Výklady veršů 3,9-3,12

3. 9. 1. ‘Jaký přebytek má činící [v tom, čím se pachtí]?’ [Kaz 3,9] – Šalomoun řekl: ‘Jelikož pro všechno existují [příslušné] doby, jaký smysl má řemeslník se svým řemeslem či poctivý člověk se svou poctivostí?’¹⁾

Jiná verze: [Stojí psáno:] ‘Jaké spočinutí (jitron) [má činící? V tom, čím se pachtí].’ [Po smrti] dají každému člověku spočinout (matrin) pouze se svými kolegy v řemeslu.

R. Izák b. r. Marjon řekl: „[Stojí psáno:] ‘A spravedlivý ve své víře bude žít!’ [Ab 2,4] Dokonce i Spravedlivý, Život světů, je živ ze Své víry. Svatý, budiž požehnán, řekl: ‘Nejdříve zabiji egyptské prvorozence!’ Neboť je psáno: ‘A stalo se v půlení noci, že Pán pobil [každého prvorozence v Zemi egyptské]!’ [Ex 12,29] ‘Také každý prvorozenec, který se ti narodí, bude zasvěcen mně!’ Neboť je psáno: ‘Zasvěť mi každého prvorozence’ [Ex 13,2], [což znamená:] ‘Zasvětíš mi prvorozence ve víře ve mne!’ Proto [je psáno]: ‘A spravedlivý ve své víře bude žít!’“

R. Pinchas [řekl] jménem r. Rúbena: „[Uvedu] podobenství: Čemu se to podobá? Králi, který uspořádal hostinu a pozval k sobě hosty.²⁾ Ten král vydal následující výnos: ‘Každý ať si přinese něco, nač [při hostině] ulehne!’ Jedni si přinesli rohože, jiní si přinesli matrace, jiní si přinesli podušky, jiní si přinesli polštáře, jiní si přinesli židle, jiní si přinesli klády a jiní si přinesli kameny. Král si je prohlédl a řekl: ‘Ať každý ulehne na to, co si přinesl!’ Ti, co seděli na dřevě a na kamení, se na krále rozčilovali a říkali: ‘Takovou [k nám] král chová úctu, že máme sedět na dřevě a na kamení?’ Když to ten král slyšel, řekl jim: ‘Nestačí vám, že jste tím kamením a dřevem zohavili palác, který jsem velmi draze vystavěl, ale ještě máte tu drzost a opovažujete se mne obviňovat? O své důstojnosti rozhodujete pouze vy sami!’ Podobně se stane v čase příštím, že svévolníci budou odsouzeni do Gehinom a budou se rozčilovat na Svatého, budiž požehnán: ‘Hle, věřili jsme ve spásu od Svatého, budiž požehnán – a takto jsme dopadli!’ Svatý, budiž požehnán, jim řekne: ‘V tom světě, kde jste byli, jste se chovali svárlivě, pomlouvačně a konali jste samé zlo! Nevěnovali jste se snad hádkám a urážkám?’ Jak si můžeš přečíst: ‘Hle, vy všichni rozněcujete oheň, opásáváte se plameny’ [Iz 50,11]! Proto budete chodit ‘ve světle svého ohně a v plamenech svého hoření!’ [Iz 50,11] Možná řeknete, že ‘z mé ruky bylo toto vám’[Iz 50,11]? Nikoliv, nýbrž jste si to učinili sami! Proto ‘ke strázni ulehnete’ [Iz 50,11]!”

R. Šimon b. Lakiš se zabýval Tórou tak, jak bylo nutné, v jisté jeskyni u Tiberiady³⁾ a jeden hrnčíř mu každý den připravoval jednu porci vody. [Reš Lakiš] přicházel k smrti unaven, bral si ji a pil ji. Jednou [hrnčíř] přišel, usedl vedle něj a chvilku s ním strávil. Řekl mu: „Rabi! Vzpomínáš si, že jsme my dva chodili společně do školy? Ty jsi byl zasloužilý, ale já jsem [tak] zasloužilý nebyl. Modli se za mne, abych měl ve světě příštím společný podíl s tebou!” [Reš Lakiš] mu odvětil: „Jak bych se za tebe mohl modlit? Vždyť je ti souzeno být se svými kolegy v řemeslu! [Po smrti] dají každému člověku spočinout pouze se svými kolegy v řemeslu.“

 

1) Výše uvedené doby naznačují jistý vliv osudové předurčenosti, která je možná tak silná, že proti ní lidské snažení neobstojí.

2) Následující tři věty jsou na rozdíl od hebrejského kontextu uvedeny v aramejštině, což je podivné.

3) Stalo se to v době náboženského útlaku ze strany Římanů, kdy bylo studium Tóry zakázáno pod trestem smrti.

 

3. 10. 1. ‘Viděl jsem to zaměstnání, [co dal Bůh synům člověka ponížit se jím]!’ [Kaz 3,10] – R. Ajbu řekl: „To je pošetilost [hromadění] majetku.” Neboť r. Judan řekl jménem r. Ajbu: „Nikdo neodejde ze světa [s pocitem], že se mu jeho tužby vyplnily [alespoň] z poloviny! Spíše, když má sto [zlatých], přeje si je proměnit na dvě stě; a když má dvě stě, přeje si je proměnit na čtyři sta!“

[Stojí psáno:] ‘Ponížit se jím’. – R. Jehošua ze Sichninu [řekl] jménem r. Leviho: „Je-li člověk zasloužilý a používá svůj majetek k plnění [náboženských] povinností, na jeho modlitbu mu bude odpovězeno, jak si můžeš přečíst: ‘A opoví mi mou spravedlivost, atd.’ [Gen 30,33]¹⁾ Pokud [takový] není, bude mu odpovězeno v duchu obvinění, jak si můžeš přečíst: ‘Aby opověděl mu zločin’ [De 19,16].”

R. Jochanan řekl: „To je pošetilost lupičství.“ Neboť r. Šimon b. Lakiš řekl jménem r. Jochanana: „Podobá se to [odměrce] na se’a²⁾ plné nepravostí. Která [z nich] bude obviněna jako první? Bude to lupičství, neboť r. Huna řekl jménem r. Jochanana: Stojí psáno: ‘A jejich zisk je v čele všech!’ [Am 9,1]”

R. Pinchas [řekl] jménem r. Jochanana: „I když se někdo zabývá modlářstvím, zapovězenými styky a krveproléváním, ze všeho nejhorší je právě lupičství.“

Rabi Jákob bar Acha [řekl] jménem r. Jochanana: „Ezechiel vyjmenoval čtyřiadvacet hříchů a všechny je završil právě lupičstvím, jak si můžeš přečíst: ‘A hle, bil jsem svou dlaní kvůli tvému zisku, atd.’ [Ez 22,13]”

R. Chunja tento verš vykládal ohledně Proroků a Spisů: „Kdyby si to Izraelci zasloužili, mohli číst pouze v knihách Pěti pětin Tóry. Vždyť Proroci a Spisy jim byly dány jen kvůli tomu, aby se v nich i v Tóře pocvičili a činili [náboženské] povinnosti a spravedlivost a dostali dobrou odměnu.” – Rabíni řekli: „Přestože ‘se jimi ponižují’, díky nim dostanou odměnu za Pět pětin Tóry.”

R. Abahu řekl: „To je pošetilost [zvládnutí] Tóry, protože člověk se Tóru [stále] učí a zapomíná.” – Tamní³⁾ rabíni [řekli] jménem zdejšího³⁾ r. Izáka a r. Tobiáš [řekl] jménem r. Izáka: „Učit se a zapomínat Tóru je člověku ku prospěchu. Kdyby se totiž Tóru jen učil a nezapomínal ji, zabýval by se Tórou jen dva nebo tři roky, vrátil by se ke svému řemeslu a už by se jí nikdy více nevěnoval. Ale díky tomu, že člověk se Tóru učí a zapomíná, nemůže ho od slov Tóry nic odtrhnout.“

Ale rabíni řekli: „To je pošetilost lupičství. Že tomu tak je, to víme díky dřívějším pokolením,⁴⁾ která se zabývala a věnovala lupičství, jak si můžeš přečíst: ‘Hranice posouvají, stádo uloupí a pasou!’ [Jób 24,2] Viz, že byli sprovozeni ze světa vodou! Ale kmeni Rúbena a Gáda, který se lupičství vyhýbal, dal kvůli tomu Svatý, budiž požehnán, dědictví na místě, kde lupičství nemohlo existovat, neboť je psáno: ‘A hle, to místo bylo místem skotu’ [Nu 32,1]. A totéž platilo pro Mahir o velikosti šestnácti čtverečních milin.”⁵⁾

 

1) Viz § 1. 13. 1., pozn. 4.

2) Viz § 1. 13. 1., pozn. 5.

3) Viz § 1. 13. 1., pozn. 6.

4) Viz § 1. 13. 1., pozn. 7.

5) Viz § 1. 13. 1., pozn. 8.

 

3. 11. 1. ‘Všechno učinil krásně včas!’ [Kaz 3,11] – R. Tanchuma řekl: „Svět byl stvořen ve svůj čas. Nebylo vhodné ho stvořit ještě předtím, nýbrž byl stvořen ve svůj čas, neboť je psáno: ‘Všechno učinil krásně včas!’“

R. Abahu řekl: „Odtud víme, že Svatý, budiž požehnán, světy budoval a zase ničil, světy tvořil a zase ničil, dokud nestvořil tyto a neřekl: ‘Tyto se mi líbí, tamty se mi nelíbily!’”

R. Eleazar říká: „Tento [verš] je bránou vedoucí až k propastným [hlubinám tajemství], neboť je psáno: ‘A viděl Bůh všechno, co učinil. A hle, dobré nadmíru!’ [Gen 1,31] Kdyby pronesl někdo jiný: ‘Všechno učinil krásně včas’, mohl bych říci, že to pronesl člověk, který v životě nejedl ani kousek [chleba]. Ale Šalomoun, o němž je psáno: ‘A bylo chleba Šalomounova pro den jeden třicet kórů hrubé mouky, atd.’ [1K 5,2], ten si mohl dovolit říci: ‘Všechno učinil krásně včas!’”

Jiná verze: Kdyby pronesl někdo jiný: ‘Prchavost prchavostí, řekl Kazatel, atd.’ [Kaz 1,2], mohl bych říci, že světský majetek zlehčuje člověk, který v životě nezískal ani dvě perutot¹⁾ a pronáší: ‘Prchavost prchavostí!’ Ale Šalomoun, o němž je psáno: ‘A dal král stříbro Jeruzalému jako kameny’ [1K 10,27] (A nebylo ukradeno, protože to byly kameny velikosti deseti loktů a kameny velikosti osmi loktů. A závaží byla v Šalomounově době zlatá, neboť je psáno: ‘Žádné stříbro se nepočítalo za dnů Šalomounových k ničemu’ [1K 10,21].), ten si mohl dovolit říci: ‘Prchavost prchavostí!’ A proč řekl: ‘Prchavost prchavostí’? Protože viděl svět i to, co se s ním nakonec stane.

Kdyby pronesl někdo jiný: ‘A všichni obyvatelé země za nic budou počítáni’ [Da 4,32], mohl bych říci, že to snad pronesl člověk, který v životě nevládl ani dvěma mouchám. Ale ten svévolník Nebúkadnesar, který vládl celému světu (Neboť je psáno: ‘A také zvěř polní dal jsem mu’ [Jer 28,14], totiž aby mu sloužila. [Plyne to] z toho, co je psáno: ‘A v každém tom, kde sídlí synové člověka, zvěř polní a ptactvo nebeské dal do tvé ruky a dal ti vládnout nade všemi!’ [Da 2,38]), ten si mohl dovolit říci: ‘A všichni obyvatelé země za nic budou počítáni, atd.’

Kdyby někdo jiný z mudrců [světských] národů pronesl tento verš: ‘Nyní jsem poznal, že větší je Pán než všichni bohové’ [Ex 18,11], mohl bych říci, že to pronesl člověk, který určitě neznal modloslužbu. Ale když řekl: ‘Nyní jsem poznal, že větší je, atd.’ Jitro, který se oddával mnoha [druhům] modloslužby (Neboť r. Izmael učí: „Reúel, což je Jitro, nepominul [jediný druh] modloslužby na světě, aby se k ní nepřipojil a neoddal se jí, neboť je psáno: ‘Běda nám! Kdo nás zachrání z ruky bohů mohutných těchto? Tito jsou bohové, atd.’ [1S 4,8], až pak prohlásil: ‘[Nyní jsem poznal, že větší je Pán] než všichni bohové’, nakonec konvertoval a děkoval Svatému, budiž požehnán.”), ten si mohl dovolit říci: ‘Nyní jsem poznal, že větší je Pán než všichni bohové, atd.’ Obrátil se před Svatým, budiž požehnán, na pokání, On ho přijal a pro [budoucí] pokolení ho určil Izraelcům [jako příklad].

Kdyby se jiný prorok a mudrc odhodlal k prohlášení: ‘Skála, dokonalé je Jeho dílo, atd.’ [De 32,4], [mohl bych říci, že to řekl někdo, kdo Svatého, budiž požehnán, nezná]. Ale náš mistr Mojžíš, o němž je psáno: ‘Oznámil Své cesty Mojžíšovi, synům izraelským Své zásahy’ [Ž 103,7], ten si mohl dovolit říci: ‘Skála, dokonalé, [atd.]’

Kdyby někdo jiný přišel pokárat Izraelce, mohl bych říci: ‘Jak je může kárat někdo, kdo u nich jí a pije a má z nich užitek?’ Ale Mojžíš, o němž je psáno: ‘Ni osla jednoho od nich zvedl jsem, atd.’ [Nu 16,15], ten si mohl dovolit Izraelce kárat, jak si můžeš přečíst: ‘Toto jsou slova, která promluvil Mojžíš k celému Izraeli v Zajordání, atd.’ [De 1,1]

 

1) Peruta byla ta nejdrobnější mince.

 

3. 11. 2. Jiná verze: [Stojí psáno:] ‘Všechno učinil krásně včas!’ – R. Bun o tom promluvil dvěma způsoby. R. Bun řekl: „Slušelo by se, aby byl Abraham stvořen před Prvotním člověkem. Svatý, budiž požehnán, si nejspíše řekl: Stvořím-li nejdříve Abrahama, tak jestli se zkazí, nebude už nikdo, kdo by přišel po něm a napravil to. Spíše stvořím [nejdříve] Adama a jestli se zkazí, přijde po něm Abraham a napraví to!“

R. Bun dále řekl: „Stojí psáno: ‘Ten muž veliký mezi vévody jest!’ [Joz 14,15] Slušelo by se, aby byl nejdříve stvořen Abraham, neboť je psáno: ‘Ten muž veliký mezi vévody jest!’ A proč je psáno: ‘veliký’? Protože by se slušelo stvořit ho nejdříve. Svatý, budiž požehnán, si nejspíše řekl: Stvořím-li nejdříve jeho, tak jestli se zkazí, nebude už nikdo, kdo by přišel po něm a napravil to. Spíše stvořím [nejdříve] Prvotního člověka, a jestliže se zkazí, přijde po něm Abraham a napraví to!“

R. Aba bar Kahana řekl: „Někteří uvádějí podobenství. Čemu se to podobá? Člověku, který měl ve svém sídle a domě vyhlazený [palmový] trám. Kam by ho měl dát? Doprostřed jídelny, aby podpíral trámy před sebou i za sebou. Podobně [mohu říci]: Pročpak Svatý, budiž požehnán, stvořil našeho praotce Abrahama uprostřed [řady pokolení]? Aby tak podepřel ta pokolení před ním i po něm.”

R. Levi řekl: „Slušnou ženu přivádíme do domu ženy neslušné, ale neslušnou ženu nepřivádíme do domu ženy slušné.“¹⁾

R. Jehuda b. r. Simon řekl: „Slušelo by se, aby byla Tóra odevzdána prostřednictvím Prvotního člověka, neboť je psáno: ‘Toto je kniha potomstva Adama’ [Gen 5,1]. Svatý, budiž požehnán, si řekl: ‘Adam je přece výtvorem mých dlaní – a já bych mu neměl dát Tóru, aby se jí zabýval?’ Potom si to však rozmyslel a řekl: ‘Když jsem mu dal šest přikázání a on je nedokázal dodržovat a střežit, tak kdybych mu jich dal šest set třináct, tedy dvě stě osmačtyřicet příkazů a tři sta pětašedesát zákazů, nedokázal by je dodržovat tím spíše!’ Proto je psáno: ‘A řekl člověku (la-adam)’ [Jób 28,28], [což znamená:] ‘ne Adamovi (lo Adam)’, tedy že Adamovi dána nebude. [Svatý, budiž požehnán, řekl:] ‘A komu ji dám? Jeho synům!’”

R. Jákob z Kefar Chanan řekl: „Slušelo by se, aby dvanáct kmenů povstalo z Prvotního člověka, neboť je psáno: ‘12 (ZH) je počet potomstva Adama’ [Gen 5,1]. [Hláska] Zajin je za sedm, [hláska] He je za pět, což je [celkem] dvanáct kmenů podle počtu 12 (ZH) potomstva Adamova. Svatý, budiž požehnán, si řekl: ‘Adam je přece výtvorem mých dlaní – a já bych mu neměl dát dvanáct kmenů?’ Potom si to však rozmyslel a řekl: ‘Když jsem mu dal dva syny, tak jeden z nich povstal a zabil svého bratra! Tím spíše by se to stalo, kdybych mu dal těch synů dvanáct!” Proto je psáno: ‘A řekl člověku (la-adam)’ [Jób 28,28], [což znamená:] ‘ne Adamovi (lo Adam)’, tedy že Adamovi dáni nebudou. [Svatý, budiž požehnán, řekl:] ‘A komu je dám? Spravedlivému Jákobovi!’”

R. Izák řekl: „Slušelo by se, aby Izraelcům byla odevzdána Tóra už v době, kdy vyšli z Egypta. Svatý, budiž požehnán, si nejspíše řekl: ‘Moji synové ještě nedostali tu [zdravou] barvu! Odešli od té dřiny s hlínou a cihlami a nemohou ihned přijmout Tóru!’ Komu se to podobá? Králi, jehož syn se uzdravil z nemoci. [Lidé králi] řekli: ‘Pošli svého syna do jeho školy!’ [Král] odvětil: ‘Můj syn ještě nedostal tu [zdravou] barvu – a ty říkáš: ‘Pošli svého syna do jeho školy’? Spíše si můj syn bude ještě dva tři měsíce hovět, bude jíst, pít, zotavovat se a potom půjde do své školy!’ Podobně řekl Svatý, budiž požehnán: ‘Moji synové ještě nedostali tu [zdravou] barvu! Odešli od té dřiny s hlínou a cihlami – a já bych jim měl odevzdávat Tóru? Spíše si moji synové budou ještě dva tři měsíce hovět s manou, u studny a s křepelkami a potom jim odevzdám Tóru!’ A kdy to bylo? ‘V měsíci třetím’ [Ex 19,1].”

R. Bevaj, r. Ajbu a r. Huna řekli jménem r. Izáka bar Marjon: „Slušelo by se, aby Izraelci vstoupili do [Svaté] země už v době, kdy vyšli z Egypta. Spíše, jelikož [v ní] stromy zestárly kvůli Noemovým vodám [Potopy], Svatý, budiž požehnán, si řekl: ‘Cožpak mám přivést Izraelce do pustiny? Spíše je čtyřicet let povodím dokola po poušti, aby se Kenaánci zvedli, vykáceli ty staré a zasadili nové [stromy]! Tak [Izraelci] vstoupí do [Svaté] země a shledají ji plnou požehnání!’”

Rabi říká: „Dokonce i včasný přestupek je krásný!“²⁾

 

1) Slušná žena má posloužit jako dobrý příklad, stejně jako Abraham zkaženým pokolením.

2) Tzn. občas je nutno pro dobrou věc porušit i samotný zákon, což je ilustrováno rabínským výkladem verše Ž 119,126.

 

3. 11. 3. Jiná verze: [Stojí psáno:] ‘Všechno učinil krásně včas!’ – Rabi Berachja [řekl]: „Rabi Abahu pravil jménem rabiho Eleazara: Slušelo by se, aby [názorový] spor, který měli Rechabeám a Jarobeám, byl už mezi Davidem a Šebou, synem Bichrího.¹⁾ Svatý, budiž požehnán, si nejspíše řekl: ‘Chrám ještě nebyl vystavěn – a já bych měl v království domu Davidova připouštět spory? Spíše ať je nejdříve vystavěn Chrám a co potom bude, to bude!’“

Rabi říká: „Dokonce i včasný přestupek je krásný!“²⁾

R. Benjamin řekl jménem rabiho Leviho: „[Stojí psáno:] ‘Také věčného dal do jejich srdce’ [Kaz 3,11]. [To znamená:] ‘Lásku k Věčnému³⁾ dal do jejich srdce’.” – Rabi Jonatan řekl: „[To znamená:] ‘Strach z Anděla smrti dal do jejich srdce’.”⁴⁾

Nehemiáš, syn r. Samuela bar Nachman, řekl: „[Stojí psáno:] ‘A hle, dobré nadmíru (me’od)!’ [Gen 1,31] [To znamená:] ‘A hle, dobrý člověk (adam)!’⁵⁾ ‘A hle, dobré’, to je dobrý sklon. ‘Nadmíru’, to je zlý sklon. Ale cožpak je zlý sklon ‘dobrý nadmíru’? Spíše tě to učí, že nebýt zlého sklonu, člověk by nestavěl dům, neženil by se ani by neplodil děti. A proto Šalomoun říká: ‘Vždyť to jest [důvodem] žárlivosti muže na svého přítele!’ [Kaz 4,4]”

R. Berachja a rabi Abahu řekli jménem r. Jonatana: „[Stojí psáno:] ‘Také věčnost dal do jejich srdce’. [To znamená:] ‘Lásku k Věčnému³⁾ dal do jejich srdce; lásku k dětem dal do jejich srdce’.⁶⁾ [Uvedu] podobenství: Čemu se to podobá? Králi, který měl dva syny: jednoho většího a druhého maličkého. Ten větší ho ctil, ale ten maličký ho ledasčím potřísnil. Přesto miloval toho maličkého více než toho většího.”

R. Achava, syn r. Ze’iry, řekl: „[Stojí psáno:] ‘Věčnost (ha-olam)’, [což znamená:] ‘zatajil (hu’alam) před nimi Výjimečné jméno’.⁷⁾ Podobá se to králi, který uspořádal hostinu a sezval na ni hosty. Když pojedli a popili, řekli mu: ‘Rozdej nám meče a kopí, ať se s nimi pobavíme!’ On jim však rozdal myrtové ratolesti a [hosté] se jimi začali vzájemně švihat a zraňovat. Ten král řekl: ‘Když si takto počínáte s rozdanými myrtovými ratolestmi, tím spíše by to nastalo, kdybych vám rozdal meče a kopí!’ Podobně si řekl Svatý, budiž požehnán: ‘Když jsem před nimi zatajil Výjimečné jméno a oni [magicky] zabíjejí [pouhými] náhražkami [Jména],⁸⁾ tím spíše by to nastalo, kdybych jim daroval a odhalil Výjimečné jméno!’”

Jednou se stalo, že jistá Peršanka proklela svého syna slovem z Výjimečného jména. Slyšel to Samuel a řekl: „Běžte mu připravit rubáš!“

R. Chanina znal Výjimečné jméno. Když byl na smrtelném loži, tak řekl: „Je tady někdo, komu bych ho směl předat?“ Oni mu řekli: „Je tu Anini bar Nachšon.“ [R. Chanina] pro něj vzkázal a on se dostavil. Vklouzl tam i jeho syn⁹⁾ a schoval se pod lůžko. Když mělo dojít k předání [Jména], ten chlapec kýchl. Jeho otec řekl: „Kliď se odsud! Ty si ho nezasloužíš slyšet a tento muž si ho nezaslouží obdržet!“

Jistý lékař v Sepforidě znal Výjimečné jméno. Když byl na smrtelném loži, tak řekl: „Je tady někdo, komu bych ho směl předat?“ Oni mu řekli: „Je tu rabi Pinchas bar Chama.“ [Lékař] pro něj vzkázal a on se dostavil. [Lékař] se ho zeptal: „Zabavil jsi někdy v životě něco Židovi?“ [R. Pinchas] mu odvětil: „Zabavil jsem desátek.“ [Lékař] mu tu tradici nepředal, [protože] si řekl: ‘Možná, že by tento muž mohl od někoho něco chtít, nedostal by to, rozhněval by se a zabil by [dotyčného Výjimečným jménem]!’

Tana [učí]: „[Boží] Jméno nepředáváme komukoli; nikomu v polovině jeho života, nýbrž tomu, kdo má většinu života za sebou. Dále ho předáváme pouze vestoje, předáváme ho pouze na [rituálně] čistém místě a na vodě. Původně ho [kněží] předávali komukoli, ale když se rozmnožili zločinci, [rabíni] ustanovili, že bude předáváno pouze slušným kněžím. A ti slušní kněží ho zamumlali při zpěvu [ostatních] kněží.”¹⁰⁾

R. Tarfon řekl: „Jednou jsem s bratrem své matky Samsonem vystoupil na duchan,¹¹⁾ natáhl jsem uši směrem k veleknězi a [zaslechl jsem], jak ho zamumlal při zpěvu [ostatních] kněží.”

R. Tarfon dále řekl: „Jednou jsem ho zaslechl a padl jsem na tvář. [Kněží] poblíž, kteří ho slyšeli, padli na tvář a [ti vzdálenější] zvolali: ‘Buď požehnáno slavné Jméno Jeho kralování navždy a navěky!’ Jedni ani druzí se odtamtud nehnuli, dokud jim nebylo utajeno, neboť je psáno: ‘Toto je mé Jméno navždy (le-olam)’ [Ex 3,15], je však psáno: ‘k utajení (le-elem)’. A k čemu to všechno? ‘Bez toho, aby neshledal člověk to dílo, které činí Bůh od začátku a až do konce!’ [Kaz 3,11]”

 

1) Viz 2S 20.

2) Tento Rabiho výrok je uzavřen v závorkách a patrně na toto místo nepatří. Celý předchozí text by měl být správně zařazen ještě do § 3. 11. 2.

3) Nebo: ‘lásku věčnou’; míněna je láska k Bohu.

4) Tzn. věčný strach ze smrti.

5) Slovo ‘nadmíru (MAD)’ tvoří stejné hlásky jako slovo ‘člověk (ADM)’.

6) Vzhledem k následujícímu podobenství by bylo logičtější znění: ‘do Svého srdce’.

7) Hebrejsky Šem ha-meforaš, nevyslovitelné Boží Jméno JHVH.

8) Míněna jsou Boží Jména nižšího stupně svatosti, která jsou běžně používána.

9) Z kontextu se zdá, že je míněn syn r. Chaniny.

10) Aby ho nemohl zaslechnout nikdo nepovolaný. Možná, že předávat toto Jméno někde v soukromí nebylo možné, protože by to znamenalo porušení zákazu v Ex 20,7. Proto ho bylo možné předat jen při veřejné bohoslužbě.

11) Vyvýšená plošina v Chrámu, na které stáli levité při svém zpěvu.

 

3. 12. 1. ‘Poznal jsem, že není dobro v nich, leč radovat se a činit dobro ve svém životě. A také každý člověk aby jedl a pil, atd.’ [Kaz 3,12] – R. Tanchuma řekl [jménem] r. Nachmana, syna rava Samuela bar Nachman, a r. Menachmy (a někteří uvádějí, že to řekli r. Jeremiáš a r. Mejaša jménem r. Samuela bar rav Izák): „Každým jedením a pitím, o němž se mluví v tomto svitku [Kazatel], Písmo naznačuje Tóru a dobročinnost.” – R. Jonáš řekl: „Binjan av¹⁾ pro všechny je verš: ‘[Není lépe pro člověka pod sluncem, než jíst a pít!] A to by si měl půjčit ve svém pachtění (amalo)’ [Kaz 8,15], [což znamená] ‘ve svém světě (olamo)’, totiž v tomto světě. ‘Dnech svého života’ [Kaz 8,15], totiž do hrobu. A existuje snad v hrobě nějaké jedení a pití, které by si člověk do hrobu půjčil? Spíše to je Tóra a dobročinnost, kterou člověk provozuje!”

 

1) Tzn. klasický příklad stojící u kořene veškerého tohoto odvozování.