Výklady veršů 1,1-1,4

1.1.1. ‘Slova Kazatele, syna Davidova, krále v Jeruzalémě’ [Kaz 1,1]. – Proto uvádí Písmo ve Svatém duchu prostřednictvím Šalomouna, krále Izraele: ‘Viděls muže, zručného ve své práci? Před králi bude stávat!’ [Př 22,29]

Jednou se stalo, že r. Chanina ben Dosa viděl obyvatele svého města přinášet slíbené a dobrovolné zápalné oběti do Jeruzaléma. Řekl si: ‘Všichni přinášejí do Jeruzaléma slíbené a dobrovolné zápalné oběti, jen já nemám co přinést!’ Co tedy učinil? Vyšel do pouště u svého města a vyhlédl si tam jeden kámen, který osekal, otesal a vyleštil a řekl: „Slibuji, že ho odnesu do Jeruzaléma!“ Chtěl si najmout dělníky a naskytlo se mu pět mužů. Řekl jim: „Odnesete mi tento kámen do Jeruzaléma?“ Oni mu řekli: „Dej nám pět selajim¹⁾ a my ti ho odneseme do Jeruzaléma!“ [R. Chanina] jim je chtěl dát, ale v tu chvíli u sebe neměl vůbec nic. [Dělníci] ho tedy opustili a odešli. Svatý, budiž požehnán, mu však poslal pět andělů v podobě lidí. [R. Chanina] jim řekl: „Odnesete mi tento kámen?“ [Andělé] mu řekli: „Dej nám pět selajim a my ti tvůj kámen do Jeruzaléma odneseme! Ovšem pod podmínkou, že nám pomůžeš!“ [R. Chanina] jim ochotně pomohl a [náhle] stanuli v Jeruzalémě. Chtěl jim dát jejich mzdu, ale nenašel je. Vešel tedy do Síně tesaných kamenů²⁾ a ptal se po  nich. [Rabíni] mu řekli: „Vypadá to, že ti ten kámen do Jeruzaléma donesli služební andělé!“ A citovali o něm tento verš: ‘Viděls muže, zručného ve své práci? Před králi (melachim) bude stávat!’ [Př 22,29] Čti: ‘před anděly (malachim) bude stávat!’

R. Simon řekl jménem r. Šimona ben Chalafta: „[Podobá se to] senátorovi, jenž zastával významné postavení v královském paláci. Král mu řekl: ‘Požádej, co ti mám dát!’ Senátor si řekl: ‘Požádám-li o stříbro, zlato či perly, dá mi je. [Požádám-li] o [vzácné] šaty, dá mi je. Spíše ho požádám o jeho dceru a on mi společně se svou dcerou dá i vše [ostatní]!’ Podobně ‘v Gibeónu zjevil se Pán Šalomounovi ve snu v noci. A řekl Bůh: Žádej, co dát mám tobě!’ [1K 3,5] Šalomoun si řekl: ‘Požádám-li o stříbro, zlato a perly, dá mi je. Spíše požádám o moudrost, a tím obsáhnu vše [ostatní]!’ Jak si můžeš přečíst: ‘A dej Svému služebníkovi srdce slyšící!’ [1K 3,9] Svatý, budiž požehnán, mu řekl: ‘Požádal jsi o moudrost, aniž bys požádal o bohatství, úctu a život tvých nepřátel! Proto ti bude dána moudrost a znalost, čímž ti bude dáno i bohatství, majetek a čest!’ A vzápětí ‘procitl Šalomoun, a hle: sen!’ [1K 3,15]”

R. Izák řekl: „Ten sen zůstal zachován [i po Šalomounově probuzení]. Zašvitořil pták, a [Šalomoun] věděl, co švitoří. Zahýkal osel, a [Šalomoun] věděl, co hýká. Vzápětí ‘přišel do Jeruzaléma a stanul před archou Smlouvy Pánovy. A obětoval zápalné oběti a učinil pokojné oběti a učinil hostinu pro všechny své služebníky’ [1K 3,15].” – R. Izák řekl: „Odtud víme, že při dokončení Tóry máme uspořádat hostinu.“

Vzápětí na něm spočinul Svatý duch, takže [Šalomoun] sestavil tři knihy: Přísloví, Píseň písní a Kazatel, jak si můžeš přečíst: ‘Slova Kazatele, syna Davidova, krále v Jeruzalémě’.

 

1) Sela je druh mince (šekel).

2) Ta byla v jeruzalémském Chrámu a zasedal tam velký Sanhedrin.

 

1. 1. 2. Jiná verze: [Stojí psáno:] ‘Slova Kazatele, syna Davidova’. Existují tři proroci, jejichž proroctví jsou připisována jim osobně, jelikož obsahovala káravá slova: ‘Slova Kazatele’, ‘Slova Amosova’ [Am 1,1] a ‘Slova Jeremiášova’ [Jer 1,1].¹⁾

Proč se [Jeremiáš] nazýval Jeremiáš? – Protože se za jeho života stal Jeruzalém pustinou (eremja).

Proč se Amos nazýval Amos? – R. Pinchas řekl: „Protože měl těžký (amus) jazyk.²⁾ Jeho současníci říkali: ‘Svatý, budiž požehnán, pominul všechny Své tvory a usídlil svou Šechinu právě na tomto žvatlalovi se škobrtajícím jazykem!’”

Proč se Kazatel nazýval Kazatel (Kohelet)? – Protože jeho slova zaznívala ve shromáždění (kahal), o čemž je psáno: ‘Tehdy shromáždil Šalomoun’ [1K 8,1]. – R. Acha [řekl] jménem r. Huny: „[Jedna] skupina³⁾ přicházela a [druhá] skupina odcházela, aby [každý] vyslechl Šalomounovu moudrost. Proto mu řekla královna ze Sáby: ‘Blaze je tvým mužům a blaze je tvým služebníkům těmto!’ [1K 10,8] A dále je psáno: ‘A přicházeli z veškerého lidu vyslechnout moudrost Šalomounovu’ [1K 5,14].”

[Šalomouna] nazývali třemi jmény: Jedidiáš,⁴⁾ Kazatel a Šalomoun. – R. Jehošua říká: „Sedmi [jmény]: [Těmi třemi a dále jmény] Agúr, Jáke, Lemúel a Itíel.”⁵⁾ – Samuel řekl: „Z nich byla autentická [jména] Jedidiáš, Kazatel a Šalomoun.” Ohledně těch čtyř [dalších jmen] však r. Samuel souhlasí s tím, že jimi Šalomouna přezdívali, a tak je nutné je vyložit. [Jmenoval se] Agúr, protože kupil (agur) slova Tóry. [Jmenoval se] Jákeovec, protože vyvrhoval (meki) svá slova: Tak jako mísa, která se v pravý čas naplní a v pravý čas vyprázdní, podobně i Šalomoun se Tóru v pravý čas učil a v pravý čas ji zapomínal. [Jmenoval se] Lemúel, protože svým srdcem odmlouval Bohu (nam le‑El) a říkal: ‘Mohu si brát velká množství [všeho], aniž bych zhřešil!’ [Jmenoval se] Itíel, [protože říkal]: ‘Se mnou je Bůh (iti El) a mohu [si to dovolit]! Jsem syn Davidův; jsem král a královský syn; jsem moudrý a syn moudrého; jsem spravedlivý a syn spravedlivého; jsem šlechtic a syn šlechtice!’

R. Judan [řekl] jménem r. Alexandriho: „Tak jako u býka platí, že dokud mu nejsou přeťaty [všechny] šlachy, unese ho dokonce i jediná jeho šlacha, ale jakmile jsou mu přeťaty [všechny] šlachy, je nutno ho podpírat mnoha provazy a kolíky, podobně i Šalomouna, dokud nezhřešil, unesly jeho vlastní zásluhy, ale jakmile zhřešil, musely ho podpírat zásluhy jeho předků, jak si můžeš přečíst: ‘A kvůli Davidovi, mému služebníku!’ [1K 11,13]”

R. Šimon ben Jochaj řekl: „Blaze tomu, kdo si zaslouží kralovat na místě [Davidovy] vlády! Jinde je psáno: ‘Který sídlil v Aštarótu, v Edreí’ [De 1,4], ale zde [stojí psáno]: ‘Krále v Jeruzalémě’, na místě [Davidovy] vlády!”

 

1) U jiných proroků se zdůrazňuje to, že šlo o slova Boží a proroci sloužili jen jako prostředníci.

2) Tzn. byl postižen vadou řeči.

3) Dosl. ‘hlídka’.

4) Viz 2S 12,25.

5) Viz Př 30,1 a Př 31,1.

 

1. 2. 1. ‘Prchavost prchavostí’ [Kaz 1,2]. – R. Huna řekl jménem r. Achy: „David [občas] řekl něco, co nevysvětlil a vysvětlil to jeho syn Šalomoun. Šalomoun [občas] řekl něco, co nevysvětlil a vysvětlil to jeho otec David. David řekl: ‘Člověk se prchavosti podobá!’ [Ž 144,4] Které prchavosti? Pokud prchavosti [páry] nad pecí, tak ta v sobě cosi má. Pokud prchavosti [páry] nad kamny, tak ta v sobě cosi má. Přišel jeho syn Šalomoun a vysvětlil to, jak si můžeš přečíst: ‘Prchavost prchavostí, řekl Kazatel’ [Kaz 1,2]. (R. Samuel bar Nachman učil jménem r. Jehošuy ben Korcha: „[Podobá se to] člověku, který postaví sedm hrnců¹⁾ na sebe. Prchavost [páry] toho nejhořejšího v sobě už nic nemá.”)

Šalomoun řekl: ‘Vždyť kdo ví, co je dobré pro člověka v životě? [Počítání dnů života jeho prchavosti] a jejich činění jako stín?’ [Kaz 6,12] Jako který stín? Pokud jako stín zdi, tak ten v sobě cosi má. Pokud jako stín palmy, tak ten v sobě cosi má. Přišel David a vysvětlil to: ‘Jeho dny jako stín přejdou!’ [Ž 144,4]” – R. Huna [řekl] jménem rava Achy: „Tak jako pták, který přelétává a jeho stín přeletává s ním.“ Samuel řekl: „Tak jako stín včel, který v sobě vůbec nic nemá.“

R. Samuel bar rav Izák o tom učil jménem r. Šimona ben Eleazar: „Sedm ‘prchavostí’ uváděných Kazatelem odpovídá sedmi věkům prožívaným člověkem:

Jednoletý se podobá králi usazenému v palankýnu, všichni se s ním mazlí a líbají ho.

Dvouletý a tříletý se podobá vepři, který se natahuje ke korytům.

Desetiletý poskakuje jako kůzle.

Dvacetiletý je jako řehtající kůň, který o sebe pečuje a touží po ženě.

Ženatý je [udřený] jako osel.

Rodič se stane troufalým jako pes, aby mohl [dětem] přinášet obživu (var. lec.: chléb a obživu).

Stařec je [vrtošivý] jako opice.

To bylo řečeno ohledně sedláků, ale ohledně učenců stojí psáno: ‘A král David zestárl’ [1K 1,1]. Přestože zestárl, stále byl králem.”

R. Jehuda b. r. Simon řekl: „Sedm ‘prchavostí’ uváděných Kazatelem odpovídá sedmi dnům Stvoření:

První [den]: ‘V počátku stvořil Bůh nebesa a zemi’ [Gen 1,1]. A stojí psáno: ‘Vždyť nebesa jako dým rozplynou se [a země jako šat zvetší]!’ [Iz 51,6]

Druhý [den]: ‘Budiž klenba’ [Gen 1,6]. A stojí psáno: ‘A roztaje všechen zástup nebes; nebesa se svinou jako kniha!’ [Iz 34,4]

Třetí [den]: ‘Nahromaďte se vody!’ [Gen 1,9] A stojí psáno: ‘A zničí Pán jazyk moře egyptského!’ [Iz 11,14]

Čtvrtý [den]: ‘Buďte světla!’ [Gen 1,14] A stojí psáno: ‘A zardí se luna [a pobledne slunce]!’ [Iz 24,23]

Pátý [den]: ‘Hemžete se, vody!’ [Gen 1,20] A stojí psáno: ‘Shromáždit ptactvo nebeské [a ryby mořské]’ [Sof 1,3].

Šestý [den]: ‘Učiňme člověka!’ [Gen 1,26] A stojí psáno: ‘Shromáždit člověka a zvířectvo’ [Sof 1,3].”

A co řekneš ohledně šabatu? – ‘Kdo ho znesvětí, smrtí zemře!’ [Ex 31,14] – To stojí psáno ohledně toho, kdo [znesvětí šabat] úmyslně, ale [učiní-li to] neúmyslně, přinese oběť a usmíří se.

R. Berachja řekl: „Když [Prvotní] člověk viděl tu chvályhodnost šabatu, totiž že [viník] může přinést oběť a usmířit se, začal Svatému, budiž požehnán, pět chválu a žalm, jak si můžeš přečíst: ‘Žalm, píseň ke dni šabatu’ [Ž 92,1]. A r. Levi řekl: Složil ji Prvotní člověk.”

 

1) To je narážka na sedm výskytů slov ‘prchavost’ v tomto verši (viz dále). Plurál ‘prchavosti’ se počítá za dva.

 

1. 3. 1. ‘Jaký přebytek má člověk?’ [Kaz 1,3] – R. Benjamin řekl: „Moudří si přáli knihu Kazatel ukrýt,¹⁾ protože v ní shledali věci vedoucí k minut.²⁾ Říkali: ‘Spočívá snad veškerá Šalomounova modrost v tom, že přišel říkat: ‘Jaký přebytek má člověk z veškerého svého pachtění’ [Kaz 1,3]? Mohl bych [říci], že jde i o pachtění [při studiu] Tóry!’ Pak si to však rozmysleli a řekli: On nemluví o ‘veškerém pachtění’, nýbrž o ‘vlastním pachtění’: svým vlastním pachtěním se člověk pachtit nemá, ale má se pachtit pachtěním [při studiu] Tóry!”³⁾

R. Samuel b. r. Izák řekl: „Moudří si přáli knihu Kazatel ukrýt, protože v ní shledali věci vedoucí k minut. Říkali: ‘Spočívá snad veškerá Šalomounova modrost v tom, že řekl: ‘Raduj se, mládenče, ve svém mládí a čiň si dobře svému srdci ve dnech svého mládenectví! A jdi po cestách svého srdce a za vidinou svých očí’ [Kaz 11,9]? Vždyť Mojžíš řekl: ‘A nescházejte za vaším srdcem a za vašima očima!’ [Nu 15,39] A Šalomoun řekl: ‘A jdi po cestách svého srdce a za vidinou svých očí’? Máme snad povolovat uzdu? Neexistuje snad Soudce ani [Boží] rozsudek?’ Když však [Šalomoun] řekl: ‘A věz, že za všechno toto přivede tě Bůh k výnosu!’ [Kaz 11,9], tak řekli: Šalomoun to řekl správně!“

R. Huna a r. Acha [řekli] jménem r. Chilfaje: „Jeho pachtění je ‘pod sluncem’ [Kaz 1,3], ale jeho pokladnice je nad sluncem.” – R. Judan řekl: „Pod sluncem ji nemá, nad sluncem ji má.“

R. Levi a rabíni [se názorově liší]. R. Levi řekl: „[Svatý, budiž požehnán, tím říká:] Jaký užitek mají lidé, co se pachtí za [splněnými náboženskými] povinnostmi a za dobročinností? Vždyť jim musí stačit, že nad nimi rozsvěcuji [nebeské] světlo!” Ale rabíni řekli: „[Svatý, budiž požehnán, tím říká:] Jaký užitek mají spravedliví, co se pachtí za [splněnými náboženskými] povinnostmi a za dobročinností? Vždyť jim musí stačit, že jim jejich tváře jednou obnovím jako sluneční kotouč! Neboť je psáno: ‘A milující Ho budou jak východ slunce v jeho síle!’ [Sd 5,31]”

[Stojí psáno: ‘Jaký přebytek [dává] člověk za veškeré Jeho pachtění, jímž pachtí se pod sluncem?’]

R. Janaj řekl: „[Svatý, budiž požehnán, tím říká:] Je zvykem světa, že když si člověk koupí litru⁴⁾ masa, stojí ho to mnoho trápení a pachtění, než ji uvaří. Ale já kvůli tobě nechávám vanout větry, stoupat oblaka, klesat déšť i rosu, vyrůstat rostlinám a dozrávat jim, prostírat stůl pro každého, plnit potřeby každého člověka i každého tvora podle jeho nedostatku – a vy mi ani nepřinesete ómer?”⁵⁾

R. Pinchas řekl: „[Svatý, budiž požehnán, tím říká:] Je zvykem světa, že když si člověk vypere šaty v zimním období, stojí ho to mnoho trápení a pachtění, než je usuší. Ale já kvůli tobě nechávám vanout větry, stoupat oblaka, klesat déšť i rosu, vyrůstat rostlinám, omývat je a dozrávat jim, prostírat stůl pro každého, plnit potřeby každého člověka i každého tvora podle jeho nedostatku – a vy mi ani nepřinesete ómer?”

Rabi Berachja řekl: „[Svatý, budiž požehnán, tím říká:] Jsem tvůj zásobovač – a ty mne ani nenecháš ochutnat z mého vlastního jídla, abych se dozvěděl, co mu je třeba?”

R. Jehošua ze Sichninu řekl jménem r. Leviho: „[Svatý, budiž požehnán, tím říká:] Jsem tvůj hlídač [úrody] – a ty mi ani nedáš můj [podíl] za hlídání?”

R. Eleazar řekl: „Stojí psáno: ‘A neřekli si ve svém srdci: Obávejme se, prosím, Pána, [našeho Boha, dávajícího déšť raný a pozdní ve své době]!’ [Jer 5,24] [Svatý, budiž požehnán, tím říká:] ‘Vy hříšníci! Myslíte si snad, že od nynějška už mě nepotřebujete?’⁶⁾ [Proto] Písmo praví: ‘Po týdny nařízené žně střeží nás’ [Jer 5,24], [což znamená]: střeží nás před suchem, střeží nás před špatnou rosou. Proto řekl David: ‘Déšť samovolně kaneš, Bože!’ [Ž 68,10] Je-li potřeba déšť, je ‘samovolný’. Je-li potřeba rosa, ‘kaneš [ji], Bože’.”

R. Chija učí: „Stojí psáno: ‘Sedm šabatot dokonalých bude to!’ [Le 23,15] A kdy [jsou dokonalé]? Tehdy, když se během nich [vystřídá hlídka] Jéšuova a Šekaniášova.”⁷⁾

R. Aba řekl: „Pojď a viz, kolik trápení a kolik pachtění to [Izraelce] stojí, nežli přinesou ómer! Jak jsme se poučili: ‘Jakým způsobem si počínají? V předvečer Slavnosti [pesach] vyjdou poslové soudního dvora a připraví si snopky [dosud] připojené k zemi, aby se daly pohodlně odříznout. Dostaví se tam všichni [obyvatelé] přilehlých měst, aby byly [snopky] odříznuty za veliké slávy’.”

R. Levi řekl: „Svatý, budiž požehnán, ti řekl: ‘Člověče, ty oráš, siješ, žneš, vážeš snopy a stohuješ [úrodu]. Ale kdybych ti trochu nezafoukal větrem, mohl bys [obilí] provát? A ty mi nedáš dokonce ani odměnu za ten vítr?’ Proto [je psáno]: ‘A jaký přebytek má Ten, co pachtí se kvůli větru?’ [Kaz 5,16]”

Jednou Rabi uspořádal svatební hostinu pro svého syna. Pozval všechny rabíny a zapomněl pozvat Bar Kaparu. Ten přišel a napsal na dveře: ‘Po veškerém radování [přijde] smrt. Jaký zisk má tvé radování?’ [Rabi] řekl: „Kdo nám to udělal?“ [Hosté] mu řekli: „Bar Kapara, kterého jsi zapomněl pozvat. Cítil se tím být dotčen!“ [Rabi] šel, uspořádal jinou hostinu a pozval všechny rabíny i Bar Kaparu. Při každém chodu, který jim předložili, vyprávěl tři sta podobenství o liškách,⁸⁾ která byla tak skvělá, že [hosté] nechávali jídlo vystydnout, aniž by ho okusili. Rabi se ptal svých služebníků: „Proč se chody odnášejí tam a zase zpátky, aniž by je někdo okusil?“ Ti mu odvětili: „Protože tam sedí jeden stařec a vždycky když přinesou nějaký chod, vypráví tři sta podobenství o liškách! Kvůli tomu jídlo stydne a nikdo ho ani neokusí!“ [Rabi] za ním přišel a řekl mu: „Proč si tak počínáš? Nech přece hosty jíst!“ [Bar Kapara] mu řekl: „To aby sis nemyslel, že jsem přišel kvůli tvému talíři, nýbrž kvůli tomu, že jsi mne [předtím] nepozval s mými kolegy! Šalomoun přece řekl: ‘Jaký přebytek má člověk [z veškerého svého pachtění, jímž pachtí se pod sluncem]?’ [Kaz 1,3] Vždyť přece ‘Pokolení jde a pokolení přišlo!’ [Kaz 1,4] Když se vzájemně uklidnili a usmířili, Aba bar Kapara řekl Rabimu: „Tak jako na tomto světě, který ti nepatří, tě Svatý, budiž požehnán, zaplavil Svou [odměnou], tím spíše tomu bude ve světě příštím, který bude celý tvůj!”

R. Ba’ana řekl: „Svatý, budiž požehnán, řekl Izraelcům: ‘Moji synové! Vězte, jaký je rozdíl mezi mnou a vámi! Co stojí psáno? ‘Ómer [many] na hlavu podle počtu vašich duší, atd.’ [Ex 16,16] Vy [mi] však máte dávat jeden ómer za vás za všechny! A nikoliv ómer pšenice, nýbrž ómer ječmene!⁹⁾ Přesto se snažte, abyste ho dávali včas!’ Proto Mojžíš varoval Izraelce a říkal jim: ‘A přinesete ómer, atd.’ [Le 23,10]”

 

1) Tzn. vyřadit z kánonu.

2) Tzn. k odpadlictví; v knize Kazatel se projevuje vliv řecké filosofie.

3) Tzn. nemá se pachtit kvůli světským věcem, ale ve věcech náboženských je to žádoucí.

4) Váhová jednotka (římská libra).

5) Viz Le 23,9nn.

6) Tzn. když už dost napršelo.

7) Což byla devátá a desátá hlídka chrámových kněží (znění je mírně opraveno podle Jastrowa).

8) Podobenství o liškách patřila v té době k velmi vyhledávaným kratochvilným vyprávěním. Je pravděpodobné, že lišky symbolizovaly Římany, a tak se vlastně jednalo o jistou obdobu politických anekdot.

9) Který neměl takovou cenu jako pšenice.

 

1. 4. 1. ‘Pokolení jde a pokolení přišlo’ [Kaz 1,4]. – R. Judan říká jménem r. Leviho: „Není jediného dne, kdy by se nenarodilo šedesát myriád [lidí] a nezemřelo šedesát myriád [lidí]. A z jakého důvodu? [Neboť je psáno:] ‘Pokolení jde a pokolení přišlo’.”

[Stojí psáno:] ‘A zazáří slunce a zapadne slunce’ [Kaz 1,5]. – R. Berachja, r. Jákob bar Avuna a r. Chija bar Aba [řekl] jménem r. Leviho bar Sisi: „Od té doby, kdy slunce zazáří, až do západu slunce  ‘pokolení jde a pokolení přišlo’.”

A odkud víme, že pokolení má šedesát myriád [lidí]? Neboť je psáno: ‘Jestli spatří muž v lidech těchto pokolení zlého tohoto’ [De 1,35]. A to pokolení mělo šedesát myriád [lidí].

R. Berachja řekl: „Když hrnčíř vkládá [hrnce] do výhně, tak to, co vložil první, je [při vyjímání z pece] posledním. Ale zde první přišlé [pokolení] odchází jako první a poslední přišlé [pokolení] odchází jako poslední.”

 

1. 4. 2. R. Levi a r. Jákob z Gebaly [řekl] jménem r. Chaniny: „Tak jako pokolení odejde, ve stejném stavu pokolení i přijde.¹⁾ Odejde-li chromé, tak přijde chromé. Odejde-li slepé, tak přijde slepé, aby lidé neřekli: ‘Jiní [lidé] zemřeli a jiní [lidé] byli oživeni!’ Je totiž psáno: ‘Já usmrcuji i oživuji!’ [De 32,39] Ten, kdo říká, že [dokáže] obtížnou věc, [potom] říká, že [dokáže] snadnou věc! ‘Já usmrcuji i oživuji’, to je obtížná věc. Tím spíše platí: ‘Zranil jsem a já uzdravím’ [De 32,39], což je snadnější!²⁾ Spíše [to znamená]: ‘Já jim dám povstat s jejich [tělesnými] vadami, aby lidé neřekli: ‘Jiní [lidé] zemřeli a jiní [lidé] byli oživeni!’ Já usmrtím a oživím, zranil jsem a [tělesně vadné] zase uzdravím!’”

 

1) Tzn. při zmrtvýchvstání.

2) A je to zbytečné dodávat.