Žalm 3.
Jiný výklad: Spravedlivému je činění rozsudku radostí, [zkázou však činitelům nepravosti] (Př 21,15). Když uplatnil míru (midu) Soudu ve svém domě a zničil ho, bylo to pro Spravedlivého světa radostí, neboť [Písmo] praví takto: Bůh je strašlivý kvůli tvým svatyním (Ž 68,36). R. Jochanan řekl ohledně toho, co [pohané] učinili se Svatyní:2) „Pokud svému domu a své svatyni neprokázal milost, oč víc těm druhým, když jim přijde oplatit.3)
Jiný výklad: Pro spravedlivého je činění rozsudku radostí (Př 21,15). Pro spravedlivé je radostí, když nad nimi [Bůh] činí rozsudek, neboť je očišťuje od jejich nepravostí. Věz, že je tomu tak, neboť hleď – David, když jej postihla míra Soudu, začal se radovat a zazpíval [tento] žalm Davidův (3,1).
1) Cadiko šel olam, jeden z Božích atributů, vyjadřujících Jeho spravedlnost.
2) Paduova edice má: „...ohledně toho, co [Bůh] učinil se svou svatyní.“
3) Pokud dopustil zničení svatyň svého lidu kvůli jeho hříchu, oč přísnější ("strašlivější") bude vůči hříšným pohanům.
2. Jiný výklad [verše]: Žalm Davidův, když prchal (Ž 3,1).
K tomu Písmo praví: Nezná člověk její uspořádání (erech) (Jób 28,13). R. El‘azar řekl: „Oddíly Tóry nebyly dány podle [prvotního] pořádku, neboť kdyby byly dány podle [prvotního] pořádku, každý, kdo by je četl, byl by schopen oživovat mrtvé a činit zázraky. Proto byl řád Tóry skryt a je zjevný [pouze] Svatému, budiž požehnán, jak je psáno: A kdo jako já bude číst a oznámí ji a uspořádá ji (ja‘recheha) mně...? (Iz 44,7). R. Ja‘akov jménem r. Achy řekl: „Proč je oddíl [Žalmů] o Gógovi a Magógovi přimknut k oddílu o Abšalómovi?1) Řekneš-li, že je tu rozpor, věz: Hříšný [syn] je pro svého otce větším [zlem] než války s Gógem a Magógem.“2) R. Jehošu‘a ben Levi chtěl tuto knihu seřadit [podle prvotního řádu]. [Z nebe] vyšla bat kol3) a řekla: „Nebuď toho, kdo spí!“ R. Jišma‘el chtěl upořádat tuto knihu před svým učitelem, ale [ten] řekl: „Je psáno: [Všechny Jeho pokyny] jsou přimknuty (semuchim) navždy a navěky, učiněny v pravdě a přímosti (Ž 111,7–8).
1) Tj. proč Ž 2 sousedí s Ž 3? Jak navzájem spolu souvisejí?
2) Tj. pro Davida byl Abšalómův hřích horší než tyto eschatologické války.
3) Dosl. „dcera hlasu“, nebeský hlas, který člověk slyší v nitru jako ozvěnu tlumočící mu Boží výrok.
3. Jiný výklad: Zpěv Davidův (3,1). Kdy David pronesl tento zpěv? Když stoupal po svahu Olivové [hory], stoupal a plakal (2 S 15,30). – Když plakal, proč tedy [pronesl] ,zpěv‘? A když [pronesl] ,zpěv‘, proč tedy plakal? R. Aba bar Kahana řekl podobenství. „Čemu se to podobá? Králi, který se rozhněval na svého syna a vyhnal ho ze svého paláce. Ale poslal za ním jeho vychovatele; ten šel a nalezl ho, jak pláče a [zároveň] zpívá. Vychovatel mu řekl: ,Proč pláčeš a [přitom] zpíváš?‘ Řekl mu: ,Pláči, neboť jsem rozhněval svého otce, ale zpívám, protože mne neodsoudil k popravě, nýbrž k vyhnanství. A nejenže mne nedal popravit, ale vyhnal mne po boku vojevůdců a správců provincie.‘“1)
R. Judan pravil: „David si řekl toto: ,Jákob prchal, neboť je psáno: A uprchl Jákob na pole Aramu (Oz 12,13); Mojžíš prchal, neboť je psáno: A uprchl Mojžíš před faraónem (Ex 2,15); Elijáš prchal, neboť je psáno: A šel v síle toho jídla čtyřicet dnů‘ (1 Kr 19,8) – i já uprchnu jako oni.“ A začal pronášet: Vzpomenu na Tvé rozsudky od věků, Hospodine, a utěším se (Ž 119,52), vzpomenu na míru Soudu, s níž jsi jednal s prvními [věrnými], a utěší mne to.‘ A kdy si David toto řekl? [Když] řekl David všem svým služebníkům, kteří byli s ním v Jeruzalémě: Vstaňte, a prchněme... [aby na nás neuvrhl (hidiach) zlobu a neubil město ostřím meče] (2 S 15,14).“
Rav a r. Judan [se k tomu vyjádřili různě]. Rav pravil: [David tím řekl: „Prchněme,] aby nás [Hospodin] nesoudil jako zavržené (ha-nidachat) město.“2) R. Judan řekl: „Vlastník poháru začal vymývat (hidiach) svůj pohár, a nepřestal, dokud ho pořádně nevyčistil, takže když David uviděl, že Svatý, budiž požehnán, vyčistil jeho nepravosti, hned začal zpívat zpěv Davidův (3,1). A kdy si David toto řekl? [Když] všichni služebníci přecházeli k jeho ruce, a všichni Keretejci a všichni Peletejci (2 S 15,18). [R. Ajbu pravil:] ,Keretejci (kereti), to jsou uzavírající smlouvy (kortej beritot),3) Peletejci (peleti), to jsou význační odborníci (mufla’ej)4) u soudního dvora.‘“ A rabíni pravili, že když tito [odborníci] něco řeknou, není nikoho, kdo rozhoduje (jafli) po nich.5)
[Když] královi služebníci králi řekli: ,Jakkoli náš pán, král rozhodne, hle, tví služebníci‘ (2 S 15,15), [David odvětil]: „V době, kdy je autorita (archi)6) soudce narušena, [jeho podřízení] nestojí před ním v řadách, které jim náležejí, ale v pomíchaných a rozházených: ti, kteří mají stát po pravé straně, stojí po levé straně, ti, kteří mají stát po levé straně, stojí po pravé straně. Ale jakmile spatří, že jeho autorita je upevněna, stanou v řadách, které jim náležejí.“ A jakmile řekl: „Kdyby byla má autorita narušena, ani jeden [z vás] by nestál ve své řadě,“ začali se [chovat] podle toho a vzdávali mu úctu. A kdy [se to stalo]? A stalo se, že David přišel na vrchol... a hle, oproti němu Chušaj Archita (ha-Arki) (2 S 15,32).
R. Jehuda, r. Nechemja a rabíni [vykládali slovo ha-Arki různě]. První řekl: Proč se jmenoval ha-Arki? Protože byl jedním z Davidových architů.7) Druhý řekl: „Protože jeho prostřednictvím bylo království domu Davidova pevně ustaveno a jeho prostřednictvím bylo království domu Davidova [náležitě] zařízeno.“8) A třetí řekl: „Jmenoval se podle svého města.“9) A když David viděl, že jeho království bylo pevně ustaveno, začal pronášet žalm.
A kdy to bylo? A stalo se, když David přišel do Machanajim (2 S 17,27), což je didymos [zdvojený (tj. duální tvar slova machana)].10) A Šovi ben Nachaš (tamtéž), to je Chanun ben Nachaš (2 S 10,2).11) A proč se jmenoval Šovi? Rabi říká, že na jistou dobu uklidnil [jišev, dosl. „usadil“] svůj [zlý] sklon. Ale moudří říkají, že učinil nepochybné pokání (tešuva, tj. obrácení).12)
A Machir, syn Amielův z Lodebaru a Barzilaj Gileádský z Rogelim (tamtéž 17,27) mu hned začali vzdávat úctu, neboť je psáno: [Přinesli] lůžko a číše a hliněné nádoby atd. (tamtéž, 28). Lůžko, to byly péřové polštáře na spaní, číše, to byly soudky vína, hliněné nádoby, které pocházely z Bejt-Ramta,13) pšenici a ječmen (tamtéž), [jež se pojímají] ve svém [obvyklém] významu, pražmo (tamtéž), to je šatita,14) boby a čočku (tamtéž) – [také] ve svém [obvyklém] významu, pražmo (tamtéž), to jsou pražená zrna. Med a máslo, a brav (tamtéž, 29) – ve svém [obvyklém] významu, kravský sýr (tamtéž), [tj.] mléčné sýry, jimž se říkalo torin a na nichž se ani moucha nemohla udržet a padala z nich,15) přinesli Davidovi a lidu, jež byl s ním, aby jedli (tamtéž). Když to David spatřil, řekl si: „Těchto [lidí] jsem se obával, ale smiřují se se mnou; zajisté to není z nich [samotných], nýbrž Svatý, budiž požehnán, je vede ke smíření se mnou, neboť je psáno: Pokud se Hospodinovi líbí cesty muže, i jeho nepřátele usmiřuje s ním (Př 16,7); a začal pronášet žalm Davidův, když prchal (Ž 3,1).
A šel David a jeho muži cestou (2 S 16,13): Cožpak měli jít vzduchem?16) Co [tedy] znamená cestou? Že šli cestou pokory. A Šimeí šel strání (cela) hory (tamtéž), což připomnělo [Davidovi] záležitost žebra (cela),17) k čemuž David pravil: Vždyť já jsem byl připraven k poklesnutí (cela) (Ž 38,18). David řekl před Svatým, budiž požehnán: „Pane světa, Tobě je zjevné a známé, že Bátšeba byla pro mne připravena od šesti dnů Stvoření, ale byla mi dána k bolesti, neboť je psáno: A má bolest je oproti mně stále (tamtéž).18)
A [když] David napomínal a poučoval svého syna Šalomouna, [o Šimeím] řekl: ...a on mne proklel kletbou strašlivou (nimrecet) [v den, kdy jsem šel do Machanajim] (1 Kr 2,8). Co je nimrecet? Je to notarikon: nun [zastupuje slovo] no’ef („cizoložník“), mem [zastupuje slovo] mo’avi („Moábec“), reš [slovo] roceach („vrah“), cade [slovo] corer („utiskovatel“) a tav [slovo] to‘eva („ohavnost“). A [Šimeí] mu řekl: Hle, ty se svou družkou (hinecha be-re’atecha) (2 S 16,8).19) Co [naznačuje věta] Hle, ty se svou družkou? R. Aba bar Kahana řekl: „Při putování měl David před sebou přikrytá nosítka Bátšeby.“ Ale [o Šimeím se dále] píše: A hle, přišel jsem dnes první z celého domu Josefova (tamtéž, 19,21).20)
R. Šemu‘el bar Nachmani vystoupil z Babylóna [do země Izraele] kvůli tomu, aby se zeptal na tři věci. Když zastihl Jonatana [zvaného] Iš Ha-bira, řekl mu: „Co znamená, když je psáno: Pominuly vesnice (perazon) v Izraeli, pominuly (Sd 5,7)? Jonatan mu řekl: „[Perazon označuje] městečka, která byla zničena za dnů Sisery, ale jakmile povstala Debora, stala se metropolemi,21) jak to plyne z [verše]: Kromě měst venkov (ha-perazi) vzrostl velmi (Dt 3,5).
Dále se ho ptal: „Co znamená, je-li psáno: Hospodinu, našemu Bohu, náleží slitování a odpuštění, neboť jsme Mu odporovali (Da 9,9). Nemělo by se zde spíše říci „neboť jsme zachovávali Jeho Tóru“? Jonatan mu řekl: „Napsáno je to dobře. Na světě je zvykem, že když dělník pracuje u hospodáře věrně a ten mu dá jeho mzdu – co dobrého by měl [dělník] na něm vidět? Kdy si ho však bude vážit? Pokud u něj věrně nepracoval, ale on mu přesto nic z jeho mzdy nezadrží. Proto se píše: Hospodinu, našemu Bohu, náleží slitování a odpuštění, neboť jsme Mu odporovali.“ R. Šemu‘el ben Nachmani namítl: „Ty jsi už někdy v životě viděl, že by král těm, kdo mu odporují, poskytoval obživu?“ R. Jonatan řekl: „Píše se: I když si učinili býčka litého... Ty jsi je ve svém velkém slitování neopustil..., a čtyřicet let jsi je na poušti krmil (Neh 9,18, 19 a 21) a padala mana.“
R. Šim’on ben Jochaj řekl: „Udělali třináct býčků, na každý kmen jednoho a jednoho obecného pro všechny, neboť je psáno: A činili zavrženosti velké (tamtéž, 18)22), a v něm [v tom společném býčkovi] měli sto dvacet pět centnéřů zlata, což je v gematrii [číselná hodnota slova] litý (m-s-k-h), neboť je psáno: Učinili si býčka sto dvaceti pěti [tj. m-s-k-h] (tamtéž). Ale ještě v tentýž den jim padala mana! Musíš uznat, že Tobě, Hospodine, náleží spravedlnost (Da 9,7),23) tedy ačkoli se tak stalo, neodňal jsi manu od jejich úst (Neh 9,20).
Když r. Jehuda Levi b. r. Šalum přišel [do Babylónu], pravil, že podle výkladu r. Berechji bylo třeba říci víc než to. Pravil: „Je třeba říci víc než to,24) protože když jim padala mana a oni z ní obětovali před tou modlou, přesto neustala! O tom mluvil Ezechiel: A můj chléb, který jsem ti dal, jemnou mouku, olej a med, které jsem ti dal jíst, ty jsi ho dala před ně k libé vůni. A bylo – výrok Hospodina Boha (Ez 16,19). Co znamená a bylo (va-jehi)? Že to obětovali modle, a přestože se tak stalo, mana padala. Musíš uznat, že bylo správné, když prorok vstal a zvolal: Hospodinu, našemu Bohu, náleží slitování a odpuštění, neboť jsme Mu odporovali (Da 9,9).“
[R. Šemu‘el ] se znovu zeptal [r. Jonatana]: „Co znamená, když se píše: A hle, přišel jsem dnes první k celému domu Josefovu (2 S 19,21)?“ R. Jonatan mu odvětil: „Co jste o tom říkali v Babylónu? On mu odpověděl: „My říkáme, že jakmile přišel Šimeí k Davidovi, řekl mu: ,Josefovi Spravedlivému bratři učinili zlo, ale on jim oplatil dobrem – tak i já; učinil jsem ti zlo – oplať mi nyní dobrem jako Josef.“ R. Jonatan nato: „Dobře to říkáte. Nyní poslouchejte [také] významnou věc: Co znamená [verš]: A hle, přišel jsem dnes první z celého domu Josefova? Že celý Izrael se nazýval Josefovým jménem, neboť je psáno: Snad bude Hospodin, Bůh Zástupů, milostiv zbytku Josefa (Ámos 5,15). Šimeí řekl Davidovi: ,Celý Izrael ti učinil zlo, a já nejvíce ze všech. A všichni Izraelité nyní sedí a čekají, zda mi učiníš milosrdenství: jestliže mne přijmeš, všichni Izraelité přijdou a uzavřou s tebou mír.‘ O tom mluví [verš]: A hle, přišel jsem dnes první z celého domu Josefova. Jakmile to David spatřil, začal pronášet žalm Davidův (Ž 3,1).“
1) Zřejmě se tím myslí významní mužové, provázející Davida na jeho útěku.
2) Viz Dt 13,13-16. Braude zde doplňuje text Paduovy edice, v níž celý Ravův výrok zní: „David měl na mysli: „Abšalóm uvrhne (hidiach) na nás zlobu smrti: budeme jako obyvatelé města zavrženého (ir ha-nidachat), aby bylo ubito ostřím meče.“ Sloveso nadach se v tomto i dalším výkladu používá ve třech významových odstínech: uvrhnout, svést k zavržení (kvůli modlářství) a vymýt, vyčistit.
3) Dosl. „rozetínající smlouvy“, podle Braudeho soudci Sanhedrinu určení k potvrzování finálních rozsudků (keritot).
4) Slovo peleti se zde dává do souvislosti s kořenem slova mufla, což je p-l-i/a, zkoumat, rozlišovat, rozhodovat obtížné věci.
5) Tj. jejich rozhodnutí již nikdo nezkoumá a není proti nim odvolání.
6) Také nejvyšší úřad nebo pravomoc, odvozeno z řec. arché.
7) V duchu předchozího pojetí se toto slovo chápe jako odvozeno od archi a znamená nejvyššího úředníka.
8) Ha-arki se zde pojímá jako odvozeno od aram. arich (správně, vhodně ustrojit).
9) Tj. Archejský, snad z Archi nedaleko Bejt El (Joz 16,2).
10) V Buberově verzi: dismos (možná původně dissos, dvojitý?), v Paduově: bimus (modlářský oltář nebo stupínek pro krále a vysoké úředníky). Buber (pozn. 33, s. 35) uvádí množství různých rukopisních variant, mezi nimi výše uvedenou možnost, kterou přebírá také Braude.
11) Dosl. „Milostivý, syn Hada“.
12) Rabi odvozuje jeho jméno od slovesa jašav, sedět, sídlit, rabíni od slovesa šuv, obrátit, změnit.
13) Snad Bejt ha-ram (Joz 13,27), v římské době Livias nebo Julias, odkud zřejmě pocházela výjimečná keramika.
14) Mouka z pražených ječných klasů smíchaná s medem (viz Eruvin 29b).
15) Možná proto, že byly tak tučné, až byly kluzké (Braude).
16) Dosl. „vzduchem světa“. Tázající se diví, proč se verš vůbec zmiňuje o cestě.
17) Hřích s ženou, která je z mužova „žebra“, tj. s Bátšebou. Verš lze překládat i ve smyslu: Byl jsem hotov pro žebro, tj. připraven pro Bátšebu a ona pro něj.
18) Slovem negdi, naproti mně, je v kontextu tohoto výkladu možná naznačen také verš Gn 2,18, kde Eva může být Adamovi pomocnicí i protivnicí (je ke-negdo, naproti němu, tj. jeho protějškem, ale i proti němu: pomáhá mu, pokud si to zaslouží, pokud nikoli, pak se protiví, jak se často vykládá, viz např. Raši). Bolestí se zde tedy může myslet přímo Bátšeba.
19) Obvykle čteno hinecha be-ra’atecha (Tu máš za tvou zlobu).
20) Šimeí se v těchto verších Davidovi omluvil a král mu daroval život (viz 19,19-24).
21) Dosl. „matkami“. Debořin výrok v tomto verši, běžně čtený: Až jsem povstala já (ad ša-kamti), Debora, povstala jsem (ša-kamti), matka v Izraeli, se čte: Až jsem povstala já (ad ša-kamti), co ustanovila jsem (še-kijemti) [je jako] matku v Izraeli.
22) Těžko říci, co v tomto verši dokazuje výklad počtu 13 býčků. Výklad zde zřejmě není podán vcelku, a také nic nenaznačuje, proč by býčků mělo být právě 13. Podobný Rašbiho výrok se nachází v jSanhedrin X,28b, kde důkazem pro mnohost je analogický výrok v Tóře (Ex 32,4), v němž je použito zájmeno ele a plurál slovesa („Tito jsou tví bohové, Izraeli, kteří tě vyvedli“), kdežto důkazem pro jednoho je zde probíraný verš (Neh 9,18), kde se používá zájmeno ze a singulár slovesa („tento je Tvým Bohem, který tě vyvedl“). Náš verš v Nehemjáši by pak řešil tento rozpor, protože ačkoli zpočátku mluví o jednom (učinili si býčka), v závěru je přidána věta a činili ne‘acot gedolot , v níž použitý plurál by naznačoval, že těch „zavržeností“ bylo více než jedna a byly velké počtem.
23) Cedaka, v tomto výkladu chápána jako akt milosrdenství.
24) Nepříliš srozumitelné místo doplňuji podle Braudeho/Liebermanna.
4. Hospodine, jak mnohá (ma-rabu) jsou má soužení (Ž 3,2). Píše se: A tu ovci splatí čtyřnásobně (arba’tajim) (2 S 12,6).1) R. Jehuda bar Chanina pravil: „Svatý, budiž požehnán, řekl Davidovi: ,Zcizoložil jsi jednou – zažiješ šestnáct zneuctěných [žen], jednou jsi zavraždil – zažiješ šestnáct zavražděných, arba‘tajim – čtyřikrát čtyři.‘“
R. Jehošu‘a pravil: „David řekl před Svatým, budiž požehnán: ,Hospodine, jak velká (ma-rabu) jsou má soužení (caraj) (Ž 3,2)! Kdyby cizinec převzal mé království, bylo by to pro mne velké soužení; kdyby můj syn převzal království cizince, i to by pro mne bylo velké soužení. Nyní, ačkoli můj syn přebírá mé království, Hospodine, jak velká jsou má soužení! Kdyby cizinec hanobil mé ženy, bylo by to pro mne velké soužení, nyní však můj syn hanobí mé ženy – Hospodine, jak velká jsou má soužení! Kdyby cizinec zabil mého syna, bylo by to pro mne velké soužení, nyní však můj syn zabil mého syna2) – Hospodine, jak velká jsou má soužení!
[Hospodine, jak velcí jsou mí utiskovatelé (caraj)], velcí (rabim) povstali proti mně (tamtéž) – velcí postavou, velcí v Tóře. Šovach (2 S 10,16) [byl velký postavou]. Proč se jmenoval Šovach? Protože měl postavu jako holubník (šovach). [Písmo] mu říká také Šofach (1 Pa 19,16). Proč mu říká Šofach? Protože proléval krev (šofech damim). Takovou [postavu] měl i Goliáš, neboť o něm se píše: Měl šest loktů a píď (1S 17,4), a rovněž Šaul [jak se píše]: Od svého ramena vzhůru převyšoval všechen lid (tamtéž, 9,2).
Velkými v Tóře byli Dóeg a Achítofel; Dóeg, jenž byl předsedou soudního dvora, neboť je psáno: Nejpřednější ze Šaulových vůdců (tamtéž 21,8),3) a Achítofel, neboť je psáno: A rada Achítofela, který radil v oněch dnech, byla jako když se zeptá muž, jenž zkoumá ve slově Božím (2 S 16,23). [Slovo] muž se čte, ale není psáno, neboť nebyl jako muž, nýbrž jako anděl. Tak říká i David: Neboť to není nepřítel, co mne haněl, snesl bych to... Jsi to ty, člověk mně roven, můj vůdce a můj vědoucí, co jsme společně činili tajemství sladkým4) [a chodívali do Domu Božího] (Ž 55,13–15). Proto [David] říká: Hospodine, jak velcí jsou mí utiskovatelé (Ž 3,2).
1) Slovo arba’tajim je duálním tvarem slova arba (čtyři), a v tomto výkladu znamená něco jako „podvojná čtveřice“, tj. chápe se jako čtyři na druhou. Tento prvek najdeme ještě v Jalkut Šim’oni (2. Sam. 148). V Sifrej Devarim 26 se praví, že takto umocněny budou tresty, které Davida postihnou. Jinde je předmětem výkladu jen prostá čtyřnásobnost – např. za vraždu Urijáše zemřeli čtyři Davidovi synové – syn Bátšeby, Amnón, Abšalóm a Adonijáš (R. Levi ben Geršon k tomuto verši), anebo vůbec čtyři osoby – novorozeně, Amnón, Abšalóm a Támar (Joma 22b), a o trestu za cizoložství se nemluví. Ovšem šestnácti zneuctěnými mohly být Davidovy konkubíny, jak o tom mluví Nátan (2 S 12,11).
2) Abšalóm zabil Amnóna kvůli Támar (2 S 13)
3) Pastýři ve smyslu vůdců stáda; tento výraz může být čten i jako druhové (ha-re’im).
4) Doslovné spojení „oslazovat tajemství“ je zde chápáno jako „odhalovat tajemství Tóry“.
5. Velcí říkají mé duši: Nemá spásu v Bohu, sela (Ž 3,3). R. Šemu‘el započal [výklad] tohoto verše v souvislosti s Dóegem a Achítofelem. Velcí – protože byli velcí v Tóře – říkají: A co říkají? „Zdalipak člověk, jenž uchvátil ovci, zabil jejího pastýře1) a nechal padnout Izrael, má ještě možnost nápravy? [Vždyť] nemá spásu v Bohu, sela!“
1) Ovcí se myslí Bátšeba a pastýřem Urijáš, obměna Nátanova příměru (2 S 12,3).
6. A Ty, Bože, [jsi štítem kolem mne, mou slávou, pozvedáš mou hlavu] (Ž 3,4). David řekl: „Ty souhlasíš [s Dóegem a Achítofelem], když jsi napsal ve své Tóře: Smrtí ať zemře cizoložník a cizoložnice (Lv 20,10); avšak jsi štítem kolem mne, neboť jsi mne zaštítil zásluhou mých otců, [navrátil jsi mi] mou čest (kevodi) prostřednictvím Chušaje Archity;1) pozvedáš mou hlavu prostřednictvím proroka Nátana, neboť řekl: I Hospodin pomine tvůj hřích a nezemřeš (2 S 12,13).“
Rabíni započali [výklad] tohoto verše [3,3-4] v souvislosti s národy světa. Mnozí, to jsou národy světa, neboť je psáno: Hle, dav národů mnohých (Iz 17,12). Říkají mé duši: národy světa říkají Izraeli: „Národ, jenž vyslechl: Já [jsem Tvůj Bůh] a nebudeš mít [jiných bohů] (Ex 20,2n), ale nakonec po čtyřiceti dnech pravil: Tito jsou tví bohové, Izraeli (tamtéž 32,8) – má snad nějakou záchranu? Nemá záchranu v Bohu, sela!
A Ty, Bože, s nimi souhlasíš, vždyť jsi napsal ve své Tóře: Obětující bohům ať je postižen klatbou (Ex 22,19). Avšak Ty jsi štítem kolem mne; kdybys mi nedal zazářit štíty mých otců, nezaštítil bys nás zásluhami našich otců Abrahama, Izáka a Jákoba, [zemřeli bychom]. [Ty jsi] mou slávou (kevodi), tj. usídlil jsi svou Šechinu mezi námi, neboť je psáno: A učiníte mi svatyni a budu přebývat uprostřed vás (Ex 25,8). Pozvedáš mou hlavu – zasloužili bychom si odstranění hlavy,2) namísto toho nám však dáváš povznesení hlavy, jelikož je psáno: Neboť vyzvedneš hlavu (ki tisa ha-roš) synů Izraele (Ex 30,12).
1) Jenž mu zůstal věrný a zachoval tak Davidovu čest.
2) Výraz „pozvedáš mou hlavu“ (merim roši) se zde stává podnětem ke slovní hříčce s výrazem haramat ha-roš, který zároveň znamená „pozvednutí hlavy“ i „odstranění hlavy“. Začátek důkazného verše Ex 30,12 je pak chápán doslova.
7. Svým hlasem k Hospodinu volám, a On mi odpoví ze své svaté hory, sela (Ž 3,5). R. Berechja řekl: „V době, kdy byl Chrám postaven, odpovídal na jejich modlitby. Ale existuje-li [již pouze] hora, odkud víme, že i dnes [Bůh odpovídá na modlitby]? Písmo praví: [Odpoví] ze své svaté hory, sela.
Ulehl jsem a usnul (3,6). David řekl: Ulehl jsem bez prorokování, a usnul bez Svatého ducha. Procitl jsem (tamtéž) prostřednictvím Chušaje Archity, neboť Hospodin mne podepřel (tamtéž) prostřednictvím proroka Nátana.
Jiný výklad: Ulehl jsem a usnul (3,6). Obec Izraele řekla: Ulehla jsem bez proroctví, a usnula bez Svatého ducha, procitnu prostřednictvím Elijáše, neboť je psáno: Hle, posílám vám proroka Elijáše (Mal 3,23), neboť Hospodin mne podepře prostřednictvím krále Mesiáše.
Nebudu se bát desetitisíců lidu (3,7), tj. když přijdou, aby se mnou válčili. K tomu pravil Mojžíš: Řekneš-li si ve svém srdci: Národů je mnoho (Dt 7,17) – co je však psáno potom? Neboj se jich (tamtéž, 7,18).
Povstaň, Hospodine, zachraň mne, Bože můj (3,8). R. Pinchas jménem r. Hošaji řekl: „Pět [výrazů] povstání přiřkl prorokující David Svatému, budiž požehnán, v knize Žalmů: čtyři ohledně čtyř říší, jeden ohledně válek Góga a Magóga.“1)
Neboť jsi ranil čelist všech mých nepřátel (tamtéž). R. Levi řekl: „To je rána úst,2) neboť je psáno: A [Achítofel] činil nařízení svému domu a udávil se (2 S 17,23).
R. Abija říká: „[Pobil jsi čelistí] všechny reky, co byli jako Samson, neboť se píše: A nalezl čelist osla čerstvou... a pobil jí tisíc mužů (Sd 15,15).
Zuby zlovolníků jsi rozbil (3,8): jakmile jsi to učinil, [David zazpíval:] Hospodinova je spása! Nad Tvým lidem je Tvé požehnání, sela (3,9).
1) Jde o počet v první knize Žalmů (tak Paduova edice): 3,8; 7,7; 9,20; 10,12 a 17,13.
2) „Rána úst“ (makat ha-pe) se tu zřejmě chápe nikoli jako udeření po ústech, nýbrž jako postižení, při němž dotyčný všem rozdává "slovní údery", spílání a urážky, jimiž se nakonec zalkne.