Texty klasického midraše

Slovo midraš nám připomíná, že tu jde o hledání, bádání, pátrání, ale i touhu dobrat se smyslu - toho, jenž nám byl darován v knihách Písma. Tento smysl má co činit se smyslem veškerenstva, neboť Tóra je zvána knihou života a plánem, podle něhož byl stvořen svět. Hledat smysl jejích výpovědí znamená tedy vždy postupně nalézat místo toho, kdo nalézá, ve vztahu k Tomu, kdo toto jeho nalézání umožňuje.

Midraš je názvem specifického způsobu exegeze biblického textu a zároveň pojmenováním charakteristického žánru rabínské literatury, jehož obsah tvoří sbírky rabínských výkladů, původně tradovaných ústně, i kompilace homilií, jež byly pronášeny v synagogách a navazovaly na jednotlivá čtení z Tóry a Proroků (a zahrnovaly jak halachickou problematiku, tak volnější agadické výklady, zamyšlení a povzbuzení). 

Agada vypráví. Toto vyprávění nám mnohdy připomíná mýtus, plný bizarních postav, podivuhodných světů, hrdinů a antihrdinů, zázraků, jichž je víc než v samotné Bibli. Připomíná nám labyrinty, které dávají čtenáři do rukou pevnou nit Božího Slova, takže lze bezpečně vejít a dostávat se stále více do středu. Naznačuje, rozvíjí své metafory, a na základě příběhů a podobenství učí. Někdy se čte jako pohádka a někdy také jako poezie, která ovšem z Tóry vychází a k Tóře se zase vrací. Má svůj rytmus, své pravidelné rýmy, jimž se čtenář rád přizpůsobí, protože díky důvěrnému vědomí, že skrze ně promlouvá Duch, je vnímá jako cosi velmi blízké. Ohledně této zvláštní symetrie textů, vycházející z Tóry, si prosím přečtěte odkazy v oddílu Výklady.  

Kvetoucí Strom života je divem rajské zahrady, který nevyhnutelně ukazuje k plodu v našem vlastním životě, kde jenom obdiv nad barvou nebo vdechování vůně již nestačí, jelikož jsme pojedli také ze Stromu poznání a neseme si na jazyku hořkost protikladu. I díky halachickému midraši, jenž nás vyzývá k nepřetržitému tříbení významů, které si odnášíme z Tóry, a neustálému uvědomování si toho, co znamenají pro náš konkrétní život, se nám otevírá cesta, jak skrze své poznávání a činy na něm založené přispívat k novému odhalování věcí, jež nám byly zpočátku uzavřeny. Takže lze říci, že veškeré naše chování a jednání se stává přípravou na sod - poslední, tajuplný význam, který již není čímsi vnějším, nýbrž pohybem, jenž se uskutečňuje v nás a činí nás skutečnými.

Mystický midraš uchopí podobenství, náznaky i naučení, jejichž výklady v nás vyklíčily v pochopení, aby s nimi vplynul do rozměru vyššího, který obsahuje všechny předchozí. Bere s sebou vůně, barvy a jednotlivé tvary, z nichž jsme si začali skládat mozaiku vznešené podoby vlastní duše, abychom se mohli dotknout její živé, ač unikavé podstaty.

Jednotlivé výklady mají své autory: některé výroky jsou autentické, jiné nikoli - nicméně jejich sestavovateli byli lidé, kterým patří náš dík za to, že toto dědictví se zachovalo. Ne nadarmo se některé midrašové sbírky nazývají ocarot: jsou to nejenom sbírky textů, nýbrž také pokladnice obrazů a myšlenek, jimiž se můžeme nechat neustále inspirovat.