II. kapitola - výklad veršů Ex 3,1 - 3,5 (3,7)

1. A Mojžíš byl [vidoucí (ro’e)][1] (Ex 3,1). Je rovněž psáno: Dal poznat Mojžíšovi své cesty, synům Izraele své skutky (Ž 103,7). Míry a skutky [človeka] z masa a kostí jsou pokřivené, jak se praví: A vložil na ni skutky slov (Dt 22,24);[2] avšak míry a skutky Svatého, budiž požehnán, jsou milosrdné, jak se praví: Milosrdný a milostivý je Hospodin (Ž 103,8) – a tyto [své] míry[3] dal poznat Mojžíšovi ve chvíli, kdy Mu řekl: Prosím, dej mi poznat Tvé cesty (Ex 33,13). Svatý, budiž požehnán, mu řekl: A omilostím toho, koho omilostím, [budu milosrdný] (tamtéž, v. 19); musíš tedy říci, že Hospodin je milosrdný a milostivý.

Dal poznat Mojžíšovi své cesty (Ž 103,7), tj. obeznámil Mojžíše s cestou konce,[4] neboť se praví: A Mojžíš byl přítel (re‘e) [5] (Ex 3,1). [Dal poznat...] synům Izraele své skutky (Ž 103,7), tj. své skutky, které učinil v Egyptě, aby Izraelité vyprávěli o skutcích, které Svatý, budiž požehnán, učinil Egypťanům, jak je psáno: Abys vyprávěl do uší svému synovi (Ex 10,2). [A píše se také:] Milosrdný [... je Hospodin] (Ž 103,8), neboť se ukázal jako milosrdný vůči Izraelitům, jichž se nedotkly [egyptské] rány; a milostivý [je Hospodin] (tamtéž), protože dal milost lidu před očima Egypťanů, [jak se praví:] Dlouho shovívavý (Ž 103,9), tj. pozdržel [svůj] hněv vůči nim, přiklonil se spíše k milosrdenství, přihlédl k dobru a nikoli ke zlu, které [Izraelité] měli v budoucnu učinit.

 

2. A Mojžíš byl pastýřem (Ex 3,1). Je psáno: A Hospodin je ve svém svatém paláci (Ab 2,20). R. Šemu’el bar Nachman řekl: „Dokud Chrám nebyl zničen, Šechina prodlévala v něm, jak se praví: Hospodin je ve svém svatém paláci (Ž 11,4). Ale od zničení Chrámu byla Šechina vzata do nebes, jak se praví: Hospodin v nebesích upevnil svůj trůn (tamtéž).“ Rabi El‘azar říká: „Šechina neustoupila zprostřed Paláce, neboť se praví: A budou moje oči a srdce tam [navždy] (2 Pa 7,16). A [Písmo] říká také: Svým hlasem k Hospodinu volám a odpoví mi z hory své svatosti, sela (Ž 3,5). Přestože byl [Chrám] zničen, hle, On je v jeho svatosti. Pojď a viz, co říká Kýros: On je tím Bohem, jenž je v Jeruzalémě (Ezd 1,3), [čímž] jim sdělil: ,Ačkoli je [Chrám] zničen, Bůh odtamtud neustoupil.‘“

Rabi Acha řekl: „Šechina nikdy neustoupila od západní zdi, neboť se praví: Hle, ten stojí za naší zdí, [pohlíží z oken, dívá se z mřížoví] (Pís 2,9), a psáno jest: Jeho oči hledí, jeho víčka zkoumají syny člověka (Ž 11,4).“ R. Jan’aj řekl: „Přestože je Jeho Šechina v nebesích, Jeho oči hledí, Jeho víčka zkoumají syny člověka (tamtéž).“ Podobá se to králi, který měl sad a v něm postavil vysokou věž. A ten král přikázal, aby do sadu poslali dělníky, kteří se budou zabývat prací v něm. Král řekl: „Každý, kdo se při práci v něm ukáže jako svědomitý, dostane dokonalou odměnu, ale každý, kdo ji bude zanedbávat, bude vsazen do vězení.“ Ten král, to je Král králů, a ten sad, to je svět, do nějž Svatý, budiž požehnán, vsadil Izraelity, aby zachovávali Tóru, a učinil s nimi dohodu, řka: „Kdo bude zachovávat Tóru, hle, má před sebou Zahradu Eden, ale ten, kdo ji zachovávat nebude – hle, Gehinom.“

Přestože se zdá, jako by Svatý, budiž požehnán, svou Šechinu z Chrámu stáhl, Jeho oči hledí, Jeho víčka zkoušejí (jivchanu) syny člověka (Ž 11,4). A koho zkoušejí? Spravedlivého, neboť se praví: Hospodin spravedlivého zkouší (tamtéž, v. 5). A u čeho jej zkouší? U pasení ovcí. U ovcí prověřoval Davida a shledal jej výborným pastýřem, jak se praví: A vzal ho z hrazení ovcí (mi-michle’ot con) (Ž 78,70). Co znamená: z hrazení ovcí? [Slovo hrazení vyjadřuje podobnou věc] jako [slovo zadržet ve verši] A déšť byl zadržen (ve-jikale ha-gešem) (Gn 8,2): [David] totiž zadržoval velké [ovce] před malými a vyváděl na pastvu ty malé, aby spásaly jemnou trávu, a poté vyvedl ty staré, aby spásly trávu průměrné [kvality], a až naposled vyvedl vybrané, aby pojídaly trávu tvrdou. Svatý, budiž požehnán, řekl: „Ten, kdo umí pást ovce podle své [nejlepší] schopnosti, ať přijde a pase můj lid,“ jak je psáno: Z posledku bahnic ho přivedl, aby pásl v Jákobovi Jeho lid (Ž 78,71).

A ani Mojžíše Svatý, budiž požehnán, nezkoušel jinak než u ovcí. Naši rabíni řekli: „Když byl náš učitel Mojžíš – mír s ním – pastýřem Jitrových ovcí na poušti, uteklo od něj kůzle a on běžel za ním, dokud nenarazil na stinné místo. Jakmile narazil na stinné místo, naskytlo se mu jezírko, kde se kůzle zastavilo, aby se napilo. Když se k němu Mojžíš dostal, řekl: ,Nevěděl jsem, že jsi uteklo kvůli žízni; ale [nyní]  jsi unavené.‘ Vzal jej na rameno a šel [zpátky]. Svatý, budiž požehnán, pravil: ,Máš [v sobě dostatek] milosrdenství, abys mohl vést ovce  [člověka] z masa a kostí; a tak – při tvém životě – budeš pást [i] mé ovce, Izraelity.‘“

Nuže takový je smysl verše: A Mojžíš byl pastýřem (Ex 3,1).  

 

3. Jiný výklad: A Mojžíš byl pastýřem (Ex 3,1). Je rovněž psáno: Veškerá řeč Boží je vytříbená (Př 30,5), [tj] Svatý, budiž požehnán, nesvěří člověku velký [úkol], dokud ho nevyzkouší u malé věci; poté ho vyvýší k té velké. Hle, máme dva velikány světa, které Svatý, budiž požehnán, zkoušel v malé věci, a když byli shledáni věrnými, povýšil je k velké. Davida zkoušel u ovcí, které hnal nejinam, leč do pouště, aby je vzdálil loupení.[6] Také Eliáb říká Davidovi: Komu jsi nechal hrstku těch ovcí v poušti? (I S 17,28) To nás učí, že David dodržoval mišnu, podle níž se v Zemi Izraele nemá chovat drobný dobytek.[7] Svatý, budiž požehnán, mu řekl: „Byl jsi shledán věrným u ovcí – jdi a pas mé ovce,“ jak se praví: Zpoza bahnic ho přivedl (Ž 78,71). A takto mluví [Písmo] i o Mojžíšovi, jenž vedl ovce za poušť (Ex 3,1), aby je odvedl od loupení. A Svatý, budiž požehnán, ho vzal, aby pásl Izrael, neboť se praví: Vodil jsi svůj lid jako ovce rukou Mojžíše a Árona (Ž 77,21).

 

4. Jiný výklad: A Mojžíš byl (haja) (Ex 3,1). Každý, o kom je [v Tóře] psáno byl,[8] byl k tomu ustanoven [již předem]. [Tak se píše:] Hle, člověk byl [jako jeden z nás, k poznání dobra a zla] (Gn 3,22); tj. [již předem] bylo ustanoveno, aby smrt přišla do světa, neboť se praví: A [země byla tohu, bohu a] temnota [byla] nad tváří propasti (tamtéž 1,2) – to je smrt, která zatemňuje tvář lidí. [Rovněž je psáno:] A had byl prohnaný[9] (tamtéž 3,1) – byl [již předem] ustanoven k trestům. O Noemovi je psáno: Byl bezúhonný (tamtéž 6,9) – tj. ustanoven k vykoupení. O Josefovi je psáno: A Josef byl [v Egyptě] (Ex 1,5) – ustanoven k živení. O Mordechajovi je psáno: Mužem židovským byl (Est 2,5) – ustanoven k záchraně [Židů]. A Mojžíš [byl ustanoven] k vykoupení [Božího lidu] – [všichni] byli od počátku [svého] stvoření k něčemu ustanoveni.

A vedl ovce za poušť (achar ha-midbar) (Ex 3,1). Rabi Jehošu‘a řekl: „Proč hnal [stádo] do pouště? Protože [předem] viděl, že Izraelitům bude dáno vystoupit z pouště, jak se praví: Kdo je ta vystupující z pouště? (Pís 3,6) – neboť z pouště měli manu, křepelky, studnu, Příbytek, Šechinu, kněžštví, království i oblaky Slávy.“

Jiný výklad: A vedl ovce následkem promluvy (achar ha-midbar)[10] (Ex 3,1).] Svatý, budiž požehnán, řekl Mojžíšovi: „Jednou dáš vystoupit Izraeli z Egypta.“ Čí zásluhou [se to stalo]? [Zásluhou] toho, kdo s Ním mluvil mezi [obětovanými] kusy, což byl Abraham. A slovo midbar [zde] nemá jiný význam než [význam] mluvení (dibur), jak se praví: A tvé promlouvání (midbarejch) je příjemné (Pís 4,3).

Rabi Levi řekl: „Toto ti bude znamením: Do pouště je zavedeš a z pouště je jednou v příštím věku přivedeš zpět, jak se praví: Protož hle, já ji přilákám, přiměji ji jít na poušť [a budu mluvit k jejímu srdci] (Oz 2,16).“ 

Jiný výklad: A vedl ovce za poušť (Ex 3,1).] Proč hnal [stádo] do pouště? Protože [předem] spatřil, že v budoucnu [s Izraelity] zpustoší velkoměsta národů světa, jak je psáno: Hle, konec pohanů – poušť, sucho a pustina (Jr 50,12).

Jiný výklad: A vedl ovce za poušť (Ex 3,1). [Svatý, budiž požehnán,] mu zvěstoval, že Izraelité nazývaní ovce zahynou v poušti. A taktéž v době, kdy se Mojžíš  staral o potřeby Izraele, Svatý, budiž požehnán, mu řekl: „Oznam mi, ty, jehož miluje má duše (Pís 1,7), kolik šestinedělek je mezi nimi, kolik těhotných, kolik chův jsi přichystal pro kojence, kolik jsi přichystal pro těhotné?“ Svatý, budiž požehnán, mu [rovněž] odvětil: „Pokud nevíš (Pís 1,8), tj. pokud ses to [ještě] nedozvěděl, nakonec poznáš: Následuj stopy ovcí (tamtéž), to znamená ovcí a kůzlat, které paseš (tj. otcové zemřou v poušti a synové vstoupí [do Země Izraele]), ale ty budeš pást syny jen u příbytků pastýřů (tamtéž), v zemi Sichon, neboť odtamtud nepostoupíš dál.“

A přišel k hoře Boží, na Choréb (Ex 3,1). Tato hora má pět jmen:[11] Hora Boží, hora Bášan, hora Givnunim, hora Choréb, hora Sinaj. „Hora Boží“, protože tam Izraelité přijali božství (elohut) Svatého, budiž požehnán;[12] „hora Bášan“,[13] protože vše, co člověk jí svými zuby (be-šinav), existuje zásluhou Tóry, jež byla dána na [této] hoře, jak [také Tóra] praví: Budete-li postupovat podle mých zákonů, dám vám deště v jejich době (Lv 26,3n). „Hora givnunim“,[14] protože je čistá jako sýr (gavina), očištěná ode vší vady. „Hora Choréb“ (har chorev), protože z ní dostali [členové] sanhedrinu svolení popravovat mečem (cherev). Ale r. Šemu’el bar Nachman pravil: „[Jmenuje se Chorev („Zpustošení“)], protože odtamtud dostanou modloslužebníci rozsudek, který jim náleží, neboť se praví: A pohané budou pustošením zpustošeni (Iz 60,12), tj. budou zpustošeni z Chorébu. „Hora Sinaj“, neboť odtamtud sestoupila nenávist (sina) na služebníky hvězd.

 

5. A zjevil se mu anděl Hospodinův (Ex 3,1). Je psáno: Já jsem spal, ale mé srdce bdělo (Pís 5,2), tj. [přestože] jsem usnul před přikázáními, mé srdce je bdělé pro jejich konání.[15] Má dokonalá (tamati) (tamtéž) – [to byl Izrael] na Sinaji, neboť na Sinaji se můj lid stal dokonalým. [Izraelité] totiž řekli: Vše, co mluvil Hospodin, učiníme a vyslechneme (Ex 24,7).

Rabi Jan’aj řekl: „[Svatý, budiž požehnán, říká Izraeli: Má blíženka (te’omati) (Pís 5,2)] – jako dvojčata (te’omim), když jedno bolí hlava, jeho druh to také cítí, tak pravil Svatý, budiž požehnán: Jako bych byl Já spolu s ním v soužení (Ž 91,15).“[16]

Jiný výklad: Co znamená Já jsem s ním v soužení (tamtéž)? Když mají soužení, nevolají k jinému než ke Svatému, budiž požehnán, podobně jako v Egyptě: Vystoupilo jejich volání k Bohu (Ex 2,23), u Moře: A křičeli synové Izraele k Hospodinu (Ex 14,10), a takto na mnoha [místech], jak [Písmo] praví: Každým jejich soužením je sužován [a anděl Jeho tváře je zachraňuje] (Iz 63,9). Svatý, budiž požehnán, řekl Mojžíšovi: „Ty necítíš, že jsem v nouzi, když jsou v nouzi Izraelité? Hle, podle místa, z něhož s Tebou mluvím – zprostřed trnů –, se pozná, že se Já jakoby účastním jejich nouze.“

A zjevil se anděl Hospodinův (Ex 3,2). Rabi Jochanan řekl: „To je Michael.“ Rabi Chanina řekl: „To je Gabriel.“ Rabi Josi Dlouhý [řekl]: „Všude, kde ho spatřili, říkali, že je tam ,náš svatý mistr‘ (rabejnu ha-kadoš). Tak i všude, kde se zjeví Michael, tam je i sláva Šechiny.“

[A zjevil se ...] k němu (elav) (Ex 3,2). Co znamená k němu? Učí nás to, že s ním byli [i další] lidé, ale [zjevení] neviděli, jen Mojžíš sám, podobně jako je psáno u Daniela: Já Daniel jsem to vidění viděl sám. [Muži, kteří byli se mnou, žádné vidění neviděli] (Dn 10,7).

[A zjevil se anděl Hospodinův k němu] se srdnatostí ohně (be-libat eš)[17] (Ex 3,2), tj. aby mu posílil srdce (le-labevo), když měl přijít na Sinaj a spatřit ty ohně, aby se jich nebál.

Jiný výklad: V srdci ohně (be-libat eš) (tamtéž) – [zjevil se] mezi dvěma částmi keře a nahoře, tak jako srdce je umístěno mezi dvěma částmi člověka a nahoře [v horní části těla].[18]

Zprostřed keře (tamtéž). Jeden pohan se zeptal rabiho Jehošuy ben Korchy: „Z jakého důvodu Svatý, budiž požehnán, mluvil s Mojžíšem zprostřed keře?“ [Rabi] mu řekl: „Kdyby [mluvil] zprostřed rohovníku nebo sykomory, tak by ses mne ptal na totéž. Ale nemohu tě nechat odejít s prázdnou: proč tedy zprostřed keře? Aby tě to poučilo, že neexistuje žádné místo, kde by nebyla Šechina – je tedy i v keři.“

V plamenu ohně (tamtéž). Zpočátku sestoupil jen jeden anděl, který stál přesně uprostřed ohně, a poté sestoupila Šechina a mluvila s ním zprostřed keře. Rabi Eli‘ezer říká: „Tak jako je keř nejnižším ze všech stromů, které na světě jsou, tak i Izraelité byli v Egyptě nejnižší a nejponíženější, pročež se jim zjevil Svatý, budiž požehnán, a vykoupil je, jak se praví: A sestoupil jsem, abych ho vykoupil z ruky Egypťanů (Ex 3,8).“

Rabi Josi říká: „Tak jako je [trnitý] keř nejtvrdším ze všech stromů a žádný pták, jenž do něj vletí, nevyletí v pokoji, i otroctví v Egyptě bylo před Všudypřítomným nejtvrdší ze všech otroctví na světě, neboť se praví: A řekl Hospodin: Viděním viděl jsem ponížení svého lidu (Ex 3,7). A proč Učení říká: viděním viděl jsem, [tj. opakuje výraz] dvakrát? Poté, co [Egypťané] potopili do řeky [syny Izraelitů], utiskovali zase je [tj. otce] na stavbě. Podobá se to člověku, který vzal hůl a zmlátil dva lidi. Oběma naběhly modřiny a [oba] poznali trápení – tak bylo i utrpení a zotročení Izraele zjevné a známé Tomu, kdo promluvil a povstal svět, jak bylo řečeno: [Viděním viděl jsem ponížení..., jeho volání jsem slyšel..., ] neboť znám jeho bolesti (tamtéž).“

Rabi Jochanan řekl: „Jako keř, z něhož udělají plot k zahradě, tak je i Izrael plotem světa.“

Jiný výklad: Jako keř vyrůstá díky veškeré vodě, tak i Izraelité vyrůstají jen zásluhou Tóry, jež se nazývá „vodou“, neboť se praví: Vzhůru, všichni žízniví, pojďte k vodám (Iz 55,1).

Jiný výklad: Jako keř, který roste v zahradě i u řeky, rovněž Izrael [roste] v tomto i v příštím světě.

Jiný výklad: Jako keř vytváří trny i růže, rovněž Izraelité: jsou mezi nimi spravedliví i hříšníci. R. Pinchas ben r. Chama, kněz, řekl: „Jako keř – když do něj člověk vkládá ruku, nic necítí, ale když ji vytáhne, bude poraněná, tak i Izraelité – když sestupovali do Egypta, nikdo to nezpozoroval, ale když vycházeli, bylo to se znameními, zázraky a ve válce.“

Rabi Jehuda bar Šalom řekl: „Jako keř – když do něj vletí pták, nic necítí, ale když vylétá, poraní si křídla, tak i náš otec Abraham – když sestupoval do Egypta, nikdo o tom nevěděl, ale když vycházel, ranil Hospodin faraóna (Gn 12,17).“

Jiný výklad: Zprostřed keře (Ex 3,2). Rabi Nachman, syn rabiho Šemu’ela bar Nachmana, říká: „Mezi všemi stromy jsou takové, které vyhánějí [v jednom okamžiku] jenom jeden list, pak jsou mezi nimi takové, které vyhánějí dva nebo tři listy, a myrta vyhání tři, pročež se nazývá strom hustý (Lv 23,40; Ez 20,28) – ale na [trnitém] keři je to pět listů. Svatý, budiž požehnán, řekl Mojžíšovi: ,Izraelité nebudou zachráněni nijak jinak, leč zásluhou Abrahama, Izáka a Jákoba, zásluhou tvou a zásluhou Áronovou.‘“

Jiný výklad: Zprostřed toho keře (Ex 3,2). [Svatý, budiž požehnán] mu naznačil, že bude žít 120 let, což je [gematrický] součet [slova] ten keř (ha-sene).[19]

A viděl, a hle, keř hořící v ohni (Ex 3,2). Odtud [moudří] praví: „Horní oheň vytváří svazky (lulavin), plane, ale nepohlcuje a je černý – dolní oheň nevytváří svazky, je červený, pohlcuje a neplane.“

Proč Svatý, budiž požehnán, ukázal Mojžíšovi takovouto věc? Protože [Mojžíš] si v srdci pomyslel a řekl si: „Možná Egypťané pohltí Izrael...“ Proto mu Svatý, budiž požehnán, ukázal oheň, který hoří, ale nepohlcuje, a řekl mu: „Jako tento keř hoří v ohni, ale [oheň] ho nepohltí, tak ani Egypťané nebudou schopni pohltit Izrael.“

Jiný výklad: Když Svatý, budiž požehnán, [obvykle] mluvíval s Mojžíšem, nežádal, aby ukončil svou práci – ukázal mu nějakou skutečnost, jen aby obrátil svou tvář, podíval se a [On pak] s ním promluvil, neboť shledáváš, že zpočátku, když se mu zjevil anděl Hospodinův (Ex 3,2), Mojžíš [tam hned] nešel; ale jakmile ukončil práci, šel se hned podívat [protože se píše]: [A viděl Hospodin, že odbočil, aby se podíval,] a zavolal na něj Hospodin (Ex 3,4).

 

6. A řekl Mojžíš: Nuže odbočím a podívám se (Ex 3,3).

Rabi Jochanan řekl: „Mojžíš tehdy popošel pět kroků,[20] neboť se praví: Nuže odbočím a podívám se.“ Rabi Šim‘on ben Lakiš řekl: „Mojžíš [jen] obrátil svou tvář a pohlédl, neboť se praví: A Hospodin viděl, že se otočil, aby se podíval (sar lire’ot) (Ex 3,4). Jakmile na něj Svatý, budiž požehnán, pohlédl, řekl: ,Tento se hodí k tomu, aby vedl[21] Izrael.‘“

Rabi Jicchak řekl: „Co znamená: Zeslábl kvůli vidění (sar li-re’ot) (tamtéž)? Svatý, budiž požehnán, pravil: ,Tento je vykolejen a zoufalý, když vidí soužení Izraelitů v Egyptě,[22] proto si zaslouží stát se jejich pastýřem.‘“ Hospodin na něj hned zavolal zprostřed keře a řekl: Mojžíši, Mojžíši (tamtéž 3,4). Shledáváš, [že Svatý, budiž požehnán, i jinde oslovuje své vyvolené dvakrát]: Abrahame, Abrahame (Gn 22,11) – zde se jedná o rozhodnutí; Jákobe, Jákobe (tamtéž 46,2) – zde se jedná o rozhodnutí; Samueli, Samueli (1 S 3,10), kde se [také] jedná o rozhodnutí; ale [ve verši]: Mojžíši, Mojžíši (Ex 3,4) o rozhodnutí nejde. Proč je tomu tak? Podobá se to člověku, jemuž bylo dáno velké břímě a volal na kdekoho: „Příteli! Odejmi mi toto břímě!“[23]

Jiný výklad: [Svatý, budiž požehnán,] ze všemi proroky [v jisté době] mluvit přestal, ale s Mojžíšem nepřestal po celý jeho život. Rabi Šim‘on ben Jochaj učí: „Co znamená [dvojí oslovení]: Mojžíši, Mojžíši (tamtéž)? Je to výraz lásky, výraz pobídnutí.“ Jiný výklad: [Oslovení] Mojžíši, Mojžíši znamená, že učil Tóru v tomto světě a bude ji učit i ve světě příštím, kdy Izraelité přijdou k Abrahamovi a řeknou mu: „Uč nás Tóru! A on jim odpoví: Choďte za Izákem, naučí vás víc než já!“ A Izák jim řekne: „Choďte za Jákobem, jenž sloužil víc než já.“ A Jákob jim řekne: „Choďte za Mojžíšem, jenž se ji učil z úst Svatého, budiž požehnán, jak je psáno: Chodili od síly k síle, až se ukázal bůh, bůh (elohim) na Sijónu (Ž 84,8).“ A bůh (elohim) není nikdo jiný než Mojžíš, neboť se praví: Hleď, dal jsem tě faraónovi za boha (Ex 7,1). Rabi Aba bar Kahana řekl: „Každý, jehož jméno je [v Písmu] zdvojeno, bytuje ve dvou světech.“

A [Mojžíš řekl]: Zde jsem! (Ex 3,4), tj. jsem zde pro kněžství a království. Svatý, budiž požehnán, mu řekl: „Stojíš zde namísto sloupu světa. Abraham řekl: Zde jsem (Gn 22,1) a ty to říkáš také.“ Mojžíš prosil, aby z něj povstali kněží a králové, ale Svatý, budiž požehnán, mu odvětil: Nepřibližuj se sem (al tikrav halom) (Ex 3,5), což znamená: „Tví synové nebudou obětovat (makrivin), neboť kněžství je již připraveno pro tvého bratra Árona.“ Sem (halom), to je království, jak si přečteš: [Kdo jsem já], že jsi mne přivedl až sem (halom) (2 S 7,18), a také [ve verši]: Zdali pak sem (halom) přijde muž? (1 S 1,22).[24] Svatý, budiž požehnán, mu řekl: „Království je již připraveno pro Davida.“ Přesto si Mojžíš zasloužil, aby mu dal kněžství, protože vysluhoval během sedmi dnů vysvěcování,[25] i království, neboť je psáno: A byl v Ješúrunovi král (Dt 33,8).

Vyzuj si sandály (Ex 3,5). Všude tam, kde se zjevuje Šechina, je zakázáno nosit obuv; a podobně se píše ohledně Jozueho: Zuj si obuv (Joz 5,15) a také kněží sloužili v Chrámu nejinak než bosí.