Výklady veršů 1,6-1,9 

1. 6. 4. ‘Synové mé matky rozhněvali se na mne!’ [Pís 1,6] – Rabi Meir a r. Jose [se názorově liší]. R. Meir říká: „[Stojí psáno]: ‘Synové mé matky (benej imi)’, [což znamená]: ‘synové mého lidu (benej umati)’,¹⁾ což jsou Dátan a Abíram. ‘Rozhněvali se na mne’: poštvali proti mně, Soudce²⁾ vůči mně naplnili zuřivým hněvem! ‘Vložili mne hlídačkou vinic’: ježto [Soudce] soudil mezi Jitrovými dcerami, nemohl soudit mezi mnou a mými bratry v Egyptě. Proto [je psáno]: ‘Vinici svou jsem neuhlídala!’”

R. Jose říká: „[Stojí psáno]: ‘Synové mé matky rozhněvali se na mne’, [což znamená]: ‘synové mého lidu’, což jsou špehové. ‘Rozhněvali se na mne’: poštvali proti mně, Soudce vůči mně naplnili zuřivým hněvem! ‘Vložili mne hlídačkou vinic’: ježto jsem se zdržela v poušti dvaačtyřiceti taženími, nebylo mi dáno vstoupit do Země izraelské. Proto [je psáno]: ‘Vinici svou jsem neuhlídala!’”

Jiná verze: [Stojí psáno]: ‘Synové mé matky rozhněvali se na mne’, [což znamená]: ‘synové mého lidu’, což je Jarobeám, syn Nebatův. ‘Rozhněvali se na mne’: poštvali proti mně, Soudce vůči mně naplnili zuřivým hněvem! ‘Vložili mne hlídačkou vinic’: střežila jsem dva Jarobeámovy [zlaté] býčky. ‘Vinici svou jsem neuhlídala!’: nedržela jsem hlídku kněží a levitů.

[Stojí psáno]: ‘Vinici svou jsem neuhlídala!’ Rabi Levi řekl: „V den, kdy si Šalomoun bral dceru faraóna Néka, sestoupil z nebes velký velitel Michael a zasadil do moře velký rákos. U něj se z obou stran usadilo bahno a vzniklo tak rákosové houští, které se stalo místem [města] Říma.³⁾ V den, kdy Jarobeám, syn Nebatův, vztyčil dva zlaté býčky, byly v Římě zbudovány dvě chýše.

(Postavili je a ony se zřítily. [Znovu] je postavili a [znovu] se zřítily. Žil tam jistý stařec jménem Aba Kolon, který jim řekl: ‘Nepřinesete-li vodu z řeky Eufratu a nezaděláte hlínu s ní, ty budovy nezůstanou stát!’ Oni mu řekli: ‘A kdo to udělá?’ [Aba Kolon] jim řekl: ‘Já!’ Vydával se za obchodníka s vínem, putoval od města k městu a ze země do země, dokud tam nedošel. Když tam došel, nabral si vodu z Eufratu, zadělal s ní hlínu a vystavěl stavbu, která zůstala stát. Od té doby se říká: ‘Žádná země, kde nebyl Aba Kolon, se nenazývá zemí!’ A nazvali to tam římským Babylónem.)

V den, kdy odešel Eliáš blahé paměti, nastoupil v Edómu král,⁴⁾ jak si můžeš přečíst: ‘A král nebyl v Edómu. Nastoupil král’ [1K 22,48].”

Jiná verze: [Stojí psáno]: ‘Synové mé matky rozhněvali se na mne’, [což znamená]: ‘synové mého lidu’, což je Achab. ‘Rozhněvali se na mne’: poštvali proti mně, Soudce vůči mně naplnili zuřivým hněvem! ‘Vložili mne hlídačkou vinic’: vykrmit a nakrmit Sidkiáše, syna Kenaanova, a jeho druhy. Měla jsem tam jednoho pravého proroka, Micheáše, a [Achab] nařídil: ‘Krmte ho chlebem útlaku a vodou útlaku, až dokud nepřijdu v míru!’ [1K 22,27] Proto [je psáno]: ‘Vinici svou jsem neuhlídala!’

Jiná verze: [Stojí psáno]: ‘Synové mé matky’, [což znamená]: ‘synové mého lidu’, což je Jezábel. ‘Rozhněvali se na mne’: poštvali proti mně, Soudce vůči mně naplnili zuřivým hněvem! ‘Vložili mne hlídačkou vinic’: nakrmit a vykrmit proroky Baala a Ašery. [Jezábel] však vzkázala Eliášovi blahé paměti, který byl pravým prorokem, a řekla mu: ‘Kolem [této] doby zítra vložím tvou duši jako duši jednoho z nich!’ [1K 19,2] Proto [je psáno]: ‘Vinici svou jsem neuhlídala!’

Jiná verze: [Stojí psáno]: ‘Synové mé matky’, což je král Sidkiáš. ‘Rozhněvali se na mne’: poštvali proti mně, Soudce vůči mně naplnili zuřivým hněvem! ‘Vložili mne hlídačkou vinic’: vykrmit Pašchúra, syna Malachiášova, a jeho druhy. Měla jsem tam jednoho pravého proroka, Jeremiáše, o němž je psáno: ‘A dával mu placku chlebovou na den z vnějšku pekařů’ [Jer 37,21]. (Co to znamená: ‘Z vnějšku pekařů’? – Rabi Izák řekl: „To je hrubý chléb prodávaný za pekařstvím, který je tmavší než druhořadá žitná mouka.“) Proto [je psáno]: ‘Vinici svou jsem neuhlídala’, protože jsem svou vinici neuhlídala.

 

1) Celý tento verš je vkládán do úst obci izraelské.

2) Zřejmě je míněn Bůh, podobně jako v následující větě.

3) Smysl je ten, že za každou hříšnost spáchanou v Izraeli byla jako odezvou posílena budoucí velká moc nepřátel Izraele, zde symbolicky představovaná Římem. Podobně i v následujících výrocích.

4) Edóm symbolizuje Řím. V tu dobu tedy Řím získal svou plnou sílu.

 

1. 6. 5. R. Chija [řekl] jménem r. Jochanana: „Obec izraelská řekla před Svatým, budiž požehnán: ‘Pane světa! Jelikož jsem [vždy] patřičně nedodržovala [náboženskou povinnost] jedné chaly¹⁾ v Zemi izraelské, budu dodržovat [náboženskou povinnost] dvou chalot v Sýrii!²⁾ Domnívala jsem se, že obdržím odměnu za obě dvě, ale obdržím odměnu pouze za jedinou!”

Rabi Ba [řekl] jménem r. Jochanana: „Obec izraelská řekla před Svatým, budiž požehnán: ‘Jelikož jsem [vždy] patřičně nedodržovala jeden svátek v Zemi izraelské, budu dodržovat dva svátky ve svém zahraničním exilu!³⁾ Domnívala jsem se, že obdržím odměnu za obě dvě, ale obdržím odměnu pouze za jedinou!”

R. Jochanan o nich citoval verš: ‘A také já dal jsem jim nařízení nedobrá!’ [Ez 20,25]

 

1) Viz Nu 15,20.

2) Sýrie je území, které bylo připojeno k Zemi izraelské až později králem Davidem. Jelikož se tato náboženská povinnost týká pouze Země izraelské, je sporné, zda se má v Sýrii dodržovat.

3) V exilu se dodržují dva svátky těsně po sobě místo jednoho, což vzniklo kvůli tomu, že obyvatelé diaspóry neměli tak přesný přehled o začátcích a délkách měsíců jako v Jeruzalémě, kde byl kalendář neustále upravován, takže v diaspóře mohlo občas dojít k jednodenní odchylce. Svátek však bylo nutno slavit v pravý čas.

 

1. 7. 1. ‘Prozraď mi, co miluje má duše!’ [Pís 1,7] – Rabi Jehuda b. r. Simon tento verš vykládal ohledně Mojžíše: „Tehdy, když mu Svatý, budiž požehnán, řekl: ‘A nyní jdi, ať pošlu tě k faraónovi’ [Ex 3,10], [Mojžíš] Mu řekl: ‘Pane světa! ‘Mnou, můj Panovníku’ [Ex 4,13], mají být učiněny všechny tyto věci? Jak bych mohl obstát vůči všem těmto zástupům? Kolik je mezi nimi rodiček, kolik je mezi nimi těhotných, kolik je mezi nimi dětí? Kolik druhů pochoutek jsi připravil jejich rodičkám? Kolik druhů sladkostí jsi připravil jejich těhotným? Kolik druhů praženého zrní a ořechů jsi připravil jejich dětem?’ A odkud to vykládáme? Odtud: ‘Prozraď mi, co miluje má duše’, [což znamená]: ‘Národ, který miluje má duše!’, ‘Národ, za který bych dal svou duši!’ ‘Kde paseš’ [Pís 1,7] v letních dnech, ‘kde se choulíš za poledne’ [Pís 1,7] v zimních dnech?”

[Stojí psáno]: ‘Kvůli čemu mám být jako zahalená?’ [Pís 1,7] – Rabi Chelbo řekl jménem rabiho Huny: „Ať nejsem jako truchlící, který si zahaluje svůj horní ret a pláče, jak si můžeš přečíst: ‘A k hornímu rtu bude zahalený’ [Le 13,45].”¹⁾

Jiná verze: [Stojí psáno]: ‘Kvůli čemu mám být jako podkasaná?’ [To znamená]: Ať nejsem jako pastýř, do jehož stáda vnikli vlci a roztrhali ho, takže si podkasá oděv a odejde, jak si můžeš přečíst: ‘A podkasá Zemi egyptskou’ [Jer 43,12].

[Stojí psáno]: ‘Nad stády Tvých druhů’ [Pís 1,7]. [To znamená]: Až přijdu ke Tvým druhům a oni se mne zeptají nad svými stády, co jim odpovím?

 

1) Tento verš se ve skutečnosti týká malomocného. Tato povinnost u truchlícího se odvozuje z verše Ez 24,17 (viz Mo’ed katan 15a).

 

1. 7. 2. Rabi Berachja to vykládal ohledně tohoto verše: ‘Kéž navštíví Pán, Bůh duchů’ [Nu 27,16]: „[Stojí psáno]: ‘Kéž navštíví Pán’. [Mojžíš] před Ním řekl: ‘Pane světa! Jelikož mne odebíráš ze světa, oznam mi, kdo jsou pastýři, které jsi pro Své syny ustanovil?’ A odkud to vykládáme? ‘Prozraď mi, co miluje má duše’, [což znamená]: ‘Národ, který miluje má duše!’, ‘Národ, za který bych dal svou duši!’ ‘Kde paseš’ v době [cizí] vlády, ‘kde se choulíš za poledne’, když [cizí] vláda pomine!”

R. Azarja řekl: „[Stojí psáno]: ‘Kvůli čemu (šalama)’, [což znamená]: Ať se nejevím nicotným (še-lo e’ase lama) v očích Tvých druhů u jejich stád! Bylo by znesvěcením Nebes, kdyby Tví synové byli v tísni a stáda Tvých druhů v blahobytu!”

Rabi Judan bar Simon řekl: „Ať světské národy nemohou říci: ‘Vlastnost Soudu se zmýlila! Bylo známo, že si je [Svatý, budiž požehnán], přeje v poušti porazit,²⁾ a tak je v poušti porazil!’ Neboť je psáno: ‘A porazil je v poušti!’ [Nu 14,16]”

Rabíni říkají: „Ať Tví synové nespatří, jaké na ně přišlo utrpení, takže se od Tebe odvrátili³⁾ a přilnuli ke stádům Tvých druhů, jak si můžeš přečíst: ‘Zda přidruží se Ti trůn zhouby?’ [Ž 94,20]”

V té chvíli řekne Svatý, budiž požehnán, Mojžíšovi: ‘Mojžíši! Říkáš mi: ‘Kde paseš, kde se choulíš za poledne?’ Při tvém životě! Jestliže to neznáš, nakonec to znát budeš!’ Neboť je psáno: ‘Jestliže neznáš to ty, krásná z žen!’ [Pís 1,8]

Jiná verze: [Stojí psáno]: ‘Jestliže neznáš to ty, krásná z žen!’ [To znamená]: ‘krásná mezi proroky’, ‘vznešená mezi proroky’! – Rabi Jose bar Jeremiáš řekl: „Proč jsou proroci připodobňováni k ženám? To ti říká, že tak jako se žena nestydí od svého manžela vyžadovat nutné věci pro svou domácnost, ani proroci se nestydí od svého Otce na nebesích vyžadovat nutné věci pro Izraelce.

 

1) Míněna je často personifikovaná vlastnost Boží přísnosti. Výraz ‘zahalená (otja)’ je zde dáván do souvislosti s výrazem ‘mýlit se (ta’a)’, takže příslušný verš je překládán: ‘Kvůli čemu mám být jako pomýlená?’

2) Tzn. zabít jako zvířata.

3) Výraz ‘zahalená (otja)’ je zde dáván do souvislosti s výrazem ‘odvrátit se (nata)’, takže příslušný verš je překládán: ‘Kvůli čemu mám být jako odvrácená?’

 

1. 7. 3. ‘Vyjdi si v zápětí bravu!’ [Pís 1,8] – Rabi Eliezer, rabi Akiva a rabíni [se názorově liší]. Rabi Eliezer říká: „[Svatý, budiž požehnán, řekl Mojžíšovi] ‘Na základě toho koláče, který si Izraelci vzali s sebou z Egypta [a] jedli z něj [zázračně] jednatřicet dní (neboť r. Šila řekl: „Z toho koláče, který Izraelci měli, bylo dvaašedesát jídel.”),¹⁾ můžeš poznat, co s nimi učiním nakonec, ‘vzápětí’!’²⁾ Jak si můžeš přečíst: ‘Bude hojnost obilí v zemi’ [Ž 72,16].”

R. Akiva říká: „[Svatý, budiž požehnán, řekl Mojžíšovi]: ‘Z toho, že jsem je obklopil oblaky Slávy (jak si můžeš přečíst: ‘A Pán šel před nimi denně (...) Nestáhl se ten sloup oblakový ve dne’ [Ex 13,21‑22]), můžeš poznat, co s nimi učiním nakonec, ‘vzápětí’!’ Jak si můžeš přečíst: ‘A stánek bude pro stín ve dne’ [Iz 4,6].”

Rabíni říkají: „[Svatý, budiž požehnán, řekl Mojžíšovi]: ‘Z toho, že jsem je nakrmil v poušti [manou], která je sladší nad med a mléko, můžeš poznat, co s nimi učiním nakonec, ‘vzápětí’!’ Neboť je psáno: ‘A stane se v den onen, že vyroní hory mošt’ [Jl 4,18].”

Jiná verze: [Stojí psáno]: ‘Vyjdi si v zápětí bravu!’ [Svatý, budiž požehnán], mu řekl: ‘Nakonec vyjde celý ten brav,³⁾ ale ty vyjdeš až za ním!’ Nebylo to kvůli tomu, že by Mojžíš omeškal, nýbrž proto, že Izraelci měli na starost [egyptskou] kořist a Mojžíš měl na starost [náboženskou] povinnost ohledně Josefa, jak si můžeš přečíst: ‘A vzal Mojžíš kosti Josefovy s sebou’ [Ex 13,19].

Jiná verze: [Stojí psáno]: ‘Vyjdi si v zápětí bravu!’ [Svatý, budiž požehnán], mu řekl: ‘Nakonec celé to pokolení vymře a ty budeš následovat jejich osudu!’

Kvůli čemu si to [Mojžíš] zasloužil? – Rabi Samuel bar Nachman řekl: „Kvůli [ohnivému] keři.” Neboť rabi Samuel bar Nachman řekl: „Po celých sedm dní přesvědčoval Svatý, budiž požehnán, Mojžíše u [ohnivého] keře, aby se vydal na své poslání do Egypta, neboť je psáno: ‘A řekl Mojžíš Pánovi: Běda, můj Panovníku, nikoli muž slov já jsem! Také včera, také předevčírem, také odtehdy, [kdy] mluvíš!’ [Ex 4,10]. To je [celkem] šest dní. A [k tomu] den, kdy se mu to stalo, což je [celkem] sedm dní.⁴⁾ A nakonec Svatému, budiž požehnán, řekl: ‘Pošli, prosím, [toho, koho] obvykle posíláš!’ [Ex 4,13] Svatý, budiž požehnán, mu řekl: ‘Při tvém životě! Tohle si na tebe budu pamatovat!’”

A kdy mu to Svatý, budiž požehnán, oplatil? – Rabi Berachja, rabi Chelbo a rabi Levi [se názorově liší]. Jeden řekl: „Celých sedm dní naplňování [rukou]⁵⁾ strávil Mojžíš ve velekněžské funkci. Už si myslel, že mu [ta funkce] zůstane, ale nakonec mu bylo řečeno: ‘Není tvá, nýbrž tvého bratra Árona!’ Neboť je psáno: ‘A stalo se v den osmý, že zavolal Mojžíš Árona’ [Le 9,1].”

Rabi Chelbo řekl: „Celých sedm dní [měsíce] adaru Mojžíš zapřísahal a přemlouval Svatého, budiž požehnán, aby mohl vstoupit do [Svaté] země, ale [On] mu nakonec řekl: ‘Vždyť nepřejdeš Jordán tento!’ [De 3,27]”

[Stojí psáno]: ‘A pas kůzlata svá!’ [Pís 1,8] – [Svatý, budiž požehnán], mu řekl: ‘Kůzlata [do Svaté země] vejdou, kozlové nevejdou!’⁶⁾

[Stojí psáno]: ‘Ke stánkům těch svévolníků’ [Pís 1,8] – Svatý, budiž požehnán, mu řekl: ‘Povím ti, dokdy zůstaneš s mým lidem a budeš ho pást! ‘Ke stánkům těch svévolníků!’ K tomuto trní, k zemi těch svévolníků a škůdců, co v ní žijí: k Síchonovi a Ógovi!’

 

1) Tak nějak má zřejmě znít text, který je zde trochu v nepořádku.

2) V českém překladu je zde použito jen přibližné obdoby slovní hříčky, která se tu v hebrejštině objevuje. Hebrejský výraz ‘be-akev’ znamená doslova ‘v patě’ a slouží tu k označení ‘paty (konce)’ celého lidského věku, protože se jedná o mesiánské předpovědi.

3) Tzn. průvod Izraelců stěhujících se z Egypta.

4) Výrazy ‘včera’, ‘předevčírem’ a ‘odtehdy’ naznačují tři dny. Před každým znich je uvedena částice ‘také’, která má rozšiřující význam, takže se všechny tři počítají dvakrát. To je celkem šest dní a sedmý den je ten, v němž Mojžíš tento výrok pronesl.

5) Viz Le 8,33.

6) Staré generaci Izraelců bylo souzeno zemřít během putování pouští.

 

1. 9. 1. ‘Ke klisnám ve vozech faraónových připodobnil jsem tě, má přítelkyně!’ [Pís 1,9] – R. Papjas vykládal:¹⁾ „[Stojí psáno]: ‘A On je v jednom! A kdo by Ho zvrátil?’ [Jób 23,13] Je jediný Soudce pro celý svět! A slova Toho, jenž promluvil, a byl svět, nelze zvrátit!”²⁾ R. Akiva mu řekl: „Papjasi, to už stačí!“ [R. Papjas] mu řekl: „A jak tento [výraz] ‘A On je v jednom! A kdo by Ho zvrátil?’ chápeš ty?” [R. Akiva] mu odvětil: „Že slova Toho, jenž promluvil, a byl svět, nelze zvrátit,³⁾ protože [soudí] všechny v Pravdě i všechny v Soudu!⁴⁾ Neboť tak stojí psáno: ‘Spatřil jsem Pána sedícího na Svém Trůnu⁵⁾ (Rabi Simon řekl: „To je Trůn oddělující mezi smrtí a životem.“) a všechny zástupy nebeské stály u Jeho pravice a Jeho levice’ [1K 22,19]. Ale cožpak nahoře existuje nějaká levá strana?⁶⁾ Vždyť [On] je celý pravicí, neboť je psáno: ‘Tvá pravice, Pane, velkolepá v síle! Tvá pravice, Pane, drtí nepřítele!’ [Ex 15,6] Proč tedy Písmo mluví o Jeho pravici a Jeho levici? Nejspíše existují jedni z Jeho pravice a druzí z Jeho levice. Jedni vyvažují Misku zásluh a druzí vyvažují Misku viny.”⁷⁾

Rabi Jochanan to jménem rabiho Achy učil z tohoto [verše]: „[Stojí psáno]: ‘A pravda je to slovo a zástup je veliký’ [Da 10,1]. Pravdou je to slovo, když je zástup veliký,⁸⁾ neboť je psáno: ‘A Pán je Bůh pravdy!’ [Jer 10,10]”

(Co je to ‘Pravda (Emet)’ [Jer 10,10]? – Rabi Ibun řekl: „Že je ‘Bůh živoucí a Král světa’ [Jer 10,10].“)⁹⁾

Rabi Eleazar řekl: „Na všech místech [Tóry], kde je psáno: ‘A Pán’, [je tím míněn] On a Jeho [nebeský] soudní dvůr.¹⁰⁾ A binjan av¹¹⁾ pro všechny: ‘A Pán mluvil o tobě zlo’ [1K 22,23]. To je binjan av pro všechny.”

A jak vyložil rabi Eleazar ten verš r. Papjase: ‘A On je v jednom! A kdo by Ho zvrátil?’ [Jób 23,13] – Nejspíše tak, že On jako jediný pečetí [rozsudek] pro všechny tvory na světě a žádné stvoření ho nepečetí s Ním.

A co je pečetí Svatého, budiž požehnán? – Rabi Bevaj řekl jménem rabiho Rúbena: „Pravda, neboť je psáno: ‘Ale odhalím ti načrtnutí v Knize, pravdu’ [Da 10,21]. Je-li to ‘pravda’, proč [je psáno]: ‘načrtnutí’? Je-li to ‘načrtnutí’, proč [je psáno]: ‘pravda’? Spíše, než je rozsudek zapečetěn, [nazývá se] ‘načrtnutí’, ale poté, co je rozsudek zapečetěn, [nazývá se] ‘pravda’.”

Reš Lakiš řekl: „A proč je [pečetí] ‘Pravda (emet)’? Alef je na začátku [všech] hlásek, Mem je uprostřed a Tav  je na jejich konci. Tím je řečeno: ‘Já jsem první a já jsem poslední! A mimo mne není Bůh!’ [Iz 44,6] ‘Já jsem první’, protože jsem svou vládu neobdržel od jiného! ‘A já jsem poslední’, protože ji nepředám jinému, neboť [takový] na světě není! ‘A mimo mne není Bůh’, neboť druhého takového není!”

 

1) Tento a několik následujících odstavců zahajovaných výkladem r. Papjase tvoří relativně samostatný celek, který sem byl možná vložen z nějakého jiného pojednání a je velmi zajímavý svou zjevnou vazbou na ranou židovskou mystiku. Jak vyplývá z kontextu, výklad r. Papjase je pokaždé (úmyslně či neúmyslně) veden v duchu gnostické koncepce, která mluví ještě o Demiurgovi (Makroanthrópos) jako prostředníku mezi stvořeným světem a skrytým Bohem. Jelikož byla v příkrém rozporu s židovským monoteismem, v rabínské literatuře po ní zůstaly jen nepatrné stopy, takže o tom, jaké teorie židovští stoupenci tohoto směru přesně zastávali, se můžeme jen dohadovat. Poněkud lepší představu o nich poskytuje kabalistická literatura, například knihy Bahir a Zohar; zde jsou však tyto koncepce pojednávány jen v alegorických náznacích a nikde k nim neexistuje souvislý výklad.

2) R. Papjas uvedený verš zřejmě vykládá tak, že jeho začátek se týká Boha ve skrytosti a konec Demiurga. Proto ve svém výkladu používá k označení Boha dvou různých termínů: ‘Soudce’, což je Bůh; a ‘Ten, jenž řekl: Budiž svět!’, což je Demiurg, tvůrce hmotného světa, jenž bývá ve většině případů se světem nějak výslovně spojován.

3) R. Akiva zde (stejně jako v následujících odstavcích) není s výkladem r. Papjase spokojen a snaží se prosadit jinou, monoteistickou verzi.

4) Překlad je zde trochu upraven podle paralelního znění této pasáže v Mechiltě. Pravda (Emet) a Soud (Din) zde zřejmě představují tradiční bipolární Boží vlastnosti Milosrdenství a Přísnost. Tím je řečeno, že vlastnosti přísnosti a soudu, tradičně připisované Demiurgovi, jsou ve skutečnosti obsaženy v samotném Bohu. – V této souvislosti je zajímavé použití výrazu Emet, které má k Demiurgovi nepochybně silnou vazbu (jak vyplývá z jiných textů), ale jeho použití je velmi široké (vystupuje například jako hypostázovaná Boží vlastnost negativního, přísného rázu).

5) Původní text zde cituje verš Iz 6,1: ‘A spatřil jsem Panovníka sedícího na Trůnu vznešeném a povzneseném’, ale verš 1K 22,19 je vzhledem ke kontextu mnohem logičtější.

6) Lze spekulovat o tom, zda toto popírání existence Boží levice (které se objevuje i na jiných místech) nenaznačuje, že termín ‘levá ruka’ kdysi označoval Demiruga na základě verše ‘Také má [levá] ruka založila zemi a má pravice rozvinula nebesa’ [Iz 48,13].

7) R. Akiva tím zřejmě míní nebeské anděly (stejně jako jimi argumentuje v následujícím odstavci), kteří pod vedením Boha plní úlohu nebeských soudců a na symbolických váhách váží dobré a zlé skutky každého člověka. Smyslem celé jeho odpovědi je prohlášení, že žádný Demiurg neexistuje.

8) Tzn. Bůh vyhlašuje svůj spravedlivý rozsudek pouze za přítomnosti zástupu andělských soudců.

9) Význam této vsuvky je trochu nejasný. R. Jochanan pomocí verše Jer 10,10 dokázal, že slovo Pravda, které se vyskytuje ve verši Da 10,1, je synonymem Boha (či rovnou Božím jménem) a nic dalšího dokazovat nepotřeboval. Vlastní smysl výroku r. Ibuna zřejmě spočívá v tom, že výrazy Bůh (Elohim) a Král (Melech) začínají hláskami Alef a Mem, které tvoří počátek slova Pravda (Emet). V této souvislosti stojí za zmínku, že se tu přímo vnucuje výklad ‘Boha živoucího’ jakožto skrytého Boha a ‘Krále světa’ jakožto Demiurga, přestože to tak kontextově jistě není míněno.

10) Spojka ‘a’ má totiž podle rabínských vykladačských pravidel rozšiřující význam, takže zahrnuje ještě něco jiného, o čem se v textu přímo nemluví.

11) Tzn. klasický příklad stojící u kořene veškerého tohoto odvozování.

 

1. 9. 2. R. Papjas vykládal: „[Stojí psáno]: ‘Hle, člověk je jako jeden z nás, atd.’ [Gen 3,22] [To znamená]: jako Jedinečný světa.”¹⁾ Rabi Akiva mu řekl: „Papjasi, to už stačí!“ [R. Papjas] mu řekl: „A jak tento [výraz] ‘Jako jeden z nás’ chápeš ty?” [R. Akiva] mu odvětil: „Jako jeden ze služebných andělů.“

Ale moudří říkají: „Není to podle názoru jednoho ani podle názoru druhého. Spíše nás to učí, že Svatý, budiž požehnán, před něj položil dvě cesty: cestu života a cestu smrti. A [Prvotní člověk] si zvolil cestu smrti a povrhl cestu života.”²⁾

 

1) Prvotní člověk je zde přirovnáván buď přímo k Bohu, což je málo pravděpodobné, anebo k Jeho demiurgovskému aspektu, což je naopak téma, které se v kabalistické literatuře stopově objevuje a má své opodstatnění v dávných legendách.

2) Smysl je zřejmě ten, že Prvotní člověk měl svobodnou možnost volby, která je vlastní jen vyšším bytostem.