Bohu], tak směrem dolů [Izraeli]. Směrem nahoru, [neboť se píše:] Jako pták prchá z hnízda, tak muž prchá ze svého místa (Př 27,8); a muž není nikdo jiný než Svatý, budiž požehnán, neboť je psáno: Hospodin je muž války (Ex 15,3). A jeho místo není nic jiného nežli Chrám, neboť je psáno: To je mé spočinutí navždycky (Ž 132,14).“
2. Neboť hle, zlovolníci napínají luk, [připravují na tětivu své šípy] (11,2). R. Berechja říká jménem r. Aby: „To jsou Ševna a Joach,* kteří sestavili dopis, vložili ho do šípu a vystřelili ho oknem k Sancheríbovi. V něm napsali: „Chizkijáš a Izajáš nám nedovolí uzavřít s tebou mír.“ Aby jimi v temnu trefili přímé srdcem (tamtéž) – tj. dva přímé srdcem, Chizkijáše a Izajáše.
Neboť základy (šatot) se hroutí, co vykoná Spravedlivý? (11,3). Když povstávají zlovolníci a ničí spravedlivé, kteří tvoří základ Tvého světa – jak je psáno: A spravedlivý je základem světa (Př 10,25) –, Spravedlivý (jímž je Svatý, budiž požehnán), jaké dílo Ti ponechají ve Tvém světě?
A co když na základním kamenu (even šetija), na němž byl založen svět, stanou zlovolníci a budou ho ničit? Jaké potěšení budeš mít Ty, Spravedlivý světa, ze svého světa a ze svého díla? A co když zlovolníci stanou na [obětních] jamách (šitin),** které jsou starší nežli propast, a budou je ničit? Spravedlivý světa, jaké dílo vykonáš?***
* Viz 2 Kr 18,18 a Iz 36,3, příp. 20.
** Jámy vedle oltáře, kam stékaly zbytky úliteb, viz Midot 3,3.
*** Tak Buber. Paduova edice dodává: „...těm, kdo konají přikázání?“
3. Hospodin je ve svém svatém Paláci, Hospodin má svůj trůn v nebesích (11,4). Po celou dobu trvání Chrámu byla Šechina usídlena v jeho nitru. Ale jakmile se hříchy Izraele završily a Chrám byl zničen, [Bůh] odňal svou Šechinu do nebes, neboť je psáno: Hospodin má svůj trůn v nebesích (tamtéž).*
R. El‘azar ben Perat řekl: „Ať je zničen nebo není zničen, Šechina se nepohnula ze svého místa, neboť je psáno: Hospodin je ve svém svatém Paláci (tamtéž). Ačkoli je Jeho trůn v nebesích, Jeho Šechina je v Chrámě, neboť se píše: A budou mé oči a mé srdce tam po všechny dny (1 Kr 9,3). A [Písmo] také praví: A odpovídá mi z hory své svaté věčně** (Ž 3,5). Ačkoli je to [nyní jen] hora, [věčně] stojí v Jeho svatosti.
R. El‘azar ben Perat řekl: „Hleď, vždyť Kýros říká: [Kdokoli...] ať vystoupí do Jeruzaléma, jenž je v Judsku, a staví dům Hospodina svého Boha, který je Bohem v Jeruzalémě (Ezd 1,3) – tj. ačkoli je nyní zničen, On je Bohem, jenž se odtamtud nepohnul.
R. Simon řekl: „Hleď, co je psáno: Neboť teď vyjdeš z města a budeš přebývat v poli (Mi 4,10) – čte se šakant (tj. budeš přebývat), ale píše se šechinati (tj. má Šechina [bude v poli]).
Ačkoli je [Chrám] zničen a stal se polem, má Šechina bude [i] v poli.*** A pole není nic jiného než Chrám, neboť se píše: Hleď, vůně mého syna jako vůně pole, jemuž Hospodin požehnal (Gn 27,27).****
R. Acha řekl: „Šechina se nikdy nepohnula od Západní zdi, neboť je psáno: Hle, Ten, jenž stojí za naší zdí (Pís 2,9).“
R. Janaj řekl: „Když krále z masa a kostí uvedou do jídelny, nevidí, co se děje v ložnici. Ale Svatý, budiž požehnán, to takto nemá: Hospodin je ve svém svatém Paláci, Hospodin má svůj trůn v nebesích. [Jeho oči hledí, Jeho pohled zkoumá lidské syny] (11,4). Jeho Majestát je na zemi i na nebi, hledí a pozoruje všechny žijící na světě, a žádné oko nad Ním nevládne.“*****
* Tak Buber. PE má tento text: „Hospodin je ve svém svatém Paláci, Hospodin má svůj trůn v nebesích (11,4). V době, kdy Izraelité činí vůli Místa, Hospodin je ve svém svatém Paláci. V době, kdy Izraelité nečiní vůli Místa, Hospodin má svůj trůn v nebesích.“
** Tak je chápáno slovo sela – viz Eruvin 54a: „Tana školy r. Eli‘ezera ben Ja‘akov [učí]: ,Kdekoli je [v Tóře] psáno: necach, sela či va-ed, [dotyčná věc] nikdy neustane.‘“
*** PE: Ačkoli je [Chrám] zničen, má Šechina tam přetrvává.
**** Braude zde připomíná překlad tohoto verše v Targum Jonatan: „Hle, vůně mého syna jako vůně vonného kadidla, jež se bude v budoucnu obětovat na hoře Chrámu, která se nazývá pole, jemuž požehnal Hospodin, a kterou si vyvolil, aby tam usídlil svou Šechinu.“
***** Tj. takto Ho pozorovat nemůže nikdo.
4. Hospodin zkouší spravedlivého, [ale zlovolníka a toho, kdo miluje násilí, Jeho duše nenávidí] (11,5). Koho zkouší? Spravedlivé, kteří dokážou obstát v Jeho zkouškách. Podobá se to zemědělci, jenž má mnoho krav. Kterou bude zkoušet ohledně jha, aby [s ní] mohl orat? Jalovici s pevným krkem, jež má plno síly, zkušenou v orání. A proč nezkouší zlovolníky? R. Josi řekl: „Jelikož v tom nedokážou obstát.“ R. Josi b. r. Chanina řekl: „Když je len tvrdý, lnář ho příliš netluče, aby se nepřetrhl, ale když je pěkný, čím víc jej tluče, tím víc mu to jde k duhu. Tak i Svatý, budiž požehnán, nezkouší zlovolníky, protože ti haní a hanobí Nebesa, jak je psáno: A zlovolníci jsou jak rozbouřené moře, [jež se nemůže uklidnit, a jehož vody vyvrhují špínu a bahno] (Iz 57,20). A koho zkouší? Spravedlivé, neboť Hospodin zkouší spravedlivého, ale zlovolníka a toho, kdo miluje násilí, Jeho duše nenávidí. Zlovolník, to je Izmael, a milující násilí, to je Ezau, jelikož se píše: A Ezaua jsem nenáviděl (Mal 1,3).
5. Na zlovolníky bude dštít ohnivé uhlí (pachim eš) a síru (11,6). [Pachim eš], to je [uhlí], díky němuž se oheň lépe rozhoří, jako ve výroku: Uhlí na žhavé uhlíky a dříví na oheň (Př 26,21). Svatý, budiž požehnán, řekl: „Každý, kdo sám sebe povyšuje, bude nakonec souzen ohněm,“ [podobně jako:]
lidé pokolení Potopy, neboť je psáno: V té době se vypaří, jeho horkem vyschnou ze svého místa (Jób 6,17);
lidé [Babylonské] věže, neboť je psáno: A jejich zbytek pohltil oheň (Jób 22,20);
lidé Sodomy, neboť je psáno: A Hospodin dštil na Sodomu a Gomoru síru a oheň (Gn 19,24);
faraón, neboť je psáno: A byly kroupy a oheň (Gn 9,24);
Sancheríb, neboť je psáno: A pod jeho slávou vzplane požár (Iz 10,16); [pod jeho slávou znamená], že ho spálil zevnitř a zvnějšku nechal šaty, protože pocházel ze synů Šémových,* jak je psáno: Synové Šéma pod jeho slávou [Elam a Ašur];
Sisera, neboť je psáno: Z nebe bojovaly hvězdy** ze svých drah, [bojovaly se Siserou] (Sd 5,20)
Nebukadnezar, neboť je psáno: Ty muže usmrtil plamen ohně (Dn 3,22);
Edóm, neboť je psáno: A dáno ke spálení ohněm (Dn 7,11);***
Gog a Magog, neboť je psáno: A poslal jsem oheň na Magoga (Ez 39,6);
zbytek národů, neboť je psáno: Jelikož ohněm Hospodin rozsuzuje... [veškeré tělo](Iz 66,16);
Chíram,**** neboť je psáno: Nechám zprostřed tebe vyjít oheň (Ez 28,18).
Jiný výklad [slova] pachim [z verše Ž 11,6]: jsou to léčky, jako ve výroku: Spěchá jako pták k osidlu (pach) (Př 7,23).
[Verš 11,6 se nyní čte takto: Na zlovolníky bude dštít; podílem jejich kalicha budou osidla, oheň, síra, vítr a žhavé vichry.] V tomto verši je popsáno sedm příbytků Gehinom: Osidla (což jsou dva), Oheň a Síra (dva), Vítr (jeden), Žhavé vichry (což jsou dva). A to je sedm příbytků Gehinom.
[Jiné výklady v duchu soudu:]
[Síra] a vanutí žhavých vichrů (tamtéž). R. Judan řekl: „Jakmile člověk ucítí síru, jeho duše v něm uskočí, protože ví, že jí bude v budoucnu souzena, neboť je psáno: Jako vanutím východním je rozptýlím (Jr 18,17).
Podílem jejich kalicha (11,6). Svatý, budiž požehnán dá pít národům světa čtyři kalichy trestů, je totiž psáno: Neboť kalich je v ruce Hospodinově... [všichni svévolníci země budou pít] (Ž 75,9), Kalichem zlata je Babylón v ruce Hospodinově, [opájí všechny země, národy pijí z jeho vína, národy třeští] (Jr 51,7), Vezmi tento kalich vína hněvu [z mé ruky a napoj jím všechny národy] (Jr 25,15) a podílem jejich kalicha [atd., Ž 11,6].
A Izraeli dá pít ze čtyř kalichů spásy. [Píše se totiž:] Hospodin je podílem mé částky a kalichem (Ž 16,5), [Dáváš mi] můj kalich naplnění (Ž 23,5), Pozvednu kalich spás (Ž 116,13) – a zde není psáno „spásy“, nýbrž spás, což je množné číslo.*****
* Byl to akt odměny za to, že Šém kdysi přikryl nahotu svého otce (Gn 9,23) (Braude).
** Hvězdy byly považovány za svou povahou ohnivé.
*** Čtvrté zvíře symbolizuje Řím-Edóm.
**** Jakožto týrský král, jehož zde Ezechiel popisuje. O Chíramově nástupnictví viz např. 1 Kr 5,15.
***** Jehož nejmenším počtem jsou dvě, v uvedených třech verších se tedy skrývá čtyřnásobná spása.
6. Neboť Hospodin, Spravedlivý, miluje [skutky] spravedlnosti (11,7). R. Jehuda b. r. Simon řekl: „Každý řemeslník sočí na lidi od svého řemesla [kvůli řevnivosti], ale u Svatého, budiž požehnán, tomu tak není, nýbrž Spravedlivý miluje [skutky] spravedlnosti [spravedlivých lidí].
Co znamená [verš]: Na přímého pohlédne Jejich tvář (tamtéž)?* Je sedm skupin těch, jimž je souzeno stanout před Svatým, budiž požehnán, v příštím věku. A která skupina je z nich nejvyšší a vnímá Tvář Šechiny? Je to skupina přímých, neboť je psáno: Na přímého pohlédne Jejich tvář. Nepíše se „Jeho tvář“ (panav), nýbrž Jejich tvář (panejmo), tj. tvář Šechiny a [tváře členů] Jeho rodiny. A [Písmo také] praví: Přímí budou sedět u Tvé tváře (Ž 140,14).
Jiný výklad [verše]: Přímého uzří jejich tvář. Verš může znamenat, že přímí uzří [navzájem] své tváře, anebo že jejich tvář uzří Přímého [tj. Boha]. Co tedy znamená: uzří jejich tvář? Že oni [tj. přímí] uvidí Tvář Přímého světa a Přímý světa uzří tváře přímých. Přímý, to je Svatý, budiž požehnán, neboť je psáno: Spravedlivý a přímý je On (Dt 32,4).
Jiný výklad: Přímého budou zjevovat (jechezu) jejich tváře (11,7): tvář [každého] přímého se stane podobnou zjevením (machaze’ot) Jeho třpytu, osvětlujícím svět. Je sedm skupin spravedlivých, kteří budou v budoucnu osvětlovat svět. A jejich tváře budou podobné Slunci, Měsíci, obloze, hvězdám, bleskům, liliím a pochodním.
Slunci, neboť je psáno: A ti, kdo Ho milují, budou jako východ Slunce (Sd 5,31);
Měsíci, neboť je psáno: [Jeho sémě...] jako Měsíc bude upevněno věčně (Ž 89,38);
obloze, neboť je psáno: A prozíraví zazáří jako záře oblohy (Dn 12,3);
hvězdám, neboť je psáno: Ti, kteří mnohé přivedou ke spravedlnosti, jsou jako hvězdy (tamtéž);
bleskům, neboť je psáno: Jako blesky poběží (Na 2,5);
liliím, neboť je psáno: Skvějící se nad liliemi (Ž 45,1 a 69,1);**
pochodním, neboť je psáno: A jejich vzhled jako pochodně (Na 2,5).
První skupina sedí před Králem a vidí Tvář Krále, neboť je psáno: Přímí budou sedět u Tvé tváře (Ž 140,14) a [Písmo také] praví: Přímého uzří jejich tvář (11,7).
Druhá skupina sedí v domě Krále, neboť je psáno: Blaze těm, kdo sedí ve Tvém domě (Ž 84,5).
Třetí skupina vystupuje vstříc Králi na horu, neboť je psáno: Kdo vystoupí na horu Hospodinovu? (Ž 24,3).
Čtvrtá skupina [sídlí] na nádvoří Krále, neboť je psáno: Blaze tomu, koho vyvolíš a přivedeš blíž, aby přebýval na Tvých nádvořích (Ž 65,5).
Pátá skupina [pobývá] ve stanu Krále, neboť je psáno: Hospodine, kdo bude hostem ve Tvém stanu? (Ž 15,1).
Šestá skupina [přebývá] na svaté hoře Krále, neboť je psáno: Kdo bude přebývat na Tvé svaté hoře? (tamtéž).
Sedmá skupina [bydlí] na místě Krále, neboť je psáno: A kdo stane na Jeho svatém místě? (Ž 24,3).
A každá skupina má svůj vlastní příbytek v Zahradě Eden.
A naproti nim mají zlovolníci sedm příbytků v Gehinom. Jsou to: Še’ol (Podsvětí), Avadon (Zhouba), Calmavet (Stínosmrt), Erec tachtit (Dolní země), Erec nešija (Země zapomnění), Gehinom (Údolí Hinom) a Duma (Mlčení).
R. Levi řekl: „Duma, to je ,Nádvoří smrti‘ (Chacar mavet). Proč se nazývá [také] ,Nádvořím smrti‘? Je to nádvoří duchů zemřelých lidí. Ač to místo [působí] jako budova, je to nádvoří obklopené plotem; před [tímto] nádvořím je potok a před tím potokem pole. A [anděl zvaný] Duma každý den vyvádí ty duchy a oni jedí z toho pole a pijí z toho potoka. A každý člověk, který pije vodu za šera, okrádá své zemřelé. Proč se kníže těch duchů jmenuje Duma (Mlčení)? Protože střeží mlčící (domemot), kteří jedí, ale nemluví, pijí, ale není slyšet žádný zvuk.
A jaký je rozdíl mezi duchem (ruach) a duší (nešama)? Duše se podobá okřídlené kobylce, která má na noze připevněný řetěz – je přivěšena k páteři [člověka], a když dotyčný spí, jeho duše vychází a putuje po světě, což jsou sny, které člověk vidí. Proto když člověk spí, neodpovídá, byť na něho několikrát volají, ovšem dotkne-li se ho někdo, hned odpoví. A v době, kdy se přiblíží jeho konec a on má opustit svět, přijde Anděl smrti, aby si vzal duši člověka. A duše se podobá stéblu naplněnému krví, které má [ještě] menší stébla, rozptýlená po celém těle. Anděl pak uchopí vršek toho stébla a vytáhne je. Z těla spravedlivého jej vytahuje jemně, jako by tahal vlas z mléka; z těla zlovolníka však, jako by vytahoval provaz otvorem v jícnu. Někteří říkají, že [se to podobá] vířící vodě [vypouštěné] otvorem do kanálu. A další říkají, že vytahování trnů z vlny a provazů z hedvábí.*** A jiní [zase] říkají, že trnu vytrhovanému z chomáče [vlny] směrem dozadu.****
[Člověk pak] hned zemře; duch ovšem vyjde a usadí se na jeho nose, až dokud nezačne hnít. A začne-li hnít, [duch] křičí a pláče před Svatým, budiž požehnán, a řekne před Ním: ,Pane světa, kam mne odvedou?‘ A Duma ho hned vezme a odvede na ,Nádvoří smrti‘ k těm duchům. Je-li spravedlivý, řeknou před ním: ,Uvolněte místo spravedlivému N.,‘ a on prochází z příbytku do příbytku, dokud neuvidí Tvář Šechiny. Proto se praví: Přímého uzří jejich tvář (11,7).“
To je tedy sedm příbytků pro spravedlivé a sedm příbytků pro zlovolníky; pro zlovolníky podle jejich skutků i pro spravedlivé podle jejich skutků.
* Tento úsek verše je charakteristický tím, že slovo jašar (přímý, upřímný) se zde nachází v jednotném čísle, zatímco slovo jechezu (uzří, budou hledět) je v plurálu a vztahuje se gramaticky na výraz panejmo se zájmennou příponou používanou v poezii („jejich tvář“, nebo také „jejich tváře“; panim jako spíše pomnožné substantivum může označovat jak celý obličej, tak jeho „tváře“). Plurál „jejich“, jak se dále vysvětluje, zde znamená plnost Boží přítomnosti (nebeská „rodina“ označuje všechny Jeho vlastnosti, v nichž se projevuje), což v této části výkladu vyznačujeme velkým písmenem.
** Světlo zde snad pochází z bělosti lilií, ale důkaz neumím dost dobře vysvětlit. Menaceach al ha-šošanim je zřejmě Bůh, jenž září nad těmi spravedlivými a propůjčuje jim jejich světlo.
*** Braude zde čte místo piturej cipornej, a překládá „crooked stick out of silk floss“, což je asi správnější.
**** Tj. v opačném směru, než je zachycen. Ke všemu viz Berachot 8a a také Kohelet raba VI.6.1.
7. Přímého uzří jejich tvář (11,7). Moudří praví: Jakum z Cerorot byl synem sestry Josiho ben Jo‘ezera z Ceridy. Stal se odpadlíkem, zatímco o Josim ben Jo‘ezerovi byl vydán výnos, že má být pověšen na kůl. Projížděl se na koni [o šabatu]; pak si vyšel před kůl, na kterém měl být popraven [Josi], a řekl mu:* „Pohleď na koně, na němž dal mně jezdit můj pán, a pohleď na koně, na němž dal tobě jezdit tvůj pán!“ [Josi] mu odpověděl: „Pokud toto dostanou ti, kteří Ho urážejí, oč více dostanou ti, co plní Jeho vůli!“ [Jakum] mu řekl: „A je snad někdo, kdo by plnil Jeho vůli víc než ty?“ [Josi] mu řekl: „Pokud se toto děje těm, kdo plní Jeho vůli, oč víc těm, kdo Ho urážejí!“
Tento výrok vešel do [Jakuma] jako hadí jed. Šel a připravil pro sebe sama čtyři druhy smrti, [jimiž odsuzuje] soudní dvůr: ukamenování, upálení, stětí a oběšení. Co učinil? Přinesl kůl a vrazil ho do země; k němu připevnil provaz. Navršil dříví a obklopil ho zdí z kamenů. Před tím udělal skulinu a doprostřed vrazil meč. Pak zapálil oheň pod dřívím, které bylo pod kamením. Pověsil se na kůl a provaz ho uškrtil, [zároveň] se roztrhl a on spadl do ohně, narazil na meč a [nakonec] se na něj sesypala zeď z kamenů. Jeho duše vyšla a on byl ve svém pokání přijat. Josi ben Jo‘ezer v mdlobách spatřil, jak se jeho máry vznášejí ve vzduchu, a řekl: „Hle, tak malá chvilka, a tento [člověk] mne předešel do zahrady Eden!“
* Text byl doplněn podle znění v Berešit raba 65,22.