Henochovské téma

Henochovská legenda je známá většinou z apokryfní literatury, z tzv. 1. (etiopské) a 2. (slovanské) knihy Henochovy, resp. z Filóna a také z Hejchalot. Odtamtud známe jak jeho cestu nebesy, tak zázračné nanebevzetí a velkolepou proměnu v anděla Metatrona, které se věnuje především tzv. 3. kniha Henochova. Ve všech zmíněných spisech jde o velmi obsáhlý materiál, zatímco v klasické rabínské literatuře je obraz Henocha spíše zdrženlivý. Podívejme se však přesto na jeho základní prvky ve vybraných úryvcích.

V midraši Berešit raba (25,1) se dočteme názory různých autorit. Podle jednoho z rabínů byl Henoch dvojaký, jednou konal spravedlivě, jindy hřešil. Bůh si ho proto vzal k sobě předčasně, aby zemřel v okamžiku, kdy byl spravedlivý. Z diskuse zde popsané se dovídáme také názor apikorsim (což jsou v rabínské literatuře různé heretické názorové proudy, popírající rabínskou tradici),¹⁾ kteří se domnívali, že Henoch nezemřel, nýbrž byl k Bohu vzat podobně jako Elijáš (2 Kr 2,3). R. Abahu namítá, že sloveso lakach je zde použito v souvislosti se smrtí stejně jako ve verši, kde Bůh ohlašuje smrt Ezechielovy manželky (Ez 25,16–18). Úryvek zní takto:

„I chodil Henoch s Bohem, a nebylo ho, protože Bůh jej vzal (Gn 5,24). R. Chama bar Hošaja řekl: [Nebylo ho, tj.] nebyl zapsán do seznamu spravedlivých, nýbrž do seznamu hříšníků.²⁾ R. Ajbu pravil: ,Henoch byl pokrytec: někdy spravedlivý, jindy hříšník. Proto Svatý, budiž požehnán, řekl: Vezmu ho, dokud je spravedlivý.‘³⁾ R. Ajbu [také] řekl: ,[Svatý, budiž požehnán] ho odsoudil, když o Novém roce soudil všechny obyvatele světa.‘

Apikorsim se ptali r. Abahu a řekli mu: ,[V Tóře] nenalézáme [zmínku] o Henochově smrti.‘ On namítl: ,Proč?‘ Odvětili mu: ,Píše se zde o ,vzetí‘, podobně jako níže [tj. v Knize králů]: Dnes Hospodin vezme tvého pána zponad tvé hlavy‘ (2 Kr 2,3). On jim řekl: ,Vykládáte-li pomocí [slova]  ,vzetí‘, pak se o ,vzetí‘ píše i níže [tj. u Ezechiela], kde se praví: Hle, vezmu od tebe potěšení tvých očí (Ez 24,16). R. Tanchuma řekl: ,Rabi Abahu jim pěkně odpověděl.‘

[Také jedna] matrona se ptala r. Josiho a pravila: ,[V Tóře] nenalézáme u Henocha [zmínku] o smrti.‘ On jí řekl: ,Kdyby bylo řečeno: I chodil Henoch s Bohem, a nic víc, říkal bych totéž co ty. Ale protože se praví: A nebylo ho, protože Bůh ho vzal, [znamená to], že ho již nebylo v tomto světě, protože Bůh ho vzal.‘“

Názor, jenž vyplynul z rozhovoru r. Josiho s římskou matronou, lze interpretovat tak, že přece jen zemřel, protože byl vzat z tohoto světa, ale i tak, že pokud není v tomto světě, není zde ani jako živý, ani jako zemřelý (nejsou zde ostatky jeho těla).

Henoch se každopádně ve vidění rabínů jeví spíše jako běžný člověk, který má dobré i špatné vlastnosti, je tedy „prostřední“, průměrný, ba dokonce mu hrozí, že bude Božím soudem zavržen. To, že r. Hošaja o něm mluví jako o „rouhači“, „pokrytci“ či „svévolníku“ (chanef), vyznívá jako pořádně hanlivá přezdívka, v níž nám jméno Chanoch zní spíše jako Chanuf a „posvěcený“ se mění na „poskvrněného“, jehož „chození s Bohem“ nebo „k Bohu“ není upřímné. (Vzpomeňme si třeba, co říká midraš o chanefej tora, což jsou lidé, kteří předstírají znalosti Tóry, viz Kohelet raba IV,1.)

Podle autorů Encyclopedia judaica (heslo „Enoch“) je tento rabínský popis Henocha jako „průměrného“ a náchylného k hříchu reakcí na využití henochovské legendy o cestě do nebes, známé z apokryfní literatury, křesťany a jejich exegety.

K Henochově bohabojnosti a jeho vytržení beze smrti k Hospodinu na základě Jeho rozhodnutí („slova“, „výroku“) se ovšem přiklání také většina targumů. Onkelos překládá a doplňuje verš 5,24 takto:

„Chodíval Henoch v bázni Hospodinově, a nebylo ho, protože Hospodin mu nedal umřít.“

Targum Pseudo-Jonatan traduje podobný názor a přidává k němu už i metatronovské téma:

„Henoch sloužil v pravdě (be-kušta) před Hospodinem, a hle, již nebyl s obyvateli země, protože byl vytržen a vystoupil na nebe skrze slovo (mejmar) před Hospodinem, a byl nazván ,Metatronem, velikým písařem (safra raba)‘“.

V Targum jerušalmi čteme:

„Henoch sloužil v pravdě před Hospodinem, a hle, není, protože byl vytržen skrze slovo zpřed Hospodina.“

Nekanonický talmudický traktát Derech erec zuta⁴⁾(konec 1. kapitoly) řadí Henocha mezi devět lidí, kteří vstoupili do Zahrady Eden ještě za svého života (kromě Henocha jsou to Elijáš, Mesiáš, Abrahámův služebník Eli‘ezer, týrský král Chíram, kúšský hodnostář Eved-Melech, Ja‘abec, zde uveden jako syn r. Jehudy ha-nasi, faraónova dcera Batja a Ašerova dcera Serach).                                    

Další zajímavý prvek najdeme v líčení midraše Agadat berešit:⁵⁾

„O Henochovi, jenž chodil cestami nebes, se praví: Blaze tomu, koho vyvolíš a dáš mu přiblížit se k Tobě, aby pobýval ve Tvých síních (Ž 65,5), a [Tóra rovněž] říká: I chodil Henoch s Bohem a nebylo ho (Gn 5,24). To nás učí, že [Bůh] ho vzal a ukryl.“⁶⁾

Formulace se slovesem ukrýt (ganaz) velmi připomíná téma ukrytí světla pro spravedlivé, zde je to ovšem ukrytí samotného spravedlivého, tj. pozvání do skrytosti u Boha, do tajných Božích komnat. Henoch byl ukryt před očima světa asi stejně jako vnitřní život spravedlivých, který je zárodkem světa příštího. Na toto ukrytí narazíme i v midraši Sefer ha-jašar, o němž bude řeč níže.

Názory na povznesení dále shrnuje Midraš agada,⁷⁾ který chození s Bohem mění v pobyt s anděly a přidává již také metatronovské téma; všímá si sporu mezi učenci, přičemž za zastánce Henochova povznesení považuje přímo „jedničku“ mezi mystiky, r. Akivu:

„I chodil Henoch s elohim – [tj.] chodil s anděly, byl s nimi tři sta let v Zahradě Eden a učil se od nich [nauce o] přestupném roku (ibur), obězích a působení planet a hvězd (tekufot ve-mazalot) a [jiným] velikým moudrostem. A nebylo ho, neboť ho Bůh vzal – protože byl spravedlivý, Svatý, budiž požehnán, ho vzal od lidí a učinil ho andělem, jímž je Metatron. Ale v této věci je spor mezi r. Akivou a jeho kolegy; učenci [totiž] praví, že Henoch byl jednou spravedlivý, jednou hříšný, a tak si Svatý, budiž požehnán, řekl: ,Dokud je ve spravedlnosti, pozvedneme ho ze světa, to znamená: ,usmrtíme ho‘, neboť se praví: Hle, já vezmu [od tebe] náhle potěchu tvých očí (Ez 25,16).“⁸⁾                                                                        

S Henochem midraše spojují nauky o makrokosmických poměrech (tekufot a mazalot zmiňované výše), resp. o smíření lunárního a solárního roku vložením měsíce navíc (jeho „těhotenství“, ibur) – viz např. VII. kapitolu Pirkej de rabi Eli‘ezer. Exegety k tomu přiměl zejména verš: Všech dnů Henochových bylo 365 let (Gn 5,23).

Gerald Friedlander v úvodu k anglickému překladu tohoto midraše vyjmenovává 80 styčných bodů mezi 1. knihou Henochovou a tímto midrašem (stejné nebo podobné ztvárnění témat, ideové závěry, jazykové formulace atd.;⁹⁾ s 2. knihou Henochovou jich napočítal 57.¹⁰⁾ Shody a podobnosti existují i s jinými pseudepigrafy, z čehož lze usoudit, že sestavovatelé tohoto midraše mohli mít tyto knihy, výpisky z nich nebo ústní tradici v nich uvedenou k dispozici. Z toho celkem samozřejmě plyne, že ucelený obraz o tomto tématu si nelze udělat bez poznávání a srovnávání obou typů literatury (apokryfní/pseudepigrafní a rabínské).      

Henochovskou legendu dále popisuje i jeden z méně známých midrašů, Sefer ha-jašar („Kniha přímého“), jež byla snad poprvé vydána v polovině 16. století, nicméně první vydání se nedochovalo a známá je až edice benátská z r. 1625. Prof. Moše David Herr se domnívá, že byl napsán ve Španělsku již koncem 11. století.¹¹⁾ K legendě přispěl tento midraš pozoruhodnými detaily, které jako by dotvářely celý obraz života spravedlivého: Henocha nejprve líčí jako poustevníka, kterého po mnoha dnech modlitby a odloučení anděl Boží pobídne, aby „vyšel ze svého domova“, podobně jako vybízí Bůh Abrahama. Je povolán k funkci učitele a krále, aby vládl nade všemi knížaty a soudci. Jeho vláda spočívá v tom, že je všechny podivuhodnými způsoby vyučuje cestám Božím, dává jim zákony, na jejich základě je smiřuje a díky tomu zavládne mír na celé zemi. Halí ho Boží přítomnost, takže lid jímá bázeň. Po čase je vzat do nebes s ohnivou vozbou. Nechme nyní mluvit midraš jeho rozvláčně květnatou řečí:

„Po zplození Metušelacha Henoch chodil s Bohem, sloužil Hospodinu a zavrhl zlé lidské cesty. Duše Henochova přilnula k naučení, poznání, porozumění a pochopení cest Hospodinových. V moudrosti se odloučil od lidí a ukrýval se [dosl. ,ukrýval svou duši‘] před nimi na mnoho dnů. Na sklonku mnoha [těchto] dnů a let, kdy sloužil před Hospodinem, právě když se před Ním modlil ve svém domě a ve své komůrce, zavolal na něj anděl Hospodinův z nebes, řka: ,Henochu, Henochu!‘ A on pravil: ,Zde jsem!‘ [Anděl] mu řekl: ,Vstaň, vyjdi ze svého domu, ze svého místa, na němž jsi se skryl. Budeš kralovat nad všemi lidmi, abys je učil cestě, po níž mají jít, a dílu, které mají činit, aby kráčeli po cestách Hospodinových!“ Henoch [tedy] vstal, vyšel ze svého domu, ze svého místa a ze své komůrky, kde pobýval, podle Hospodinova slova, a šel k lidem a učil je Jeho cestě; shromáždil v tom čase lidi a umožnil jim poznat Hospodinova naučení. Na všech místech, [kde žijí] lidé, nařídil vyhlásit toto: ,Ten, kdo je mužem, jenž touží poznat cesty Hospodinovy a toto dobré dílo, ať přijde za Henochem!‘ A shromáždili se k němu mnozí lidé té doby, a stalo se, že za Henochem šel každý, kdo toužil po [Božím] slově.

I kraloval Henoch nad lidmi podle slova Hospodinova a přicházeli a klaněli se mu až po zem, a všichni jako jeden poslouchali jeho slova. Duch Boží byl s Henochem a učil všechny muže Boží moudrosti a Jeho cestám, takže po všechny dny Henochovy lidé sloužili Hospodinovi a přicházeli, aby slyšeli jeho moudrost. Rovněž všichni lidští králové, první i poslední, jejich knížata a soudcové přicházeli za ním, když uslyšeli o jeho moudrosti, a klaněli se mu tváří k zemi. Také oni od Henocha žádali, aby nad nimi kraloval, a on jim k této věci přivolil. Shromáždilo se pak všech 130 králů a knížat, kteří prohlásili Henocha za krále nad sebou, a byli tak všichni v jeho rukou a pod jeho slovy. Henoch je učil moudrosti, poznání a cestě Hospodinově, a zjednal mír mezi všemi, takže za dnů Henocha byl mír na celé zemi. Henoch kraloval nad všemi lidmi 243 let, činil právo a spravedlnost celému svému lidu a vedl je po cestách Hospodinových.“

Midraš poté líčí Adamovu smrt, jeho pohřeb za účasti Šéta i Henocha a dalšího příbuzenstva, a pokračuje takto:

„V tom čase, v roce Adamovy smrti, což byl 243. rok Henochova kralování, se Henoch rozhodl odloučit se a oddělit od lidí a skrýt se před nimi jako dříve, aby sloužil Hospodinu. Henoch tuto věc učinil, ale [nyní se již] neskrýval před lidmi stále, skrýval se před nimi [vždy] jen tři dny a na jeden den se jim ukázal. Během všech těch tří dnů, co byl ve [své] komůrce, se modlil a chválil Hospodina, svého Boha; v den, kdy vycházel ke svým služebníkům, aby ho viděli, je učil cestě Hospodinově a pověděl jim vše, nač se ho ptali. Toto dílo činil po mnoho dnů a let, ale poté spočinul; ukryl se [vždy] na šest dnů a pak se ukázal svému lidu jeden den v týdnu; nakonec [jen] jeden den do měsíce a jeden den do roka. Potom nastala doba, kdy si všichni králové, knížata a lidé [znovu] přáli spatřit jeho tvář; všichni toužili uvidět jeho tvář a slyšet jeho slova, ale nebyli schopni, neboť na všechny padla velká bázeň z Henocha a báli se k němu přiblížit kvůli hrůze Boží, která [spočívala] na jeho tváři, takže na ni nikdo nemohl pohlédnout, jinak by opustil [tento svět] a umřel.

I uradili se všichni ti králové a knížata, že by se všichni lidé mohli přidat k nim a přišli by k svému králi Henochovi [společně], aby [s ním] promluvili, jakmile k nim vyjde; a učinili tak. Když nastal ten den a Henoch k nim vyšel, všichni se semkli a přišli k němu společně. Henoch s nimi hovořil o všech jejich záležitostech a učil je moudrosti, poznání a vedl je k bázni před Hospodinem. Všichni lidé se ho velmi děsili, žasli nad jeho moudrostí, klaněli se mu až k zemi a volali: „Ať žije král! Ať žije král!“

Nějaký čas poté, co všichni králové, knížata a lidé mluvili s Henochem a on je učil cestám Hospodinovým, zavolal na Henocha [znovu] anděl Hospodinův z nebes a pravil, že ho pozvedne do nebes, aby byl učiněn králem nad Božími syny v nebesích, podobně jako vládl nad syny lidskými na zemi. Jakmile Henoch uslyšel tento výrok, vyšel [na veřejnost] a shromáždili se k němu všichni obyvatelé země. [Opět] je učil moudrosti, poznání a naučení Hospodinově, načež jim řekl: ,Byl jsem požádán, abych vystoupil na nebesa, ale neznám dne svého odchodu. Nyní, než od vás odejdu, vás [ještě] budu učit moudrosti a [dám vám] naučení, abyste [podle nich] konali na zemi, na níž se nacházíte.‘ A učinil tak: učil je moudrosti, poznání a naučení, a napomínal je; ustanovil jim zákony a práva, aby [podle nich] konali na zemi, a zjednal jim mír; vyučoval je věčnému životu, seděl s nimi po několik dnů a učil je a poučoval o všech těchto věcech.

I stalo se, že když Henoch mluvil s lidmi, kteří s ním seděli, a oni pozvedli oči, [náhle] uviděli podobu velikého koně, jak sestupuje z nebe; a kráčel ten kůň ve vzduchu zemském (ruach ha-arec). Ti, co ho viděli, to [hned] zvěstovali Henochovi, který jim pak řekl: ,Ten kůň sestupuje na zemi kvůli mně, neboť nastal čas a den, kdy od vás odejdu a již se vám neukážu.‘ V tu chvíli sestoupil ten kůň a postavil se před Henocha, a všichni lidé u Henocha ho viděli. Tehdy Henoch nařídil rozhlásit: ,Kdo je mužem, toužícím poznat cesty Hospodina, svého Boha, ať přijde [ještě] dnes za Henochem, dříve než mu bude vzat.‘ Toho dne se shromáždili a přišli za Henochem všichni lidé i všichni králové země a jejich knížata, a ani jejich hodnostáři se v ten den od něj nehnuli. Henoch [opět] učil všechny moudrosti, poznání a naučení Hospodinovu; velice jim přikazoval, aby sloužili Hospodinu, po všechny dny svého života chodili po Jeho cestách, a zjednal mír mezi všemi.

Poté se zvedl, vsedl na koně a vydal se na cestu. Za ním pak kráčeli všichni lidé, jichž bylo na 800 000, a šli s ním na jeden den cesty. Když nastal druhý den, [Henoch] jim řekl: ,Vraťte se do svých stanů! Proč jdete [se mnou]? Vždyť zemřete!‘ Někteří z nich se vrátili, nicméně zbytek s ním kráčel [dál] po šest dnů, zatímco Henoch jim každý den říkal: ,Vraťte se do svých stanů, abyste neumřeli,‘ ale oni se vrátit nechtěli a šli s ním. Šestého dne k nim Henoch promluvil: ,Vraťte se ode mne do svých stanů, neboť zítra vystoupím na nebesa, ale všichni ostatní z vás u mne zemřou!‘ Někteří z nich se v šestý den vrátili, ale ještě zbyli muži, kteří se k němu přimkli a pravili: ,Půjdeme s tebou na místo, na které jdeš! Jako že je Hospodin živ, oddělí nás od tebe jen smrt!‘ A protože natolik naléhali, aby mohli jít s ním, [Henoch] jim přestal domlouvat, a tak za ním šli a nevrátili se. Ale ti králové, kteří se vrátili, začali se sčítáním všech [lidí], aby se dozvěděli, kolik zůstalo mužů, kteří odešli za Henochem.

Sedmého dne vystoupil Henoch za bouře na nebesa s ohnivými koni a ohnivou vozbou. A všichni králové, kteří bývali [dříve] s Henochem, v osmý den poslali [posly], aby šli [hledat]  muže, kteří zůstali s Henochem, na místo, odkud vystoupil na nebesa. A poslové přivedli všechny ty krále na to místo. Celou zemi tam nalezli pokrytou sněhem a na tom sněhu [ještě] veliké ledové kameny. A říkali jeden druhému: ,Pojďme a prokopme ten sníh, abychom zjistili, zda ti muži, kteří zůstali s Henochem, neleží pod ním mrtví.‘ A nalezli několik mužů, kteří byli s Henochem, mrtvých pod sněhem. Hledali i Henocha, ale nenašli ho, neboť vystoupil na nebesa.

A bylo všech dnů Henocha, které prožil na zemi, tři sta šedesát pět let.“¹²⁾

Pozdní midraš Chajej Chanoch („Život Henochův“)¹³⁾ zcela přebírá vyprávění ze Sefer ha-jašar.                                                

Zmíněné dvě tendence výkladu (smrt/život; spravedlivý/průměrný) se pak paralelně promítají i do autorské výkladové literatury, přičemž se zdá, že ta druhá byla znovu přece jen o něco přitažlivější. Například r. Avraham Ibn Ezra ve svém komentáři ke Gn 5,24 uvádí jednak důkazy pro „vzetí ve smrti“ (Jon 4,3 nebo již zmíněné verše z Ezechiela), jednak důkazy pro „přijetí do slávy“ (např. Ž 73,24) nebo vytržení ze smrti (Ž 49,16), které jsou pak opatřeny dovětkem „chytrý pochopí“, často viděným v případě esoterních závěrů. Ve své druhé verzi výkladu Genese k témuž verši (šita acheret Berešit 5,24) jednoznačně uznává Henocha za dokonale spravedlivého, který žil s anděly. V komentáři k Ž 73,24 pak vysvětluje význam „vzetí“ jako přidružení se (hitchavrut) duše spravedlivého k vyšším bytostem, které nemají tělo a nikdy neumírají: tak dlouho s nimi chodil, dokud ho Nejvyšší nepřijal.

V kabale se pak již setkáváme s velkolepým mystickým pojetím Henochovy proměny, známé z hejchalotické „třetí knihy Henochovy“. Henochovský typ byl v této tradici každopádně uchopen jako člověk, jenž překonal hranice světů a v hierarchii byl postaven nad vysoké anděly, aby střežil klíče k nejvyššímu spojení mezi Božstvím a lidstvím.¹⁴⁾ Dva stěžejní verše související s Henochem můžeme pak v duchu midrašů číst takto:

Ve-jithalech chanoch et-ha-elohim ve-ejnenu ki lakach oto elohim (Gn 5,24)

I chodil Henoch k Bohu. A nebylo ho, neboť ho Bůh vzal [ve smrti k Sobě].

I chodil Henoch s bohy [anděly]. A nebylo ho, neboť ho Bůh vytrhl [smrti].

Chanoch la-na‘ar al-pi darko (Př 22,6).

Zasvěť mládence při ústí jeho cesty.

Henoch [se stal] Mládencem¹⁵⁾ podle Jeho/své cesty.

Zasvěcený člověk tedy chodívá s Bohem a anděly, neboť Bůh a nejvyšší hierarchie ho přijímají do nebeského světa už za jeho života. Stává se nejvyšším služebníkem, přestože je člověk, a možná právě proto – neboť taková je jeho cesta (jeho poslání) i Boží cesta (úradek Nejvyššího).