Žalm 29.
1. Dejte [možnost] Hospodinu, synové mocní! (29,1). V této souvislosti Písmo skrze Ezechiela říká: A zachráním své stádo, už více nebudou k loupení (Ez 34,22). [Svatý, budiž požehnán, říká:] „A co pro ně učiním? Ať je pase můj služebník David, neboť je psáno: A postavím nad nimi jednoho pastýře a bude je pást můj služebník David (tamtéž 34,23).“ David [však] řekl: „Ty jsi Zachránce a Ty jsi Pastýř, jak taktéž říká: Zachraň svůj lid a požehnej své dědictví, pas je a nes je až navěky (Ž 28,9).“ Svatý, budiž požehnán, mu řekl: „Zdržuji je snad [od záchrany], že mi říkáš: Zachraň svůj lid? Nezdržuji je, ale oni [zdržují Mne].“ A [David] hned řekl: Dejte [možnost] Hospodinu, synové mocní! Co [však] znamená synové mocní (elim)? [Spíše řekl] „synové němí (ilmim) a hluší“, protože mají možnost oponovat Hospodinu, ale neoponují, nýbrž kvůli posvěcení Jeho Jména [ještě] nesou jho národů! A Izajáš řekl: Kdo byl slepý, ne-li můj služebník, a hluchý jako můj posel, jehož posílám, kdo byl slepý jako ten, komu bylo splaceno, a slepý jako služebník Hospodinův? (Iz 42,19). A Písmo také praví: A nazval Abraham Jméno toho Místa ,Pán pohlédne (jiree)‘ (Gn 22,14). Co znamená pohlédne? [Abraham] Mu řekl: „Pohlédni (ree), Hospodine, mám Ti snad oponovat?“ A mluvil k Němu: „Včera jsi mi řekl: V Izákovi ti vyvolám potomstvo (tamtéž 21,12), a dnes jsi mi řekl Vezmi, prosím, svého syna, jediného, jehož sis zamiloval (tamtéž)?“ ([Abraham] se ho zeptal: „A kterého z nich?“ [Hospodin] mu řekl: „Jediného.“ [Abraham] opáčil: „Tento je jediným [synem] své matky i tento je jediným [synem] své matky.“ [Svatý, budiž požehnán,] mu řekl: „Ten, jehož sis zamiloval.“ [Abraham] odpověděl: „Já miluji oba.) Ale když jsi řekl: Izáka (et Jicchak) (tamtéž 22,2), neměl jsem Ti snad oponovat a říci Ti [o tom, co jsi mi slíbil]: A svou smlouvu ustanovím s Izákem (et Jicchak)(tamtéž, 17,21)? Kde je [tedy] ta ,smlouva‘? Ale jelikož jsem měl možnost Ti oponovat a neoponoval jsem Ti, tak upadnou-li mí synové do rukou nepravosti, vzpomeň si pro ně na tuto chvíli, neboť je psáno: Dejte [možnost] Hospodinu, synové němého (ilem).“*
Jiný výklad: Synové mocných (29,1), [to jsou] synové mocnářů, jak si přečteš: A vzal (z královského potomstva a uzavřel s ním smlouvu, zavázal si ho přísahou) a mocnáře (ajilim) té země sebral (Ez 17,13).
Jiný výklad: Synové beranů (ajilim): synové těch, kteří byli poráženi [k oběti] jako berani. Abraham řekl: „Já jsem obětník.“ Izák řekl: „Já jsem obětován.“
* Když Abraham nevyužil svého práva, byl jako němý. PE má zejména ke konci trochu jinou variantu:
„A nazval Abraham to Místo ,Hospodin pohlédne‘ (Gn 22,14). Řekl [totiž Svatému, budiž požehnán:] ,Pohlédni, měl jsem [možnost] ti oponovat, ale neoponoval jsem Ti, byl jsem zticha.‘ Svatý, budiž požehnán, mu řekl: ,Čím jsi mi mohl oponovat?‘ [Abraham] mu řekl: ,Včera večer jsi mi řekl: Neboť v Izákovi ti vyvolám potomstvo (tamtéž 21,14), a dnes mi říkáš: Vezmi, prosím, svého syna.‘ (Řekl Mu: ,Kterého z nich?‘ [Svatý, budiž požehnán] mu odpověděl: ,Jediného.‘ [Abraham:] ,Tento je jediným [synem] své matky i tento je jediným [synem] své matky.‘ [Svatý:] ,Jehož sis zamiloval.‘ [Abraham:] ,Miluji oba.‘ [Svatý, budiž požehnán:] ,Izáka.‘) ,Jelikož jsem Ti mohl oponovat a neoponoval jsem Ti, tak když mí synové upadnou do rukou nepravosti, vzpomeň si pro ně na tuto chvíli a pozvedni k nim Tvář, neboť je psáno: Pozvedne Hospodin svou Tvář k tobě (Nu 6,26), jak jsem já pozvedl tvář k Tobě.‘“
2. Přiznejte Hospodinu slávu, Jeho Jménu (29,2). [David říká:] „Kdykoli připomenu Jeho Jméno, vy přiznejte Hospodinu, Jeho Jménu, slávu, jak řekl Mojžíš: Neboť budu vzývat Jméno Hospodinovo, přiznejte velikost našemu Bohu (Dt 32,3), [tj.] modlete se modlitby před Jeho Tváří.“ Zeptali se ho [Mojžíše]: „Odkud víme o tom, kolik [požehnání se máme modlit]?“ On jim řekl: „Podívejte se, kolik zmínek [Božího Jména] je v tomto oddílu.“ Řekli mu: „Osmnáct.“ „Tedy se modlete osmnáct požehnání.“ A proto bylo řečeno: Slávu Jeho Jménu, a [ještě] je psáno: Slávu a sílu (29,1).*
Zeptali se ho: „Odkud víme, odkud máme začít?“ On jim odvětil: „Podívejte se, co je na začátku oddílu: Přiznejte Hospodinu, synové mocných (tamtéž) – synové Abrahama, Izáka a Jákoba; tedy prvním požehnáním žehnejte Bohu Abrahama, Izáka a Jákoba.
A co je u druhé zmínky [Jména]? Přiznejte Hospodinu slávu a sílu (tamtéž), tedy i vy přiznejte slávu a sílu Tomu, jenž oživuje mrtvé.
A co je u třetí zmínky [Jména]? Přiznejte Hospodinu slávu, Jeho Jménu (29,2), i vy tedy Mu žehnejte [požehnáním] Bůh svatý. [Dále je psáno:] Klanějte se Pánu v nádheře svatosti (tamtéž), neboť dává znalost svatým, jak je psáno: Poznáním svatých je porozumění (Př 9,10), což odpovídá [požehnání] Jenž milostivě uděluje poznání.
Hospodinův hlas nad vodami (29,3), to je pokání, jež se přirovnává k vodám, neboť je psáno: A čerpali vody (a vylévali je před Pánem, také se toho dne postili a říkali tam: ,Zhřešili jsme‘) (1 S 7,6).** To tedy odpovídá [požehnání] Jenž má zalíbení v pokání.
Hospodin nad vodami velikými (29,3). To odpovídá [verši]: A odhodíš do hlubin moře všechna jejich provinění (Mi 7,19) a odpovídá to [požehnání] Jenž je milostivý, mnohokrát odpouští.
Hlas Hospodinův v síle (29,4), jak se píše: A vykoupil jsem vás vztaženou paží (Ex 6,6), a v budoucnu [Hospodin] kráčí ve své velké síle (Iz 63,1). To odpovídá [požehnání] Vykupitel Izraele.
Hlas Hospodinův v důstojnosti (be-hadar) (29,4), aby nemocné svým uzdravením obnovil v důstojnosti (le-hader), což odpovídá [požehnání] Jenž uzdravuje nemocné svého lidu Izraele.
Hlas Hospodinův drtí cedry (29,5): to odpovídá požehnání let, neboť On rozdrtí ty, kdo otřásají měnami, zmenšují éfy, spokojeně bohatnou a jsou [zdánlivě silní] jako cedry. [Bůh však] požehnává svůj svět, uvádí do světa láci, láme hůl zlovolného – to odpovídá [požehnání] Jenž žehná léta.
A rozdrtí Hospodin cedry Libanónu (29,5), neboť je Tím, jenž rozdrtí národy světa, povýšené jako cedr, jak je psáno: (Já zničím před nimi Emorejce), jehož povýšenost je jako povýšenost cedrů (Ámos 2,9). A shromáždí vyhnance z jejich středu, což odpovídá [požehnání] Jenž shromažďuje rozptýlené svého lidu Izraele.
Hlas Hospodinův tesá plameny ohně (29,7): to jsou soudy, jež jsou tesány z nitra Tóry, která se přirovnává k ohni, jak se píše: Zdalipak nejsou zde má slova jako oheň (Jer 23,29), a [taktéž] se píše: Vždyť ohněm Hospodina je souzen (Iz 66,27); to odpovídá [požehnání] Jenž miluje spravedlnost a rozsudek.
Hlas Hospodinův nutí svíjet se poušť (29,8): to jsou zlovolníci, kteří jsou jako poušť, prosti [naplnění] jakéhokoli přikázání, a Svatý, budiž požehnán, jimi lomcuje, což odpovídá [požehnání] Jenž drtí nepřátele.
Hlas Hospodinův nutí svíjet se poušť svatou (29,8); poušť svatá (midbar kadoš) odpovídá spravedlivým v exilu, kteří se podobají poušti Kádeš (midbar Kadeš), jelikož postrádají vodu, jak je psáno: A usedl lid v Kádeši (Nu 20,1), a [taktéž] se píše: A pospolitost neměla vodu (tamtéž 20,2). Ale voda se vrátila zásluhou Mojžíše a Árona, což odpovídá [požehnání] Jenž je spravedlivým oporou a nadějí.
Hlas Hospodinův nutí k porodu laní (29,9): Izraeli se narodí zachránci, jež se přirovnávají k laním, jelikož se píše: Podoben je můj milý srnci či kolouchovi jelenů (Pís 2,9). A [také] je psáno: Dává mi nohy jako [mají] laně (2 S 22,34) a Jak příjemné jsou na horách nohy posla dobrých zvěstí (Iz 52,7).
Obnažuje lesy (29,9), tedy oslabuje sílu národů světa, které se přirovnávají ke stromům lesa, neboť je psáno: Vyseká houštiny lesa železem (Iz 10,34).
A v Jeho paláci vše říká: ,Sláva‘ (29,9): když přijde Mesiáš a odplatí zlovolníkům národů světa, Chrám bude ihned postaven, proto se Bohu Davidovu říká: Stavitel Jeruzaléma.
Jiný výklad [verše 29,9]: Hlas Hospodinův otřásá terebinty (elot). Když Svatý, budiž požehnán, vydá svůj hlas, hned se otřesou terebinty, což jsou stromy [jako] terebint (ela) a dub (elon).
Oloupává lesy (tamtéž), tj. způsobuje, že listy na stromech opadávají a usychají a loupe jejich kůru, jak si přečteš [ve verši]: Sloupal až do běla (Gn 30,37).
Hospodin nad potopou seděl (29,10), [to znamená,] že usedl k soudu se zlovolníky a vyslyšel modlitbu těch, kteří vešli do archy, neboť je psáno: A vzpomněl Bůh na Noema (Gn 8,1), a proto říkáme [požehnání] Jenž slyší modlitbu.
A usedne Hospodin, Král, k světu (29,10): Prostřednictvím Noemovy oběti se [zde opět] usadilo Jeho poznání a On se smiloval nad celým světem, neboť se píše: A ucítil Hospodin libou vůni (Gn 8,21), což odpovídá [požehnání]: Tobě jedinému budeme s bázní sloužit.***
Hospodin dává svému lidu sílu (29,11), tedy dobrotu Tóry, jak je psáno: Neboť dobré naučení jsem vám dal (Př 4,2), pročež říkáme: Dobré je Tvé Jméno a Tebe je vhodné chválit.
Hospodin žehná svůj lid mírem (29,11), což odpovídá [požehnání] Jenž činí mír.
Jiný výklad: [Osmnáct požehnání] odpovídá osmnácti zmínkám [Božího Jména] při zhotovování Příbytku v [oddílu] Toto jsou připočtení (Ex 38,21) ve všech [spojeních] přikázal Hospodin. Osmnáct výskytů odpovídá ustanovení osmnácti požehnání, která se modlí člověk každý den. Ale nejsou všechna oslavováním Svatého, budiž požehnán, pouze tři první a tři poslední, a dvanáct je určeno potřebě člověka. A proto se o šabatu nemodlíme osmnáct, nýbrž sedm [požehnání], které odpovídají sedmi zmínkám [Božího Jména v šabatovém žalmu 92], jen o všedním dnu se člověk modlí osmnáct. A kdyby měl [o šabatu] ve svém domě nemocného, a zmínil by nemocného [v] požehnání [Jenž uzdravuje], ten by se trápil, ale šabat je dán k potěšení, posvěcení a spočinutí, nikoli k smutku, jak si přečteš [ve verši]: V Den sedm[krát] Tě chválím (Ž 119,164).
* Boží Slávu je třeba mít na paměti stejně jako Jeho Sílu, tedy tolikrát, kolikrát se zmiňuje Boží Jméno (Isaac Katz).
** Braude u tohoto verše uvádí znění v Targ. Jon.: „V pokání vylévali svá srdce před Pánem jako vodu.“
*** Jedná se pravděpodobně o nějakou variantu požehnání bohoslužby, které končí závěrkem: Jenž vrací svou Přítomnost na Sijón (což zřejmě znamená usídlení Krále ve světě, zmíněné v žalmu).