1. - 10. kapitola
I chodil Henoch s Bohem a nebylo ho, neboť Bůh ho vzal [Gn 5,24].
1. R. Jišma’el pravil:1) „Když jsem vystoupil na výšinu, abych spatřil ve své vizi merkavu, vešel jsem do šesti paláců, [uspořádaných jako] komnata uvnitř komnaty. Jakmile jsem narazil na vchod do sedmého paláce, stanul jsem v modlitbě před Svatým, budiž požehnán, pozvedl jsem oči vzhůru a řekl jsem: ,Pane světa! [Stojím] před Tebou s prosbou, abys na mne v této chvíli nechal působit zásluhu Árona, syna Amramova – milujícího mír a usilujícího o mír, jenž přijal korunu kněžství zpřed Tvé slávy na hoře Sinaj – , aby se mne nezmocnil kníže Kacpi’el a andělé, kteří jsou s ním, a nevyhnali mne z nebes.‘ [Svatý, budiž požehnán] pro mne2) ihned ustanovil anděla Metatrona, svého služebníka a knížete [Boží] Tváře,3) jenž vzlétl na svých perutích a s velikou radostí vyšel oproti mně, aby mne vysvobodil z jejich rukou, uchopil mne svou rukou4) před jejich očima a řekl mi: ,Vejdi v míru [2S 19,25], neboť u vznešeného a povzneseného Krále jsi nalezl zalíbení, abys mohl spatřit podobu merkavy.‘
1) Celý text čteme podle rkp. M40 s doplňky z V228 aj., vydaných v Schäferově Synopsi (viz úvod k Hejchalot) a číslování kapitol odpovídá číslování tamtéž.
2) Původně „pro něj“, „mu“: tyto varianty se vyskytují mnohokrát, jak text střídal první a třetí osobu (navíc i vypravěč mohl o sobě mluvit ve třetí osobě, jak někdy bývalo zvykem).
3) Mnohdy překládáno jako „Boží přítomnosti“.
4) Nebo: „vzal mne na svou ruku“.
2. Tehdy jsem vstoupil do sedmého1) paláce; [Metatron] mne vedl k vidění2) Šechiny a uvedl mne před trůn Slávy, abych spatřil merkavu. Jakmile mne uviděla knížata merkavy a plamenní serafové, upřeli na mne zraky. Vyděsil jsem se a zhrozil, a před zářivou podobou jejich očí a jasným zjevem jejich tváře jsem upadl ze stoje do mrákoty, až je Svatý, budiž požehnán, pokáral a řekl jim: ,Služebníci moji! Cherubové a ofanové!3) Zahalte své oči před Jišma‘elem, mým přítelem, mým oblíbeným, mou slávou,4) aby se neděsil a nehrozil.‘ Vzápětí přišel Metatron,5) kníže Tváře, povzbudil mi duši a zvedl mne na nohy, nicméně jsem ještě neměl sílu, abych před trůnem Slávy Krále této Slávy – nejmocnějšího ze všech králů a nejzářivějšího ze všech hodnostářů – pronesl píseň,6) dokud neuplynula hodina. Po hodině mi Svatý, budiž požehnán, otevřel brány Šechiny, brány moudrosti, brány míru, brány síly, brány moci, brány řeči, brány písně, brány keduše7) a brány nápěvu.8) Osvítil mi oči a srdce, když jsem [pak] vyjádřil chvalozpěv, chválu, jásot, dík, zpívání, velebení, poctu, chválení a sílu. A jakmile jsem otevřel ústa a před Trůnem jsem zapěl chválu, svaté chajot zpod Trůnu Krále slávy i nad Trůnem po mně odpovídaly slovy: Svatý, Svatý, Svatý a Požehnaná budiž Sláva Hospodinova z Jeho místa [Iz 6,3; Ez 3,12].“
1) Původně „čtvrtého“, čtu v duchu kontextu podle rkp. V228.
2) V228 a jiné rkp.: „k táboru“.
3) Výčet andělů v jiných rkp. je delší (serafové, cherubové, ofanové i chajot).
4) Oslovení ve V228 zní: „mým synem, milovaným a oblíbeným“.
5) V rkp. z genizy (G12) je zde ještě 8 tajných jmen.
6) Tj. modlitbu obecně, nebo speciálně „žalm“.
7) Tj. způsob, jak pochopit a zpívat trojí kadoš (nebo obecně: „brány svatosti“?).
8) Ša‘arej ne‘ima, snad způsob, jak intonovat posvátné verše (nebo obecně: „brány hudby“ či „melodie“).
3. R. Jišma‘el pravil: „V té chvíli přicházeli mládenci1) merkavy, plamenní ofanové a ofanové stravujícího ohně a ptali se:2) ,Z jakého lidu a z jakého kmene je tento? Jakou má povahu?‘ Metatron jim odpověděl slovy: ,Z lidu Izraele, jejž si Svatý, budiž požehnán, vybral, aby mu byl lidem; z kmene Lévi, jenž vyvyšuje Jeho jméno, a ze semene Áronova, kterého si Svatý, budiž požehnán, vybral, aby mu sloužil, a jehož samotný Svatý, budiž požehnán, ovinul korunou kněžství na Sinaji.‘ Ihned otevřeli [svá ústa] a pravili: ,Zajisté je hoden spatřit merkavu, neboť je psáno: Blaze lidu, jemuž se tak děje‘ [Ž 144,15].
1) Tj. služebníci. V228 má „orlové merkavy“.
2) V228 má zde: „Ptali se Metatrona slovy: ,Mládenče, proč jsi dovolil, aby přišel tento zrozenec z ženy a patřil na merkavu?‘“
4. Tehdy jsem se zeptal anděla Metatrona, knížete Tváře: ,Jaké je tvé jméno?‘ Řekl mi: ,Mám sedmdesát jmen, což odpovídá sedmdesáti jazykům světa, a všechna jsou [založena] na jménu Krále králů. Nicméně můj Král mne nazývá Mládencem.‘“
5. R. Jišma‘el pravil: „Řekl jsem Metatronovi: ,Proč [se jmenuješ] podle jména svého Pána a podle sedmdesáti jmen, a jsi největším z knížat, nejvyvýšenějším ze všech králů,1) nejoblíbenějším že všech služebníků, nejváženějším ze všech [andělských] zástupů a nejvýznamnějším ze všech mocných, ve [své] královské moci, velikosti a slávě? A proč tě ve výšinách nebes nazývají [právě] Mládencem?‘
Odpověděl mi slovy: ,Protože jsem Henoch, syn Járedův. Když [lidé z] pokolení Potopy zhřešili a pravili Bohu: Odejdi od nás, poznání Tvých cest nemáme v oblibě [Jób 21,14], Svatý budiž požehnán, mne zprostřed nich zachránil, abych se stal ve výšinách nebes [svědkem]2) proti nim a pro všechny přicházející na svět,3) aby neřekli: Milosrdný je krutý! Cožpak zhřešili všichni ti obyvatelé? A pokud tomu tak bylo, [zhřešili snad] i jejich ženy, synové a dcery, jejich koně, oslové, nabyté majetky i všichni ptáci, kteří byli na světě, že je Svatý, budiž požehnán spolu s nimi zahubil ve dnech pokolení Potopy? Cožpak zhřešil také dobytek, [divoká zvířata a ptáci],4) že zahynuli kvůli nim?
Proto mi Svatý, budiž požehnán, za jejich života a před jejich zraky umožnil vystoupit do nebeských výšin, abych se stal proti nim svědkem pro příští svět, a připojil mne na výšině jakožto knížete a vládce mezi služebné anděly.
1) V228: „andělů“.
2) Viz formulaci níže.
3) Tj. ty, co se zde narodili.
4) Doplněno podle V228.
6. Aza, Uza a Aza’el1) se stali žalobci proti mně mezi služebnými anděly z nebeských výšin a před Svatým, budiž požehnán, pravili: Pane světa! Nemluvili snad první [andělé] dobře, [když říkali:] Netvoř člověka? Svatý, budiž požehnán, jim však odpověděl: Já jsem [ho] učinil a já [ho] zvednu, ponesu [ho] a zachráním [Iz 46,4]. A když mne uviděli, pravili před Ním: Pane světa, budiž požehnán! Jaká je povaha toho, jenž vystoupil na výšinu výšin zprostřed těch, co byli zahubeni ve dnech Potopy?2)
Svatý, budiž požehnán, jim odpověděl: ,Jaká je vaše povaha, že vstupujete do mého rozhodnutí, na jehož základě jsem si ho oblíbil více než vás všechny [dohromady], takže se stal knížetem a vládcem nad vámi na výšinách nebes? Tu všichni vstali, vyšli mi vstříc, poklonili se mi a řekli mi: Blaze tobě a tvým rodičům,3) že se v nich zalíbilo Tvému Pánu! A protože jsem mezi nimi malý a mládenec uprostřed nich, co se týče let, měsíců a dnů, nazval mne Mládencem.‘“
1) Variantu Ejza zde uvedenou čtu jako Aza na základě textu níže a je také v jiných verzích běžnější; nositelé těchto jmen jsou ve V228 uvedeni jako „tři ze služebných andělů“.
2) Tj. ve smyslu: „Není snad stejný jako oni?“ V228 má: ,Cožpak není potomkem těch, kteří zahynuli ve dnech Potopy? Jakou má povahu, [že je] v nebi?“
3) Namísto „tvé důstojnosti“ zde čtu text podle V228.
7. R. Jišma‘el pravil: „Metatron, kníže Tváře, mi řekl: ,Ode dne, [co] Svatý, budiž požehnán, [vyhnal] prvního člověka ze Zahrady Eden, spočívala Šechina na cherubovi pod Stromem života, a služební andělé poskakovali, přicházeli a sestupovali po skupinách z nebes, aby se vznášeli po celém světě.1) První člověk a jeho pokolení seděli u vchodu [do Zahrady Eden], aby patřili na podobu tvářnosti jasu Šechiny, neboť jas Šechiny sahal od jednoho konce světa na druhý, 65 000krát [jasnější než sluneční]2) kotouč. A na žádném [z těch], kdo spatřil jas této Šechiny,3) nespočinuly mouchy ani komáry, nebyl nemocný a žádní škodliví duchové mu [neškodili];4) dokonce je neovládali ani andělé. Svatý, budiž požehnán, chodil a procházel ze Zahrady do Edenu a z Edenu do Zahrady, a ze Zahrady do nebe a z nebe do Zahrady Eden, a všichni patřili na jasnou podobu Jeho Šechiny a neutrpěli [při tom] újmu,
1) V228 má: „Aby činili Jeho vůli po celém světě.“
2) Doplněno podle V228.
3) V228 aj. rkp.: „Nikdo, kdo používal jas této Šechiny“.
4) Doplněno podle V228.
8. dokud nepřišli synové pokolení Enóše, kteří procházeli z jednoho konce světa na druhý a každý přinášel stříbro, zlato, drahokamy a perly [na hromady velké jako] hory a pahorky, a vyráběli z nich modly na [všech čtyřech stranách]1) světa o rozměru tisíc parasang. Snášejíce dolů Slunce, Lunu, hvězdy a planety, stavěl[i] je před ně napravo i nalevo, aby jim sloužili2) způsobem, jakým sloužívají Svatému, budiž požehnán, jak se praví: Veškerý nebeský zástup stojí u něj po jeho pravé a levé straně [1 Kr 22,19].‘
,Jak to, že měli sílu k tomu, aby je snesli dolů a používali je?‘ [zeptal jsem se Metatrona].
,Spíše to byl Aza, Uza3) a Azael, kteří je naučili kouzlům, takže je byli schopni snést dolů a používat. Kdyby tomu tak nebylo, nebyli by je schopni dolů snést. Tehdy se služební andělé srotili před Svatým, budiž požehnán, jako žalobci4) a pravili před Ním: Pane světa! Co [vidíš] na lidech? Co to je, že pamatuješ na člověka?5) Není psáno: Co je člověk (adam), nýbrž Co je člověk (enoš) [Ž 8,5], [tj. Enóš,] který je hlavou modlářů? Proč jsi opustil nejvyšší nebesa nebes, sídlo Své slávy, i vznešený a povznesený trůn, jenž je na výsosti Aravot, a přišel jsi a chodíš k lidem, kteří slouží modlám? [Vždyť] Tě nyní staví na roveň modlám! Ty jsi na zemi, i modly jsou na zemi – co Ti prospívá mezi obyvateli země a modloslužebníky?
Svatý, budiž požehnán, [proto] stáhl Šechinu ze země, z jejich středu. Tehdy přišli služební andělé – oddíly Zástupů a vojska Aravot, tisíc táborů a myriády Zástupů – , zvedli trumpety, vzali do rukou polnice a na nebeských výsostech obklopili Šechinu písněmi a zpěvy, neboť se praví: Vystoupil Bůh za troubení, Hospodin za zvuku polnice [Ž 47,6].‘“6)
1) Doplněno podle V228.
2) Čtu la-hem místo ba-hem („jimi“, „s nimi“), tj. těm modlám.
3) Zde psáno Uzaj.
4) Namísto „povolali žalobce“ zde překládám podle V228.
5) Parafráze Ž 8,5.
6) V rkp. O1572 pak následuje úryvek z Berešit raba 25,1, který jsme uvedli zde.
9. R. Jišma‘el pravil: „Anděl Metatron, kníže Tváře, mi řekl: ,Když mne chtěl [Svatý, budiž požehnán], pozvednout na výšinu, poslal mi nejprve Anafi’ela, vytrhl mne zprostřed nich před jejich očima a vedl mne1) ve veliké slávě na ohnivém vozu a ohnivých koních, se služebníky Slávy, a dal mi vystoupit se Šechinou na výšinu nebes. A jakmile jsem dorazil na výšinu nebes, svaté chajot, ofanové, serafové, cherubové a galgalové2) merkavy a služebníci stravujícího ohně ucítili3) mého ducha4) z dálky 65 000 myriád a 300 parasang5) a řekl[i]: Co je to za pach zrozence z ženy a chuť bílé kapky, že vystupuje na výšinu nebes, aby sloužila mezi tesanými plameny?
Svatý, budiž požehnán, jim odpověděl slovy: Mí služebníci, mé Zástupy! Cherubové a serafové! Nepohoršujte se v srdci touto věcí! Neboť všichni lidé popřeli mne i mé veliké království, šli a sloužili modlám. [A tak] jsem vytrhl svou Šechinu z jejich středu a povznesl jsem ji na výšinu. [Však] tento, jehož jsem vzal zprostřed nich, byl vyvolen ze všech a vyváží všechny vírou, spravedlností a vynikajícím jednáním. Tento, jehož jsem si vzal, je mi odměnou v mém světě pod nebesy.‘“
1) V rkp. V228: „dovolil mi jezdit“.
2) Galgalim, stejně jako ofanim, jsou andělské řády představující „Sféry“ a „Kola“ merkavy.
3) Dosl. „zavětřili“.
4) Některé další rkp. mají namísto toho „můj pach“.
5) Ve V228 a j. rkp.: „365 000 myriád“, což je pro henochovskou tradici asi příznačnější.
10. R. Jišma‘el pravil: „Anděl Metatron, kníže Tváře, mi řekl: ,Když mne [Svatý, budiž požehnán,] vzal od synů pokolení Potopy, pozvedl mne na perutích ducha Šechiny do nejvyššího nebe a dal mi vstoupit dovnitř velkých paláců, které jsou na výšině nebe Aravot, kde je trůn Slávy, Šechina a merkava hněvivých oddílů, zuřivých vojsk a nesčetných ohnivých [bytostí], cherubů z pochodní, řeřavých ofanů, plamenných služebníků, chašmalů z blýskavic a blýskajících serafů. [Sem] mne postavil, abych každodenně sloužil u trůnu Slávy.‘“