Žalm 142.

1. Poučující pro Davida: Modlitba, když byl v jeskyni (142,1). Šalomoun řekl: Věž pevná je Jméno Hospodinovo, (spravedlivý do ní spěchá atd.) (Př 18,10). Když se spravedliví dostanou do tísně, netrápí se sami nad sebou, nýbrž [důvěřují] Svatému, budiž požehnán. Písmo taktéž praví: Pro Davida, když měnil své chování... Žehnat budu Hospodinu v každém čase atd. (Ž 34 1-2). A rovněž když utíkal před Abšalómem, zpíval pouze Svatému, budiž požehnán; i když byl v Judské poušti, vzpomínal pouze na Svatého, budiž požehnán. A v každé tísni, v níž se ocitl, doufal ve Svatého, budiž požehnán; [a proto] když byl v jeskyni, také vzýval jen Svatého, budiž požehnán, jelikož je psáno: Poučující pro Davida, když byl v jeskyni... (Hlasem svým k Hospodinu úpím atd.) (142,1-2). Co znamená poučující pro Davida? Když byl David se Šaulem v jeskyni, poznal a shledal, že žádný člověk neobstojí pomocí svého majetku, své moudrosti nebo své síly. Ale co mu pomůže? Jeho modlitba. David se poučil, poznal [to] a řekl si, že mu nic neprospěje kromě modlitby. Proto se píše: Poučující pro Davida atd.

2. Hlasem svým k Pánu úpím, hlasem svým Hospodina prosím (142,2). Proč je tam můj hlas dvakrát? Také [jinde] Písmo říká dvakrát: Smiluj se nade mnou, Bože, smiluj se nade mnou (Ž 57,2). Zde David říká: „Smiluj se nade mnou, abych neupadl do jeho [Šaulových] rukou“ a „Smiluj se nade mnou, aby [Šaul] neupadl do mých rukou“. Podobně tedy [říká]: „Hlasem svým k Hospodinu úpím, abych [já] neupadl do jeho rukou, hlasem svým Hospodina prosím, aby [on] neupadl do mých rukou.“

3. Vyliji před Ním svůj žal atd. (142,3). Tak spravedliví dávají najevo svou tíseň před Svatým, budiž požehnán. A Písmo také říká: Modlitba pro poníženého, když je sklíčen: ať vylévá svůj žal před Hospodinem (Ž 102,1). Chana řekla: Vždyť až dosud jsem mluvila z velkého svého žalu a zklamání (1 S 1,16) Proto se píše: Vyliji před Ním svůj žal. A Svatý, budiž požehnán, mu řekne: Na Hospodina slož svůj úděl a On tě opatří (Ž 55,23).

4. Když je ve mně můj duch sklíčen, (Ty znáš mou stezku na cestě, jíž chodím) (142,4). Co znamená chodím? David tím řekl před Svatým, budiž požehnán: „Říkají mi všichni mí rekové: ,Vztáhni svou ruku na něj‘, ale mé srdce mi říká: [Kdo] vztáhne svou ruku na Hospodinova pomazaného a bude bez viny? (1 S 26,9).“ Proto se [zde] praví: Když je ve mně můj duch sklíčen, Ty znáš mou stezku, (na cestě, jíž chodím, kladou mi léčku).

5. Pohlédni vpravo a viz – není nikoho, kdo by se ke mně znal (142,5). Co znamená pohlédni vpravo a viz? Že není nikdo, kdo by se ke mně znal, stojící po mé pravici, kromě Tebe, ale taková je ona, Tvá věrnost: Ty jsi pravicí pokořených, neboť se praví: Vždyť stojí po pravici chudého, aby ho zachránil před jeho soudci (Ž 109,31). Proto je psáno: Pohlédni vpravo a viz atd.

Zmizelo zajištění ode mne (tamtéž). David řekl: „Když jsem Tě požádal o zajištění, [bylo to] před hříšníky, a nikoli před Šaulem, ani před celým Izraelem.“ A ohledně této chvíle se píše: Zmizelo zajištění ode mne... Ale Ty jsi mé útočiště (142,5-6).

6. Křičím k Tobě atd. (145,6) David byl uzavřen uvnitř v jeskyni a Šaul byl venku, stoje u vchodu. David [Mu] řekl: „Můj Pane, prosím Tě, vyveď mou duši z uzavření... (142,8) Korunu dáváš pro tuto věc, pro mou záchranu...“ Neboť je psáno: Kvůli mně budou korunováni spravedliví, vždyť se mne zastaneš (142,8). A také se píše: Volal jsem k Bohu Nejvyššímu, k Bohu, jenž stojí při mně (Ž 57,3) a jinde: Zastaneš se svého služebníka, budu žít a střežit Tvé slovo (Ž 119,17).“