Žalm 77.

1. Pro předního zpěváka, podle Jedutuna. Pro Asafa, žalm. Hlas můj k Bohu, a zakřičím (77,1-2). O tom je psáno: Stanu na své stráži, postavím se na narýsované (mecujar)* (Ab 2,1). Co učinil prorok Abakuk? Načrtl útvar, postavil se doprostřed něj a řekl před Svatým, budiž požehnán: „Pane světa! Nepohnu se odtud, dokud mi neoznámíš, jak dlouho budeš shovívavý k hříšníkům na tomto světě!“ Svatý, budiž požehnán, mu řekl: „Volal jsi ke Mně, ale nesmýšlel jsi o Mně ve zlém! Jako že jsi živ, již jsem Ti odpověděl a oznámil jsem ti to!“ A řekl mu: „Já jsem k nim shovívavý na tomto světě, aby se obrátili přede mnou v pokání, a ze zatvrzelých činů se jim staly [neúmyslné] omyly! Proto se píše: A odpověděl mi Hospodin a řekl mi (Ab 2,2).“ [Abakuk] Mu však řekl: „Již jsem předpovídal konec, ale [čas] uplynul; neboť vidění [bylo] pro stanovený čas (tamtéž 2,3). [Svatý, budiž požehnán, mu odpověděl:] „Ačkoli jsem Ti již předpověděl konec a [čas] uplynul, neříkej, že nepřijde, ale kdyby prodléval, vyčkej ho (tamtéž).“ A když Svatý, budiž požehnán, spravedlivým ukáže soužení, která přijdou na Izrael, oni stanou a budu křičet před Ním, jak je psáno: Pro Jedutuna (al jedutun), tj. kvůli zákonům (al ha-datin)** a soudům, jež ukázal Svatý, budiž požehnán, Izraeli, a které mají nad nimi přejít. A jakmile je uvidí, zakřičí před Svatým, budiž požehnán, a vydají svůj hlas, neboť je psáno: Můj hlas k Bohu, a zakřičím. A říkám: „Možná uslyší můj hlas?“ V den mého soužení, Hospodine, hledám Tě (77,3). Má ruka byla v noci sevřená (nigera) a neochabovala (tamtéž), tj. má ruka byla uzavřená a sevřená od velkého zármutku celou noc a neochabovala, aby se rozprostřela a uvolnila. Co znamená nigera? „Uzavřená“, neboť v Targumu se její závory (Jonáš 2,7) překládají jako „uzavření“ (nagerat). Když je člověku úzko, tak se trápí a zatíná ruku.

Hospodine, hledám Tě: V době úzkosti Izraelští hledají Svatého, budiž požehnán.

Má duše se utěšit nedá (77,4). Proč se odmítá nechat utěšit? Neboť neví, jak dlouho [má čekat] na Konec.

^{* Tak je snad čteno původní slovo macor, opevnění (jiná možnost je macur, „vymezené“). Zřejmě je i následujícím slovem cura myšlen kruh. Ke kruhu viz také 7,17 a 126,1-2 (Choni a Abakuk).}

^{** Doplněno podle PE.}

2. Připomínám si Boha a sténám (77,4). [Obec Izraele řekla:] „Vzpomínala jsem na úzkosti, jež nade mnou přešly, a sténala jsem.“ Podobá se to člověku, jenž se chystal potrestat svého syna. Řekl mu: „Dostaneš deset ran.“* Dal mu první a řekl mu: „Ještě devět.“ Dal mu druhou a řekl mu: „Ještě osm.“ Tak byl utěšován i dál. A kdy by ten syn nebyl utěšován? Jakmile by mu [otec] nedal vědět, kolik ještě má dostat. Tak řekla i obec Izraele před Svatým, budiž požehnán: „Má duše se nedá utěšit, protože nevím, [kdy přijde] Konec – dej mi vědět, Pane, můj konec“ (Ž 39,5).

Jiný výklad: Připomínám si Boha a jsem neklidný. Když si Izraelští připomínají Svatého, budiž požehnán, zneklidňují se a sténají, neboť je psáno: Můj milý vyslal ruku otvorem a vnitřnosti ve mně zneklidněly (Pís 5,4). A když si Svatý, budiž požehnán, připomíná Izraelské, [Jeho] vnitřnosti se kvůli nim zneklidňují, neboť je psáno: Což je mi Efrajim synem vzácným, zdali je dítětem potěšení? Neboť když o něm mluvím, vzpomínkou si ho připomínám, až se mé vnitřnosti kvůli němu zneklidňují (Jer 31,20)

^{* Upraveno podle PE.}

3. Držíš mé oči na hlídkách, jsem rozrušen a nepromluvím (77,5). Nemohu usnout, neboť všechny mé hlídky jsou v noci,* ale jsem rozrušen stále víc z velkého zármutku. Myslím na dny z dávnověku (mi-kedem) (77,6): na dny Abrahama, který přišel z východu (mi-kedem), neboť se praví: Kdo vzbudil spravedlnost od východu? (Iz 41,2). Na léta světů (77,6), na dny otců světa, [což jsou] první [moudří]. Přemýšlel jsem, ale nenalézám. Připomínal jsem si v noci svou hudbu (negina) (77,7): to je Sanhedrin, jehož [členové] se zabývali Tórou v noci. Je snad Jeho milosrdenství natrvalo u konce? (77,9) Co znamená konec (efes)? V řeckém jazyce „afes“ znamená „nechej“. Ale Písmo taktéž říká: Milosrdenství Pánovo je od věku až navěky nad těmi, kdo se Ho obávají (Ž 103,17) – dnes je snad zanechalo? Přestalo Jeho mluvení z pokolení na pokolení? (77,9). Přestalo to slovo, jak je psáno: Neboť jsem odňal svůj mír (tomuto lidu..., i milosrdenství) (Jer 16,5). Proto říkám:** Zdaliž Bůh zapomněl na smilování? (77,10) A říkám: Je to mou slabostí (77,11), tj. stalo se to [kvůli] mé vlastní slabosti, neboť se píše: Zlovolnost je oslabení (Kaz 5,12).

Naostření (šenot) Pravice Nejvyššího (77,11): [kvůli mé slabosti přišla] ostrá (šanuna) rána Pravice Nejvyššího, jak je psáno: Když naostřím (šanoti) blesk svého meče (Dt 32,41).

Jiný výklad: Je to mým znesvěceným stavem (chalaluti) (77,11), je to mým znesvěcením (chilul), jímž jsem znesvětil svou svatost. Proto se změnila (ništane) horní Pravice.***

Připomínám si skutky Hospodinovy (77,12), jak mne vyvedl z Egypta, nechal mne překročit Rákosové moře a vedl mne pouští rukou Mojžíše a Árona.

^{* Celkový smysl opraven podle PE.}

^{** Braude: Tuto větu je třeba chápat jako pokračování žalmistova tázání.}

^{*** Braude v pozn. č. 11 uvádí variantu překladu prof. Harryho A. Wolfsona:}

^{„Završil slovo (gamar omer) navždy (77,9).  Tedy rozhodl tu věc (gamar ha-davar) navždy a odňal mi své milosrdenství, jak je řečeno: Odňal jsem svůj mír tomuto lidu..., i milosrdenství a slitování (Jer 16,5). [Žalmista pak uzavírá:] A říkám: Zapomněl snad Bůh být milosrdným? (77,10) A říkám: Chaloti hi, tj. tato [zapomenutost Bohem] je mou ubohostí, jak se píše: Ubohé zlo (Kaz 5,12). [A tak i druhá část verše:] Naostření (šenot) pravice Nejvyššího (77,11) znovu znamená, že tato [zapomenutost Bohem] je ostrým trestem, [šenot má tentýž význam] jako ve verši: Naostřím (šanoti) svůj blýskavý meč (Dt 32,41).}

^{Jiný výklad chaloti hi [a šenot pravice Nejvyššího]: Tato [zapomenutost Bohem] je kvůli mé profanaci. Tedy proto, že jsem zprofanoval svou svatost, a v důsledku toho se změnila (ništane) pravice Nejvyššího.“}