Výklady veršů 1,7-1,11
1. 7. 9. Jiná verze: [Stojí psáno:] ‘Všechny potoky jdou k moři’: Všechno bohatství přichází právě do Edómské říše, ale Edómská říše se nikdy nenaplní, neboť r. Levi řekl: „Stojí psáno: ‘A oči člověka (ha‑adam) se nenasytí’ [Př 27,20], [což znamená]: ‘A oči Edómu se nenasytí’.” Mohl bys říci, že když to bohatství vstoupí do Edómu, tak že se už nevrátí ke svým majitelům. [Proto] Písmo praví: ‘K místu, kam ty potoky jdou, tam ony vracejí se k chůzi’. Z místa, kam to bohatství na tomto světě do Edómské říše přichází, bude za dnů Mesiáše opět rozptýleno, neboť je psáno: ‘A bude její zisk a její dar svatostí Pánovou, atd.’ [Iz 23,18]
R. Izmael b. r. Jose se zeptal před Rabim: „Jak je míněn verš: ‘Vždyť sedících před Pánem bude její zisk’ [Iz 23,18]?” [Rabi] mu odvětil: „Například tvůj, tvých druhů a dvou zahalených lnem1) jako ty, protože vy si sami sebe vůbec nepovažujete.“
R. Jeremiáš ben Eleazar řekl: „Svatý, budiž požehnán, jednou v čase příštím obnoví světlo tváří spravedlivých, jak si můžeš přečíst: ‘A milující Ho budou jak východ slunce v jeho síle!’ [Sd 5,31] Tak jako obnoví jejich tváře, obnoví rovněž i jejich oděvy. Dnes jsou polohedvábné,2) zítra budou hedvábné!”
[R. Izmael b. r. Jose] řekl [Rabimu]: „Jak je míněn verš: ‘Aby jedli do sytosti a zakryli se věkovitě’ [Iz 23,18]?” [Rabi] mu odvětil: „Dnes jsou lněné,3) zítra budou hedvábné!”
1) Výraz ‘dvou’ je zde podivný. Len platil za nejprostší oděv, takže člověk zahalený lnem je symbolem chudoby.
2) Je zde skrytá slovní hříčka s výrazy ‘polohedvábné (simisrikon)’ a ‘dnes (simiron)’.
3) Jak uvádí Jastrow, text je tu nejspíš poškozen a Rabi opakuje úplně stejnou odpověď. Tomu by nasvědčovala i výše uvedená slovní hříčka (viz pozn. 2), která by zde nebyla použitelná. Verš je vykládán v tom smyslu, že spravedliví dostanou ve světě příštím ‘věkovitý oděv’, tj. zhotovený z prvotního světla, které Bůh ukryl ještě v době Stvoření světa.
1. 8. 1. ‘Všechna slova unavují, nemůže [člověk je vyslovit]’ [Kaz 1,8]. – Prázdné mluvení člověka unavuje: ‘Kaše je dnes cítit česnekem’, ‘Ten bok je [tuhý] jak olovo’, ‘Ty porce [masa] jsou malé’, ‘Modlící se ve věži chudoby’, ‘Ty porce [masa] jsou porce jak se patří’, ‘Býk soudu ve věži chudoby’, [což znamená]: ‘řepa v hořčici’.1)
R. Jonatanovi vypadávaly vlasy, a tak šel do Magdaly barvířů, aby se léčil. Tam byl jeden lazebník, který mu řekl: „Přicházíš sem kvůli svým vlasům, které chceš vyléčit?“ [R. Jonatan] mu řekl: „Padají mi a slyšel jsem, že si je tu lze vyléčit. Přišel jsem [osobně] kvůli urychlení léčby!” [Lazebník] vstal, padl mu k nohám a řekl mu: „Včera v noci jsem o tom mluvil s Ravem.“2)
1) Zřejmě se jedná o dva druhy prázdných řečí (všechny se týkají jídla): jedny konstatují skutečnost, která je zřejmá, druhé se úmyslně vyjadřují nesrozumitelně pomocí slovních hříček. K těm druhým patří výraz ‘Býk soudu ve věži chudoby’, což je slovní hříčka založená na základě vzájemného zaměňování hebrejských a aramejských slov a popsaná v Eruvin 53b. Podle jejího vzoru je zřejmě vytvořen výraz ‘Modlící se ve věži chudoby’, který znamená ‘pečeně v hořčici’.
2) Za zbytečnou je považována celá řeč r. Jonatana, protože již z lazebníkových úvodních slov bylo jasné, že o celé té záležitosti odněkud ví. Stačilo tedy říci: „Ano.“
1. 8. 2. Jiná verze: [Stojí psáno:] ‘Všechny věci unavují’, [což znamená]: ‘řemeslné věci unavují’.1)
R. Eleazar říkával jménem r. Chaniny, syna r. Abahu: „Jednou se stalo, že jistá žena přivedla svého syna za jedním pekařem do Caesareje a řekla mu: ‘Nauč mého syna [svému] řemeslu!’ [Pekař] jí řekl: ‘Ponech ho u mne na pět let a já ho naučím [dělat] pět set druhů pšeničných [výrobků]!’ Nechala ho tedy s ním na pět let a on ho naučil [dělat] pět set druhů pšeničných [výrobků]. Potom jí [pekař] řekl: ‘Ponech ho u mne na dalších pět let a já ho naučím [dělat] tisíc druhů pšeničných [výrobků]!’”
A kolik pšeničných [výrobků] vůbec existuje? – Rabíni říkají: „Z ‘pšenice Minit’ [Ez 27,17] je pšeničných [výrobků nekončící] výčet.”2) R. Acha řekl: „Pět set druhů pšeničných [výrobků] podle numerického počtu [slova] ‘Minit’.” – R. Chanina a r. Jonatan spolu usedli, počítali [jejich množství] a nechali toho u šedesáti.3)
Ba co víc, r. Eleazar řekl jménem r. Joseho: „Jednou se stalo, že jistá žena z Caesareje přivedla svého syna za jedním hostinským a řekla mu: ‘Nauč mého syna [svému] řemeslu!’ [Hostinský] jí řekl: ‘Ponech ho u mne na čtyři roky a já ho naučím [dělat] sto druhů vaječných [jídel]!’ Nechala ho tedy s ním na čtyři roky a on ho naučil [dělat] sto druhů vaječných [jídel]. [Potom] jí [hostinský] řekl: ‘Ponech ho u mne na další čtyři roky a já ho naučím [dělat] dalších sto druhů vaječných [jídel]!’” Slyšel to Rabi a řekl: „Za celý svůj život jsme nespatřili [takový] blahobyt!”
1) Zde je to míněno v tom smyslu, že již pouhý výčet veškerých jemných fines některého řemesla je tak obsáhlý, že ho člověk nedokáže odříkat až do konce. V tomto duchu je nutno chápat celý následující výklad.
2) Jedná se o slovní hříčku s místním názvem Minit, který znamená ‘výčet’.
3) Buď to má znamenat, že už u šedesáti zjistili, že by se nedopočítali, anebo jich více než šedesát nemohli vymyslet, protože už nežili v tak blahobytných časech (srv. závěrečnou poznámku Rabiho).
1. 8. 3. Jiná verze: [Stojí psáno:] ‘Všechna slova unavují’, [což znamená]: ‘slova odpadlictví člověka unavují’.
Jednou se stalo, že r. Eliezer byl zatčen kvůli [podezření] z odpadlictví.1) Jali ho ke guvernérovi a předvolali ho na [popravčí] lešení, aby ho soudili. [Guvernér] mu řekl: „Rabi! Jak se může významný muž jako ty zabývat takovými zbytečnostmi?“ [R. Eliezer] mu odvětil: „Upřímný mi budiž Soudcem!“ [Guvernér] se domníval, že [r. Eliezer] mluví o něm, jenže on mluvil právě o Nebeském [otci]. [Guvernér] mu řekl: „Jsem-li ve tvých očích upřímný, souhlasím s tebou a povídám ti, že se snad těmi zbytečnostmi nechali pomýlit tito studenti!2) Propouštím tě! Jsi volný!”
Když byl r. Eliezer z [popravčího] lešení propuštěn, trápil se tím, že byl zatčen kvůli [podezření] z odpadlictví. Přišli za ním jeho žáci, aby ho utěšili, ale on [žádnou útěchu] nepřijímal. Tu za ním přišel r. Akiva a řekl mu: „Můj mistře! Možná před tebou něco řekl některý z odpadlíků a tobě se to vrylo do paměti?”3) [R. Eliezer] mu řekl: „Při Nebesích! Připomněl jsi mi, že jsem se jednou procházel na kolonádě v Sepfóris, když za mnou přišel jeden muž, který se jmenoval Jákob z Kefar Sechanja,4) a ten mi jménem Toho a toho5) řekl jistou věc, která se mi líbila. Zněla následovně: ‘Ve vaší Tóře stojí psáno: ‘Nepřineseš dar nevěstky a cenu psa [do domu Pána, tvého Boha]!’ [De 23,19]. Co tedy s nimi?’ Já jsem mu řekl: ‘Jsou to zakázané věci.’ On mi řekl: ‘K obětování jsou zakázané, ale ke zničení jsou povolené?’ Já jsem mu řekl: ‘Když je tomu tak, co tedy s nimi udělat?’ On mi řekl: ‘Ať se za ně udělají lázně a záchody!’ Já jsem mu řekl: ‘Správně jsi to řekl!’ a časem jsem na tu halachu zapomněl. Když viděl, že jsem mu za jeho slova vděčný, řekl mi: ‘Tak pravil Ten a ten:5) Přišla ze špíny a do špíny se vrátí, neboť je psáno: ‘Vždyť z daru nevěstky shromáždila je a až v dar nevěstky to vrátí’ [Mi 1,7], [což znamená], že [za to] udělají veřejné záchody.’ Tato slova mne potěšila, a proto jsem byl zatčen kvůli [podezření] z odpadlictví. Ba co víc, přestoupil jsem to, co je psáno v Tóře: ‘Vzdal od ní cestu svou a nepřibližuj se ke vchodu jejího domu!’ [Př 5,8] ‘Vzdal od ní cestu svou’, to je odpadlictví. ‘A nepřibližuj se ke vchodu jejího domu’, to je smilstvo. A proč? ‘Vždyť mnohé raněné srazila a mocné všechny zabila!’ [Př 7,26]” – Na jakou vzdálenost [se máme odpadlíkům vyhýbat]? – R. Chisda řekl: „Na čtyři lokty.“
Kvůli tomu zemřel r. Eleazar ben Dama, syn sestry rabiho Izmaela, kterého kousl had. Přišel [k němu] Jákob z Kefar Sechanja, aby ho léčil jménem Toho a toho, ale r. Izmael to nedovolil a řekl: „Synu Damův, nemáš k tomu svolení!“ [R. Eleazar b. Dama] mu řekl: „Dovol mi to a já ti uvedu důkaz z Tóry, že je to povoleno!“ Nestihl mu však už ten důkaz uvést, protože zemřel. R. Izmael se zaradoval a zvolal: „Blaze tobě, synu Damův, neboť tvá nešama odešla v čistotě a tys neprolomil plot moudrých!6) Neboť kdokoli prolomí plot moudrých, ten se nakonec setká s odplatou, neboť je psáno: ‘A prolamujícího plot kousne had!’ [Kaz 10,8]” – Ale vždyť jeho už [had] kousl! Spíše ho nekousne had v čase příštím.
A co mu chtěl [citovat na důkaz]? – [Stojí psáno:] ‘Které bude-li činit je člověk, tak žít bude v nich’ [Le 18,5], a ne, že v nich zemře.
1) R. Eliezer b. Horkenos byl římskou okupační vládou podezírán ze styků s křesťany (viz Avoda zara 16b).
2) Dosl. ‘zasedající’. Snad se jedná o některé Eliezerovy žáky nebo svědky, kteří ho udali.
3) Dosl. ‘smíchalo se to s tebou’. R. Eliezer si to podvědomě zapamatoval a pak to někde zopakoval.
4) Údajně se jednalo o některého z Ježíšových žáků.
5) Míněn je Ježíš.
6) Tím jsou míněna rabínská ustanovení, která slouží jako preventivní ochrana před porušováním zákonů Tóry.
1. 8. 4. Jednou se stalo, že k r. Eliezerovi přišla jistá žena kvůli konverzi a řekla mu: „Rabi, přijmi mne!“ [R. Eliezer] jí řekl: „Pověz mi o svých skutcích!“ Ona řekla: „Můj mladší syn [má za otce] mého staršího syna.” [R. Eliezer] ji vyhnal. Šla tedy k r. Jehošuovi, který ji přijal. Žáci mu řekli: „R. Eliezer ji vyhnal a tys ji přijal?” [R. Jehošua] jim odvětil: „Když ji napadlo konvertovat, stejně nebude žít věčně, neboť je psáno: ‘Každý vcházející k ní se neobrátí [v pokání]’ [Př 2,19]. A i kdyby se obrátili, ‘nedosáhnou stezek [věčného] života’ [Př 2,19]!”1)
Chanina, syn bratra r. Jehošuy, jednou přišel do Kafarnum. Minim2) ho zakleli a způsobili, že o šabatu jezdil na oslu. Přišel za svým strýcem r. Jehošuou, který ho pomazal olejem a zbavil ho [zakletí]. [R. Jehošua] mu řekl: „Jelikož v tobě procitl osel toho svévolníka,3) nesmíš už sídlit v Zemi izraelské!“ Odešel tedy odtamtud do Babylónu, kde v míru skonal.
R. Jonatanovi přeběhl jeden z jeho žáků k [minim]. Šel [za ním] a zastihl ho, jak jim připravuje společné jídlo.4) Minim ho za ním poslali, aby mu řekl: („Není snad psáno: ‘Svůj los uvrhni mezi nás! Měšec jeden je pro nás všechny’ [Př 1,14]?” [R. Jonatan] začal utíkat, oni však utíkali za ním. [Minim] mu řekli:)5) „Můj mistře, prokaž milosrdenství jisté nevěstě!“6) [R. Jonatan] šel a shledal je, jak obcují s jednou dívkou. Řekl jim: „Cožpak takto se chovají Židé?“ Oni mu řekli: „Není snad psáno v Tóře: ‘Svůj los uvrhni mezi nás! Měšec [jeden je pro nás všechny]’ [Př 1,14]?”7) [R. Jonatan] začal utíkat, oni však utíkali za ním, až doběhl ke dveřím [svého domu] a zabouchl je před nimi. Oni volali: „R. Jonatane! Běž vyřídit své matce, aby se neotáčela a nedívala směrem k nám! Bude-li se otáčet a dívat směrem k nám, budeš za námi běhat ještě víc, než jsme běželi my za tebou!“
Za r. Jehudou ben Nakosa neustále chodili minim klást mu [lstivé] otázky, na které musel odpovídat. Řekl jim: „Zbytečně se hádáte! Pojďte se dohodnout, že kdo zvítězí nad tím druhým [v diskusi], bude mu smět rozpoltit mozek perlíkem!” Pak nad nimi zvítězil a rozpoltil jim mozky na kousky. Když se vrátil, jeho žáci mu řekli: „Rabi, Nebesa ti pomohla a zvítězils!“ On jim však řekl: „Bylo to zbytečné! Běžte se modlit za tohoto muže a za tento měch,8) jenž býval plný drahokamů a perel, leč nyní je plný uhlí!“9)
1) Mínil to patrně tak, že dotyčná žena je natolik zkažená chlípností, že na jejím smutném osudu ani konverze nic nezmění.
2) Tak jsou označováni odpadlíci, zejména židovští křesťané.
3) Míněn je Ježíš. Osel je s ním dáván do souvislosti jakožto symbol chlípného zvířete.
4) Tolik Jastrow, který poznamenává, že text je zde nejspíš poškozený.
5) Pasáž uzavřenou v závorkách je z textu vhodnější vypustit.
6) Žádali ho, aby jí na svatbě posloužil za svědka, což r. Jonatan nemohl s klidným srdcem odmítnout.
7) ‘Los’ je zde chápán jako něčí snoubenka; ‘měšec’ je eufemismus pro vagínu. Minim tedy uvedený verš vykládali tak, že každý snoubenec je povinen poskytnout svou snoubenku či manželku libovolnému muži ve společenství.
8) Tím mínil sám sebe a své tělo.
9) Tím naznačoval, že se navzdory svému vítězství nakazil odpadlickými myšlenkami.
1. 8. 5. Jiná verze: [Stojí psáno:] ‘Všechna slova unavují’, [což znamená]: ‘dokonce i slova Tóry člověka unavují’. Zpočátku člověk vstupuje [do studovny], aby se naučil Tóru. Tam mu prohlásí za [rituálně] čisté to, co je nečisté a za [rituálně] nečisté to, co je čisté. On však neví, že až se tím oslabí jeho síla, nakonec bude schopen odvozovat [metodou] kal va-chomer a gezera šava,1) prohlašovat za nečisté a za čisté, zakazovat a povolovat.2)
1) To jsou metody logického odvozování za pomoci analogie.
2) Tzn. nejdříve bude chtít na všechno přijít ‘silou’, tedy pochopit to okamžitě a jasně. Teprve po dlouhém studiu, kdy se tohoto přístupu vzdá, mu začne být jasný složitý mechanismus odvozování jednotlivých zákonů.
1. 8. 6. ‘Nenasytí se oko [viděním a nenaplní se ucho od slyšení]’ [Kaz 1,8]. – Samuel bar Nachman řekl: „Veškeré dobro, požehnání a útěchy, které spatřili proroci v tomto světě, spatřili [náležet] nikoli nanicovatým, nýbrž těm, co rozjímali [nad Tórou] a konali [náboženské] povinnosti a milosrdenství. Řekneš‑li však, že to spatřili, tak je přece psáno: ‘Oko nespatřilo, Bože, mimo Tebe, [co učinil pro čekajícího na Něj]!’ [Iz 64,3] A řekneš-li, že to nespatřili [vůbec], tak částečně to přece spatřili, neboť je psáno: ‘Vždyť nečiní Pán Bůh věc, nýbrž zjeví Své tajemství Svým služebníkům, prorokům!’ [Am 3,7]”
Jakým způsobem to spatřili? – R. Berachja řekl: „Jako škvírou ve dveřích.“ R. Levi řekl: „Spatřili dary, leč odměny nespatřili.“1)
R. Šimon ben Chalafta řekl: „Veškeré dobro, požehnání a útěchy, které spatřili proroci pro tento svět, spatřili [náležet] kajícníkům. Ale o tom, kdo nikdy v životě neokusil hřích, [stojí psáno]: ‘Oko nespatřilo, atd.’“
1) Snad je to míněno tak, že dary Bůh rozdává v tomto světě (protože jsou nezasloužené), kdežto odměny čekají až ve světě příštím. Tak tomu aspoň nasvědčuje závěrečný výrok r. Šimona b. Chalafta.
1. 9. 1. ‘To, co bylo, je to, co bude’ [Kaz 1,9]. – Rabíni říkají: „V čase příštím se pokolení shromáždí před Svatým, budiž požehnán, a řeknou před Ním: ‘Pane světa! Kdo smí před Tebou zpívat píseň jako první?’ [Svatý, budiž požehnán,] jim odvětí: ‘V minulosti přede mnou zpívalo píseň pouze Mojžíšovo pokolení! Také nyní smí přede mnou zpívat píseň pouze ono!’ Z jakého důvodu [to víme]? Neboť je psáno: ‘Zpívejte Pánovi píseň novou, Jeho chválu! [Vy] na konci země, sestupující do moře a jeho plnosti, atd.’ [Iz 42,10]”
Jednou vzkázala [římská] vláda našim mistrům: ‘Pošlete nám jednu z vašich pochodní!’ [Rabíni] si řekli: ‘Tolik pochodní mají – a chtějí od nás jednu pochodeň? Připadá nám, že od nás chtějí někoho, komu svítí tvář [znalostí] halachy!’ Poslali jim tedy r. Meira. [Římané] mu kladli mnoho otázek a on jim na všechny odpověděl. Nakonec se ho zeptali: „Proč se [vepř] nazývá ‘vepř (chazir)’?” [R. Meir] jim odvětil: „Protože je mu souzeno vrátit (chazir) vládu [původnímu] majiteli.”1)
R. Meir dále usedl a vykládal: „Vlk bude jednou mít vlněné rouno a pes hermelín.“ Řekli mu: „R. Meire, to stačí! ‘A není žádná novota pod sluncem!’ [Kaz 1,9].”
Rabíni říkají: „V čase příštím Svatý, budiž požehnán, pošle hlasatele, který vyhlásí: ‘Kdokoli v životě nejedl vepřové maso, ať přijde a vezme si svou odměnu!’ A mnohé ze světských národů, které v životě nejedly vepřové maso, přijdou a vezmou si svou odměnu. Tehdy Svatý, budiž požehnán, řekne: ‘Oběma světy budou odměněni ti, co si přáli užívat nejenom svůj svět, nýbrž i svět mých synů!’2)
Tehdy Svatý, budiž požehnán, pošle podruhé hlasatele, který vyhlásí: ‘Kdokoli v životě nejedl maso nevelot a trefot,3) [nečistý] hmyz a hemživce, [ať přijde a vezme si svou odměnu]!’ [A nepřijde žádný světský národ], protože když to nejedl ze svého, jedl to od svého druha. Proč se tedy [vepř] nazývá ‘vepř (chazir)’? Protože je mu souzeno vrátit (chazir) důležitost a vládu [původnímu] majiteli.”
Co jsou to ‘kůže tachaší’ [Ex 26,14]? – R. Jehuda říká: „[Fialové] kůže.” R. Nehemiáš říká: „[Kůže] hranostajů.” R. Jochanan říká: „Svatý, budiž požehnán, ukázal Mojžíšovi jisté veliké [zvíře], učinil z něj jednu potřebu pro Svatostánek a pak ho [opět] ukryl.“4)
R. Abin řekl: „[To zvíře] se jmenovalo kereš.” – R. Hošaja učí: „Měl na čele jeden roh, neboť je psáno: ‘A to učiní dobře Pánovi nad býka, býčka rohatého a kopytnatého, atd.’ [Ž 69,32].’ – [Výraz] ‘rohatého (makrin)’ znamená dvou[rohý]? – R. Chanina bar Izák řekl: Stojí psáno: ‘bez rohu (mi‑keren)’.”5)
Rabi Berachja řekl jménem r. Izáka: „Jakým byl první vykupitel, takovým bude poslední vykupitel. Tak jako o prvním vykupiteli je psáno: ‘A vzal Mojžíš svou ženu a své syny, vezl je na tom oslovi’ [Ex 4,20], také o posledním vykupiteli je psáno: ‘Chudý a jedoucí na oslu’ [Za 9,9]. Tak jako první vykupitel dal pršet maně, neboť je psáno: ‘Hle, zadštím vám chléb z nebes!’ [Ex 16,4], také poslední vykupitel dá pršet maně, neboť je psáno: ‘Bude hojnost obilí v zemi!’ [Ž 72,16] Tak jako první vykupitel dal vystoupit studni, také poslední vykupitel dá vystoupit vodě, neboť je psáno: ‘A pramen z Domu Pánova vyjde a zavlaží údolí Šitím!’ [Jl 4,18]”
1) Vepř platí za zvíře symbolizující Římany. R. Meir tím tedy říkal, že tak jako si před římskou okupací vládli Izraelci sami, v budoucnu tento stav opět nastane.
2) Tzn. mysleli na život světa příštího.
3) Nevela je zvíře, které neprošlo rituální porážkou. Trefa je zvíře potrhané dravci nebo stižené nějakou chorobou. Nevela i trefa jsou zakázané ke konzumaci.
4) Mohlo by se jednat o kůži Leviatana, která údajně září oslnivým světlem a podle některých legend jí má být potažena jeruzalémská hradba za dnů Mesiáše. Souvislost s Leviatanem by mohl naznačovat i výklad o jednorožci s rohem uprostřed čela, protože jeden roh má narval.
5) Podle výkladu je to jistý druh antilopy či jednorožce.
1. 10. 1. ‘Existuje věc, o níž lze říci: Hleď, tato nová jest?’ [Kaz 1,10]. – Stojí psáno: ‘A dal Pán mně ty dvě desky kamenné psané prstem Božím. A na nich bylo podle všech těch slov, [která mluvil Pán s vámi na hoře]’ [De 9,10]. – R. Jehošua ben Levi řekl: „[Stačilo by psát:] ‘Na nich’, [a nikoli]: ‘A na nich’. [Stačilo by psát:] ‘Všechna’, [a nikoli]: ‘Podle všech’. [Stačilo by psát:] ‘Slova’, [a nikoli]: ‘Ta slova’. [Stačilo by psát:] ‘Přikázání’, [a nikoli]: ‘To přikázání’.1) To tě učí, že Písmo, Mišna, halachot, toseftot, agadot a cokoli ještě nějaký vynikající učenec objasní už existovalo a bylo to odevzdáno jako halacha Mojžíše na Sinaji.2) A odkud to víme? Z toho, co je psáno: ‘Existuje věc, o níž lze říci: Hleď, tato nová jest?’ Vždyť [člověku, jenž by to tvrdil] může jeho druh dokázat: ‘Už byla od věčnosti!’ [Kaz 1,10]”
R. Berachja [řekl] jménem r. Chelba: „[Podobá se to] člověku, který měl v lemu zastrčenou sela a ona mu vypadla. Kdyby tam dal větší [minci], nevešla by se tam. Kdyby tam dal menší [minci], nevyplnila by [celý lem]. Když tam dal [minci] akorát, vyplnila to místo. Podobně když slyšíš Tóru z učencových úst, pohlížej na ni, jako bys ji slyšel na vlastní uši z hory Sinaje! Kvůli tomu prorok káral [lid] a říkal mu: ‘Přibližte se ke mně, poslyšte toto: Nikoli od začátku ve skrytu mluvil jsem! Od doby její existence tam byl jsem já!’ [Iz 48,16] [Lidé] mu řekli: ‘Proč jsi nám to neřekl [dříve]?’ [Prorok] jim odvětil: ‘Protože ve mně nebyly stvořeny místnosti [pro Svatého ducha]. Ale nyní, když byly ty místnosti ve mně stvořeny, ‘nyní Pán Bůh poslal mne a Jeho duch!’ [Iz 48,16]’”
1) Tento výraz se v naší verzi citovaného verše nevyskytuje.
2) Všechny uvedené výrazy z verše De 9,10 jsou vykládány podle exegetických pravidel jako rozšiřující, takže zahrnují ještě další věci, o nichž se doslovný text nezmiňuje.
3) Sela je druh mince (šekel).
1. 11. 1. ‘Není připomínka těch prvních!’ [Kaz 1,11]. – R. Acha řekl: „[Stojí psáno:] ‘Není připomínka těch prvních’, což je pokolení Potopy. ‘A také těch pozdějších’ [Kaz 1,11], což jsou obyvatelé Sodomy. A o kom je psáno: ‘S těmi, co budou pozdější’ [Kaz 1,11]? To jsou Izraelci, neboť je psáno: ‘Pozdější potáhnou u svých korouhví’ [Nu 2,31].”
R. Judan řekl jménem r. Šimona ben Šakfa: „[Stojí psáno:] ‘Není připomínka těch prvních’, což jsou Egypťané. ‘A také těch pozdějších’, což jsou Amálekovci. A komu bylo řečeno, ať vymaže připomínku na Amálekovce? Izraelcům, neboť je psáno: ‘Vymažeš připomínku Amáleka!’ [De 25,19]”
Kolik zázraků bylo pro Izraelce učiněno při jejich odchodu z Egypta i předtím, než Izraelci z Egypta odešli! O nich je psáno: ‘Není připomínka těch prvních a také těch pozdějších, co budou!’ [Kaz 1,11] A u kterých ta připomínka existovat bude? U zázraků světa příštího, neboť je psáno: ‘A nebudou říkat dále: ‘Při životě Pána, který dal vystoupit synům izraelským ze Země egyptské’, nýbrž: ‘Při životě Pána, který dal vystoupit, a který přivedl sémě domu izraelského [ze země severní] a ze všech těch zemí’, atd.’ [Jer 23,7-8]
Kolik proroků povstalo Izraelcům, aniž by byla rozšířena jejich jména! Ale v čase příštím Svatý, budiž požehnán, přijde a přivede je s Sebou. Proto stojí psáno: ‘A přijde Pán, můj Bůh! Všichni svatí budou s Tebou!’ [Za 14,5]
R. Ze’ira řekl: „Kolik zbožných a učenců Tóry by si zasloužilo vyjmenovat, jako byl například Jehuda b. r. Chizkiáš! O nich [sice] stojí psáno: ‘A také těch pozdějších’, ale v čase příštím Svatý, budiž požehnán, vyjmenuje skupinu spravedlivých sám od Sebe a usadí je u Sebe ve veliké studovně, neboť je psáno: ‘A zardí se luna a pobledne slunce (...) A naproti Jeho starší budou slávou!’ [Iz 24,23] Není psáno: ‘A naproti Jeho andělé’, ‘A naproti Jeho zástupy’ ani: ‘A naproti Jeho kněží’, nýbrž: ‘A naproti Jeho starší budou slávou!’”
R. Abin řekl jménem r. Šimona ben Jochaj: „Svatý, budiž požehnán, jednou usedne jako na mlatu a před Ním usednou spravedliví, jak si můžeš přečíst: ‘A král izraelský a Jóšafat, král judský (...) seděli na mlatu’ [2Pa 18,9]. Ale cožpak skutečně seděli na mlatu? Spíše je to tak, jak jsme se poučili: ‘[Uspořádání] Sanhedrinu bylo na způsob půlkruhového mlatu, aby na sebe [soudci] vzájemně viděli’. A Šalomoun řekl: ‘Spatřil jsem Ho, jak se tísní mezi nimi!’ Jak si můžeš přečíst: ‘Známý v branách je její Pán, při Jeho zasedání se staršími země!’ [Př 31,23]”
R. Berachja, r. Chelbo, ‘Ula z Beraj, r. Bevaj a r. Eleazar říkají jménem r. Chaniny: „Svatý, budiž požehnán, bude jednou zvolen vedoucím tance spravedlivých v čase příštím, neboť je psáno: ‘Vložte své srdce hradbou (le-chejla)!’ [Ž 48,14] Je psáno: ‘k tanci (le-chola)’, protože oni před Ním budou tančit jako dívky, budou na Něj ukazovat prstem a volat: ‘Vždyť toto je Bůh, náš Bůh věčně a navždy, On provede nás světy (olamot)!’ [Ž 48,15] [Stojí psáno]: ‘Olamot’, tedy s rázností (almut). [Stojí psáno]: ‘Olamot’, tedy ‘jako dívky (alamot)’, jak si můžeš přečíst: ‘dívky bubenice’ [Ž 68,26]. [Stojí psáno]: ‘Olamot’, což Akilas překládá [do řečtiny] jako ‘nad smrtí (atanasja)’.1) [Stojí psáno]: ‘Olamot’, tedy dvěma světy (olamot). Provede nás tímto světem i světem příštím!”
1) Hebrejské olamot je zde chápáno ve smyslu ‘nad smrtí (al mot)’, tedy ‘svět, v němž neexistuje smrt’.