Výklad verše 2,14
(Kapitola V, oddíl 6.)
A řekl jí Bóaz v čase jídla: „Přistup sem a pojez z chleba, ponoř svou skývu ve víně.“ A usedla ze strany ženců, a nabídl jí pražmu. A pojedla, byla nasycena a [ještě] jí zbylo.
Rabi Jonatan[1] vykládal tento [verš] šesti způsoby.
[Verš] mluví o Davidovi. Přistup sem, [to znamená] „přibliž se království“, vždyť sem není nic jiného nežli království,[2] neboť se píše: [Kdo jsem já, Pane, Hospodine, a co je můj dům], že jsi mne dovedl až sem? (2 S 7,18). A pojez z chleba – to je chléb království, [který jídal David]. A ponoř svou skývu ve víně – to jsou [jeho] strádání, jak je psáno: Hospodine, nekárej mne ve svém hněvu (Ž 6,2). A usedla od strany (mi-cad) ženců – tj. království mu bylo načas odňato (nuceda), jak pravil rav Huna: „Těch šest měsíců, co David utíkal před Abšalómem, nepatří do počtu [let jeho kralování];[3] a [během nich] se usmiřoval [obětí] kozy jako obyčejný člověk.“[4] A nabídl jí pražmu, tj. království se mu vrátilo, neboť je psáno: Nyní vím, že spasí Hospodin svého pomazaného (Ž 20,7). A pojedla, byla nasycena a [ještě] jí zbylo, [to znamená, že David] jedl v tomto světě, pojí za dnů Mesiáše a bude jíst v příštím věku.[5]
Jiný výklad: [Verš] mluví o Šalomounovi. Přistup sem – „přibliž se království“. A pojez z chleba – to je chléb království, [který jídal Šalomoun], neboť je psáno: A Šalomounova chleba na jeden den bylo 30 kórů jemné mouky a 60 kórů mouky (1 Kr 5,2). A ponoř svou skývu ve víně – to je tresť [jeho] skutků.[6] A usedla od strany (mi-cad) ženců – tj. království mu bylo načas odňato (nuceda), jak praví r. Jochaj bar Chanina: „Sestoupil anděl[7] v podobě Šalomouna a posadil se na jeho trůn, a Šalomoun chodil ode dveří ke dveřím Izraelitů a říkal: Já, Kazatel, jsem byl králem nad Izraelem v Jeruzalémě (Kaz 1,12). Co učinila jedna z nich [tj. z izraelských žen]? Dala mu [jen] misku s vyvařenou fazolovou drtí, udeřila ho holí po hlavě a řekla mu: „Copak Šalomoun nesedí na svém trůnu?“ A tehdy řekl: „Já jsem Šalomoun, král Izraele.“ A nabídl jí pražmu – tj. království se mu vrátilo. A pojedla, byla nasycena a [ještě] jí zbylo, [to znamená, že Šalomoun] jedl v tomto světě, pojí za dnů Mesiáše a bude jíst ve světě příštím.
Jiný výklad: [Verš] mluví o Chizkijáši. Přistup sem – „přibliž se království“. A pojez z chleba – to je chléb království, [který jídal Chizkijáš]. A ponoř svou skývu ve víně – to jsou [jeho] strádání, neboť se praví: A Izajáš řekl: „Ať přinesou výlisek fíků,[potřou mu vřed]“ (Iz 38,21). A usedla od strany ženců, tj. království mu bylo načas odňato, jak čteme: A řekl Chizkijáš: „Den soužení a kárání“ (Iz 37,3). A nabídl jí pražmu, tedy království se mu vrátilo, jak se praví: A od té doby byl vyvýšen před očima národů (2 Pa 32,23). A pojedla, byla nasycena a [ještě] jí zbylo, [to znamená, že Chizkijáš] jedl v tomto světě, pojí za dnů Mesiáše a bude jíst ve světě příštím.
Jiný výklad: [Verš] mluví o Menašem. Přistup sem – „přibliž se království“. A pojez z chleba – to je chléb království, [který jídal Menaše]. A ponoř svou skývu ve víně – [to znamená,] že jeho chování bylo nasáklé jakoby vínem zlých skutků.[8] A usedla od strany ženců – tj. království mu bylo načas odňato, jak se píše: A mluvil Hospodin k Menašemu a jeho lidu, ale oni nevnímali. A přivedl k nim Hospodin velitele vojska asyrského krále, a polapili Menašeho do háků (2 Pa 33,10n). R. Aba bar Kahana řekl: „[Háky,] to znamená okovy.“[9]
R. Levi bar Chita pravil: „Udělali mu bronzovou mulu, rozdělali pod ní oheň a [on] volal: ,Modlo tato! Modlo tamta! Zachraň mne!‘[10] Ale když shledal, že toho vůbec nejsou schopny, řekl: ,Pamatuji si, že mi otec četl [verš]: Když ti bude úzko, a stanou se ti [všechny tyto věci, navrátíš se k Hospodinu, svému Bohu a budeš ho poslouchat]. Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, je Bůh milosrdný (Dt 4,30n). Budu volat k Němu – pokud mi odpoví, bude dobře, a pokud mi neodpoví, pak je to všechno jedno a všechny tváře[11] jsou stejné.‘ V tu chvíli povstali služební andělé, uzavřeli veškerá okna Hořejšku a pravili před Ním: ,Pane světa! Ty přijmeš v pokání člověka, který vztyčil modlu[12] v [samotném] Chrámu?‘ [Bůh] jim řekl: ,Kdybych ho v pokání nepřijal, zavřel bych dveře přede všemi kajícníky!‘ Co Svatý, budiž požehnán, učinil? Vydoloval mu prohlubeň (chatira) pod Trůnem své slávy, z místa, jehož se [žádný] anděl nemůže zmocnit, jak se píše: A modlil se k Němu, a [On] se nechal udolat (je‘ater) a vyslyšel jeho prosbu (2 Pa 33,13).“ R. Levi řekl: „V Arábii říkají prohlubni (chatira) důlek (atira).“
A nabídl jí pražmu – tedy vrátilo se mu království, neboť se praví: A vrátil ho zpět do Jeruzaléma k jeho království (2 Pa, tamtéž). A prostřednictvím čeho ho vrátil zpět? R. Šemu’el jménem r. Achy [řekl]: „Vrátil ho zpět prostřednictvím větru, jak říkáme: ,Jenž vrací zpět vítr.‘“[13]
A pojedla, byla nasycena a [ještě] jí zbylo – [to znamená,] že Menaše jedl v tomto světě, pojí ve dnech Mesiáše a bude jíst ve světě příštím.
Jiný výklad: [Verš] mluví o králi Mesiáši. Přistup sem – „přibliž se království“. Pojez z chleba – to je chléb království. Ponoř svou skývu ve víně – to jsou strádání [Mesiáše], neboť se praví: A on, probodnut našimi nevěrnostmi (Iz 53,5). A usedla od strany ženců – tj. v budoucnu mu bude království načas odňato, neboť se praví: A shromáždím všechny národy do Jeruzaléma k válce a město bude uchváceno (Za 14,2). A nabídl jí pražmu – [to znamená,] že příště se mu [království] vrátí, neboť se praví: A udeří zemi žezlem svých úst (Iz 11,4).
R. Berachja jménem r. Leviho [řekl]: „Poslední vykupitel bude jako ten první.[14] Tak jako jim byl první vykupitel zjeven a opět jim byl skryt [tj. Izraelitům] –
A jak dlouho jim byl skryt? Tři měsíce, neboť se praví: A narazili na Mojžíše a Árona (Ex 5,20)[15] –
tak poslední vykupitel jim bude zjeven a opět jim bude skryt. A jak dlouho jim bude skrytý? R. Tanchuma jménem rabínů [říká]: ,Čtyřicet pět dnů, jak se píše: Od doby, kdy bude odstraněna ustavičná oběť, [aby byla dána pustošící ohyzdnost, tisíc dvě stě devadesát dnů] (Da 12,11). A [tamtéž] je psáno: Blaze čekajícímu, jenž dosáhne tisíce tří set třiceti pěti dnů (v. 12).'“
Co [znamenají] tyto dny navíc? R. Jicchak ben Kacarta jménem r. Jony [řekl]: „To je čtyřicet pět dnů, kdy budou Izraelité trhat lebedu, jak se píše: Trhají lebedu mezi křovím (Jób 30,4). A kam je [Mesiáš] zavede? Ze Země [izraelské] do pouště Jehudovy, neboť se praví: Hle, přemluvím ji a uvedu ji na poušť (Oz 2,16). Někteří říkají, že na poušť Sichona a Óga, jak se praví: Znovu tě usadím ve stanech, jak za dnů setkávání (tamtéž 12,10). A každý, kdo mu uvěří, bude žít. A kdo mu neuvěří, odejde k národům světa a ty ho usmrtí.
R. Jicchak bar Marjon řekl: „Na konci se jim zjeví Svatý, budiž požehnán, a sešle jim manu, [neboť je psáno:] Není nic nového pod sluncem (Kaz 1,9).
Jiný výklad: [Verš] mluví o Bóazovi.[16] Přistup sem – „přibliž se sem“. A pojez z chleba – to je chléb ženců. A ponoř svou skývu ve víně – zvykem ženců bylo namáčet si svůj chléb ve víně. Rabi Jonatan pravil: „Odtud [víme], že jídla připravovaná s vínem se vynášejí na humno.“[17] A usedla ze strany ženců – vskutku jen k boku ženců.[18] A nabídl jí pražmu (keli) – pouze něco málo (kalil), mezi jeho dva prsty. Rabi Jicchak řekl: „Můžeš z toho odvodit dvě [věci]: že požehnání spočívalo buď v prstech onoho spravedlivého, anebo spočívalo v útrobách oné spravedlivé. Ale z toho, že se píše: A pojedla, byla nasycena a [ještě] jí zbylo, jsou věci jasné: Požehnání spočívalo v útrobách oné spravedlivé.“
R. Jichcak ben Marjon řekl: „Písmo tě chce naučit, že pokud člověk činí přikázání, má je činit z celého srdce.[19] Kdyby Rúben věděl, že Svatý, budiž požehnán, o něm napíše: A slyšel Rúben a vytrhnul ho z jejich rukou (Gn 37,21), přivedl by ho [tj. Josefa] ke svému otci na rameni; a kdyby byl Áron věděl, že Svatý, budiž požehnán, o něm napíše: Hle, on ti jde naproti (tj. Ex 4,14), byl by mu [tj. Mojžíšovi] vyšel naproti s bubínky a tanci. A kdyby Bóaz věděl, že Svatý, budiž požehnán, o něm napíše: A nabídl jí pražmu, a pojedla, byla nasycena a [ještě] jí zbylo, byl by ji nakrmil tučnými býčky.“
R. Kohen a r. Jehošu‘a ze Sichninu jménem r. Leviho [pravili]: „Když v minulosti někdo činil přikázání,[20] prorok je zapsal; ale dnes, učiní-li někdo přikázání – kdo je zapíše? Zapisuje je Elijáš a král Mesiáš, a Svatý budiž požehnán, dává pečeť k jejich rukám, jak se píše: Tehdy mluví obávající se Hospodina jeden k druhému [a Hospodin to slyší a vnímá, a Kniha paměti je psána před Ním] (Mal 3,16).“
[1] Oprava editora z původního „Jochanan“.
[2] Viz také výklady o Mojžíšovi v souvislosti s Ex 3,5 i další v Zevachim 102a.
[3] Podle 2 S 5,5 to bylo 40 let a 6 měsíců, zatímco 2 S 5,4 zmiňuje jen 40 let.
[4] O oběti člověka z lidu viz Lv 4,28, a tamtéž, v. 22n o oběti knížete, který přinášel kozla.
[5] Viz také výklady v Šabat 113b.
[6] Dosl. „vlhkost jeho skutků“, tj. šťáva, jíž jsou nasáklé jeho skutky. Viz rovněž pozn. 8.
[7] Viz také Kohelet raba 2,2.3.
[8] Dosl. „vlhkost jeho skutků byla jako víno ze zlých skutků“. „Vlhkost“ zde může znamenat poskvrnění špatnými činy, viz však rovněž Šabat 113b, kde je chomec chápán spíše jako ocet než mladé víno a zdůrazňuje se „tvrdost“, tedy možná palčivost až nechutnost Menašeho činů.
[9] Kiromanikja, řec. (cheiro)manikia, pouta na ruce.
[10] Dosl. „Podobo tato, podobo tamta,“ tj. volal ke všem možným bohům.
[11] Nebo také „způsoby“ či „aspekty“ Boha i bohů.
[12] Dosl. „podobu“.
[13] Viz mašiv ha-ruach („jenž dává vanout větru“) v Amidě pro zimní období a Ž 147,18. Je zde obsažena jednak hříčka se slovy „vanout“ (našav) a „vracet“ (šuv), jednak s významem slova ruach (vítr i duch). Výklad je tedy možné číst i takto: „A obrátil ho k Jeruzalému, ke svému Království. A prostřednictvím čeho ho obrátil? Obrátil ho [svým] duchem, jak se říká: ,Jenž dává vanout duchu‘“.
[14] Tj. Mesiáš se svými skutky a událostmi se v něčem bude podobat Mojžíši.
[15] Podle Šemot raba 5,19 je to šest měsíců, které strávil Mojžíš v Midjánu.
[16] Tj. řeší se doslovný význam.
[17] Aby z nich zde byly odděleny desátky.
[18] Byla skromná a cudná, tedy si nesedla přímo mezi ně.
[19] Nebo: „s úplným srdcem“ (be-levav šalem). Podle kontextu se však myslí „intenzivně“.
[20] Ve smyslu: opravdový skutek.