Žalm 1. (1. kapitola, oddíly 12–22)
12. Jiný výklad: Blaze muži (1,1).
[Písmo zde] mluví o Noemovi, neboť se píše: Noe byl muž spravedlivý (Gn 6,9).
Jenž nekráčí s radou zlovolníků (tamtéž) – tj. [zlovolníků] ze tří pokolení: pokolení Enóše, pokolení Potopy a pokolení Rozdělení [u babylónské věže]. [To je] podle názoru r. Jehudy, jenž o třech pokoleních pravil: V radě zlovolníků – to je pokolení Enóše, na cestě hříšníků (tamtéž) – to je pokolení Potopy, a v sídle posměvačů – to je pokolení Rozdělení.
Neboť v Tóře Hospodinově je jeho potěšení (1,2). [Tóra Hospodinova], to je sedm přikázání, která byla dána synům Noemovým. A v Jeho Tóře rozjímá (tamtéž) – tj. [Noe] pojímal [jednu] věc z [druhé] věci,* a říkal si: „Jaký měl Svatý, budiž požehnán, důvod, když [vzal do archy] víc [zvířat] čistých, než těch nečistých? Zřejmě chtěl, aby se mu z nich přinášely oběti,“ načež je psáno: [A postavil Noe Hospodinu oltář] a vzal ze všech zvířat čistých (Gn 8,20).
A bude jako strom zasazený do proudů vod (1,3) – Svatý, budiž požehnán, ho [pevně a bezpečně] vsadil do archy, o čemž r. Levi řekl: „Dvanáct měsíců stála archa ve vodách tak [pevně], jako stojí loď [kotvící v přístavu].“
Jenž vydá plody ve svůj čas (tamtéž). R. Judan řekl: „Všichni [Noemovi] současníci rodili děti, když měli padesát, šedesát nebo sedmdesát let, on však měl pět set let, neboť se praví: A bylo Noemovi pět set let [a zplodil Šéma, Cháma a Jefeta] (Gn 5,32).“
R. Chija jménem r. Achy řekl: „Svatý, budiž požehnán, spoutal jeho pramen, aby nezplodil syna, který by měl sto let v pokolení Potopy, a nezahynul pak s nimi; protože horní soudní dvůr [tehdy] trestal [lidi] jen od sta let výše, a kdyby měl [Noemův syn] sto let, byl by s nimi zahynul.“**
R. Šim‘on ben Jochaj řekl: „Svatý, budiž požehnán, v budoucnu, za dnů Mesiáše [tento zákon] obnoví,*** jelikož se praví: Neboť stoletý zemře [jako] mladík (Iz 65,20). A řekneš-li, že v pokolení Potopy byli mladší sta let, a přesto zahynuli, já ti řeknu, že [zemřeli] kvůli tomu, že byli potrestáni za nepravost svých otců, neboť se praví: A veškeré tělo porušilo svou cestu (Gn 6,12).
Jiný výklad: Proč Svatý, budiž požehnán, spoutal jeho pramen? Aby neplodil a nerozmnožoval své potomstvo a ono nezahynulo s pokolením Potopy, a aby se [Noe] nad nimi netrápil. A řekneš-li, že by snad byli spravedliví, pak by [Noe] musel stavět mnoho arch. Proto Svatý, budiž požehnán, spoutal jeho pramen až do pěti set let.
Jenž vydá svůj plod ve svůj čas (1,3) – [plod], to je Šém.
A jeho list neuvadne (tamtéž) – [list], to je Chám.
A vše, co učiní, se zdaří (tamtéž) – [vše], to je Jefet.
Ne tak zlovolníci (1,4) – to je pokolení Rozdělení.
Proto neobstojí zlovolníci u soudu (1,5) – to je pokolení Potopy, neboť jsme se učili [v Mišně], že pokolení Potopy nemá podíl na příštím světě a nestane na Soudu.****
Neboť zná Hospodin cestu spravedlivých (1,6) – to je Noe a jeho synové.
Ale cesta zlovolníků pomine (tamtéž) – to je pokolení Potopy.
* Tj. byl rozumný (viz např. bChagiga 14a) a dokázal odvozovat jedno přikázání z druhého.
** Viz Berešit raba 26,2.
*** Upraveno podle Paduovy edice (Buber má „zruší“). PE kromě toho výrok připisuje r. Šim‘onu ben Lakiš.
**** Tj. na Posledním soudu, viz mSanhedrin 10,3 (107b).
13. Jiný výklad: Blaze muži (1,1) – to je Abraham, neboť se praví: Nyní navrať ženu tomu muži, [neboť je to prorok] (Gn 20,7). Jenž nepostupuje podle rady zlovolníků (tamtéž) – jenž nepostupoval podle rady pokolení Rozdělení, o němž je psáno: Pojďme (hava), postavme sobě Strážce (ir) (Gn 11,4).* [Výraz] hava [nenaznačuje] nic jiného nežli „[dát] radu“, neboť se praví: Dejte (havu) si slovo a radu sem (Sd 20,7), a Strážce (ir) není nic jiného než „bůh“,** neboť je psáno: Strážce a Svatý [sestoupili z nebe] (Dn 4,10).
[Lidé pokolení Rozdělení] se dělili na tři skupiny. Jedna říkala: „Učiňme [si město] a bydleme tam.“ Druhá říkala: „Veďme s ním [tj. za pomoci toho boha] válku.“ A další říkala: „Vystupme a služme tam modloslužbu.“ A ty všechny byly zničeny. Z první se staly opice, [zlí] duchové a démoni; druhé Hospodin rozdělil jazyk, a třetí Hospodin rozptýlil, jak se píše: Čeho se zlovolník děsí, přijde na něj (Př 10,24).
A na cestě hříšníků nestojí (1,1) – [hříšníci], to jsou Sodomští, neboť se praví: A lidé Sodomy byli zlí a hříšní (Gn 13,13). A v sídle posměvačů [nesedá] – to je [sídlo] Abímelecha, který řekl Abrahamovi: Hle, má země je před tebou (Gn 20,15). Ale [Abraham] ji nepřijal, neboť v Tóře Hospodinově bylo jeho potěšení (1,2), [jak se praví:] Neboť poznal jsem ho, aby přikazoval [svým synům... ,Dbejte na Hospodinovu cestu...‘] (Gn 18,19).
A v Jeho Tóře rozjímá dnem i nocí (1,2). R. Šemu‘el bar Nachman řekl: „Otec ho [Tóře] neučil. Neměl učitele, který by ho učil. Odkud se učil Tóře? Nauka r. Šim‘ona ben Jochaje praví, že Svatý, budiž požehnán, mu připravil dvoje ledvin, podobných dvěma džbánům, které prýštily a učily ho moudrosti a poznání celou noc, neboť je psáno: Budu žehnat Hospodinu, jenž mi radí, i mé ledviny mne za nocí napomínají (Ž 16,7).“***
R. Šemu‘el bar Nachman jménem r. Jonatana řekl: „Abraham znal i halachot o eruvin jídel a eruvin dvorů, neboť se praví: Protože Abraham slyšel můj hlas a střežil mé střežení, má přikázání, mé zákony a mou Tóru (Gn 26,5).
A byl jako strom zasazený (1,3) – tj. Svatý, budiž požehnán, vzal [Abrahama] a vsadil do zahrady Eden. [Podle] jiného výkladu ho Svatý, budiž požehnán, vsadil do Země Izraele.
Jenž vydá svůj plod ve svůj čas (tamtéž) – [plod], to je Izmael.
A jeho list neuvadne (tamtéž) – [list], to je Izák.
A vše, co učiní, se zdaří (tamtéž) – [vše], to jsou synové Ketury.
Ne tak zlovolníci (1,4) – to je Nimrod a jeho druhové.
* Tento výklad čte hebr. slovo ir aramejsky.
** V tomto případě modla andělské bytosti.
*** Ledviny jako sídlo cítění a morální odpovědnosti.
14. Jiný výklad: Blaze muži, jenž nepostupuje podle rady zlovolníků (1,1). To je kmen Lévijců, kteří nepostupovali podle rady pokolení pouště a nepodíleli se s ním na zhotovování býčka.
Na cestě hříšníků nestojí (tamtéž), neboť se také píše: Ach, zhřešil tento lid hříchem velikým (Ex 32, 31). A v sídle posměvačů nesedá (tamtéž), jak se praví: A usedl lid, aby jedl. A pili a povstali k laškování (tamtéž 32,6). Ale co je napsáno o Léviho synech? Kdo je Hospodinův, ke mně! A přidali se k němu všichni synové Léviho (tamtéž 32,26).
R. Šemu‘el bar Nachmani řekl: „Kdo by nechtěl být synem královského rodu? Mojžíš spíše řekl: ,Ten, kdo nedal nosní kroužek k [zhotovení] býčka, ať přijde ke mně!‘ – načež se k němu přidali všichni Léviho synové.“
Neboť v Tóře Hospodinově je jeho potěšení (1,2) – to je kmen Lévi, jak se praví: Tóra pravdy byla v jeho ústech (Mal 2,6). A byl jako strom zasazený (1,3), to je [také] kmen Lévi, který Svatý, budiž požehnán, zasadil do Země Izraele – všichni vstoupili do Země.
R. Ze‘ira jménem r. Jehošu‘y ben Leviho řekl: „Z celého kmene Lévi nezemřeli žádní muži ani ženy, kromě Mojžíše, Árona a Mirjám. Shledáváš, že El‘azar zůstal, neboť se píše: Toto jsou dědičné podíly, které rozdělili k dědictví kněz El‘azar a Jozue ben Nun (Joz 19,51). K čemu bylo třeba [zmínit] El‘azara? Písmo nás zmínkou o El‘azarovi učí o jeho kmenu – všichni, kteří vstoupili [do Země], jsou [sice zmíněni] jako celek [ve verši]: [Smrtí zemřou v poušti]. A nezůstal z nich nikdo, [jenom Káleb..., a Jozue...] (Nu 26,65), El‘azar však vstoupil také! Protože shledáváme, že El‘azar je vyňat z celku [a je zmíněn ve verši]: Toto jsou dědičné podíly (Joz 19,51), spolu s ním byl vyňat i jeho kmen z celku [těch, kteří zemřeli]: A nezůstal z nich nikdo (Nu 26,65). [Toto odvození] činíme na základě učení: „Pokud je pojem, obsažen v celku, [z tohoto celku] vyňat, učí nás to, že není vyňat sám pro sebe, nýbrž proto, aby nás to poučilo o celku, z něhož byl vyňat.“* Přestože byl i El‘azar zahrnut do celku spolu se svým kmenem [ve verši]: A nezůstal z nich nikdo, [v jiném verši] byl vyňat, což nás učí, že nebyl vyňat sám pro sebe, ale proto, aby nás to poučilo o tom, že vyňat byl celý kmen.
A pokud by někdo řekl, že El‘azar byl mladší dvaceti let [a proto byl vyňat],** shledáváme přece, že se v Egyptě oženil, neboť se praví: A Áronův syn Elazar si vzal ženu z dcer Putiela (Ex 6,25), a dříve, než byl vynesen výnos [o smrti všech nad dvacet let], [El‘azar] sloužil ve Stanu setkávání, neboť se praví: A úřad Áronova syna, kněze Elazara (Nu 4,16). A shledáváme, že nikomu z kněží nebylo dovoleno sloužit, pokud byl mladší třiceti let, jak je psáno: Od třiceti let výše (Nu 4,3). Z toho tedy plyne poučení, že El‘azar měl třicet let již předtím, než byl vynesen výnos [o smrti].
* Podle osmého z třinácti pravidel r. Jišma‘ela.
** Nu 14,29.
15. Jiný výklad: Blaze muži, jenž nepostupuje podle rady zlovolníků (1,1) – to se týká synů Korachových, kteří nepostupovali podle rady svého otce, jak se praví: [Mojžíš... promluvil k pospolitosti]: Odstupte, prosím, od stanů těchto zlovolných mužů (Nu 16,26).
A na cestě hříšníků nestojí (tamtéž), neboť se praví: Kadidelnice těch, kteří hřešili proti svým duším (Nu 17,3), a v sídle posměvačů nesedá – [hříšníkem a posměvačem] je Korach, který se vysmíval Mojžíšovi a Áronovi. Co učinil? Shromáždil celou pospolitost proti nim, jak je psáno: A shromáždil proti nim Korach celé společenství (Nu 16,19), začal před nimi posměšně mluvit a pravil:
„V mém sousedství byla jedna vdova a s ní dvě osiřelé dcery. Ta vdova měla jediné pole. Když se ho chystala zorat, Mojžíš jí řekl: Nebudeš orat s býkem a oslem dohromady (Dt 22,10). Když se chystala zasít, řekl jí: Své pole neoseješ dvěma různými druhy (Lv 19,19). Když se chystala sklidit a navršit [snopy na] hromadu, Mojžíš jí řekl: „Necháš šichechu* a okraj [pole]“ (podle Dt 24,19 a Lv 19,9). Když přišla, aby vymlátila, řekl jí: „Dej mi terumu, první a druhý desátek!“ (podle Lv 19, 9 a Dt 24,19). Protože mu uznala toto právo, dala mu to. Co potom učinila ta chudá vdova? Pole prodala a koupila dvě ovce, aby se mohla obléci z jejich vlny a mít užitek z jejich mláďat, když se narodí. Přišel Áron a řekl jí: „Dej mi prvorozence, neboť Svatý, budiž požehnán, mu řekl takto: Každého prvorozeného, jenž se narodí ve tvém skotu a bravu, samce, zasvětíš Hospodinu, svému Bohu (Dt 15,19).“ Znovu mu uznala toto právo a mláďata mu dala. Když nadešel čas stříže, [ovce] ostříhala; tu přišel Áron a řekl jí: „Dej mi prvotinu ze stříže!“ „Nemám sílu dostát tomuto muži,“ řekla si, „tudíž je zaříznu a sním.“ Když je zařízla, přišel Áron a řekl jí: „Dej mi plec, čelisti a žaludek.“ Ona řekla: „Přestože jsem je zařízla, neosvobodila jsem se z tvých rukou – nuže, ať jsou pro mne klaté!“** Odpověděl jí: „Jsou-li klaté, patří mi všechno, neboť je psáno: Vše klaté v Izraeli bude tvé (Nu 18,14). A vzal je a šel, zanechav ji v pláči i s dvěma dcerami. – Je snad toto správné? Ach, ta ubohá, oloupená! To vše dělali [Áron s Mojžíšem] a odvolávali se na Svatého, budiž požehnán!“
Neboť v Tóře Hospodinově je jeho potěšení (1,2). To jsou [Korachovi] synové, kteří pronesli píseň, říkajíce: „Jsme povinováni ctít svého otce; máme však nesouhlasit s Mojžíšem, naším učitelem?“ Povstali a rozhodli se ve prospěch cti Mojžíše.
A v Jeho Tóře rozjímá (tamtéž) – to jsou [rovněž] Korachovi synové, [a také verš:] Je jako strom, zasazený u tekoucích vod (1,3) se týká synů Korachových. Když byli Korach a jeho tlupa pohlceni [zemí], jeho synové stáli jako lodní stěžeň, neboť se praví: A byli jako stožár (nes) (Nu 26,10).
Rabi řekl: „Každé místo kolem nich se rozevřelo, ale to místo, které bylo pod nimi, se nerozevřelo.“
R. Šemu‘el bar Nachman řekl: „[Ti] tři [tj. Korachovi synové] nestáli na jednom místě, ale každý z nich zvlášť, a tak [tam] stáli jako tři sloupy.“ A odtud [pochází] průpovídka: „Na čem stojí svět? Na třech sloupech.“ Někteří říkají, že jsou to Abraham, Izák a Jákob, někteří, že Chananjáš, Mišael a Azarjáš, a někteří zase říkají, že jsou to tři synové Korachovi.
Ne tak zlovolníci (1,4) – což je Korach a jeho tlupa, [a také verš:] proto neobstojí zlovolníci na soudu (1,5) se týká Koracha a jeho tlupy. Neboť Hospodin zná cestu spravedlivých (1,6) – to jsou Korachovi synové, a cesta zlovolníků zanikne (tamtéž), tj. [cesta] Koracha a jeho tlupy.
* Tzv. zapomenuté snopy.
** Nebo také „zasvěcené“ pro účely Svatyně.
16. Jiný výklad: Neboť v Tóře Hospodinově je jeho potěšení (1,2). K tomu Písmo praví: A svou vážností prospívej, vyjeď kvůli slovu pravdy (Ž 45,5). Vážen je učenec, když shromáždí kolegy – ale nikoli aby jim lichotil, nýbrž kvůli slovu pravdy a skromné spravedlivosti (tamtéž). [Halachické] rozhodnutí r. Jochanana a Reš Lakiše bylo [vždy] váženo a chváleno, neboť usedli a diskutovali o něm.
Tvá pravice tě naučí strašlivým skutkům (Ž 45,5). R. Chija říká: „Jestliže máš potěšení v Tóře, která byla dána skrze strašlivé skutky a zapsána [Boží] pravicí, přijde čas, kdy [i Ty] usedneš a budeš na jejím základě učit [zákonným] rozhodnutím.“
R. Aba říká: „Máš-li potěšení v Tóře, bude nakonec nazývána podle tvého jména.“
R. Judan řekl. „Není zde psáno: „V Tóře Hospodinově [rozjímá dnem i nocí]“, nýbrž: Ve své Tóře [rozjímá dnem i nocí] (1,2)* – pokud se s ní budeš namáhat, bude nazývána podle tvého jména, jako například „mišna rabiho Chiji“, „mišna rabiho Hoša‘ji, Bar Kapary“ a jiných. A proč se nazývá jejich jmény? Protože se s ní namáhali.
Ty víš, že je tomu tak – Tóra je zajisté Svatého, budiž požehnán, neboť je psáno: Tóra Hospodinova je dokonalá (Ž 19,8); ovšem Mojžíš vystoupil na výšinu a strávil tam čtyřicet dnů a čtyřicet nocí** – proto se nazývá jeho jménem, jak se praví: Pamatujte na Tóru Mojžíše, mého služebníka (Mal 3,22).
* Be-torato lze přeložit "v Jeho Tóře" i "ve své Tóře".
** Tj. v namáhavé přípravě k přijetí Tóry.
17. Jiný výklad: Neboť díky Tóře Hospodinově je jeho přání (1,2), tj. každému, kdo se zabývá Tórou, činí Svatý, budiž požehnán, jeho přání, jak je psáno: Neboť díky Tóře Hospodinově je jeho přání [tj. existuje naplněno].
R. Eli‘ezer říká: „Izraelité pravili před Svatým, budiž požehnán: ,Pane světa, chceme se namáhat s Tórou dnem i nocí, ale nemáme volný čas!‘ Svatý, budiž požehnán, jim řekl: ,Zachovávejte přikázání o tefilin – a já vám to započítám, jako byste se s Tórou namáhali ve dne v noci.‘“
R. Jochanan praví: „Písmo [to říká] naplno: A budou ti jako znamení na tvé ruce a připomínkou mezi tvýma očima, aby byla Tóra Hospodinova ve tvých ústech (Ex 13,9).“
R. Jehošu’a říká: „To, co řekl r. Eli‘ezar platí speciálně pro noci, neboť přikázání o tefilin se zachovává ve dne, jak je psáno: A budeš střežit toto nařízení v jeho době, ze dnů na dny (Ex 13,10).“
R. Eli‘ezer řekl: „Jak tedy zachovám [přikázání plynoucí z verše] A v Jeho Tóře ať rozjímá dnem i nocí (1,2)?“ R. Jehošu‘a mu řekl: „Pronášením Šema, neboť kdykoli je člověk pronáší v ranní a večerní modlitbě, Svatý, budiž požehnán, mu to počítá, jakoby se namáhal s Tórou dnem i nocí.“
Bar Kapara pravil: „Každý, kdo pronese dva verše [z Tóry] ráno a dva verše večer, naplnil [přikázání z verše]: A v Jeho Tóře ať rozjímá dnem i nocí.“
R. Chija bar Aba řekl: „Bar Kapara mluvil jedině o tom, kdo má ve zvyku je [také] vykládat – tj. ten, kdo přidá [k přečteným veršům] dvě halachot ráno a dvě večer, jakoby se namáhal s Tórou ve dne v noci.“
R. Berachja řekl. „Také naši první otcové ustanovili v souvislosti s Mišnou, že máme sedět [a studovat ji] ve dne, jenž odděluje od noci, a v noci, která odděluje ode dne.*
R. Jehošu‘y se ptali: „Kdy může [otec] učit svého syna moudrosti Řeků?“ Odpověděl jim: „V době, jež není ani [součástí] dne, ani [součástí] noci, neboť se praví: Nevymizí kniha Tóry z tvých úst, a budeš v ní rozjímat dnem i nocí (Joz 1,8).** A [dále] jim řekl: „Ať nikdo neučí svého syna ani řemeslu, pokud by ho tím přiměl zanedbávat slova Tóry, neboť se praví: A zvol si život, [abys byl živ ty i tvoje sémě] (Dt 30,19).“
Učíme se [v Mišně]: „Ráno [člověk] žehná dvěma [požehnáními] před [Šema] a jedním po něm, a večer žehná dvěma [požehnáními] před [Šema] a dvěma po něm,“*** aby se rozjímání ve dne vyrovnalo rozjímání v noci,**** o čemž se praví: Budeš v ní rozjímat dnem i nocí (Joz 1,8).“ R. Josi bar Abin jménem r. Jehošu‘y ben Leviho [říká]: „O tom se praví: Sedmi ve dne chválím Tě (Ž 119,164).“ R. Nachman jménem r. Maniho řekl: „Každý, kdo naplňuje [přikázání verše]: Sedmi ve dne chválím Tě, jakoby naplnil [přikázání z verše]: A budeš v ní rozjímat dnem i nocí.“
* Za soumraku a za úsvitu.
** Tj. Tóra se má studovat právě za dne a právě v noci. Soumrak a úsvit je vyhrazen jiným druhům učení.
*** mBerachot 1,4.
**** Aby měl celek požehnání a oddílů Šema stejný počet ráno i večer (tj. sedm).
18. Jiný výklad: A bude jako strom zasazený u tekoucích vod (1,3).*
K tomu Písmo říká: Aj, všichni žízniví pojďte k vodám (Iz 55,1). Jako je voda dávána z nebes, neboť se praví: Za hlasu Jeho dávání se shlukují vody v nebesích (Jr 10,13), tak jsou slova Tóry dávána z nebes, neboť se praví: Vy jste viděli, že z nebes jsem s vámi mluvil (Ex 20,19).
Jako je voda pro svět zdarma, [tak je i Tóra pro svět zdarma],** jak se praví: [Všichni žízniví pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá], pojďte, kupujte a jezte, bez peněz (Iz, tamtéž).
Jako voda padá na svět za hlasu hromů a blesků, [jak je psáno: A hlas Hospodinův nad vodami (29,3), tak i slova Tóry,]*** neboť se praví: I stalo se třetího dne, když bylo ráno, a byly hromy a blesky (Ex 19,16).
Jako je voda životem pro svět, tak jsou i slova Tóry životem pro ty, kdo se jimi zabývají, jak je psáno: Neboť životem jsou těm, kdo je nalézají (Př 4,22), a píše se: Neboť to slovo není pro vás prázdné, vždyť ono je váš život (Dt 32,47).
Jako voda padá po kapkách, z nichž se stává [množství] potoků, i slova Tóry – člověk vysloví jednu halachu dnes a jednu halachu zítra, až zmohutní [jejími slovy] a prýští jako pramen.
R. Onja řekl: „Tak jako je voda připravována pro zahrady a sady, [ale také pro záchody a lázně],**** mohli bychom říci, že i se slovy Tóry je tomu tak; avšak učení praví: Neboť přímé jsou cesty Hospodinovy [a spravedliví po nich chodí, ale přestupníci na nich klopýtnou] (Oz 14,10).“
R. Chija řekl: „Jako vody zakrývají nahotu moře, o čemž je psáno: Jako vody pokrývají moře (Iz 11,9), tak slova Tóry zakrývají nahotu Izraele, neboť se praví: Láska zakrývá všechna přestoupení (Př 10,12).“
Jako se v případě vody dospělý neostýchá říci nedospělému: „Dej mi napít vody,“ tak i ohledně slov Tóry se dospělý neostýchá říci nedospělému:***** „Nauč mne jednu kapitolu anebo jednu halachu!“
Jako v případě vody člověk, má-li žízeň, nelení a jde se napít, tak je to i se slovy Tóry: student nemá být líný jít a učit se Tóru v přítomnosti svého učitele, [jak se stalo r. Josimu, jenž šel za svým učitelem, aby se učil Tóře atd.].****** O tom se píše: [Mojžíš nám přikázal Tóru,] dědictví shromáždění Jákobova (Dt 33,4). Každý, kdo se připojuje ke shromáždění Jákobovu, dokonce i cizinci (gerim), kteří se zabývají Tórou, mají [v očích Svatého, budiž požehnán,] stejnou hodnotu jako velekněz, neboť je psáno: [Ostříhejte má nařízení a mé soudy], činí-li je člověk, bude skrze ně žít (Lv 18,5) – neříká se zde: „[činí-li je] kněží, levité a Izraelité“, nýbrž člověk. Podívej, co se píše o Jitrovi: A rodiny písařů, usazení v Jábeci [Tireaťané, Šimeaťané, Súkaťané; to jsou Kinejci, pocházející z Chamata, otce domu Rechab] (1 Pa 2,55)******* A Šemaja a Avtaljon, kteří pocházeli ze synů Sísery, učili Tóru veřejně, jako muži Velkého shromáždění. Proto je psáno: Tato slova mluvil Hospodin k celému vašemu shromáždění (Dt 5,22).
* Podle Paduovy edice; v Buberově edici je omylem zapsán verš: Neboť v Tóře Hospodinově je jeho potěšení (1,2), jenž však B. opravuje.
** Doplněno podle PE.
*** Doplněno z téže edice.
**** Voda Tóry (tj. její pravdivá plnost) přitéká k spravedlivým přímou cestou, ale k hříšníkům nikoli, protože by se k nim musela dostat oklikami a násilně, tak jako voda, uměle přiváděná do lidských obydlí. Doplněno podle výkladu v Šir ha-širim raba 1,2.3.
***** Nebo: významný učenec obyčejnému člověku.
****** Buber v pozn. k tomuto místu odkazuje na jBerachot 3,1, kde se vypráví, jak Josef, který byl kohen, jezdil za svým učitelem do vzdáleného pohanského města i za cenu rituálního znečištění.
******* Midraš se zde odvolává na „Kinejce“ (Kinim), z nichž podle tradice pocházel i Jitro. Jeho potomkové se pak stali členy Sanhedrinu (Mechilta, ed. Lauterbach, 2,186n a Sifrej, Bemidbar 78) (Braude).
******** Viz např. Joma 71b, Gitin 57b.
19. A bude jako strom zasazený [u tekoucích vod] (1,3). O tom Písmo praví: Stromem života je těm, kdo se jí drží (Př 3,18).
R. Jicchak bar Chija řekl: „Proč se slova Tóry nazývají stromem života? Neboť ona je vzácná všemu živému.“*
R. Judan řekl: „Proč se Tóra přirovnává ke stromu života? Aby ti to napovědělo, že jako strom, jenž se v zahradě Eden rozprostírá nade všemi, kdo přicházejí na svět, tak i Tóra je rozprostřena nad všemi živými a uvádí je do života ve světě příštím.“
Učili jsme se, že Strom života má [obvod] pět set let chůze, a veškeré vody Stvoření se pod ním rozdělují [na čtyři toky, viz Gn 2,10].
R. Šemu‘el bar Jicchak přesazoval sám sebe z chavury do chavury, aby naplnil to, co se praví: Získal jsem rozum ode všech učitelů (Ž 119,99).
U potoků vod (1,3). Co to znamená, u potoků vod? Je to například Tiberias a její chavura, Sepfóris a její chavura, Javne a její chavura, Lód a jeho chavura.
Jenž vydá své plody ve svůj čas (tamtéž) – to je člověk a jeho studenti, kteří se namáhají s Tórou a rozčleňují si den na časové úseky [pro studium]: čas na Tóru, čas na [celé] Písmo, čas na Mišnu a čas na Talmud.
A jeho list neuvadne (tamtéž), tj. všichni potřebují rozhovor s ním i jeho učení.
A vše, co učiní, se zdaří (tamtéž), tj. všichni potřebují jeho radu, jak to bylo v případě r. El‘azara ben Aracha, jenž uděloval rady a [vše se na jejich základě] uplatnilo a podařilo, takže mu říkali: „Jsi prorok!“ Ale on jim odpověděl: „Já prorok nejsem, ani syn proroka, ale přijal jsem od svých učitelů, že každá rada, která je kvůli Nebesům, se nakonec [dobře] uplatní.“
R. Menasja řekl: „Písmo to říká naplno: V srdci muže je mnoho myšlenek, ale rada Hospodinova obstojí (Př 19,21) – tj. obstojí rada, v níž je Slovo Hospodinovo.
* Je vzácná jako strom, jehož koruna je v horkém a vyprahlém kraji stínem pro všechny tvory a v jehož kořenech vyvěrá pramen.
20. Ne tak zlovolníci (1,4).
K tomu Písmo praví: Já jsem květ šáronský (chavacelet ha-šaron) [a růže údolní (šošanat ha-amakim)] (Pís 2,1).
Obec Izraele řekla před Svatým, budiž požehnán: „Pane světa! Jsem milovaná (chaviva), neboť Ty jsi mne miloval nad všechny národy. [Slovo] chavacelet [v tomto verši naznačuje], že jsem Ti prostřednictvím Becalela učinila zastíněnou skrýš (chevjon cel).* [Slovo] chavacelet [v sobě obsahuje výrazy] chevjon (skrýš) a cel (stín), podle jiného výkladu je to „příjemný stín“ (chaviv cel). [Slovo] šaron pak [naznačuje], že jsem Ti prostřednictvím Mojžíše pronesla píseň (šira).“
Jiný výklad [slova] chavacelet: „Jsem milována, neboť jsem byla skryta (chavuja) ve stínu (cel) Egypta, avšak jakmile mne Svatý, budiž požehnán, přivedl do Rameses, ve chvilce jsem se díky dobrým skutkům rozvila** jako růže (šošana). [Slovo] šaron [naznačuje], že jsem před Ním pronesla radostnou píseň (šira), neboť se praví: Ta píseň bude vám jako noc, kdy se světí svátek (Iz 30,29).“*** R. Jochanan jménem r. Šim‘ona ben Jehocadaka řekl: „Tento verš nás má naučit o [písni, zpívané v noci] rozpaků Sancheríbových a [písni, zpívané v noci] rozpaků faraónových.“ ****
Jiný výklad: Já jsem květ (chavacelet) šáronský (Pís 2,1). [Obec Izraele říká:] „Já jsem tou, jež byla skryta (chavuja) pod horou Sinaj, jelikož [Svatý, budiž požehnán,] mne zakryl tou horou jako střechou, neboť se praví: A postavili se vespod té hory (Ex 19,17). Ale ve chvilce jsem se rozvila [dobrými] skutky jako růže a řekla jsem: Vše, co mluvil Hospodin, učiníme a poslechneme (Ex 24,7).
Jiný výklad: Já jsem květ (chavacelet) šáronský (Pís 2,1). „Jsem milovaná (chaviva), neboť jsem byla skryta (chavuja) ve stínu (cel) [pohanských] království, ale jakmile mne Svatý, budiž požehnán, vykoupí, rozvinu se jako růže a pronesu před Ním píseň (šira): Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil divy (Ž 98,1).
R. Berachja říká: „Generace pouště***** řekla: „Já jsem tou, jež byla Svatým, budiž požehnán, milovaná (chaviva).“ Byly v ní skryty (chavujin) všechny dobré věci na světě, protože [Svatý] ji na poušti požehnal [slovy]: [Vsadím do pouště] cedr, trnovník, myrtu i strom olejnatý (Iz 41,19). „A když si to Svatý, budiž požehnán, ode mne vyžádá, vrátím mu to, co mi svěřil, rozvinu se jako růže a pronesu před Ním píseň, jak se praví: Zajásá poušť a suchopár, rozveselí se step a rozkvete jako květ (chavacelet) (Iz 35,1).“
Rabíni říkají, že [tento verš] pronesla země: „Já jsem tou, jež je milovaná (chaviva), neboť všichni zemřelí světa jsou skryti (chavujim) v mém stínu (cel), jak se praví: Obživnou tví zemřelí, má mrtvá těla vstanou – probuďte se [a jásejte, kdož dlíte v prachu] (Iz 26,19). A když [si je] Svatý, budiž požehnán, ode mne vyžádá, já mu vrátím to, co mi svěřil, rozvinu se jako růže a pronesu před Ním píseň, jak se praví: Z okrajů země slyšíme zpěvy (Iz 24,16).
R. Judan a r. El‘azar [pronesli] podobenství: „Spravedliví jsou jako nejznamenitější druhy rostlin a nejznamenitější rostliny svého druhu. Nejznamenitějším druhem rostlin je růže, a nejznamenitější tohoto druhu je růže údolní. Nejsou jako růže horská, která brzy uvadne, nýbrž jako růže údolní, která se rozvíjí neustále. Zlovolníci jsou jako nejzavrhovanější z rostlin a nejzavrhovanější část rostliny. Nejzavrhovanější částí rostliny jsou plevy, neboť se praví: A budou jako plevy před větrem (Ž 35,5), a píše se: Ne tak zlovolníci, neboť jsou jako plevy (1,4). A řekneš-li, že jsou snad jako plevy v úvalu a mají v sobě vlhkost, tak nikoli – [jsou] jako plevy na hoře vystavené větru.
R. Aba bar Kahana řekl: „Obec Izraele řekla před Svatým, budiž požehnán: ,Pane světa! Já jsem... růže hlubin (amakim) (2,1), neboť jsem byla vsazena do hlubin útrap, aby mne oslabil [hřích]; ale když mne Svatý, budiž požehnán, z těchto útrap pozvedne, zase se rozvinu dobrými skutky jako růže.“ A [dále] před Svatým, budiž požehnán, řekla: „Pane světa, já jsem tou, jež je skryta v hlubinách Gehinom, ale když mne Svatý, budiž požehnán, pozvedne z jámy zmaru a z hlubin Gehinom, rozvinu se dobrými skutky jako růže a pronesu před Ním píseň, neboť se praví: A pozvedne mne z jámy zmaru, z blátivého bahna..., a vloží do mých úst píseň novou, chválu našemu Bohu. Mnozí to uvidí, zaradují se, pojme je bázeň a budou doufat v Hospodina (Ž 40,3n).“
Učení rabínů se shoduje s tím, co [říká] r. Eli‘ezer z Modiin: „V příštím věku přijdou všechna knížata národů světa, budou před Svatým, budiž požehnán, obviňovat Izrael a řeknou před Ním: ,Pane světa! Jak se Izraelité liší od zbytku národů? Ti sloužili modlám i tyto sloužily modlám, ti prolévali krev i tyto prolévaly krev, ti odhalovali nahotu i tyto odhalovaly nahotu – a tyto mají nyní sestoupit do Gehinom a ti ne?‘ Svatý, budiž požehnán, jim řekne: „Je-li tomu tak, pak ať sestoupí každý národ a jeho bůh s ním a prověří sebe sama, a ať jdou také Izraelité a prověří sebe sama!‘ Izraelité před Svatým, budiž požehnán, odpovědí slovy: ,Ty jsi naše naděje, Ty jsi naše očekávání, nemáme jiné opory kromě Tebe! Je-li to Tvá vůle, přejdi a veď nás [i do Gehinom]!‘ Svatý, budiž požehnán, jim řekne: ,Nebojte se, neboť máte za oděv šarlat, což je smlouva obřízky, jak se praví: Nebojí se o svůj dům, když je sníh, neboť celý její dům je oděn šarlatem (Př 31,21).****** A přestože je tomu tak [tj. máte-li sestoupit], Já půjdu s vámi, jak se praví: Neboť půjdou-li všichni lidé, každý se jménem svého boha, i my půjdeme, se jménem Hospodina, našeho Boha, navždy a navěky (Mi 4,5).“
R. Re‘uven jménem r. Chaniny řekl: „Kdyby se to nepsalo v Písmu, nebylo by to možné říci: Neboť ohněm je Hospodin souzen (Iz 66,16). Není zde psáno šofet („soudí“), nýbrž nišpat („je souzen“). Totéž však řekl i David: I půjdu-li údolím stinné smrti, nebudu se bát zla, neboť Ty jsi se mnou, tvé žezlo a tvá hůl, ony mne utěší (Ž 23,4) – tvé žezlo, to jsou tresty, jak se praví: A navštívil jsem žezlem jejich přestoupení (Ž 89,32), a tvá hůl, to je Tóra, neboť se praví: S vydavatelem zákona a se svou holí (Nu 21,18). Ony mne utěší (Ž 23,4) – mohli bychom říci, že se to obejde bez trestů, učení však říká leč (ach);******* mohli bychom říci, že [se vše odehrává] pouze na tomto světě, učení však říká: Leč dobro a milosrdenství mne budou provázet po všechny dny mého života a do domu Hospodinova se budu vracet za prodloužení dnů (Ž 23,6).********
Aba Tanchuma říká: „Čemu se podobají spravedliví na tomto světě? Podnosu osázenému drahokamy a perlami, na němž jsou [nejedlé] zbytky zeleniny: teprve když se podnos vezme a to, co bylo na něm, se vysype, uvidíme jeho nádheru. Tak jsou hříšníci určeni k tomu, aby zmizeli ze světa jako tráva, neboť se praví: Uschne tráva, květina zvadne (Iz 40,8). Spravedliví jsou na tomto světě zarmoucení, ale v příštím světě vstanou a budou silní, neboť je psáno: A slovo našeho Boha je stálé navěky (tamtéž) – a jsou to spravedliví, kteří Tóru, slova našeho Boha činí stálými.
* Myslí se Svatyně.
** Doslova: „zvlhla jsem“, „naplnila jsem se vlhkostí/mízou“.
*** V kontextu výkladu se myslí pesachová noc.
**** K Sancheríbovi viz Iz 30,29–32. „Písní“ se myslí halel. Původně bylo „r. Šemu‘ela ben Jehocadaka“. Opraveno a doplněno podle Bubera, fol. 10b, pozn. 367.
***** Braude zde opravuje pouze na „poušť“. V kontextu výkladu se chavacelet šaron možná čte jako „květ pláně“.
****** Nebo: má dvojí oděv. V kontextu výkladu může jít jednak o „královský oděv“ (oděv dětí Božích), jednak „druhý oděv“ (nezničitelné tělo, jehož pečetí je obřízka). „Sníh“ zřejmě znamená jedno z oddělení Gehinom, v němž je led a sníh.
******* Omezující částice v níže citovaném verši činí dobro a milosrdenství podmíněnými.
******** Prodloužení dnů se týká sjednocení tohoto a příštího světa.
21. Kvůli ,tak‘* neobstojí zlovolníci (1,5).
K tomu Písmo praví: Rty moudrých šíří poznání, ne tak srdce tělnatých (kesilim) (Př 15,7). Rty moudrých šíří poznání – [moudří,] to jsou žáci učenců, kteří se učí Tóře, ne tak srdce tělnatých – to jsou ti, kteří sice oplývají velikým dostatkem, ale nemají vláhu Tóry. R. Chizkija řekl: „Jsou to lidé, jejichž Tóra je zvnějšku a nikoli zevnitř, a [o nichž mluví] rčení: ,[Jediná] stříbrná mince v láhvi dělá cink-cink.‘“**
Jiný výklad [verše]: Rty moudrých šíří poznání – [moudří,] to jsou Izraelité, kteří uznávají Svatého, budiž požehnán, za krále neustále, každý den a sjednocují Jeho jméno neustále, každý den, ráno a večer. Ne tak srdce hloupých (kesilim), což jsou minim, kteří říkají, že svět je chaotická hmota.
Jiný výklad [verše]: Rty moudrých šíří poznání. R. Judan a r. Pinchas říkají: Svatý, budiž požehnán, řekl zlovolníkům: ,Já jsem stvořil svět [s výrazem]: A stalo se tak (Gn 1.7, 9, 11 ad.), vy však říkáte ne tak*** – při vašem životě, [opravdu tomu] není tak? Tudíž kvůli ,tak‘ zlovolníci na soudu neobstojí (1,5).
Nebylo by pro ně lepší, kdyby vůbec nestanuli [na soudu] a nesoudili se? Ale jsou jako člověk, o němž se říká: „Ten a ten stanul před soudem, ale neměl nohy k stání.“****
R. Aba bar Kahana řekl: Proto neobstojí zlovolníci na soudu, ani hříšníci v pospolitosti spravedlivých (tamtéž). Zlovolníci jsou dva,***** hříšníci jsou dva, dohromady čtyři – což jsou čtyři [pohanská] království, která v den Soudu neobstojí.
R. Šemu‘el bar Nachmani řekl: „Zničí je [tj. zlovolníky] jediný trest:****** verš totiž nemluví o [celkovém] rozsudku (din), [nýbrž praví:] Proto neobstojí zlovolníci v odsudku (mišpat). Není zde psáno „v odsudcích“, nýbrž v odsudku, jak se také píše: Skrze jeden ztratí rozum a zhloupnou (jichsalu), [vodítkem marností je dřevo] (Jr 10,8), Zlovolníka usmrtí zloba (Ž 34,22), a [Písmo] také praví: Neboť spravedlivý sedmkrát spadne a vstane, a zlovolníci zlobou klopýtnou (Př 24,16) – [pouze] jednou, a nikoli dvakrát.*******
* Výraz al ken („proto“) se rozkládá na jednotlivá slova.
** Toto přísloví (viz Bava meci‘a 85b) znamená, že i to minimální pochopení, jehož nabyli, je slyšet všude venku a obrůstá jim kolem srdce jako tuk, kdežto moudří se svým pochopením nechlubí (je-li láhev je plná, mince necinkají) a spočívá jim přímo v srdci, tj. chápou zevnitř a řídí se tím. Viz rovněž Raši k Př 14,33.
*** Podstatou vašeho hříchu je popírání stvoření.
**** Tj. neobstál, protože neměl ve svůj prospěch žádné důkazy.
***** Nejmenší počet plurálu.
****** Myslí se trest za modlářství, jak napovídá verš z Jeremjáše níže, dřevo (ec) je zde modlou, příčinou jejich pádu. K celému kontextu viz také Ta‘anit 5b.
******* Tj. postačí jim jeden pád a už se nevzpamatují.
22. Neboť Hospodin zná cestu spravedlivých (1,6). K tomu Písmo praví: Na každém místě oči Hospodina hledí na zlé i dobré (Př 15,3). Odkud [máme další důkaz]? Neboť se praví: A viděl Hospodin, že Lea je nenáviděna (Gn 29,31).
A cesta zlovolníků zanikne (tamtéž). R. Eljakim řekl: „Svatý, budiž požehnán, kvůli cestě spravedlivých zničí cestu zlovolníků, aby na ni [spravedliví] nebyli svedeni.“
R. El‘azar řekl: „Ačkoli [Svatý, budiž požehnán,] ničí [cestu] zlovolníků hned na začátku,* pokud však na ní neustále obtěžují, dá jim [kráčet po ní dál], jak se praví: Poněvadž posměvačům se posmívá (Př 3,34). Věz, že je tomu tak! Jdi a uč se z příkladu zlovolníka Bileáma: Copak řekl, když ho Balák vyslal, aby proklel Izrael? I kdyby mi dal Balák svůj dům, plný stříbra a zlata, [nemohl bych přestoupit výrok Hospodina] (Nu 22,18). Svatý, budiž požehnán, se mu zjevil, když spal, neboť se praví: [Přenocujte zde tuto noc...] A přišel Hospodin k Bileámovi (tamtéž 22,8n) a řekl mu: Nechoď s nimi (tamtéž 22,12). Bileám si hned řekl:** ,Kvůli tomu, že jsem spravedlivý, [Svatý, budiž požehnán,] si mne nepřeje uvést do těžkostí,‘ a zeptal se Svatého, budiž požehnán: ,Mám je proklít?‘ On mu řekl: Neproklínej ten lid (tamtéž). [Bileám] odpověděl: ,Je-li tomu tak, požehnám jim.‘ On odvětil: ,Nepotřebují tvé požehnání, neboť [ten lid] je požehnaný (tamtéž).‘“
R. Tanchuma [k tomu] řekl: „Vose říkáme: ,[Nechceme] tvůj med ani tvé žihadlo!‘“
Jiný výklad: Neboť Hospodin zná cestu spravedlivých (1,6). R. Berachja pravil: „Když se Svatý, budiž požehnán, chystal stvořit člověka, viděl, že z něho povstanou spravedliví i zlovolníci, ale řekl si: ,Jestliže ho stvořím, povstanou z něho zlovolníci, jestliže ho nestvořím, jak povstanou spravedliví?‘ Co tedy Svatý, budiž požehnán, učinil? Přestal myslet na zlovolníky,*** přibral midu Soudu**** a stvořil ho, jak se píše: Neboť Hospodin zná cestu spravedlivých a cesta zlovolníků zmizí (1,6), tj. [Svatý, budiž požehnán,] ji vymaže ze svého zřetele.
Jiný výklad: A cesta zlovolníků zanikne (1,6). Shledáváš, že [Svatý, budiž požehnán,] kvůli Abrahamovi zničil Nimroda, kvůli Izákovi Abímelecha, kvůli Jákobovi Ezaua – vždyť [je psáno]: Neboť Hospodin dá poznat cestu spravedlivých a cesta zlovolníků zanikne. A kdy dá Hospodin poznat cestu spravedlivých? V době, kdy cesta zlovolníků zanikne. Neboť [Písmo] praví takto: Neboť bude seznámena ruka Hospodinova s Jeho služebníky (Iz 66,14). A kdy? Bude-li hněv s Jeho nepřáteli (tamtéž).
R. Jochanan pravil: „Svatý, budiž požehnán, v budoucnu zasedne k soudu se spravedlivými i se zlovolníky. Rozsoudí-li spravedlivé, uvede je do Zahrady Eden, rozsoudí-li zlovolníky, uzná je vinnými [a uvede] do Gehinom. Zlovolníci pak řeknou: ,Nerozsoudil nás tak, jak náleží – tomu, komu chtěl, uznal zásluhu, a tomu, komu chtěl, uznal vinu.‘ Svatý, budiž požehnán, řekne: ,Nechtěl jsem vás [označit] veřejně.‘ Co tedy Svatý, budiž požehnán, udělá? Přečte jejich obžaloby [veřejně] a oni sestoupí do Gehinom.“
R. Pinchas řekl: „Každý, kdo je zcela [ponořen] v nepravostech, již se nemůže změnit, a nikdy mu nebude odpuštěno. Svatý, budiž požehnán řekne: ,Vy [sami] jste založili oheň Gehinom, jste uhlím pro žhavé uhlí, dřívím pro oheň (Př 26,21). Já vám tedy odplatím soudy nad soudy.‘“
R. Huna jménem r. Šim‘ona říká: „A vyjdou a uvidí mrtvoly mužů hřešících proti Mně (Iz 66,24). Není psáno: „kteří proti mně hřešili“, nýbrž hřešící, tj. že doposud hřeší a pokračují v tom.*****
* Tj. zasahuje hříšníka hned, ovšem tohoto upozornění si většina z nich nevšimne a setrvává na své cestě dál.
** Podle PE. Buber má: „Hned odešli, Bileám řekl.“
*** Dosl. „oddělil poznání zlovolníků od své tváře“.
**** Paduova edice má: „Oddělil cestu zlovolníků od své tváře (tj. přestal ji brát v úvahu), přibral midu Milosrdenství.“ Braude opravuje podle ní („putting the way of the wicked out of His sight, He summoned up the measure of mercy“). Midraš v Buberově verzi patrně říká, že Bůh přestal myslet na potrestání zlovolníků a soudní pravomoc delegoval na vlastnost Soudu.
***** Tj. i po svém odsouzení. Gehinom si tedy lze představit jako oheň vznikající z neustávajícího hříchu.