Žalm 63.

1. Žalm Davidovi, když byl v Judské poušti (63,1). V souvislosti s tím [jiný] verš říká:Hospodine, v úzkosti Tě postrádali, tiše se trápili, když jsi je káral (Iz 26,16). Kdy Izraelští hledají Svatého, budiž požehnán? V době svého soužení, neboť je psáno: Ve svém soužení budu volat Hospodina (Ž 18,7). A tak i David, když se dostal do tísně, hledal Svatého, budiž požehnán, jak je řečeno: Když utíkal před svým synem Abšalómem (tamtéž 3,1), a také říká: Když přišli Zifejští a řekli Šaulovi: (,Cožpak se David neskrývá u nás?‘; tamtéž 54,2). A dále říká: Když přišel Dóeg edómský (a oznámil Šaulovi: ,David přišel‘; tamtéž 52,2), a také: Když utíkal před Šaulem do jeskyně (tamtéž 57,1). I zde se píše: Když byl v Judské poušti.

Žalm Davidovi: [David] nepromlouvá za svého kralování, ale když byl v Judské poušti, jak také říká: Ze soužení jsem volal Hospodina (Ž 118,5) a Den bázně: v Tebe budu doufat (tamtéž 56,4), Dobře mi, že jsem byl pokořen kvůli tomu, abych se naučil Tvým ustanovením (tamtéž 119,71). Proto [se píše]: Žalm Davidovi, když byl v Judské poušti (63,1).

2. Bože, Ty jsi můj Bůh, hledám Tě za úsvitu (63,2). V souvislosti s tím Písmo říká: Já miluji toho, kdo mne miluje a ti, kdo mne za úsvitu hledají, naleznou mne (Př 8,17). Tóra říká: „Já miluji toho, kdo mne miluje; každého, jenž mne miluje, toho miluji.“

Jiný výklad: [Svatý, budiž požehnán, říká:] „Každého, kdo Mne miluje, toho Já miluji. Protože Mne David miloval, Já jsem miloval jeho. A protože Mne za úsvitu hledal, Já jsem za úsvitu hledal jeho a dal jsem se mu nalézt.“ Proto se píše: Bože, Ty jsi můj Bůh, hledám Tě za úsvitu.

Žízní po Tobě má duše, touží po Tobě mé tělo v zemi suché a vyprahlé, bez vody (63,2). To je Edóm. R. Jehošu‘a ben Levi pravil: „Mojžíš řekl: Ten, jenž tě vodil velikou a strašlivou pouští, hadem, serafem, štírem a žíznivým krajem, kde není voda (Dt 8,15). Had, to je Babylón, seraf, to je Persie, štír je Řecko a žíznivý kraj, kde není voda, to je Edóm. Proti hadovi máme zaříkání, proti serafovi máme zaříkání i proti štíru máme zaříkání, ale proti žíznivému kraji, kde není voda, zaříkání nemáme. Tak ani proti tomuto zlovolnému [Edómu] nemáme zaříkání, protože je psáno: (V zemi) suché a vyprahlé (ajef), bez vody je naše duše žíznivá (ajefa) po slovech Tóry a nenalézáme ji*, jak se píše: Pokoření a chudí hledají vodu, ale není.** Jejich jazyk jim v žízni prahne, Já, Hospodin, jim odpovím, Bůh Izraele, neopustím je (Iz 41,17).

^{* PE má: „A nedovolí nám ji [pít].“}

^{** Vodou je myšlena Tóra.}