Třetí (nebo hebrejská) kniha Henochova

Rukopisů obsahujících tento text se zachovalo přes třicet (nejznámější a nejucelenější jsou: vatikánský V228, dva mnichovské M40, M22, a newyorský N8128 z JTS). Jeho větší části byly v židovské tradici od raného středověku známy pod názvem Sefer hejchalot („Kniha Paláců“), Pirkej hejchalot al šemot de-Metatron („Kapitoly z [Knihy] Paláců o Metatronových jménech“) nebo Hilchot Metatron („Tradice o Metatronovi“). Čerpali z něj mystikové z řad aškenázských chasidů (především El‘azar z Wormsu) i o něco pozdější kabalisté (Moše z Leonu a Menachem Recanati).

Text je psán převážně hebrejsky, s krátkým aramejským úryvkem o andělech, který odpovídá hebrejskému úryvku v Seder raba di-vrešit (§25 = §773 Synopse) – viz zdejší kap. 40. Datování v sekundární literatuře – podobně jako u celého hejchalotického korpu – hodně kolísá (od nejstaršího Odebergova, cca 2. pol. 3. století, po velmi pozdní Milikovo, 9.–10. století); záleží na tom, kterou tradiční linii uvnitř spisu sledujeme (gnostickou, angelologickou, mystiku merkavy jako takovou, henochovské téma či apokalyptiku). Za místo redakce byla považována jak babylónská, tak italsko-byzantská oblast.

Obsahem je vyprávění rabiho Jišma‘ela, který jako prototyp mystika merkavy vystupuje nebesy za pomoci nejvyššího anděla Metatrona, jenž je zde knížetem Tváře a knížetem Tóry. Popisuje mu svou lidskou, henochovskou minulost i velkolepou proměnu a intronizaci v nebesích, prozrazuje svá a Boží jména. Líčí také vstup známé čtveřice rabínů do pardes a Acherův příběh, který se dotkl přímo jeho osoby (viz bChagiga 14b aj.). Poučuje Jišma‘ela o andělských hierarchiích, modlitbě a nebeské liturgii, o cestě duše (duších patriarchů, světců, hříšníků), Božím soudu a dalších eschatologických tématech.

Vydání a překlady

Texty 3. Henochovy byly vydávány tiskem jako součást různých edic a jejich reprintů (ed. M. Graf, Wilhermsdorf, 1678; ed. A. Jellinek, Bejt ha-midraš III, Lvov 1850; ed. Š. Musajoff, Merkava šelema, Jeruzalém 1921). První pokus o kritické vydání a anglický překlad uskutečnil Hugo Odeberg (3 Enoch or The Hebrew Book of Enoch, Cambridge 1928), který byl zejména Scholemem kritizován pro nevhodný výběr zdrojového rukopisu (Oxford Opp. 556), druhým překladatelem pak byl Philip Alexander na základě V228 i Opp. 556 (3 /Hebrew Apocalypse/ of Henoch, in: Charlesworth, J. (ed.), The Old Testament Pseudepigrapha I, London 1983). Německý překlad z Odebergova vydání pořídil Helmut Hoffman (Das sogenannte hebräische Henochbuch, Bonn 1984). Vydavatel kritické synoptické edice Hejchalot z r. 1981 Peter Schäfer ho přeložil do němčiny převážně z rkp. V228 s doplňky z O1572, 1531 a 1748, N8128, M40, M22, N8128 a G12 atd. (příslušnou literaturu viz níže). Francouzský překlad na základě V228 pochází od Charlese Mopsika (Le Livre Hebreu d'Henoch ou Livre des palais, Lagrasse 1989). Polským překladatelem 3. Henochovy je Mariusz Prokopowicz (Księga Henocha hebrajska, in: Rubinkiewicz, R. ed., Apokryfy Starego Testamentu, Warszawa 1999). 

Český překlad M. Schwingerové sleduje text rkp. M40, s doplňky z V228 a M22, vydaných v Synopsi (§§ 1-72/80, s. 4-38).

Základní literatura

Orlov, Andrei A., The Enoch-Metatron Tradition. Tübingen: Mohr (Siebeck) 2005.

Schäfer, P.: Synopse zur Hekhalot Literatur. Tübingen: Mohr (Siebeck) 1981.

Schäfer, P.: Übersetzung der Hekhalot Literatur, Bd. I. Tübingen: Mohr (Siebeck) 1995.

Scholem, G.: Major Trends in Jewish Mysticism, New York: Schocken Books 1995.