Výklady veršů 3,6-3,7

3. 6. 1. ‘Kdo je ta vystupující z pouště?’ [Pís 3,6] – Její vystoupení bylo z pouště, její odchod bude z pouště, její usmrcení bude z pouště, jak si můžeš přečíst: ‘V poušti této pominou, [a tam zemřou]’ [Nu 14,35]. Tóra byla z pouště. Svatostánek byl z pouště. Sanhedrin byl z pouště. Kněžství bylo z pouště. Levitství bylo z pouště. Království bylo z pouště, neboť je psáno: ‘A vy budete mi královstvím kněží!’ [Ex 19,6] I všechny ty dobré dary, které dal Svatý, budiž požehnán, Izraelcům, byly z pouště. (R. Šimon ben Jochaj řekl: „V poušti si [ozdoby] nasadili a v poušti si [ozdoby] sňali.”)¹⁾ Prorokování bylo z pouště. Musíš tedy říci, že její vystoupení bylo z pouště.

 

1) To vysvětluje Šabat 88a.

 

3. 6. 2. ‘Jako sloupy dýmu’ [Pís 3,6]. – Rabi Eleazar řekl jménem r. Joseho ben Zimra: „V době, kdy Izraelci [v poušti] putovali z [jedné] zastávky ke [druhé] zastávce, sestoupil oblakový sloup, vyrazil ohnivý sloup a vystoupil dým z [obětní] hranice jako dvě ohnivé jiskry vycházející zpomezi dvou tyčí archy a pálily před nimi hady, serafy a štíry.¹⁾ A když to viděly světské národy, říkaly si: ‘Oni jsou bohové! Vždyť veškeré jejich počínání je ohnivé!’ A z té děsivosti Izraelců na ně padl strach a chvění, jak si můžeš přečíst: ‘Padne na ně děs a strach’ [Ex 15,16]. Není psáno: ‘padl’, nýbrž: ‘padne’, [což znamená:] od nynějška a dál.”

[Stojí psáno:] ‘Nakouřená myrhou’ [Pís 3,6], což je náš praotec Abraham. Tak jako myrha je na čele všech druhů koření, rovněž náš praotec Abraham je na čele všech spravedlivých.

Tak jako ohledně myrhy platí, že když ji někdo sbírá, ulepí se mu ruce její hořčinou, rovněž na našeho praotce Abrahama se [neustále] lepilo nějaké hořké trápení.

Tak jako myrha vydává svou vůni pouze v [blízkosti] ohně, rovněž Abrahamovy dobré skutky vyšly ve známost teprve když byl uvržen do ohnivé výhně.

[Stojí psáno:] ‘A olibanem’ [Pís 3,6], což je náš praotec Izák, jenž byl obětován na oltáři jako hrst olibanu.

[Stojí psáno:] ‘Z veškerého prachu kupce’ [Pís 3,6], což je náš praotec Jákob, jehož potomstvo bylo dokonalé a nenašel se na něm žádný kaz.²⁾

R. Tanchuma řekl: „Tak jako kupecký koš obsahuje všechny druhy koření, rovněž kněžství [pochází] od Jákoba a levitství i království [pochází] od Jákoba. Izákovi dal náš praotec Abraham všechno, co měl, neboť je psáno: ‘A dal Abraham všechno, co měl, Izákovi’ [Gen 25,5]. Ale Jákobovy kupecké zisky pocházely pouze z toho prachu pod jeho nohama.”³⁾

R. Judan řekl dvě věci. R. Judan řekl: „Veškeré obchody, které Izraelci na tomto světě úspěšně uskutečnili, se udály zásluhou toho prachu našeho praotce Jákoba.“

R. Judan dále řekl: „Veškeré obchody, které Izraelci na tomto světě úspěšně uskutečnili, se udály zásluhou toho prachu našeho praotce Jákoba.“⁴⁾

R. Azarja řekl dvě věci. [R. Azarja řekl:] „Veškeré boje, které Izraelci na tomto světě úspěšně uskutečnili, se udály zásluhou prachu našeho praotce Jákoba.“

R. Azarja dále řekl: „Veškerá Tóra, kterou se Izraelci na tomto světě zabývají, existuje zásluhou našeho praotce Jákoba.“

Rabi Berachja a r. Simon jménem r. Abahu [říkají:] „Svatý, budiž požehnán, vzal ten prach a položil ho pod Svůj Trůn slávy, jak si můžeš přečíst: ‘Pán ve vichřici a v bouři má Svou cestu a oblak prachu má u Svých nohou!’ [Na 1,3]”

 

1) Soudě podle paralelní pasáže v Devarim raba VII,9 s mírně odlišným zněním je tato historka citována jako vysvětlení, proč jsou tu ‘sloupy’ v plurálu. V odkazované pasáži se totiž mluví o dvou sloupech dýmu, z nichž jeden stoupal z obětní hranice a druhý ze zapáleného kadidla.

2) Kupcem je zde míněn Jákob a prach (avak) souvisí s výrazem je’avek z verše Gen 32,25, jak dokazuje další výklad. Ovšem souvislost tohoto prachu s Jákobovým čistým rodem je poněkud nejasná. Možná se však jedná o jiný výklad a komentovaný výraz z verše Pís 3,6 je tu překládán ve smyslu: ‘Nad jakékoli stíny klevet’.

3) Míněn je prach zvířený Jákobovýma nohama při jeho zápasu s andělem, na který patrně dopadlo andělovo požehnání. – Prach byl ve starověké magii oblíbenou pomůckou (viz např. Ta’anit 21a).

4) Tento výrok se liší od toho předchozího pouze tím, že je zde použito jiného výrazu pro obchod. Možná je tu omylem citován stejný výrok dvakrát.

 

3. 6. 3. R. Berachja řekl jménem r. Chelba: „Stojí psáno: ‘A zápasil muž s ním’ [Gen 32,25]. [Z toho] nevíme, kdo koho měl v moci: zda měl anděl v moci Jákoba, či zda měl Jákob v moci anděla? Spíše [to víme] z toho, co je psáno: ‘A řekl: Pošli mne, neboť vzešlo jitro!’ [Gen 32,27] Anděl řekl Jákobovi: ‘Pošli mne [zpět], neboť na mne přišla řada v [pění] chvalozpěvů!’ Musíš říci, že ten anděl byl v moci našeho praotce Jákoba.”

A v jaké podobě se mu [anděl] zjevil? – R. Chamaj b. r. Chanina řekl: „Zjevil se mu jako [andělský] velitel toho svévolníka Ezaua, jak si můžeš přečíst: ‘Vždyť proto vidím tvou tvář, jako bych viděl tvář elohim!’ [Gen 33,10] [Jákob Ezauovi] řekl: ‘Tvoje tvář se podobá [tváři] tvého [andělského] velitele!’ Podobá se to králi, který měl krotkého lva a zuřivého psa. Co ten král učinil? Zaútočil na toho lva a poštval ho proti svému synovi. Řekl si totiž: ‘Přijde-li na mého syna zaútočit ten pes, můj syn si řekne: Proti lvu jsem obstál! A proti psu že bych neobstál?’ Podobně platí, že když na Izraelce přijdou zaútočit světské národy, Svatý, budiž požehnán, jim říká: ‘Váš [andělský] velitel proti jejich praotci [Jákobovi] neobstál! A vy proti nim chcete obstát?’”

R. Huna řekl: „Zjevil se mu jako pastýř. [Anděl] měl brav i [Jákob] měl brav. [Anděl] měl velbloudy i [Jákob] měl velbloudy. [Anděl] mu řekl: ‘Ty přebrodíš se svými a pak já přebrodím se svými!’¹⁾ Když náš praotec Jákob přebrodil se svými, řekl si: ‘Vraťme se a podívejme se, zda jsme snad na něco nezapomněli!’ A jak se vracel, ‘zápasil muž s ním’ [Gen 32,25].”

R. Chija Veliký a rabi Šimon b. Rabi se zabývali obchodem a obchodovali s hedvábím. Jednou přišli do Týru, vyřídili tam své záležitosti a ještě před opuštěním brány si řekli: „Vraťme se a podívejme se, zda jsme snad na něco nezapomněli!” Vrátili se a našli [zapomenutý] balík hedvábí. Řekli: „To [jsme se naučili] od našeho praotce Jákoba, neboť je psáno: ‘A zápasil muž s ním’ [Gen 32,25].”

Ale rabíni říkají: „Zjevil se mu jako arcilotr. [Anděl] měl brav i [Jákob] měl brav. [Anděl] měl velbloudy i [Jákob] měl velbloudy. [Anděl] mu řekl: ‘Ty přebrodíš s mými a já přebrodím s tvými!’ Anděl přebrodil s Jákobovým bravem v jednom okamžiku. Sotva však Jákob přebrodil s jedním andělovým bravem, vrátil se a našel tam další. Tak to šlo celou noc.”

Co náš praotec Jákob učinil? – R. Pinchas řekl: „V tu chvíli vzal [Jákob] vlněnou [šňůru], omotal mu ji kolem krku a zvolal: ‘Kouzelníku, kouzelníku! Jsi čaroděj, ale v noci se žádné čáry nepovedou!’”

R. Huna řekl: „V tu chvíli si ten anděl řekl: ‘Nedal jsem mu snad [dostatečně] najevo, s kým má tu čest?’ Co učinil? Přiložil prst na skálu a hned začal sršet oheň. [Jákob] mu řekl: ‘Tímhle mě chceš zastrašit? Já jsem z tohoto [ohně] celý!’ Neboť je psáno: ‘A bude dům Jákobův ohněm!’ [Abd 1,18]”

Rabi Chanina bar Izák řekl: „Svatý, budiž požehnán, řekl andělskému veliteli Ezaua: ‘Co stojíš? On na tebe jde s pěti amulety: se svými vlastními zásluhami; se zásluhami svého otce; se zásluhami své matky; se zásluhami svého dědečka; a se zásluhami své babičky! Poměř se s ním! Vždyť nedokážeš obstát ani vůči jeho vlastním zásluhám!’ A vzápětí ‘viděl, že nezmůže ho’ [Gen 32,26]. R. Levi řekl: ‘[To znamená:] A viděl na Šechině, že nezmůže ho.’ [Podobá se to] arcilotrovi, který zápolil s královským synem. Tu pozvedl oči, viděl jeho královského otce, jak při něm stojí, a tak se mu vzdal. Podobně když ten anděl viděl Šechinu, jak stojí nahoře nad Jákobem, tak se mu vzdal, jak si můžeš přečíst: ‘A viděl, že nezmůže ho’. R. Levi řekl: [To znamená:] A viděl na Šechině, že nezmůže ho.”

[Stojí psáno:] ‘A dotkl se kloubu jeho kyčle’ [Gen 32,26]. [To znamená:] ‘těch spravedlivých [mužů] a spravedlivých [žen], těch proroků a prorokyň, jimž bylo souzeno povstat z něj a z jeho synů’. A kdo to byl? Bylo to pokolení Útlaku.³⁾

[Stojí psáno:] ‘A vymkl kloub kyčle Jákobovy’ [Gen 32,26]. R. Eliezer a rabi Berachja [se názorově liší]. R. Eliezer říká: „Vyklouzl [jím z lůžka].” R. Berachja říká jménem r. Asiho: „Rozpoltil ho jako rybu.“ – R. Nachman bar Jákob řekl: „Oddělil ho z jeho místa, jak si můžeš přečíst: ‘A vymkla se má duše od ní’ [Ez 23,18].”

 

1) Vadné znění je opraveno podle paralelní pasáže v Berešit raba LXXVII,2.

2) Tím se zřejmě vysvětluje skutečnost, jak se mohl Jákob s andělem náhle ocitnout sám (viz Gen 32,25).

3) Hebrejské slovo kaf, které je zde použito, může mít význam ‘svazek’. V tom případě by to mohlo znamenat ‘A dotkl se svazku jeho beder’, tedy Jákobových potenciálních potomků. Vzhledem k tomu, že je anděl ‘vymkl’, zřejmě jim tím předurčil zkázu v pokolení Útlaku během římského masakru.

 

3. 6. 4. R. Jochanan vykládal verš: ‘Nakouřená myrhou a olibanem z veškerého prachu kupce’ ohledně kadidla rodu Avtinasova:¹⁾ „To je jedno z jedenácti koření, která se do něj dávají. Rav Huna o tom vykládal: ‘[Stojí psáno]: ‘A řekl Pán Mojžíšovi: Vezmi si aromatika’ [Ex 30,34], to jsou dvě. ‘Pryskyřici, slávky a galbanum’ [Ex 30,34], to je [celkem] pět. ‘Aromatika’ [Ex 30,34]: řekneš-li, že jsou to [další] dvě, tak ‘aromatika’ již přece byla uvedena. ‘Díl na díl bude’ [Ex 30,34]: vezmi [dalších] pět odpovídajících tamtěm pěti, což je [celkem] deset. ‘A oliban čirý’ [Ex 30,34], to je [celkem] jedenáct koření.’ Na základě toho to moudří prozkoumali a zjistili, že pro kadidlo je nejlepší právě a pouze těchto jedenáct koření.“

Učí se: Rod Avtinasův byl odborníkem na zhotovení kadidla i na jeho přípravu, aby z něj vystupoval dým. Nechtěl to však nikoho naučit, a tak moudří poslali a přivedli znalce z Alexandrie. Ti byli odborníky na zhotovení kadidla, leč nebyli odborníky na to, aby z něj vystupoval dým. [Dým kadidla] rodu Avtinasova se zvedal a stoupal až ke krovu, aby se pak roztáhl a klesl jako hrozen.²⁾ [Dým kadidla] Alexandrijců se roztáhl a klesal dolů ihned. Když se o tom moudří dozvěděli, řekli: „Cokoli Svatý, budiž požehnán, stvořil, stvořil pouze ke Své Slávě, neboť je psáno: ‘Všechno nazývané mým Jménem, tak ke své Slávě jsem to stvořil!’ [Iz 43,7]³⁾ A vrátili rod Avtinasův na jeho místo.

Poslali pro ně, ale oni nechtěli přijít, dokud jim nezdvojnásobí mzdu. [Původně] dostávali dvanáct min denně, ale když se vrátili, tak dostávali čtyřiadvacet min. To je názor r. Meira, [ale] r. Jehuda říká, že [původně] dostávali čtyřiadvacet min denně, ale nyní dostávali osmačtyřicet min.

[Moudří] jim řekli: „Proč to nechcete nikoho naučit?“ Oni odvětili: „Od svých předků máme jistou tradici, že Svatyně bude jednou zničena. Nechceme to nikoho naučit, aby někdo [toto kadidlo] nevyráběl a  nepoužíval před svými modlami tak, jako to činíme my před Svatým, budiž požehnán!“ A tato věc je jim přičítána ke cti.

Ba co víc, žádná jejich žena ani jejich dítě od nich nikdy nevyšly navoněné a když si brali ženu odjinud, vymínili si na ní, že se nesmí nikdy vonět, aby si Izraelci neřekli, že se voní ze džbánu s kadidlem. [Chtěli], aby se naplnilo to, co je psáno: ‘A budete zproštěni od Pána a od Izraele’ [Nu 32,22]. A dále je psáno: ‘A najdeš milost a rozum dobrý v očích Boha a člověka’ [Př 3,4].

R. Akiva řekl: „Šimon ben Loga mi svěřil toto: Já a jeden chlapec z potomků rodu Avtinasova jsme jednou na poli sbírali byliny. Tu jsem si všiml, že pláče i směje se [zároveň]. Řekl jsem mu: ‘Můj synu! Kvůli čemu pláčeš?’ On mi odvětil: ‘Pro slávu mého otcovského rodu, která se umenšila.’ [Řekl jsem mu:] ‘A proč se směješ?’ On mi odvětil: ‘[Ta sláva] je střežena a připravena pro spravedlivé v čase příštím a konečném, kdy Všemohoucí své syny už brzy rozveselí.’ [Řekl jsem mu:] ‘Proč myslíš?’ On mi odvětil: ‘Mám před sebou ‘narovnávač kouře’!’⁴⁾ Pověděl jsem mu: ‘Ukaž mi ho!’ On mi odvětil: ‘Máme jistou tradici, že ho nesmíme nikdy nikomu ukazovat.’ A říká se, že uplynulo jen málo dní a ten chlapec zemřel.”

R. Jochanan ben Nuri řekl: „Jednou jsem cestoval a potkal jsem jednoho starce z rodu Avtinasova, který držel svitek se [soupisem] koření. Řekl jsem mu: ‘Co to máš?’ On mi odvětil: ‘Kdyby byl můj otcovský rod poctivý, [jeho členové] by si ten svitek vzájemně předávali.⁵⁾ Nyní si ho však vezmi ty a opatruj ho, neboť je to svitek se [soupisem] koření!’ Když jsem přišel a vylíčil jsem to před r. Akivou, vyhrkly mu slzy a řekl mi: Od této chvíle už o nich nemůžeme mluvit s pohrdáním!”

 

1) Viz § 1. 14. 3.

2) Překlad je mírně upraven podle znění v § 1. 14. 3. 

3) Tzn. když někdo dokáže takové umění, nesmí zůstat nevyužito.

4) Tzn. bylinu, která ve směsi působí, aby kouř z kadidla vystupoval přímo vzhůru. To bylo obecně pokládáno za příznivé znamení (viz Avot V,5).

5) Paralelní pasáž Joma 38a uvádí: ‘Pokud by můj otcovský rod ještě existoval, nikdy by ho nikomu nesvěřil’, což je mnohem logičtější.

 

3. 6. 5. Rod Garmu byl odborníkem na zhotovení předkladného chleba i na jeho vyndání [z pece]. Nechtěl to však nikoho naučit, a tak moudří poslali a přivedli znalce z Alexandrie. Ti byli odborníky na zhotovení předkladného chleba, leč nebyli odborníky na jeho vyndání [z pece]. Rod Garmu rozpaloval pec zvenčí a [chléb] se vyndával zevnitř. Alexandrijci rozpalovali [pec] zevnitř a pekli zvenčí. A někteří uvádějí, že [chléb] plesnivěl. Když se o tom moudří dozvěděli, řekli: „Cokoli Svatý, budiž požehnán, udělal, udělal pouze kvůli Sobě, neboť je psáno: ‘Všechno udělal Pán kvůli Sobě!’ [Př 16,4] A vrátili rod Garmu na jeho místo.

Poslali pro ně, ale oni nechtěli přijít, dokud jim nezdvojnásobí mzdu. [Původně] dostávali dvanáct min denně, ale když se vrátili, tak dostávali čtyřiadvacet min. To je názor r. Meira, [ale] rabi Jehuda říká, že [původně] dostávali čtyřiadvacet min denně, ale nyní dostávali osmačtyřicet min.

[Moudří] jim řekli: „Proč to nechcete nikoho naučit?“ Oni odvětili: „Našemu otcovskému domu bylo známo, že Chrám bude jednou zničen. Mohl by se to naučit někdo, kdo toho není hoden, potom jít a provozovat takto modlářství!” A tato věc je jim přičítána ke cti.

Ba co víc, u žádného z jejich synů ani dcer se nikdy neobjevil bílý chléb, aby si Izraelci neřekli, že se živí překladným chlebem. [Chtěli], aby se naplnilo to, co je psáno: ‘A budete zproštěni od Pána a od Izraele’ [Nu 32,22]. A dále je psáno: ‘A najdeš milost a rozum dobrý v očích Boha a člověka’ [Př 3,4].

A všichni [dotázaní] na slova [moudrých] odpověděli kromě rodu Kamcar,¹⁾ kteří žádnou odpověď nedali. [Moudří] jim řekli: „Proč to nechcete nikoho naučit?“ A oni mlčeli a neodpověděli. A jelikož si přáli zvětšit svou vlastní slávu a umenšit Slávu Všemohoucího, jejich sláva byla umenšena a království nebeské zůstalo [nedotčeno]. Ba co víc, nemají v Izraeli syna ani vnuka. O [všech] těch předchozích stojí psáno: ‘Připomínka spravedlivého je k požehnání’ [Př 10,7], ale o těchto [posledních] stojí psáno: ‘A jméno svévolníků zetlí’ [Př 10,7].

Proto Ben Azaj řekl: „Ze tvého bude ti dáno, svým jménem budeš nazýván a na své místo budeš usazen! Před Všemohoucím neexistuje žádné zapomínání, nikdo se nedotkne toho, co je připraveno pro jeho druha a [doba] jedné vlády nemůže překrývat jinou dokonce ani o vlásek!”²⁾

 

1) Ti byli vynikající písaři (viz Joma 28b).

2) Tzn. všechno už je předurčeno Boží moudrostí a člověk proti tomu nic nezmůže.

 

3. 6. 6. Hugdes ben Levi se vyznal ve zpěvu lépe než jeho bratři [levité] a nechtěl to nikoho naučit. Říká se, že když Hugdes ben Levi otevřel ústa ke zpěvu, strčil si palec do úst, druhý [palec strčil] do země, přiložil prsty mezi [poloviny] svého kníru, rozezněl hlas a vydával [zvuky] všemožných nástrojů, až s sebou všichni jeho bratři levité společně trhli [překvapením].¹⁾

Pinchas Oblékač²⁾ jednou oblékal generála a dostal [vysokou] mzdu.

 

1) Možná, že uměl hvízdat na prsty.

2) O něm se mluví v J. Šekalim, že oblékal velekněze.

 

3. 6. 7. ‘Kdo je ta vystupující, atd?’ – Mluví se o Elíšebě, dceři Amínadabově.¹⁾ Říká se, že Elíšeba, dcera Amínadabova, spatřila pět radostí v jediný den: spatřila svého švagra jako krále; [spatřila] svého bratra jako vůdce; [spatřila] svého manžela jako velekněze; [spatřila] své dva syny jako kněžské seganim;²⁾ a [spatřila] svého vnuka Pinchase jako válečného [vele]kněze. Když její synové přišli obětovat, tak byli spáleni a její radost se obrátila v truchlení. Vzápětí se stala ‘jakoby sloupy dýmu’.

Když zemřel r. Eleazar b. rabi Šimon, jeho pokolení o něm citovalo: ‘Kdo je ta vystupující z pouště (...) z veškerého prachu kupce?’ Co to znamená: ‘Z veškerého prachu kupce’? Protože r. Eleazar bar r. Šimon se vyznal v Písmu a v Mišně, byl skladatel a básník.

 

1) To byla Áronova manželka.

2) Míněni jsou postupně Mojžíš, Nachšón, Áron a Nádab s Abíhúem.

3) Zřejmě to znamená, že ovládal nejrůznější vzácná umění, podobně jako kupecký koš obsahuje nejrůznější druhy koření.

 

3. 7. 1. ‘Hle, lůžko Šalomounovo, šedesát siláků obklopuje je!’ [Pís 3,7] – R. Bevaj jménem rabiho Eleazara b. r. Jose tento verš vykládal ohledně kněžského požehnání: „[Stojí psáno:] ‘Hle, lůžko (mitato)’: Hle, Jeho kmeny a Jeho klany, jak si můžeš přečíst: ‘přísahy klanů (matot)’ [Ab 3,9]. ‘Šalomounovo’, [což znamená:] ‘toho Krále, jemuž patří mír (šalom šelo)’. ‘Šedesát siláků obklopuje je’, to je šedesát hlásek kněžského požehnání. ‘Ze siláků izraelských’ [Pís 3,7], neboť ty [hlásky] posilují Izraelce. ‘Všichni svírají meč’ [Pís 3,8]: R. Azarja řekl: ‘Ta slova jsou požehnána silou: ‘Požehná ti Pán (...) Rozzáří Pán (...) Pozvedne Pán’ [Nu 6,24-6].’ ‘Učení jsou v boji’ [Pís 3,8], protože bojují se všemožnými tresty existujícími na světě. ‘Muž má svůj meč u bedra svého proti strachu po nocích’ [Pís 3,8]: Neboť co má učinit člověk, byť by ve snu spatřil meč řezající do jeho bedra? Má jít do synagógy, odříkat Šma, pomodlit se Tefilu, vyslechnout kněžské požehnání a odpovědět [kněžím] ‘Amen’! Pak mu nic zlého neuškodí. Proto jsou zmíněni synové Áronovi a říká se jim: ‘To budete žehnat synům izraelským!’ [Nu 6,23]”

 

3. 7. 2. R. Simlaj tento verš vykládal ohledně [kněžských] hlídek: „[Stojí psáno:] ‘Hle, lůžko (mitato)’: Hle, Jeho kmeny a Jeho klany, jak si můžeš přečíst: ‘Přísahy klanů (matot) říká. Sela!’ [Ab 3,9] ‘Šalomounovo’, [což znamená:] ‘toho Krále, jemuž patří mír (šalom šelo)’. ‘Šedesát siláků obklopuje je’, to je čtyřiadvacet hlídek kněží, čtyřiadvacet hlídek levitů a dvaadvacet oddílů [Izraelitů]. ‘Ze siláků izraelských’, kteří střeží Izraelce. ‘Všichni svírají meč’ [Pís 3,8]: Rabi Ze’ira a r. Jehuda jménem Samuelovým [říkají]: ‘To jsou učenci, kteří učí kněží [rituální] porážce a zákonům stříkání [krví], přijímání [krve] a braní hrsti [kadidla].’

(R. Izák řekl jménem r. Amiho: „To jsou znalci [tělesných] vad u svátostí, co dostávají mzdu z terumy [Šekelové] komory.”¹⁾

Rabi Gidal bar Benjamin [řekl] jménem rabiho Jisy: „V Jeruzalémě byli dva soudci ohledně lupičství a dostávali mzdu z terumy [Šekelové] komory.”

Samuel řekl: „Ženy tkaly [látku] pro [chrámový] závěs a dostávaly mzdu z terumy [Šekelové] komory.” Rav Huna řekl: „Z komory Chrámového fondu.“²⁾ – Jedna autorita chápe [závěs] jako [součást] stavby, druhá autorita chápe [závěs] jako [součást] obětí.)

‘Učení jsou v boji’ [Pís 3,8], protože vyučují kněží, jak vykonávat [kněžskou] službu. ‘Muž má svůj meč, atd.’ [Pís 3,8], protože je v době [rituální] porážky varují, aby některou ze zvířecích obětí neučinili pigul³⁾ a aby některou z obětí neznehodnotili jako notar.”⁴⁾

 

1) Odtud se financovaly věci související s chrámovým obětováním (viz Šekalim III,1).

2) Odtud se financovaly věci související s chrámovými opravami.

3) Pigul je maso oběti, které chce kněz úmyslně konzumovat v nevhodnou dobu (viz Le 7,18).

4) Notar je maso oběti, které nestihlo být zkonzumováno v předepsané době.

 

3. 7. 3. Rabi Jochanan tento verš vykládal ohledně sanhedrinot:¹⁾ „[Stojí psáno:] ‘Hle, lůžko (mitato)’: Hle, Jeho kmeny a Jeho klany, jak si můžeš přečíst: ‘přísahy klanů (matot)’ [Ab 3,9]. ‘Šalomounovo’, [což znamená:] ‘toho Krále, jemuž patří mír (šalom šelo)’. ‘Šedesát siláků’, to je šedesát mužů z lidu té země, jak si můžeš přečíst: ‘A šedesát mužů z lidu té země nalézajících se ve městě’ [2K 25,19]. ‘Ze siláků izraelských’, to je těch jedenáct mužů, jak si můžeš přečíst: ‘A vzal velitel řezníků Serajáše, kněze hlavního, a Sefaniáše, kněze druhého, a tři strážce prahu. A z města vzal sarise jednoho’ (To byl znalec soudního dvora. A proč se nazývá saris? Protože převracel (mesares) halachu.) ‘A pět mužů hledících na tvář královu’ [2K 25,18-19]. To je [celkem] jedenáct. A když je psáno: ‘sedm’ [Jer 52,25], tak se k nim přidávají dva soudní písmáci, co sedávali před nimi. (‘Ze siláků izraelských’, zprošťujících Izraelce [viny] silou [svých argumentů].) ‘Všichni svírají meč’ [Pís 3,8]: R. Meir a r. Jose [se názorově liší]. Rabi Meir říká: „[To znamená], že se všichni naučili halachu [ostrou] jako meč, aby se jim halacha neztupila, až se k nim dostane [soudní] případ.” R. Jose říká: „V době soudu všichni diskutují o tom, jaký mají vynést rozsudek a praktické rozhodnutí a strachují se před rozsudkem Gehinom.“²⁾

Rabi Menachem, zeť r. Eleazara bar Abuna, [řekl] jménem r. Jákoba bar Abina: „Předstoupí-li před tebe ve studovně žena, aby ti položila dotaz ohledně své [krvavé] skvrny a ohledně svého [období] nida,³⁾ pohlížej na ni, jako by vyšla z tvých vlastních beder, nehleď na ni [chtivě] a strachuj se před rozsudkem Gehinom!”

 

1) Tak se nazývaly židovské soudní dvory s různou úrovní pravomoci.

2) Tzn. obávají se pekelného trestu za nesprávný rozsudek. To je narážka na konec verše Pís 3,8: ‘Ze strachu po nocích’.

3) V případě ženského krvácení mimo obvyklou periodu rozhodovali rabíni podle vzhledu krve o tom, zda se skutečně jedná o krev menstruační.