Výklad verše Pl 1,1
I,1. Jak sedí [sama] (Pl 1,1).[1]
Tři proroci se vyjádřili výrazem jak (ejcha). Mojžíš řekl: Jak unesu sám [vaše břímě]? (Dt 1,12). Izajáš řekl: Jak se nevěstkou stala (Iz 1,21). Jeremjáš řekl: Jak sedí sama (Pl 1,1).
R. Levi pravil: „Podobá se to matroně, která měla tři družby. Jeden ji spatřil v jejím poklidu, druhý ji spatřil v její lehkovážnosti, třetí ji spatřil v jejím pohanění. Tak Mojžíš spatřil Izraelity v jejich slávě a poklidu a pravil: Jak unesu sám vaše břímě?[2]Izajáš je spatřil v jejich lehkovážnosti a pravil: Jak se nevěstkou stala? Jeremjáš je spatřil v jejich pohanění a pravil: Jak sedí [sama]."
Ben Azajovi položili otázku těmito slovy: „Náš učiteli, vylož nám nějakou věc ze Svitku nářků!“[3] Řekl jim: „Izraelité nebyli vyhnáni [do exilu], dokud nepopřeli Jediného světa, obřízku, jež byla dána [po] dvaceti pokolení, desatero výroků a pět knih Tóry, což [dává] číselnou hodnotu [písmen ve slově] jak (ejcha).“[4]
R. Levi pravil: „Izraelité nebyli vyhnáni [do exilu], dokud nepopřeli 36 [výroků o] vytětí,[5] které jsou v Tóře a v desateru, [tj.] číselnou hodnotu [slova] jak (ejcha).[6]
R. Berachja jménem rabiho Avdimiho z Haify [řekl]: „[Podobá se to] králi, jenž měl syna. V čase, kdy [syn] činil vůli svého otce, [ten] ho oblékal do vlněných oděvů, ale v čase, kdy nečinil jeho vůli, oblékal ho do oděvů ze lnu (badad). Tak i Izraelité – po celý čas, kdy činili vůli Svatého, budiž požehnán, je [o nich] psáno: Oblékal jsem tě do pestrého šatu (rikma) (Ez 16,10). R. Sima pravil, [že rikma] je purpur. Onkelos[7] překládá: „barevné oděvy“.[8] Ale v čase, kdy nečinili vůli Svatého, budiž požehnán, oblékal je oděvy lněnými (bigdej badad), neboť je psáno: Jak sedí ve lnu (badad) (1,1).[9]
Rav Nachman citoval výrok Šemu’ela jménem r. Jehošuy b. Leviho: „Svatý, budiž požehnán, zavolal služebné anděly a řekl jim: „Když králi z masa a kostí někdo zemře a on truchlí, co má ve zvyku činit?“ Odpověděli mu: „Pověsí na své dveře pytlovinu.“ On jim řekl: „I já tak činím, vždyť se píše: Odívám nebesa do temnot a dávám jim pytlovinu k zahalení (Iz 50,3).“ [Dále se jich ptal:] „Co má král z masa a kostí [ještě] ve zvyku činit?“ Řekli mu: „Dá zhasnout svítilny.“ [Svatý, budiž požehnán,] jim řekl: „I já tak činím, neboť se praví: Slunce a Měsíc se zatmí a hvězdy stáhnou svůj svit (Joel 4,15).“ [Dále se jich ptal:] „Co má král z masa a kostí [ještě] ve zvyku činit?“ [Oni odpověděli:] „Převrátí lůžka.“ – „Tak činím i já, neboť se praví: Až byly svrženy trůny a Starý dnů usedl (Da 7,9)“, tj. jako by byly převrženy. [Dále se jich ptal:] „Co má král z masa a kostí [ještě] ve zvyku činit?“ – „Chodí bos.“ – „Tak činím i já, neboť se praví: Hospodinova cesta je v bouři a vichřici a oblak je prachem jeho nohou (Na 1,3). [Svatý, budiž požehnán, se dále ptal:] „Co má král z masa a kostí [ještě] ve zvyku činit?“ [Andělé odpověděli:] „Roztrhne svůj purpur.“ – „Tak činím i já, neboť je psáno: Hospodin učinil, co si umínil, roztrhl svůj výrok[10] (Pl 2,17). Rabi Ja’akov z vesnice Chanan o tom vykládal: „Co znamená: Roztrhl svůj výrok (bica emrato)?“ – Roztrhl svůj purpur.“[11] [Svatý, budiž požehnán, se andělů dále ptal:] „Co má král z masa a kostí [ještě] ve zvyku činit?“ – „Sedí a mlčí.“ – [Svatý, budiž požehnán, jim řekl:] „Tak činím i já, neboť se praví: Usedl sám a zmlkl (Pl 3,28). – „Co má král z masa a kostí [ještě] ve zvyku činit?“ – „Sedí a pláče.“ – „Tak činím i já, neboť je psáno: A vyzve Hospodin, Bůh zástupů, v ten den, k pláči, naříkání a lysému místu (Iz 22,12).
Jiný výklad: Jak? (ejcha) Takto! (ko)[12] (Pl 1,1). Jeremjáš se jich zeptal: „Co vidíte na službě pohanským bohům, že ji následujete? Kdyby [modla] měla ústa, aby mohla rozmlouvat, co byste jí tak řekli?" Spíše se praví o tomto i o tamtom [o následování pohanských bohů i vaší odpovědi]: O tomto bylo řečeno: Takto (ko) řekl Hospodin: Neučte se cestě národů a neděste znamení nebes, neboť se jich děsí národy (Jr 10,2). A o tamtom bylo řečeno: Takto jim řekněte: Bohové, kteří neučinili nebesa a zemi, [tito vymizí] (tamtéž 10,11) a také: Podíl Jákobův [tj. Bůh] není jako tito, neboť On je Tvůrcem všeho a Izrael je žezlem Jeho dědictví; Jeho jméno je Hospodin zástupů (tamtéž, v. 16).
R. Jehuda a rabi Nechemja [se k tomu vyjádřili různě]. R. Jehuda říká: „Výraz jak (ejcha) není nic jiného, než výrazem pokárání (tochecha), jak čteme: Jak (ejcha) můžete říci: ,Moudří jsme a nám patří Tóra Hospodinova‘? (Jr 8,8)“ Ale r. Nechemja říká: „Výraz jak (ejcha) není nic jiného, než [výrazem] nářku, jak čteme: A zavolal Hospodin Bůh na Adama a řekl mu: ,Ejcha‘ (Gn 3,9), [což znamená:] Běda ti (oj-lecha)![13]
A kdy byl prosloven Svitek nářků? Rabi Jehuda říká: „Byl prosloven za dnů Jojákína.“ R. Nechemja mu řekl: „Cožpak se pláče nad mrtvým, když ještě neumřel? Spíše byl prosloven po zničení [prvního] Chrámu.
Nuže, to je úvodní výklad [verše] Jak sedí sama (Pl 1,1).
[1] Město (ir), tj. Jeruzalém, o němž je zde řeč, je v hebrejštině ženského rodu. Metafory o Izraeli, které se zde vyskytují (matrona, nevěrná žena, nevěstka atd.) jsou proto ženské povahy a jsou součástí širší biblické koncepce o posvátné smlouvě mezi Bohem a Jeho lidem, která je přirovnávána k manželství.
[2] Tady myšleno v pozitivním smyslu, tj. celou tu slávu.
[3] Megilat kinot je jiný název Pláče Jeremjášova.
[4] Alef (1), jod (10), kaf (20), he (5). Dvacet pokolení podle tradice tvoří 10 od Adama k Noemovi a 10 od Noema po Abrahama.
[5] Viz Keritot I,1 a Sanhedrin 104a.
[6] Tj. gematrický součet.
[7] Myslí se Aquila.
[8] Zde zkomoleně: afkliturin, pelikta za řecké empokilta, poikilta (viz Jastrow, h. apikilta).
[9] Bad(ad) znamená „samotu“ (oddělení, vyhnanství) i „len“. Větu z výkladu lze tedy chápat také: „Oblékal je oděvy samoty, neboť je psáno: Jak sedí sama.“
[10] Výraz bica emrato zde obvykle znamená: Odřízl (= dovedl do konce) svůj výrok.
[11] Tj. královský plášť.
[12] Slovo ejcha se zde čte jako ejchacha (jako např. v Pís 5,3 nebo Est 8,6) a rozkládá na výše uvedená slova.
[13] Zde se vyskytuje homograf ajeka s významem: Kde jsi?
I,20. Kněžna mezi krajinami [zůstala k porobě] (I,1).
R. Jochanan pravil: "Jelikož Izraelité přestoupili učení, které přijali ze Sinaje, zůstala k porobě (le-mas). [Slovo] Sinaj je [jako slovo] le-mas, číselná hodnota prvního je jako číselná hodnota druhého."1 R. Jišma'el bar Nachman řekl: "Jelikož se Izraelité oddávali službě pohanským bohům, zůstala k porobě. [Slovo] le-mas je [jako slovo] semel (modla), tj. písmena prvního jsou písmeny druhého." Jak řekl r. Berachja: "Semel je obrácením [slova] le-mas." A rabíni pravili, že le-mas znamená „k roztečení srdce“ (le-masa de-liba).2
Rav Ukba řekl: „V noci devátého avu vstoupil náš otec Abraham do příbytku Velesvatyně. Tu ho Svatý, budiž požehnán, vzal za ruku, procházel se s ním sem a tam3 a řekl mu: Co [dělá] můj milovaný v mém Příbytku? (Jr 11,15). [Abraham] Mu odvětil: „Můj Pane! Kde jsou moji synové?“ [Svatý, budiž požehnán] mu řekl: „Zhřešili, a vyhnal jsem je mezi národy.“ [Abraham] se Ho zeptal: „Nebyli snad mezi nimi spravedliví?“ [Svatý, budiž požehnán,] mu odpověděl: Byly činěny úklady (Jr, tamtéž). [Abraham] se zeptal: „Nehleděl bys na dobré, kteří jsou mezi nimi?“ [Svatý, budiž požehnán,] mu odpověděl: „Většina z nich byla zlá, jak se píše: Byly činěny úklady mnohých (tamtéž).“ [Abraham] Mu řekl: „Měl jsi možná přihlédnout ke smlouvě obřízky, jež je na jejich těle?“ [Svatý, budiž požehnán,] odvětil: „Při tvém životě! Popřeli ji, neboť se praví: A svaté tělo odstraní od tebe (tamtéž). A nejen to, nýbrž ještě se radovali ve svém pádu jeden nad druhým, jak je psáno: Neb pášeš-li zlo, tehdy jásáš (tamtéž). A je psáno [také]: Kdo se raduje z bídy, nezůstane bez pomsty (Př 17,5).“
A proč byl Svitek nářků sestaven abecedně? R. Jehuda, r. Nechemja a rabíni [se k tomu vyjádřili různě]. R. Jehuda říká: „Protože je psáno: A všichni Izraelité přestoupili Tvou Tóru (Da 9,11), jež je napsána od alef po tav,4 tak byl i Spis nářků sepsán od alef po tav – jedno odpovídá druhému.
1 Tj. 130.
2 "Srdce se jí roztavilo" ve smyslu „stala se slabou“.
3 Dosl. „na délku i na šířku“.
4 Tj. obsahuje celou abecedu a skrze ni byla dána.