Další výklady verše 1,1  

1. 1. 9. R. Pinchas ben Ja’ir na úvod citoval: „[Stojí psáno]: ‘Jestliže žádáš ji jako stříbro, atd.’ [Př 2,4] Jestliže pátráš po slovech Tóry jako po pokladech, Svatý, budiž požehnán, ti neupře tvou mzdu. Podobá se to člověku, který když ve svém domě ztratí sela či [byť jen] foleron,¹⁾ zapálí si i několik lamp a několik knotů, dokud je nenajde. Z toho lze odvodit [metodou] kal va-chomer:²⁾ jestliže kvůli těmto [penězům], které jsou [pouze] otázkou života na tomto světě, je člověk ochoten zapálit i několik lamp a několik knotů, dokud na ně nenarazí a nenajde je, tedy po slovech Tóry, které jsou otázkou života na tomto světě i otázkou života ve světě příštím, musíš pátrat jako po pokladech! Proto [je psáno]: ‘Jestliže žádáš ji jako stříbro, atd.’”

R. Eleazar řekl: „Nikdy mne nikdo nepředběhl [při cestě] do studovny a nikdy jsem tam po svém odchodu nikoho nezanechal. Jednou jsem si přivstal, našel jsem hnůj a slámu a řekl jsem: ‘Jestliže žádáš ji jako stříbro a jako po pokladech pátráš po ní, tehdy pochopíš obavu z Pána!’ [Př 2,4] A my [po ní nepátráme] dokonce ani jako [rolník] po slámě, ani jako po hnoji!”

Z toho jsme se naučili: R. Pinchas ben Ja’ir říkával: „Horlivost [ve studiu Tóry] vede k očištění, očištění vede k [rituální] čistotě, [rituální] čistota vede ke svatosti, svatost vede k pokoře, pokora vede k obavě před hříchem, obava před hříchem vede ke zbožnosti, zbožnost vede k [daru] Svatého ducha,³⁾ [dar] Svatého ducha vede ke zmrtvýchvstání, zmrtvýchvstání vede k prorokovi Eliášovi blahé paměti.”⁴⁾

Horlivost [ve studiu Tóry] vede k očištění, neboť je psáno: ‘A skončí s usmiřováním za svatyni’ [Le 16,20].

Očištění [vede] k [rituální] čistotě, neboť je psáno: ‘A usmíří se za ni kněz a bude čistá’ [Le 12,8].

[Rituální] čistota [vede] ke svatosti, neboť je psáno: ‘A očistí ho a posvětí ho’ [Le 16,19].

Svatost [vede] k pokoře, neboť je psáno: ‘Vždyť to řekl Vznešený a Povznesený, sídlící navěky, a Svatý je Jeho Jméno: Vznešený a svatý sídlím, a se zdeptaným a poníženým duchem!’ [Iz 57,15]

Pokora [vede] k obavě před hříchem, neboť je psáno: ‘Patou pokory je obava z Pána’ [Př 22,4].⁵⁾

Obava před hříchem [vede] ke zbožnosti, neboť je psáno: ‘Tehdy promluvil jsi ve vidění ke Svým zbožným!’ [Ž 89,20]

Zbožnost [vede] k [daru] Svatého ducha, neboť je psáno: ‘Tehdy promluvil jsi ve vidění ke Svým zbožným!’ [Ž 89,20]⁶⁾

[Dar] Svatého ducha [vede] ke zmrtvýchvstání, neboť je psáno: ‘A dám svého ducha do vás, a ožijete!’ [Ez 37,14].

Zmrtvýchvstání [vede] k prorokovi Eliášovi blahé paměti, neboť je psáno: ‘Hle, já pošlu vám Eliáše proroka!’ [Mal 3,23].

R. Matana řekl: „To, co si Moudrost učinila korunou své hlavy, si Pokora učinila sandálem své paty. To, co si Moudrost učinila korunou své hlavy, neboť je psáno: ‘Počátkem moudrosti je obava z Pána’ [Ž 111,10]. To si Pokora učinila sandálem své paty, neboť je psáno: ‘Patou pokory je obava z Pána’ [Př 22,4].”

(Zmrtvýchvstání proběhne prostřednictvím proroka Eliáše blahé paměti, jak si můžeš přečíst: ‘Tehdy pochopíš obavu z Pána a poznání Boha najdeš!’ [Př 2,5], což znamená [dar] Svatého ducha.)⁷⁾

R. Simon [řekl] jménem r. Šimona ben Chalafta: „[Podobá se to] senátorovi, jenž zastával významné postavení v královském paláci. Král mu řekl: ‘Požádej, co ti mám dát!’ Senátor si řekl: ‘Požádám-li o stříbro a zlato, dá mi je. [Požádám-li] o drahokamy a perly, dá mi je.’ Řekl si: ‘Hle, požádám o královskou dceru, a tím obsáhnu vše [ostatní]!’ Podobně ‘v Gibeónu zjevil se Pán Šalomounovi ve snu v noci. A řekl Bůh: Žádej, co dát mám tobě!’ [1K 3,5] Šalomoun si řekl: ‘Požádám-li o stříbro a zlato, o drahokamy a perly, dá mi je. Spíše požádám o moudrost, a tím obsáhnu vše [ostatní]!’ Jak si můžeš přečíst: ‘A dej Svému služebníkovi srdce slyšící!’ [1K 3,9] Svatý, budiž požehnán, Šalomounovi řekl: ‘Šalomoune! Požádal jsi o moudrost, aniž bys požádal o bohatství, majetek a život tvého nepřítele! [Přísahám] při tvém životě, že ti bude dána moudrost a znalost, čímž ti bude dáno i bohatství a majetek!’ A vzápětí ‘procitl Šalomoun, a hle: sen!’ [1K 3,15]”

R. Izák řekl: „Ten sen zůstal zachován [i po Šalomounově probuzení]. Zahýkal osel, a [Šalomoun] věděl, co hýká. Zašvitořil pták, a [Šalomoun] věděl, co švitoří. Vzápětí ‘přišel do Jeruzaléma a stanul před archou Smlouvy Pánovy. A obětoval zápalné oběti a učinil pokojné oběti a učinil hostinu pro všechny své služebníky’ [1K 3,15].” – R. Eleazar řekl: „Odtud víme, že při dokončení Tóry máme uspořádat hostinu.“

R. Judan řekl: „To tě učí, že kdokoliv vyučuje Tóru na veřejnosti, zaslouží si, aby na něm spočinul Svatý duch. Tak se totiž stalo Šalomounovi, který vyučoval [Tóru na veřejnosti] a spočinul na něm Svatý duch, takže [Šalomoun] sestavil tři knihy: Přísloví, Kazatel a Píseň písní .”

 

1) Drobná mince.

2) To je metoda logického odvozování za pomoci analogie.

3) Tím je míněn dar prorokování.

4) Poněkud odlišnou variantu této pasáže uvádí Avoda zara 20b.

5) ‘Pata’ je zde idiomem pro ‘následek’.

6) Paralelní pasáž v Midraš mišlej XV,6 zde cituje verš Př 2,5.

7) Tento citát je podivný a je zřejmě přesunutý z jiného místa. Paralelní pasáž v Midraš mišlej XV,6 vzápětí cituje verš Mal 3,23-24. Snad byla ve výše uvedeném citátu jménem r. Pinchase původně vložena ještě pasáž: ‘Obava před hříchem vede k poznání, poznání vede ke zbožnosti’. Ta mohla být později vypuštěna, protože ji šlo chápat jako nežádoucí narážku na nauku gnostiků.

 

1. 1. 10. Jiná verze: [Stojí psáno]: ‘Píseň písní’. R. Ajbu a r. Jehuda [se názorově liší]. R. Ajbu říká: „[Výraz] ‘píseň’ [znamená] jednu. [Výraz] ‘písní’ [znamená] dvě.¹⁾ To jsou [celkem] tři.” Ale r. Jehuda bar Simon říká: „Celá Píseň písní je jediná a tamty dvě [písně] jsou jiné.” – Co s nimi tedy uděláš? – [Jedna je] ‘Píseň stupňů Šalomounova’ [Ž 127,1]. A druhá je ‘Žalm, píseň věnovaná domu Davidovu’ [Ž 30,1]. Domníváš-li se, že ji sestavil David, tak Davidovi je [pouze] připsána, neboť je psáno: ‘Jako věž Davidova je krk tvůj!’ [Pís 4,4] Spíše [řekni]: Co to znamená: ‘Píseň písní’? Že ji sestavil Šalomoun a připsal ji Davidovi.²⁾

Shledáš, že musíš říci, že všechny skutky tohoto muže byly potrojné. Šalomoun vystoupil třemi výstupy. O prvním výstupu je psáno: ‘Neboť on vládl v celém zaříčí’ [1K 5,4]. O druhém výstupu je psáno: ‘A Šalomoun byl vládl’ [1K 5,1]. O třetím výstupu je psáno: ‘A usedl Šalomoun na trůn Pánův, aby kraloval’ [1Pa 29,23].

R. Izák řekl: „A je vůbec možné, aby někdo usedl na trůn Pánův, o němž je psáno: ‘Vždyť Pán, tvůj Bůh, oheň sžíravý jest’ [De 4,24]? A dále je psáno: ‘Řeka ohnivá tekla a vycházela, atd.’ [Da 7,10] A dále je psáno: ‘Jeho trůn - plameny ohně!’ [Da 7,9] A ty říkáš: ‘A usedl Šalomoun na trůn Pánův’? Spíše [řekni]: Tak jako trůn Svatého, budiž požehnán, vládne od jednoho konce světa ke druhému, rovněž Šalomounův trůn vládl od jednoho konce světa ke druhému.³⁾ Tak jako trůn Pánův soudí beze svědků a bez [předchozího] varování, rovněž Šalomounův trůn soudil beze svědků a bez [předchozího] varování.”

A co to bylo [za případ]? – Ten případ s nevěstkami, jak si můžeš přečíst: ‘Tehdy přišly dvě ženy’ [1K 3,16]. – Co byly zač? – Rav řekl: „Byli to duchové [žen].“⁴⁾ Ale rabíni říkají: „Byly to jevamot.“⁵⁾ R. Simon řekl jménem r. Jehošuy b. Levi: „Byly to doslova nevěstky a [Šalomoun] vynesl rozsudek beze svědků a [předchozího] varování.”

Šalomoun sestoupil třemi sestupy. První sestup nastal tehdy, když byl velikým králem od jednoho konce světa ke druhému a jeho vláda byla umenšena, takže kraloval už pouze Izraeli, jak si můžeš přečíst: ‘Přísloví Šalomouna, syna Davidova, krále Izraele’ [Př 1,1]. Druhý sestup nastal tehdy, když byl králem nad Izraelem a jeho vláda byla umenšena, takže kraloval už pouze Jeruzalému, jak si můžeš přečíst: ‘Já, Kazatel, byl jsem králem nad Izraelem v Jeruzalémě’ [Kaz 1,12]. Třetí sestup nastal tehdy, když byl králem nad Jeruzalémem a jeho vláda byla umenšena, takže kraloval už pouze své domácnosti, neboť je psáno: ‘Hle, lůžko Šalomounovo (...) Všichni drží meč’ [Pís 3,7]. Nekraloval dokonce ani nad svým lůžkem, protože se bál duchů.

[Šalomoun] spatřil tři éry. R. Judan a r. Chunja [se názorově liší]. R. Judan říká: „[Šalomoun] byl král, [potom] laik a [potom opět] král. Byl moudrý, [potom] pošetilý a [potom opět] moudrý. Byl bohatý, [potom] chudý a [potom opět] bohatý. Z jakého důvodu? [Neboť je psáno]: ‘Všechno jsem spatřil ve dnech své marnosti!’ [Kaz 7,15] A nikdo neučí o svých trápeních dříve, než v době své úlevy.” R. Chunja říká: „[Šalomoun] byl laik, [potom] král a [potom opět] laik. Byl pošetilý, [potom] moudrý a [potom opět] pošetilý. Byl chudý, [potom] bohatý a [potom opět] chudý. Z jakého důvodu? [Neboť je psáno]: ‘Já, Kazatel, byl jsem králem nad Izraelem’ [Kaz 1,12], [což znamená]: ‘býval jsem, ale nyní už nejsem’.”

[Šalomoun] se dopustil tří přestupků. Měl [příliš] mnoho koní, [příliš] mnoho žen a [příliš] mnoho stříbra a zlata. Neboť je psáno: ‘A dal král stříbro v Jeruzalémě jako kameny’ [2Pa 9,27]. – A nebylo ukradeno? – R. Jose bar Chanina řekl: „Byly to kameny velikosti deseti loktů a kameny velikosti osmi loktů.“ – R. Šimon ben Jochaj učí: „Dokonce i váhy byly v Šalomounově době ze zlata, jak si můžeš přečíst: ‘Žádné stříbro nepočítalo za dnů Šalomounových’ [1K 10,21].”

Měl [příliš] mnoho žen, neboť je psáno: ‘A král Šalomoun miloval ženy pohanské mnohé a dceru faraónovu (...) z národů, o nichž řekl Pán synům izraelským: Nebudete přicházet k nim a ony nebudou přicházet k vám, atd.’ [1K 11,1-2]

R. Jehošua b. Levi říká: „To se týká [verše]: ‘Nespřízníš se s nimi!’ [De 7,3]” R. Šimon b. Jochaj říká: „[Stojí psáno]: ‘V lásce’ [1K 11,2], [což znamená] doslova: ‘v lásce ke smilstvu’.” R. Eliezer, syn r. Joseho Galilejského, říká: „Stojí psáno: ‘Také jemu daly zhřešit ty ženy pohanské!’ [Neh 13,26] To nás učí, že s nimi souložil v době, když byly nidot,⁶⁾ a [úmyslně] mu to neoznámily.” R. Jose ben Chalafta říká: „[Stojí psáno]: ‘V lásce’ [1K 11,2], [což znamená]: ‘přimět je milovat [Boha], přiblížit je [Bohu], konvertovat je a přivést je pod křídla Šechiny’.”⁷⁾ – Shledáváme tedy, že r. Jehošua b. Levi, r. Šimon ben Jochaj a r. Eliezer, syn r. Joseho Galilejského, říkají totéž, kdežto r. Jose ben Chalafta se od těch tří [názorově] liší.

Byli proti němu povoláni tři protivníci, jak si můžeš přečíst: ‘A dal povstat Pán protivníkovi proti Šalomounovi, Hadadovi Edómskému’ [1K 11,14]. A dále je psáno: ‘A dal povstat Bůh proti němu protivníkovi, Rezónovi, synovi Eljáda’ [1K 11,23]. A dále je psáno: ‘A byl protivníkem Izraele po všechny dny Šalomounovy’ [1K 11,25].

Měl [příliš] mnoho koní, neboť je psáno: ‘A přicházel a odcházel vůz z Egypta za šest set stříbrných a kůň za padesát a sto’ [1K 10,29].

[Šalomoun] sestavil tři [sbírky] přísloví: ‘Přísloví Šalomouna, syna Davidova, krále Izraele’ [Př 1,1]; ‘Přísloví Šalmounova: Syn moudrý rozveseluje otce’ [Př 10,1]; ‘Také toto jsou přísloví Šalomounova, která převzali mužové Chizkiáše, krále judského’ [Př 25,1].

[Šalomoun] uvedl tři [výroky] o marnosti: ‘Marnost marností, řekl Kazatel, atd.’ [Kaz 1,2] „[Výraz] ‘marnost’ [znamená] jednu. [Výraz] ‘marností’ [znamená] dvě. To jsou [celkem] tři.

[Šalomoun] sestavil tři [zbožné] písně. [Výraz] ‘píseň’ [znamená] jednu. [Výraz] ‘písní’ [znamená] dvě. To jsou [celkem] tři.

[Šalomouna] nazývali třemi jmény: Jedidiáš,⁸⁾ Šalomoun a Kazatel. – R. Jehošua b. Levi řekl: „Těmi třemi [a dále jmény] Agúr, Jáke, Lemúel a Itíel.⁹⁾ To je [celkem] sedm.” – R. Šimon b. Gamliel řekl: „Z nich byla autentická [jména] Jedidiáš, Kazatel a Šalomoun.” Ohledně těch čtyř [dalších jmen] však r. Šimon b. Gamliel souhlasí s tím, že jsou dodatečnými [jmény], a proto jsou určena k tomu, aby byla vyložena. [Jmenoval se] Agúr, protože kupil (agur) slova Tóry. [Jmenoval se] Jákeovec, protože ovládal vyvrhnutí (heki) v pravý čas: Tak jako mísa, která se v pravý čas naplní a v pravý čas vyprázdní, podobně i Šalomoun se Tóru v pravý čas učil a v pravý čas ji zapomínal. [Jmenoval se] Lemúel, protože celým svým srdcem promlouval k Bohu (nam le-El). Říkal: ‘Mohu si brát velká množství [všeho], aniž bych zhřešil!’ [Jmenoval se] Itíel, [protože říkal]: ‘Se mnou je Bůh (iti El) a mohu [si to dovolit]!’

[Šalomoun] napsal tři knihy: Přísloví, Kazatel a Píseň písní. – Která z nich byla napsána nejdříve? – R. Chija Veliký a rabi Jonatan [se názorově liší]. Rabi Chija Veliký říká: „Nejdříve napsal Přísloví, potom napsal Píseň písní a potom napsal Kazatele.“ A učil to na základě tohoto verše: ‘A promluvil tři tisíce přísloví’ [1K 5,12]. ‘Přísloví’, to je kniha Přísloví. ‘A bylo jeho písní pět a tisíc’ [1K 5,12], to je Píseň písní. A nakonec [napsal] Kazatele.” – Barajta¹¹⁾ rabiho Chiji Velikého se však od tohoto učení liší. Barajta uvádí: ‘Všechny tři [knihy] byly napsány najednou’. Ale [ústní] tradice uvádí: ‘Všechny byly [napsány] zvlášť’. – Rabi Chija Veliký učí: „Svatý duch spočinul na Šalomounovi až v době jeho stáří, takže sestavil tři knihy: Přísloví, Kazatel a Píseň písní.”

R. Jonatan říká: „Nejdříve napsal Píseň písní, potom napsal Přísloví a potom napsal Kazatele.“ A r. Jonatan to učil na základě obvyklého běhu světa: Když je člověk mladý, zpívá slova písně. Když dospěje, říká slova přísloví. Když zestárne, mluví o marnostech.

R. Janaj, tchán r. Amiho, řekl: „Všichni souhlasí s tím, že Kazatele [Šalomoun] sestavil až naposled.“

 

1) Podle pravidla, že neupřesněný plurál vždycky znamená dva kusy. R. Ajbu se zřejmě domnívá, že Píseň písní tvoří tři relativně samostatné části.

2) Text je zde možná poškozen, protože by měl spíše vysvětlovat, že podobně i Ž 30 ve skutečnosti sestavil Šalomoun a připsal ho Davidovi.

3) Důkaz viz Megila 11a.

4) Jalkut Reuveni k verši Gen 4,8 uvádí, že to byly Lilit a Naama. To byly démonky, které v noci přicházely ke spícím mužům a vyvolávaly v nich milostnou touhu.

5) Tzn. ženy podléhající levirátnímu sňatku. Tyto se mu snažily vyhnout tím, že poukazovaly na své dítě, které je mohlo tohoto závazku zprostit.

6) Nida se nazývá žena v období své rituální nečistoty způsobené menstruací.

7) Šechina je neviditelná přítomnost Boží.

8) Viz 2S 12,25.

9) Viz Př 30,1 a Př 31,1.

10) Protože jinak by je nebylo zapotřebí v Písmu uvádět.

11) Označení pro sbírku nekanonických (vnějších) nauk.

 

1. 1. 11. R. Eleazar bar Abina jménem r. Achy a rabíni [se názorově liší]. R. Eleazar říká: „[Stojí psáno]: ‘A promluvil tři tisíce přísloví’ [1K 5,12], [což znamená]: ke každé věci [v Tóře]. ‘A bylo jeho písní pět a tisíc’ [1K 5,12], [což znamená] tisíc a pět zdůvodnění ke každé věci [v Tóře].” Ale rabíni říkají: „[Stojí psáno]: ‘A promluvil tři tisíce přísloví’, [což znamená]: ke každému verši [v Tóře]. ‘A bylo jeho písní pět a tisíc’, [což znamená] tisíc a pět zdůvodnění ke každému podobenství [v Tóře]. Není zde psáno: ‘A bylo jeho přísloví’, nýbrž: ‘A bylo jeho písní pět a tisíc’. [Výraz] ‘píseň přísloví’ [znamená] ‘zdůvodnění věci’.”

R. Samuel bar Nachman řekl: „Prohlédli jsme celou knihu Přísloví a zjistili jsme, že je v ní sepsáno pouze devět set patnáct veršů. A ty říkáš, že tři tisíce přísloví? Spíše je to tak, že v ní nenajdeš žádný verš, který by neměl dvě nebo tři zdůvodnění, jako například: ‘Náušnice zlatá a tretka ryzí’ [Př 25,12], ‘Náušnice zlatá v nose prasete’ [Př 11,22], ‘Nezvýhodňuj se před králem a na místě velikých nestávej’ [Př 25,6]. Nemluvě o tom, že [tam] nemáš ani sedat. [Ani] sedat, nemluvě o tom, že [tam] nemáš ani mluvit.”¹⁾

Naučili jsme se: ‘R. Akiva řekl: „Bože chraň, aby někdo z Izraele vedl [názorový] spor o tom, že Píseň písní neposkvrňuje ruce,²⁾ neboť celý svět se nevyrovná tomu dni, kdy byla [Izraeli] odevzdána Píseň písní! A proč? Vždyť všechny spisy jsou svaté, ale tato [Píseň písní] je velesvatá! A ohledně čeho vedli [rabíni názorový] spor? Ohledně Kazatele.” – R. Jochanan bar r. Jehošua, syn tchána rabiho Akivy, řekl: „Bylo to podle názoru Ben Azaje, jak vedli [názorový] spor a jak ho uzavřeli.”’

R. Eleazar ben Azarja tuto věc přirovnal k člověku, který přinesl pekařovi jednu se’a pšenice a řekl mu: ‘Udělej mi z ní velejemnou mouku, hladkou mouku a hrubou mouku!’ Podobně i z veškeré Šalomounovy moudrosti propadla Izraelcům sítem právě Píseň písní.”⁴⁾

[Stojí psáno]: ‘Píseň písní’, [což znamená]: nejchvalitebnější z písní, nejvznešenější z písní, nejvelebenější z písní. Zpívejme písně (širim) a chvalme Toho, jenž nás na světě učinil pěvci (širim), jak si můžeš přečíst: ‘A volány budou písně Paláce’ [Am 8,3], [což znamená]: ‘chvály [Božího] Paláce’.

Jiná verze: [Stojí psáno]: ‘Píseň písní’, [což znamená]: nejchvalitebnější z písní, nejvznešenější z písní, nejvelebenější z písní. Zpívejme písně (širim) Tomu, jenž nás navěky učinil přežívajícími (ši’urim), jak si můžeš přečíst: ‘Pán samotného zavede ho’ [De 32,12].

R. Jochanan [řekl] jménem r. Achy, [který uvedl] jménem r. Šimona bar Aba: „Zpívejme písně (širim) a chvalme Toho, jenž na nás v budoucnu nechá spočinout (le-hašrot) Svatého ducha! Zpívejme před Ním mnoho písní!”

Všemi písněmi buď On chválil je, nebo oni chválili Jeho. Mojžíšovou písní oni chválili Jeho a zpívalo se: ‘Toto je můj Bůh a velebím Ho!’ [Ex 15,2] [Jinou] Mojžíšovou písní On chválil je: ‘Vozil ho na výšinách země!’ [De 32,13] Ale zde [v Písni písní] oni chválí Jeho a On chválí je. On chválí je: ‘Hle, jsi krásná, přítelkyně má!’ [Pís 1,16] A oni chválí Jeho: ‘Hle, jsi krásný, milý můj, také rozkošný!’ [Pís 1,17]

Rabi Šimon řekl jménem rabiho Chanina ze Sepfóris: „[Píseň písní znamená] ‘zdvojená píseň’.” – R. Simon řekl: „Zdvojená a dvojitá.“ – R. Levi řekl: „Numerická hodnota [slova] ‘píseň’ odpovídá [společnému] věku Praotců a Desateru přikázání. [Slovo] ‘píseň (šir)’ [má numerickou hodnotu] 510. A řekneš-li, že tamto [číslo] je větší, odečti od něj roky hladomoru, které se nepočítají.”⁵⁾

Jiná verze: R. Judan a r. Levi jménem r. Jochanana [řekli]: „Kdekoli je v tomto svitku⁶⁾ psáno o králi Šalomounovi, Písmo tím hovoří [doslova] o králi Šalomounovi. [Kdekoli je psáno] obecně o králi, Písmo tím hovoří o Svatém, budiž požehnán.” Ale rabíni říkají: „Kdekoli je psáno o králi Šalomounovi, Písmo tím hovoří o Králi, jemuž patří mír.⁷⁾ [Kdekoli je psáno] obecně o králi, Písmo tím hovoří o obci izraelské.”

 

1) Z každého verše lze tedy odvodit ještě několik dalších věcí, které v něm nejsou výslovně uvedeny.

2) Důvodem bylo to, že kněží ukládali potraviny terumy společně se svitky a s knihami Písma, takže myši, které chodily na terumu, poškozovaly také knihy. Jednalo se tedy o preventivní zákaz z tohoto důvodu (viz Šab. 14a).

3) Tzn. spor se týkal Kazatele i Písně písní a bylo domluveno, že obě knihy poskvrňují ruce (viz Jadajim III,5).

4) Tzn. jako ta nejlepší, nejjemnější mouka.

5) Abrahamův věk činí 175 let, Izákův 180 let a Jákobův 147 let, což je celkem 502 let. K tomu se přičte desítka za Desatero, což je celkem 512. Potom je nutné odečíst dva roky hladomoru, z nichž první se odehrál v době Abrahama (viz Gen 12,10) a druhý v době Izáka (viz Gen 26,1). Důvodem, proč se dělá tato úprava, může být snaha, aby společný věk Praotců dával kulaté číslo 500.

6) Když se tímto slovem označuje Píseň písní, jedná se zřejmě o nedopatření, které vysvětluje jedna pasáž z Midraše Aba Gurjon: ‘R. Judan a r. Levi jménem r. Jochanana [řekli]: „Kdekoli je ve svitku Ester psáno o králi Achašveróšovi, Písmo tím hovoří [doslova] o králi Achašveróšovi. [Kdekoli je psáno] obecně o králi, Písmo tím hovoří o Králi králů králů’.

7) Hebrejský výraz ‘král Šalomoun (melech Šelomo)’ lze překládat i jako: ‘král, jehož je mír’.