Ejcha rabati

nebo také Ejcha raba, raný agadický midraš (redigován v 5.-6. stol., možná jediným redaktorem), který vykládá knihu Jeremjášova Pláče (nazvanou Ejcha podle prvního slova). Ejcha raba ("Velké Ejcha") bývá nazýván buď podle jeho zařazení do Midraš raba k Megilot, nebo kvůli odlišení od midraše Ejcha zuta ("Menší Ejcha"). Lze ovšem rovněž předpokládat, že v názvu bylo původně slovo rabati, přejato podobně jako ejcha z prvního verše Pláče, kde je přívlastkem města (veliké). Jeho prameny tvoří synagogální kázání k devátému avu a agadot zachované v jeruzalémském Talmudu, příp. dalších midrašových zdrojích palestinské provenience.

Člení se na dvě části: první část tvoří předmluvy, tzv. úvod moudrých (petichata de-chakimej), obsahuje 36 odstavců, z nichž většina představuje výklad některého ze slavných starobylých učenců, vyúsťující ve verš z Pláče (ač v úvodu najdeme číslovaných 34 podkapitol, dvě z nich obsahují dvě samostatné jednotky; původním záměrem bylo zřejmě uspořádání podle číselné hodnoty slova ejcha). Druhá část, jež obsahuje vlastní výklad knihy podle jednotlivých pěti kapitol, se zamýšlí nad příčinami a dopady tragických událostí židovských dějin, které jsou každoročně připomínány v den zničení Chrámu; ilustruje je analogiemi a příběhy, jejichž těžištěm je hřích lidu a jeho následky.
V celém midraši převažuje výklad 1. kapitoly knihy, přičemž největší pozornost se věnuje právě verši 1,1:

Jak osamělé sedí to město,
jež bylo veliké lidem; jako vdova!
Veliké mezi národy…
Kněžna mezi krajinami
poplatnou se stala…

Najdeme zde i dlouhé narativní pasáže, které vyzdvihují obyvatele Jeruzaléma a srovnávají je s Athéňany: „Kamkoli přišel někdo z Jeruzalémských…, přistavili mu stolec, aby si poslechli jeho moudrost" (ER 1,4), a pak hojné popisy všeho, co Izraelité ztratili kvůli nedodržování Smlouvy, kvůli tomu, že sloužili pohanským bohům, přičemž modloslužba přímo souvisí se "zpoplatněním", robotou či porobou i se stavem slabosti či sklíčenosti. Přestože Izrael zhřešil nedodržováním celé Tóry, všech jejích přikázání, od alef po tav – a verše Pláče jsou tedy uspořádány v abecedním pořadí –, je stejným způsobem utěšován: dvacet dva Jeremjášových těžkých proroctví je již předem zmírněno u proroka Izajáše. Midraš také obsahuje agadot týkající se Bar Kochbova povstání.

Zachovaly se dvě verze: text z prvotisku (Pesaro 1519), vydán v 16. století ještě několikrát a pak nadále přetiskován, a Buberovo vydání (Vilna 1899), které je založeno na jiném rukopisu. Nejznámější překlady: A. Wünsche, Der Midrasch Echa Rabbati (Leipzig 1881), A. Cohen, Lamentations rabbah (Soncino Midrash rabbah, London 1939), J. Neusner, The Lamentations Rabba. An Analytical Translation (Atlanta 1989).

Ukázky z tohoto midraše z vydání Midraš raba al chameš megilot (Lvov 1874, přetiskující text z Pesara), s přihlédnutím k Buberově edici přeložila M. Schwingerová.