Výběr z midraše Konen
První den vzal [Svatý, budiž požehnán], zpod Trůnu slávy hroudu sněhu a hodil ji na vodní hladinu uprostřed světa. A vznikla země, neboť je psáno: ‘Vždyť sněhu říká: Budiž zemí!’ [Jób 37,6] Dále vzal Základní kámen, mrštil ho na místo [budoucího] Chrámu a založil na něm svět, neboť je psáno: ‘Nebo kdo vmetl kámen úhelný?’ [Jób 38,6] A vyzval zemi a určil jí její místo, aby se neuchylovala na jednu či na druhou stranu jako loď na vysokém moři, neboť je psáno: ‘Bůh, Bůh, Pán promluvil a vyzval zemi!’ [Ž 50,1] A když vysvitlo Jeho světlo, nejdříve vysvitlo nad Zemí izraelskou a odtamtud teprve ozářilo celý [zbytek] světa, neboť je psáno: ‘Ze Sijónu, ze souhrnu krásy, Bůh zazářil!’ [Ž 50,2] Jakým způsobem ho [Svatý, budiž požehnán], ozářil? Oblékl si Svůj plášť, zahalil se Svým světlem a ozářil svět, neboť je psáno: ‘Halící se světlem jako šatem’ [Ž 104,2]. A stalo se, že po celý ten [První] den vody zakrývaly zemi, která se [v nich] rozpouštěla, dokud se [Svatý, budiž požehnán], neoděl oděvem důstojnosti a neukázal Svou Slávu, neboť je psáno: ‘Pán kraluje, důstojností se oděl!’ [Ž 93,1] A je opásán opaskem Moci a na Jeho Moci [svět] stojí, neboť je psáno: ‘Pán mocí se opásal, také připravil, atd.’ [Ž 93,1]
Druhý den [Svatý, budiž požehnán], řekl: ‘Budiž klenba uvnitř vod, atd.’ [Gen 1,6] [Svatý, budiž požehnán], řekl vodám: ‘Rozdělte se na dvě poloviny! Jednou svou polovinou vystupte nahoru a [druhou] polovinou [sestupte] dolů!’ [Vody] se však vzepřely a vystoupily nahoru celé. Svatý, budiž požehnán, jim řekl: ‘Řekl jsem vám přece: Vystupte svou polovinou dolů (nahoru?)! A vy jste vystoupily nahoru celé!’ Vody řekly: ‘Nesestoupíme!’ Takto si před Stvořitelem troufaly, a proto se nazývají ‘troufalé vody’, neboť je psáno: ‘Ve vodách troufalých stezku’ [Iz 43,16]. A co učinil Svatý, budiž požehnán? Natáhl prst a roztrhl je na dva díly, takže jejich polovina padla nevolky dolů, jak si můžeš přečíst: ‘A řekl Bůh: Budiž klenba uvnitř vod!’ [Gen 1,6] Nečti: ‘klenba (rakia)’, nýbrž: ‘trhlina (keria)’.
Svatý, budiž požehnán, si je přál spálit, dokud [vody] nepovstaly a nezačaly před Ním prosit o slitování. Řekl jim tedy: ‘Vězte, že jsem zatoužil provést vámi své syny obuté! Když si vás budu přát učinit mořem, budete mořem! A když souší, tak souší!’ A Svatý, budiž požehnán, si na nich vzápětí vymínil tuto výminku, neboť je psáno: ‘A vrátilo se moře před jitrem ke své stálosti’ [Ex 14,27]. Nečti: ‘ke své stálosti (le-ejtano)’, nýbrž: ‘k Jeho výmince (le-tenao)’, kterou si na nich vymínil na počátku. Ba co víc, vymínil si na nich, že se rozbouří, aby neumožnily Jonášovi odejít do Taršíše.
A poté, co rozpůlil vody, stvořil Aralim, Anděly, Ofanim a Chašmalim. Zafoukal do ohně a rozdmýchal sedm oddělení Gehinom. (...)
Východ – zahrada Eden. Existují čtyři strany podle čtyř světových stran obklopující obydlenou část [světa]. Z východní strany je Eden, neboť je psáno: ‘A vysadil Pán Bůh zahradu v Edenu od východu, atd.’ [Gen 2,8], [což znamená:] z východní strany. Jeho rozměr je osm set tisíc let chůze a jsou v něm čtyři skupiny spravedlivých. Jsou v něm postaveny domy, každý dům [měří] dvanáct myriád milin a na výšku [měří] sto myriád milin.
První dům, který je naproti prvnímu vchodu do zahrady Eden, obývají spravedliví konvertité, kteří konvertovali z lásky. A jeho krov je z bílého skla lesklého jako zrcadlo a stěny jsou cedrové. A jejich vůdcem je prorok Abdijáš a vyučuje je Tóru.
Druhý dům se otvírá u druhé brány zahrady Eden, jeho krov je z tříbeného čištěného stříbra a jeho stěny jsou cedrové. A obývají ho kajícníci, kteří byli vytříbeni z veškerých hříchů tak jako stříbro ze vší strusky. A jejich vůdcem je Menaše, syn Chizkijášův, aby jim vládl a vyučoval je Tóru.
Třetí dům je vystavěn ze stříbra, z ryzího zlata a ze všech možných drahokamů a perel. Je nadmíru velký a jsou v něm veškeré dobré věci nebes i země. Jsou tam zasazeny všemožné sladké, kořenné a aromatické [byliny] a uprostřed je Strom života, neboť je psáno: ‘A Strom života uvnitř zahrady’ [Gen 2,9]. Ten je vysoký 500 let [chůze] a v jeho stínu sedí Abraham, Izák a Jákob, dvanáct [zakladatelů] kmenů a každý, kdo vyšel z Egypta a zemřel v poušti. A jejich vůdci jsou Mojžíš s Áronem a vyučují je Tóru. Jsou tam David a Šalomoun se svými [královskými] čelenkami. Je tam i Davidův syn Kileab, dosud žije a posluhuje svému otci. Je tam i každé pokolení od Izraele kromě toho Abšalóma a jeho skupiny. A Mojžíš jim vykládá celou Tóru a Áron vyučuje kněží kněžský řád. A každý kněz, který znesvětil své kněžství na tomto světě, má tvář celou zelenou hanbou. Sedí o samotě a opuštěný, dokud nepřijde Elijáš, neboť je psáno: ‘A pročistí syny Léviho, atd.’ [Mal 3,3]
A zponad toho [Stromu] života vystupují a sestupují nešamot spravedlivých do nebes a z nebes do zahrady Eden, tak jako člověk vylézající a slézající po žebříku. A [ten Strom] je zasazený u pramene Živé vody, neboť je psáno: ‘A bude jak strom zasazený u proudů vodních, atd.’ [Ž 1,3] A odtamtud vychází řeka Jubal a dělí se na čtyři [menší] řeky, neboť je psáno: ‘A řeka vychází z Edenu, aby napájela zahradu (...) a stává se čtyřmi hlavami’ [Gen 2,10]. To jsou Gíchón, Chidekel, Píšon a Eufrat; ty vytékají a zavlažují svět.
Rozměr Zahrady je tisíc let [chůze]. Tam odpočívají všichni Izraelci a spravedliví konvertité, ale co se týče dokonalých spravedlivých, Praotců světa, deseti mučedníků [římské] vlády a trpících pro víru, kteří obětovali své životy při sjednocení [Božího] Jména, tak jejich nešamot jsou v horní Akademii. Ti dennodenně sestupují společně s nešamot spravedlivých, které jsou v zahradě Eden. A nešamot těch, co jsou v zahradě Eden, stojí podle svých skupin, každý u příslušníků svého [otcovského] domu a u členů svého rodu, rod vedle rodu, až z nich vznikne [celý] kmen. A proto je psáno: ‘A budeš připojen ke svému lidu’ [Nu 27,13], [což znamená:] ‘ke členům rodu’. [Také výraz] ‘A byl připojen ke svému lidu’ [znamená:] ‘ke členům rodu’. Nalézají se tam stolky z drahokamů a perel i lehátka a [spravedliví] sedí, oslavují a chválí Svatého, budiž požehnán, Život světů; každý podle toho, jak mu náleží, a těší se z lesku Šechiny.
Mezi tímto světem a světem příštím je meč obracející se od ohnivého žáru k ledovým kroupám a od krup k uhlíkům ohně, aby tam nevstoupil člověk ještě za svého života, neboť je psáno: ‘A usídlil od východu zahrady Eden cherubim a planoucí meč obracející se’ [Gen 3,24]. A rozměr plamene toho meče je deset let [chůze]. A když nešamot Izraelců vstoupí do zahrady Eden, vykoupou se ve 248 řekách balzámu a balzámu. Pak jsou uvedeny do zahrady Eden a těší se z lesku Šechiny, každá podle svých skutků a podle svých [znalostí] Tóry.
Čtvrtý dům má krov ze dřeva olivovníku a přebývají tam Izraelci, kteří byli na tomto světě trestáni, ale nebouřili se ve stínu Svatého, budiž požehnán, nýbrž se pokořili s medem kanoucím ze rtů. A proč jsou [ty krovy] vystavěny ze dřeva olivovníku? Protože byli na tomto světě lisováni [utrpením] a jejich život byl hořký, byli jako oliva. Nyní jsou však v zahradě Eden čistí jako olivový olej.
Pátý dům je vystavěn z kamenů karneolu a onyxu a kamenů, vsazených do stříbra, čistého zlata a zlaté rudy. Obklopují ho řeky balzámu a před vchodem teče Gíchón. Závěs vchodu je celý z aromatických a vonných dřev, jsou tam zlaté a stříbrné podpěry a vyšívané tkaniny. Tam sídlí Mesiáš syn Davidův, Elijáš a Mesiáš syn Efrajimův. Je tam dřevěný vůz z libanonského dřeva (viz Pís 3,9) na způsob Svatostánku, který zhotovil Mojžíš v poušti. A všechny jeho nádoby a sloupy jsou stříbrné, podlaha je zlatá a jeho kabina je purpurová. Uvnitř je Mesiáš syn Davidův, neboť ten miluje Jeruzalém. Elijáš blahé paměti mu drží hlavu, chová ho na prsou, povzbuzuje ho a říká mu: ‘Vydrž to utrpení a soud, ty klesající, protože jsi trápen kvůli hříchu Izraele!’ A taktéž stojí psáno: ‘A on je týrán za naše přečiny, drásán pro naše nepravosti’ [Iz 53,5] až do doby, kdy přijde konec. A každý druhý a pátý [den v týdnu], každý šabat a svátek přicházejí Praotcové světa, Mojžíš, Áron, David, Šalomoun a všichni králové domu Davidova, proroci a zbožní a navštěvují ho, pláčou s ním a on pláče s nimi. A hodně ho povzbuzují a říkají mu: ‘Vydrž ten soud, ty klesající, neboť konec už se blíží! Řetězy na tvém hrdle budou zlomeny a ty vyjdeš na svobodu!’ A také Kórach a celá jeho skupina se každý čtvrtý den [v týdnu] utěšují a říkají mu: ‘‘Až dokdy bude konec těm zázrakům?’ [Da 12,6] Kdy ‘znovu nás oživíš a z propastí země znovu nás vyvedeš’?’ [Ž 71,20] A on jim říká: ‘Nevím! Běžte se zeptat Praotců světa!’ Ale oni se stydí a vrátí se na své místo.
Tím jsme popsali východní stranu, její osídlení a místnosti v zahradě Eden.
Na západě je poušť, západní vítr, vody Oceánu a v něm mnohé ostrovy. [Oceán] obývají četné jazyky a mnohé národy. Za ním jsou pouště plné hadů, serafů, štírů, suchopár a neplodné půdy. Není tam žádný člověk, rostlina ani strom. A rozměr [Oceánu] je tisíc tisíců a pět set let [chůze]. A to je ‘břemeno Pouštního moře’ [Iz 21,1], což překládáme [do aramejštiny:] ‘Západní moře’.
Na severu je Gehinom, severní vítr a sídlo Země babylónské a Chaldejců krom těch, co sídlí [dál na sever] za nimi. [Jsou tam] zásobárny ohně pro Gehinom, zásobárny sněhu, krup, mlhy, mrazu, temnoty a vichřice. Má [rozměr] tisíc tisíců a čtyři sta pětadevadesát let [chůze]. Pět let chůze v něm totiž zabírá příbytek démonů, škodlivých démonů a ničivých duchů. Dále je tam Gehinom a jeho rozměr činí dva tisíce sto let. Tam jsou odsuzováni svévolníci do sedmi oddílů Gehinom a je tam Samaelova skupina. A severní strana není zastřešená, neboť je psáno: ‘Natahuje sever nad prázdnotou’ [Jób 26,7]. A příbytek démonů dělí od sídel na severní straně pět let [cesty], protože jinak by [démoni] zničili celý svět. (...)
Jih obývá jižní vítr, ‘komory jižní’ [Jób 9,9]. To jsou zásobárny ohně, jeskyně dýmu a vichřice a smršti. A stojí psáno: ‘Z komor přichází vichřice’ [Jób 37,9] a dále je psáno: ‘A jde ve smrštích jihu’ [Za 9,14]. [Dále je psáno:] ‘A ze severu chlad’ [Jób 37,9], to je severní vítr, který mrazí ledem celý svět. A rozměr těch zásobáren, komor a jeskyně je [tisíc] tisíců a devět set pětašedesát let [chůze]. Tam se otvírá Gehinom a tudy vstupují svévolníci. Obracejí se a hledí východním směrem, pozorují slávu spravedlivých, stydí se, trápí se a říkají: ‘Běda těm, co zhřešili a nezabývali se Tórou a [náboženskými] povinnostmi!’ A Andělé zkázy je ženou trním, dokud nedosáhnou hlubiny Gehinom, která je na severní straně. Vchod do Gehinom a osídlenou část jihu od sebe dělí sto čtyři let [chůze]. A když nešama vylétne ze svého těla, zachytí ji Andělé zkázy a okamžitě ji přehodí Andělům zuřivosti. A Andělé zuřivosti ji přehodí do Gehinom, neboť je psáno: ‘A duše tvých nepřátel bude přehozena do dlaně přehazovače’ [1S 25,29] a budou ji trápit v Gehinom.
Shledáváme tedy, že prostor světa [zaplňují] moře, poušť, osídlená část, zahrada Eden a Gehinom. A všechny čtyři jeho hranice obnášejí sedmkrát tisíc tisíců čtyři sta pětasedmdesát tisíc a pět set čtyři let chůze. A oběžná dráha slunce obnáší z východu na západ pět set let chůze a [slunce] odpočívá pouze patnáct hodin ročně. A luna obejde [dráhu] o jedenáct hodin chůze kratší a odpočívá pouze šest hodin. Délka světa je pět set let [chůze], jeho šířka je pět set let [chůze], jeho tloušťka je pět set let [chůze]. Je kulatý a obklopuje ho veliké moře zvané Oceán.
To veliké moře spočívá na ploutvích Leviatana. A Leviatan je ponořen do dolních vod a ve srovnání s nimi vypadá jako drobná rybka v moři.
Dolní vody spočívají na okraji vod Oceánu a ve srovnání s ním vypadají jako malý pramínek na okraji moře. Tak vypadají dolní vody ve srovnání s vodami Oceánu.
Vody Oceánu spočívají na okraji vod Stvoření. A vody Oceánu ve srovnání s nimi vypadají jako malý pramínek na okraji moře.
Vody Stvoření spočívají na okraji plačících [vod]. A plačící [vody] ve srovnání s nimi vypadají jako malý pramínek na okraji moře.
Plačící vody jsou zavěšeny a spočívají na dolní zemi.
Dolní země je roztažena nad vodami, neboť je psáno: ‘Roztahujícímu zemi nad vodami’ [Ž 136,7].
Vody spočívají na chašmalu.
Chašmal spočívá na ledových horách.
Ledové hory [spočívají] na zásobárnách sněhu.
Zásobárny sněhu [spočívají] na zásobárnách vody a ohně.
Zásobárny vody a ohně [spočívají] nad Propastí. A čemu se podobá velitel Propasti? Trojhlavému býkovi. A stojí mezi horní Propastí a dolní Propastí. Horní propasti říká: ‘Kapej svou vodou!’ A dolní propasti říká: ‘Vytryskni svými vodami!’ Neboť je psáno: ‘Propast na propast volá, atd.’ [Ž 42,8].
Propast spočívá na tohu. A tohu se podobá zelené čáře, obepíná celý svět jako vlákno a propojuje jednotlivé konce nebes. A odtamtud vychází temnota.
Tohu je na bohu. To jsou hladké kameny ponořené v Propasti a z nich vychází voda, neboť je psáno: ‘A natáhne nad ní čáru tohu a kameny bohu’ [Iz 34,11].
Bohu spočívá na [slaném] moři.
Moře spočívá na sladkých vodách.
Sladké vody [spočívají] na horách.
Hory [spočívají] na větru.
Vítr [spočívá] na křídlech vichřice.
Vichřice je zavěšená a přivázaná na okraji dolní země.
Dolní země [je zavěšená] na vichřici a vichřice je zavěšená a přivázaná na kupoli Adama.
[Kupole] Adama je zavěšená na vichřici a vichřice je zavěšená a přivázaná na kupoli Charava. [Kupole] Charava je zavěšená na vichřici a vichřice je zavěšená a přivázaná na kupoli Jabaša. [Kupole] Jabaša je zavěšená na vichřici a vichřice je zavěšená a přivázaná na kupoli Arka. [Kupole] Arka je zavěšená na vichřici a vichřice je zavěšená a přivázaná na kupoli Tevel. [Kupole] Tevel je zavěšená na vichřici a vichřice je zavěšená a přivázaná na kupoli Cheled.
A nejsou [umístěny] jedna nad druhou, nýbrž jako kupole uvnitř kupole. A kupole sedmi nebes jsou upevněny svými háky podobně jako vypuklina mísy klenoucí se nad povrchem stolu.
[Kupole] Cheled je obývanou částí světa. [Kupole] Cheled je zavěšená na vichřici a přivázaná na kupoli Vilon. [Kupole] Vilon je zavěšená na vichřici a přivázaná na kupoli Rakia. A [kupole] Rakia i její háky jsou připevněné na hácích [kupole] Tevel. [Kupole] Rakia je zavěšená na vichřici a přivázaná na kupoli Šechakim. A háky [kupole] Šechakim jsou připevněné na hácích [kupole] Arka. [Kupole] Šechakim je zavěšená na vichřici a přivázaná na kupoli Zevul. A háky [kupole] Zevul jsou připevněné na hácích [kupole] Jabaša. [Kupole] Zevul je zavěšená na vichřici a přivázaná na kupoli Maon. A háky [kupole] Maon jsou připevněné na hácích [kupole] Charava. [Kupole] Charava je zavěšená na vichřici a přivázaná na kupoli Machon. A háky [kupole] Machon jsou připevněné na hácích [kupole] Adama. [Kupole] Machon je zavěšená na vichřici a přivázaná na [kupoli] Aravot. A háky [kupole] Aravot jsou připevněné na hácích [kupole] dolní země.
[Kupole] Aravot je přivázaná na Paži Svatého, budiž požehnán, neboť je psáno: ‘A zezdola jsou paže Věčného’ [De 33,27]. Samuel řekl: “K čemu jsou tyto dvě Paže? Svou Pravicí nese ty Horní a Svou Levicí nese ty dolní. Proto stojí psáno: ‘A zezdola jsou paže Věčného’ [De 33,27].”
(Trůn slávy) Za dolní zemí se srážejí oheň a voda.
Za ohněm a vodou se srážejí chvění a otřesy.
Za zemětřesením a otřesy se srážejí blesky a hromy.
Za blesky a hromy se srážejí padající hvězdy a chvění.
Za padajícími hvězdami a chvěním je podoba [Svatých] zvířat, za podobou [Svatých] zvířat je vybíhání a navracení [viz Ez 1,14].
Za vybíháním a navracením je volání vřavy.
Za voláním vřavy je ‘hlas tichý, tenký’ [1K 19,12].
Za ‘hlasem tichým, tenkým’ volají: ‘Svatý! Svatý! Svatý!’
Za voláním ‘Svatý! Svatý! Svatý!’ volají: ‘Požehnána buď Sláva Pánova z Jeho místa!’ [Ez 3,12]
Za voláním ‘Požehnána buď Sláva Pánova z Jeho místa!’ volají: ‘Požehnána buď Sláva Pánova navždy a navěky!’ (...)
Nahoře nad dolní zemí je propast.
Nahoře nad propastí je tohu. Nahoře nad tohu je bohu. Nahoře nad bohu je moře. Nahoře nad mořem jsou sladké vody. Nahoře nad sladkými vodami je [země] Adama. A nad [zemí] Adama je velikost a chvála Svatého, budiž požehnán, Jeho síla a Jeho moc, neboť je psáno: ‘Neobávej se, Adamo, atd.’ [Jl 2,21]
Tolik o druhé propasti.
Nahoře nad propastí je tohu. Nahoře nad tohu je bohu. Nahoře nad bohu je temnota. Nahoře nad temnotou jsou vody. Nahoře nad vodami je [země] Charava. Nahoře nad [zemí] Charava jsou toky a všechna vodní jezera, neboť je psáno: ‘A dám toky Charavy’ [Ez 30,12].
Tolik o třetí propasti.
Nahoře nad [zemí] Charava je propast. Nahoře nad propastí je tohu, bohu a vody. Nahoře nad vodami je [země] Jabaša. A v [zemi] Jabaša jsou moře, řeky a všechny vodní nádrže, neboť je psáno: ‘Jeho je moře a On ho učinil!’ [Ž 95,5]
Tolik o čtvrté propasti.
Nahoře nad [zemí] Jabaša je propast. Nahoře nad propastí je tohu, bohu, temnota a vody. Nahoře nad vodami je [země] Arka. A v [zemi] Arka je dolní Šeol, Abadon, Bor šaon, Be’er šachat, Tit ha-javan, Ša’arej mavet a Ša’arej calmavet, jimiž jsou [hříšníci] odsouzeni [k sestupu] do Gehinom. Tam jsou odsouzeni svévolníci a těm jsou nadřazeni andělé zkázy. Tam jsou také zásobárny temnoty [a stojí psáno:] ‘A svévolníci v temnotě umlknou!’ [1S 2,9]
Nejvyšším oddělením Gehinom je Šeol. Je vysoký pět set let [chůze], dlouhý pět set let [chůze] a široký pět set let [chůze].
Druhé oddělení Abadon je dlouhé pět set let [chůze], široké pět set let [chůze] a vysoké pět set let [chůze].
Třetí oddělení je Bor šaon.
Čtvrté oddělení je Be’er šachat.
Páté oddělení je Tit ha-javan.
Šesté oddělení je Ša’arej mavet.
Sedmé oddělení je Ša’arej calmavet.
Rozměr každého z nich je jako rozměr těch předchozích, a tak shledáváme, že délka Gehinom je deset tisíc pět set let [chůze].
Oheň v Gehinom je o jednu šedesátinu silnější nežli v Ša’arej calmavet. Oheň v Ša’arej calmavet je o jednu šedesátinu horší nežli v Ša’arej mavet. A podobně platí u všech sousedních [oddělení], že to [spodní] je o jednu šedesátinu horší než to [horní].
Všechny tyto odplaty jsou v Gehinom [přichystány] pro popírače Pána; pro apikorsim; pro udavače; pro popírače Tóry; pro popírače zmrtvýchvstání; pro ty, co ‘pouštějí hrůzu v zemi živých’ [Ez 32,23], což jsou vůdci pokolení, kteří budí v obci přílišný strach, jenž není ve jménu Nebes; kteří vztahovali ruce po [nebeském] Příbytku, čímž zničili [pozemský] Chrám; a kteří hřešili a dali zhřešit i veřejnosti, jako například Jarobeám, syn Nebatův, a jeho společníci. [Takoví] sestoupí do Gehinom, to se za nimi uzavře a budou tam pykat po všechna pokolení, neboť je psáno: ‘A vyjdou a spatří mrtvoly mužů, provinilců vůči mně, atd.’ [Iz 66,24]
Tolik o učinění Gehinom a páté propasti.
Nahoře nad [zemí] Arka je propast, tohu, bohu, temnota a vody.
Nahoře nad vodami je [země] Tevel. Na [zemi] Tevel existují hory a pahorky, neboť je psáno: ‘Hory vlní se od Něj a pahorky tají’ [Na 1,5]. Jsou v ní potoky a říčky a všichni jejich obyvatelé. V [zemi] Tevel je 365 druhů tvorů: někteří z nich jsou lidé, jejichž hlava připomíná býka i jejich tělo připomíná býka, ale hovoří jako lidé. Jiní z nich mají dvě hlavy, čtyři uši, čtyři oči, dva nosy, dvoje ústa, čtyři ruce, čtyři nohy a jeden trup. Vsedě se podobají dvěma lidem, ale při chůzi se podobají jedinému člověku. Když jedí a pijí, [jejich části těla] se vzájemně hádají a říkají: ‘Ty jíš více než já!’ [nebo]: ‘Ty piješ více než já!’ Možná si řekneš, že jsou to svévolníci. Bože, chraň! Spíše to jsou spravedliví! A na [zemi] Tevel nechá Svatý, budiž požehnán, jednou povstat a obživnout jejich lidské mrtvoly, které si počínaly jako ‘usídlenci v prachu’ [Iz 26,19]. Oživí je, postaví je na nohy a seznámí je s těmi zázraky, velikými skutky a divy, aby chválili Svatého, budiž požehnán, jenž oživuje mrtvé. Potom se posadí a rozdělí jim dobrou odměnu, dobrý podíl a dědictví z Trůnu slávy, neboť je psáno: ‘A Trůn slávy dá jim zdědit! Vždyť Pánovy jsou pilíře země a vložil na ně Tevel!’ [1S 2,8]
Tolik o šesté propasti.
Nahoře nad [zemí] Tevel je propast.
Nahoře nad propastí je tohu, bohu, temnota, moře a vody.
Nahoře nad vodami je [země] Cheled. Na [zemi] Cheled existují lidé, zvířata, polní zvěř, nebeské ptactvo, moře, řeky, mořské ryby a všelijaké druhy plazivců a hemživců. Je tam Izrael, Tóra, [náboženské] povinnosti, dobročinnost, spravedliví, obava z Pána, sedmdesát [světských] národů a v nich svévolníci i spravedliví a přímí. Dále pouště, hory, pahorky, pole, vinice, zahrady, sady a lesy. To vše je obýváno, neboť je psáno: ‘Naslouchejte, všichni usedlíci Cheled!’ [Ž 49,2]
Tolik o sedmé propasti a o rozměrech spodních věcí.