Žalm 13.
1. Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Až dokdy, Hospodine, na mne budeš zapomínat? Věčně (necach)? (13,1–2).
K tomu Písmo praví: A stalo se, že když zavolal, neslyšeli, tak ať [nyní] volají, nebudu slyšet (Za 7,13). R. Jicchak řekl: „Míra za míru! Svatý, budiž požehnán, [tím] řekl: ,Jelikož jsem čtyřikrát řekl: Až dokdy – jak je psáno: Až dokdy mne budou znevažovat? (Nu 14,11); Až dokdy mi nebudou věřit? (tamtéž); Až dokdy budete odmítat [zachovávat má přikázání a mou Tóru]? (Ex 16,28), a Až dokud [mám snášet] toto společenství zla? (Nu 14,27) – tak i vy řeknete čtyřikrát až dokdy, neboť vás předám do rukou čtyř říší a vy v době své úzkosti budete volat: Až dokdy?
Až dokdy, Hospodine na mne budeš zapomínat? Věčně? – [budete volat] v Babylónské říši.
Až dokdy budeš skrývat svou Tvář přede mnou? (13,2) – [budete volat] v Médii a Persii.
Až dokdy budu činit rady [se svou duší]? (13,3) – [budete volat] v Řecku.
Až dokdy bude můj nepřítel nade mnou vyvýšen? (tamtéž) – [budete volat] v hříšném Edómu [tj. v Římě].‘“
Jiný výklad: Až dokdy na mne budeš zapomínat, Hospodine, Vítězný (necach)? Obec Izraele řekla před Svatým, budiž požehnán: „Pane světa! Existuje snad král bez trůnu? Existuje snad král bez koruny? Existuje snad král bez paláce? Až dokdy na mne budeš zapomínat, [Hospodine], Vítězný? Již jsi zapomněl, co jsi řekl proroku Samuelovi: A také Vítězný Izraele (necach Jisra’el) nezalže a nebude litovat (1 S 15,29)! Ty jsi vítězstvím [nicachon] Izraele, nezalžeš ve smlouvě uzavřené mezi Tebou a otci světa,* a nebudeš litovat těch dobrodiní, která k nám chceš uvést. A [Písmo] taktéž praví: [Bůh] není muž, aby klamal, a lidský syn, aby litoval (Nu 23,19; [v podobném duchu i pokračování verše 1 S 15,29]).
R. Šemu‘el bar Nachmani řekl: „Počátek tohoto verše [není jako] jeho konec, ani konec [jako] jeho počátek; nýbrž ve chvíli, kdy se Svatý, budiž požehnán, rozhodne uvést do světa dobro, není muž, aby klamal (tamtéž); ovšem ve chvíli, kdy se rozhodne uvést do světa zlo, je tím, kdo praví a neudělá (tamtéž).** Ve chvíli, kdy řekl: I národ, jemuž budou sloužit, budu soudit Já (Gn 15,14), platí, že není muž, aby klamal, ale ve chvíli, kdy řekl: A budou jim otročit a oni je budou pokořovat [čtyři sta let] (Gn 15,13), je tím, kdo praví a neudělá.*** A rovněž ve chvíli, kdy Svatý, budiž požehnán, řekl Abrahamovi: Neboť v Izákovi ti bude povoláno sémě (Gn 21,12), není muž, aby klamal; ovšem ve chvíli, kdy řekl: Vezmi, prosím, svého syna jediného (tamtéž 22,2), je tím, kdo praví a neudělá.**** A ve chvíli, kdy řekl: Jistě jsem se na vás rozpomenul (Ex 3,16), není muž, aby klamal; avšak ve chvíli, kdy si řekl: Nech mne, ať je vyhladím (Dt 9,14), je tím, kdo praví a neudělá.
R. Berachja pravil: „Stalo se jednomu [zbožnému], když usedl a vykládal verš: Nebudete utiskovat žádnu vdovu ani sirotka (Ex 22,21). Uslyšela to jistá vdova a přišla za ním. Řekl jí: ,Nyní odejdi!‘, ona mu [však] odpověděla: ,Přišla jsem za tebou jenom kvůli tomu, že jsem tě slyšela říkat: Nebudete utiskovat žádnou vdovu ani sirotka, a ty mi řekneš: Odejdi a přijď zítra?‘ Tak i Izraelité před Svatým, budiž požehnán, řekli: ,Pane světa! Přišli jsme k Tobě jenom kvůli tomu, že se opíráme o Tvé slitování, jak je psáno: Neboť chudák nebude věčně (la-necach) zapomenut (Ž 9,19), a Ty nás opomíjíš!‘“*****
* Tj. s praotci.
** Tj. ve věci dobra vždy dodrží, co slíbil, kdežto ohledně zla čeká až do poslední chvíle a v závislosti na pokání člověka může dokonce změnit své rozhodnutí (viz Knihu Jonáš).
*** Jelikož se předpověď počítala od Izákova narození, samotné otroctví v Egyptě trvalo jen 210 let. Viz také Midr. tehilim 18,22 a Raši ke Gen. 15,13.
**** Další věta je doplněna podle PE, v Buberově vydání chybí.
***** Výklad se zde vrátil zpátky k tématu Ž 13.
2. Až dokdy, Hospodine, na mne budeš zapomínat? (13,2)
R. Chanina řekl: „Obec Izraele pravila před Svatým, budiž požehnán: ,Pane světa! Kdysi [jsi] vedl naše války, neboť je psáno: Neb tehdy Hospodin vyjde před tebou, [aby pobil tábor Pelištejců] (2 S 5,24), a rovněž v budoucnu těm posledním takto učiníš, neboť je psáno: A vyjde Hospodin a bude bojovat proti oněm národům (Za 14,3). Ale pro nás, co jsme nyní, nevycházíš, jak se píše: A nevyjdeš, Bože, s našimi zástupy (Ž 60,12). Až dokdy, Hospodine, na mne budeš zapomínat?‘
Svatý, budiž požehnán, jim řekl: ,Já jsem snad na vás zapomněl? Cožpak jste vy nezapomněli na Mne? Vždyť je psáno: Zapomněli na [Boha], svého Spasitele (Ž 106,21)! Já jsem snad před vámi skryl svou Tvář? Cožpak jste vy neskryli svou tvář přede Mnou? Jak bylo řečeno: Odvrátili svou tvář od Příbytku Hospodinova a ukázali mu záda (2 Pa 29,6), a píše se: Obrátili ke mně záda, nikoli tvář (Jr 2,27)!‘
A Svatý, budiž požehnán, jim [dále] řekl: ,V tomto světě jsem před vámi skryl svou Tvář, ale ve světě příštím na vlastní oči uvidí Hospodina, jak se vrací na Sijón (Iz 52,8).‘“
3. Až pokud (ad ana) jsem udělal kůly (asit acot)? Až kam bude můj nepřítel nade mne vyvýšen? (13,3)
K tomu Písmo praví: Po těch záležitostech vyvýšil král Achašveróš [Hamana](Est 3,1). R. Akiva řekl: „Až kam ho vyvýšil? Až na kůl o padesáti loktech, neboť bylo řečeno: Ať udělají kůl (ec) vysoký padesáti loktů (tamtéž 5,14). Proto [Písmo] praví: Zponad všech (kol) těch knížat (tamtéž 3,1) – až viděli, jak je pověšen [ve výšce] padesát loktů; [písmena] kaf a lamed [slova kol] v gematrii [dávají součet] padesát.“*
Jak dlouho (ad ana) činím rady [se svou duší (be-nafši)]! [Obec Izraele říká:] „Byť otročím [cizím] říším, s [celou] svou duší (be-nafši) dodržuji Tóru a přikázání, jež jsi mi dal na Sinaji – konám obřízku, zachovávám šabat, odděluji chalu.“**
Jiný výklad [výrazu]: Jak dlouho činím rozhodnutí proti svému životu (asit ecot be-nafši)! [Obec Izraele říká:] „Z důvodu výnosů, které proti mně vynášejí národy světa, aby zničily Tóru a Tvá přikázání, zodpovídám za svůj život a svůj život jim vydávám [napospas]!“***
* Kaf (20), lamed (30).
** Jako eca (rada) je tradičně vykládána Tóra a její rady, např. ve verši Př 8,14 či Iz 25,1. Celý význam tedy zní: Jak dlouho činím [Tvé] rady s [celou] svou duší! Jak dlouho již navzdory špatným podmínkám celou svou duší dodržuji Tóru!
*** Nebo: odsuzuji sama sebe a vydávám sama sebe [na smrt] kvůli nim [Tóře a přikázáním].
4. Shlédni a odpověz mi, Hospodine, můj Bože, osvěť mi oči, abych neusnul smrtí (13,4), tj. abych nebyl odstraněn ve spánku smrti.*
Aby můj nepřítel neřekl: „Přemohl jsem ho“ (13,5). Svatý, budiž požehnán, řekl Davidovi: „S jakou troufalostí** říkáš tato slova!“ [David] mu řekl: „Doufám ve Tvé milosrdenství, [jak je psáno:] A já doufám ve Tvé milosrdenství (13,6), v ono milosrdenství, o němž bylo řečeno: Milosrdenství Hospodinova je plná země (Ž 33,5) a [o kterém] se píše: Když řeknu: ,Má noha uklouzne‘, Tvé milosrdenství, Hospodine, mne podrží (Ž 94,18).“
Jiný výklad [verše]: A já doufám ve Tvé milosrdenství, tj. ve Tvou Tóru, neboť o ní je psáno. A Tóra milosrdenství na jejím jazyku (Př 31,26).
Zaraduje se srdce mé ve Tvé spáse (13,6).
R. Abahu řekl: „Toto je jeden z obtížných veršů, v nichž je spása Izraele zároveň spásou Svatého, budiž požehnán.*** Nepíše se tam: „Zaraduje se srdce mé v mé spáse,“ nýbrž ve Tvé spáse. David [tím] řekl: „Tvá spása je naší spásou.“
Jiný výklad: A já doufám ve Tvé milosrdenství – v Babylónské říši. Zaraduje se srdce mé ve Tvé spáse – v Perské a Médské říši. Zazpívám Hospodinu (tamtéž) – v Řecku. Neboť se mne zastal (gamal alaj) (tamtéž) – v Edómu.
Jiný výklad: Neboť mi oplatil (gamal alaj). Svatý, budiž požehnán, řekl [Izraelitům]: „[Nyní] mi dejte z toho, co je mé, protože Já jsem vás v tomto světě předešel, ve světě příštím vám však oplatím. Pokud přede Mnou vyléváte vodu o svátku [Sukot], Já jsem vás již předešel [a dal jsem vám vodu jako první, neboť je psáno]: Stoupej, studno! Odpovězte jí (Nu 21,17), ale ve světě příštím vám odplatím, [jak je psáno:] Hory budou kapat mošt (Jl 4,18). Berete-li [za všeobecné radosti] lulav a pronášíte-li s ním přede Mnou chválu, Já už jsem vás předešel, [neboť je psáno:] Hory poskakovaly jako beránci (Ž 114,4), ale ve světě příštím vám odplatím: A všechny stromy pole budou tleskat (Iz 55,12). Zhotovujete-li přede Mnou suku, Já jsem vás již předešel, neboť [je psáno]: V sukách jsem usídlil syny Izraele (Lv 23,43); ale odplatím vám ve světě příštím, [jak se píše:] A suka bude ve dne stínem (Iz 4,6).“
Proto se píše: Zazpívám Hospodinu, neboť mi oplatil.
* Tak Buber. PE má: „Abych nezestárl ve spánku modloslužebníků“. „Spánkem“ a „smrtí“ se zde zřejmě myslí duchovní smrt následkem modloslužby.
** Buberovo tolmosa a Paduovo tormosia Jastrow podle Jalk. Ž 660 opravuje na řecké tolméria, odvaha až drzost.
*** Tj. záchrana Izraele z exilu je zároveň záchranou Boží přítomnosti, která je tam s ním.