Výklady veršů 2,12-2,17

2. 12. 1. ‘A přivrátil jsem se já ke spatření moudrosti!’ [Kaz 2,12] [Nečti:] ‘A přivrátil jsem se (paniti)’, [nýbrž]: ‘A vyprázdnil jsem se (piniti)’, tak jako mísa, která se v pravý čas naplní a v pravý čas vyprázdní, podobně i Šalomoun se Tóru v pravý čas učil a v pravý čas ji zapomínal.

[Stojí psáno:] ‘Bláznovství a hlouposti’ [Kaz 2,12]. – R. Chanina bar Papa a r. Simon [se názorově liší]. R. Chanina bar Papa říká: „‘Bláznovství’, to je bláznovství kralování. ‘Hlouposti’, to je trápení.” R. Simon říká: „‘Bláznovství’, to je bláznovství minut.¹⁾ ‘Hlouposti’, to je pošetilost.”

[Stojí psáno:] ‘Vždyť co člověk [nadělá s tím], co přišlo po Králi?’ [Kaz 2,12] Řekne-li ti někdo: ‘Dokážu pochopit základ světa!’, odpověz mu: ‘Nedokážeš pochopit ani [úmysly] krále z masa a krve – a chtěl bys pochopit Krále králů králů, Svatého, budiž požehnán?’

R. Nachman řekl dvě věci: „[Podobá se to] rákosovému houští, kterým nemohl nikdo projít. Co učinil jeden chytrý člověk? Postupně do něj prořezal hlubší a hlubší průsek. Pak tím průsekem vcházel i vycházel a začali jím vcházet i vycházet všichni.”²⁾

Rav Nachman uvedl druhou verzi: „[Podobá se to] velikému paláci, který měl mnoho dveří, takže v něm zabloudil každý, kdo do něj vešel. Co učinil jeden chytrý člověk? Vzal rákosový provaz a přivázal ho u vchodu. Podle toho provazu pak začali vcházet a vycházet všichni.”²⁾

R. Šimon ben Jochaj řekl: „[Uvedu] podobenství. Čemu se to podobá? Králi z masa a krve, který si vystavěl palác. Všichni kolemjdoucí do něj vcházeli a říkali: ‘Kdyby ty sloupy byly vyšší, bylo by to hezčí!’, ‘Kdyby ty zdi byly vyšší, bylo by to hezčí!’, ‘Kdyby ta střecha byly vyšší, bylo by to hezčí!’ Slyšel to jeden kolemjdoucí a řekl: ‘Kdybych měl tři ruce, tři oči, tři uši nebo tři nohy, byl bych snad hezčí?’ [Proto] Písmo praví: ‘S tím, co už byli učinili’ [Kaz 2,12]. Není tu psáno: ‘učinil’, nýbrž: ‘učinili’. Učinili to, smím-li to tak říci, Svatý, budiž požehnán, a Jeho soudní dvůr [andělů]. Hlasovali o každém tvém údu a shodli se na tvé přípravě! A řekneš-li, že snad existují dvě [božské] síly, tak není snad psáno: ‘On učinil tě a připravil tě’ [De 32,6]?”

R. Levi bar Chajeta řekl: „Když král z masa a krve staví palác, tak umístil-li by okap ke vchodu, nebylo by to hezké ani užitečné. Ale Svatý, budiž požehnán, stvořil člověka a dal mu okap ke vchodu. A co to je? Je to jeho chřípí. A je to hezké i užitečné.“

R. Izák bar Marjon řekl: „Stojí psáno: ‘A vytvořil Pán Bůh člověka’ [Gen 2,7]. Proč tedy Písmo [znovu] praví: ‘Jehož vytvořil (jacar)’ [Gen 2,8]? Spíše je Skála (Cur) i zručným Tvůrcem (Cajar)! Smím-li to tak říci, jako by se Svým světem pyšnil a říkal: Pohleďte na ta stvoření, která jsem stvořil! Na ty útvary, které jsem vytvořil!”

Rabi Izák bar Marjon dále řekl: „[Stojí psáno:] ‘Toto je potomstvo nebes a země při jejich stvoření’ [Gen 2,4]. On je stvořil a On je chválil – kdo by je mohl znevažovat? Když je velebil jejich Stvořitel, kdo by je mohl kritizovat? Spíše jsou [stvořené věci] krásné a chvályhodné, neboť je psáno: ‘Toto je potomstvo nebes a země!’“

R. Pinchas řekl jménem rabiho Leviho: „[Stojí psáno:] ‘Při jejich stvoření (be-hibare’am)’, [což znamená]: ‘stvořil je [hláskou] He (be-He bera’am)’.”

 

1) Viz § 1. 3. 1, pozn. 2.

2) Překlad je mírně upraven podle paralelní verze v Midraši berešit XII,1. – Význam je ten, že Šalomoun ‘prošlapal lidem cestu’, když vyzkoušel nejrůznější přístupy k životu a poznal, který z nich je nejvhodnější.

 

2. 13. 1. ‘A spatřil jsem já, že existuje přebytek [moudrosti nad hloupostí jako přebytek světla nad temnotou]!’ [Kaz 2,13] – Jménem rabiho Meira se učí: „Tak jako existuje převaha světla nad temnotou, existuje i převaha slov Tóry nad prázdnými slovy.“

 

2. 14. 1. ‘Moudrý má oči ve své hlavě, atd.’ [Kaz 2,14] – Má snad moudrý oči ve své hlavě, ale hlupák má oči ve svých nohou? Spíše [řekni]: Moudrý je ještě u začátku¹⁾ věci a už ví, co bude na konci. R. Meir nazýval konec nějaké věci jejím začátkem.

Jiná verze: [Stojí psáno:] ‘Moudrý má oči ve své hlavě’, to je náš praotec Abraham. ‘A hlupák v temnotě chodí’ [Kaz 2,14], to je Nimrod. ‘A poznal jsem tak já, že náhoda jedna přihodí se všem!’ [Kaz 2,14]²⁾

 

1) Dosl. ‘v hlavě’. Uvedený verš se tedy chápe ve smyslu: ‘Moudrý má vhled už na začátku’.

2) Tzn. Abrahamovi i Nimrodovi (viz text v dalším odstavci).

 

2. 15. 1. ‘A řekl jsem si ve svém srdci: Jak přihodí se hlupákovi, také mně se přihodí!’ [Kaz 2,15]. Já¹⁾ jsem byl prohlášen králem i ten svévolník Nimrod byl prohlášen králem! Jeden zemře i druhý zemře! Když je tomu tak, ‘k čemu zmoudřet mám já tehdy více?’ [Kaz 2,15] Proč mám věnovat svůj život posvěcování Jména Svatého, budiž požehnán, varovat [lidi] a říkat: ‘Není Boha jako je On mezi horními ani dolními [tvory]’? Pak jsem si to však rozmyslel a řekl jsem si: ‘Vždyť není připomínky moudrého s hlupákem navěky, ježto už ve dnech příštích všichni [hlupáci] budou zapomenuti!’ [Kaz 2,16] A proč? Když padnou Izraelci do soužení, volají: ‘Vzpomeň si na Abrahama, na Izáka a na Izraele, Tvé služebníky, atd.’ [Ex 32,13] A volají snad světské národy: ‘Vzpomeň si na skutky Nimroda?’ Jak si můžeš přečíst: ‘A což zemře moudrý s hlupákem?’ [Kaz 2,16]

 

1) Mluvčím je Abraham (viz text v předchozím odstavci).

 

2. 15. 2. Jiná verze: [Stojí psáno:] ‘Moudrý má oči ve své hlavě’, to je Mojžíš. ‘A hlupák v temnotě chodí’ [Kaz 2,14], to je svévolník Bileám. ‘A poznal jsem tak já, že náhoda jedna přihodí se všem!’ [Kaz 2,14]

‘A řekl jsem si ve svém srdci, atd.’ Jeden se nazývá prorokem i druhý se nazývá prorokem. Když je tomu tak, ‘k čemu zmoudřet mám já tehdy více?’ [Kaz 2,15] Proč mám věnovat svůj život Tóře? Pak jsem si to však rozmyslel a řekl jsem si: ‘Vždyť není připomínky moudrého s hlupákem navěky, (...) všichni [hlupáci] budou zapomenuti!’ [Kaz 2,16] Když padnou Izraelci do soužení, volají: ‘A připomene si Jemej olam Mojžíše, jeho lid, atd.’ [Iz 63,11] A volají snad světské národy: ‘A připomene si Jemej olam Bileáma, jeho lid?’ Jak si můžeš přečíst: ‘A což zemře moudrý s hlupákem?’ [Kaz 2,16]

 

2. 15. 3. Jiná verze: [Stojí psáno:] ‘Moudrý má oči ve své hlavě’, to je David, král Izraele. ‘A hlupák v temnotě chodí’ [Kaz 2,14], to je svévolník Nebúkadnesar. ‘A poznal jsem tak já, že náhoda jedna přihodí se všem!’ [Kaz 2,14] Pak ‘jsem si řekl ve svém srdci, atd.’ ‘Vždyť není připomínky moudrého s hlupákem navěky, ježto už ve dnech příštích všichni [hlupáci] budou zapomenuti!’ [Kaz 2,16] Jeden vystavěl Chrám a kraloval čtyřicet let a druhý ho zničil a kraloval čtyřicet let. Když je tomu tak, ‘k čemu zmoudřet mám já tehdy více?’ [Kaz 2,15] Proč mám věnovat svůj život stavbě Chrámu?¹⁾ Pak jsem si to však rozmyslel a řekl jsem si: ‘Vždyť není připomínky moudrého s hlupákem navěky, (...) všichni [hlupáci] budou zapomenuti!’ [Kaz 2,16] Zítra povstane Šalomoun, vystaví Chrám a řekne: ‘Vzpomeň si na milosrdenství Davidovi, Tvému služebníkovi!’ [2Pa 6,42] Povstane snad Evíl-Merodak a řekne: ‘Vzpomeň si na milosrdenství Nebúkadnesarovi, Tvému služebníkovi?’ Jak si můžeš přečíst: ‘A což zemře moudrý s hlupákem?’ [Kaz 2,16]

 

1) Text je ve srovnání s § 2. 15. 2 velmi zmatený a působí dojmem, že tu došlo k nechtěnému prolnutí dvou různých výkladů, z nichž jeden se týká Davida a druhý Šalomouna. Tento dojem posiluje skutečnost, že David se Šalomounem se vyznačují mnoha shodnými podrobnostmi ve svém životě (viz Šir ha-širim raba 1. 1. 6).

 

2. 15. 4. Jiná verze: [Stojí psáno:] ‘Moudrý má oči ve své hlavě’, totiž ten, kdo si koupí pšenici na tři roky. ‘A hlupák v temnotě chodí’ [Kaz 2,14], totiž ten, kdo si koupí pšenici na jeden rok. ‘A poznal jsem tak já, atd.’ [Kaz 2,14] Pak ‘jsem si řekl ve svém srdci, atd.’ Jeden bude jíst i druhý bude jíst. Když je tomu tak, ‘k čemu zmoudřet mám já tehdy více?’ [Kaz 2,15] Proč mám dát do zástavy zařízení svého příbytku, abych si pořídil potravu? Pak jsem si to však rozmyslel a řekl jsem si: ‘Vždyť není připomínky moudrého s hlupákem navěky, (...) všichni [hlupáci] budou zapomenuti!’ [Kaz 2,16] Už zítra může přijít rok hladomoru, kdy jeden bude jíst draze a druhý bude jíst levně. Jak si můžeš přečíst: ‘A což zemře moudrý s hlupákem?’ [Kaz 2,16]

 

2. 15. 5. Jiná verze: [Stojí psáno:] ‘Moudrý má oči ve své hlavě’, což je moudrý, který je zběhlý ve svém učení.¹⁾ ‘A poznal jsem tak já, atd.’ [Kaz 2,14] Pak ‘jsem si řekl ve svém srdci, atd.’ Jeden se nazývá rabínem i druhý se nazývá rabínem. Jeden se nazývá moudrým i druhý se nazývá moudrým. Jeden se halí do roušky i druhý se halí do roušky. Když je tomu tak, ‘k čemu zmoudřet mám já tehdy více?’ [Kaz 2,15] Proč mám věnovat svůj život své Tóře? Pak jsem si to však rozmyslel a řekl jsem si: ‘Vždyť není připomínky moudrého s hlupákem!’ [Kaz 2,16] Už zítra mohou oba vstoupit do synagógy nebo na jiné místo a vzájemně si klást otázky. Jeden se bude ptát a bude i odpovídat, druhý se bude ptát, ale nebude odpovídat. Jak si můžeš přečíst: ‘A což zemře moudrý s hlupákem?’ [Kaz 2,16]

R. Chija bar Nehemiáš řekl: „Pokud žák neuznává za vhodné citovat nauku jménem svého mistra, nazítří svou Tóru zapomene! Nedává tím snad mistr svému žákovi sám sebe?“

 

1) Zde by měla následovat věta o hlupákovi, která však z textu vypadla.

 

2. 17. 1. ‘A nenáviděl jsem život’ [Kaz 2,17]. – Imikantron¹⁾ napsal císařovi Hadriánovi: ‘Nenávidíš-li obřezané, jsou tu přece Izmaelité! Nenávidíš-li ty, co dodržují šabat, jsou tu přece Kutejci!²⁾ Hle, ty nenávidíš pouze tento [izraelský] lid! Jejich Bůh si to s tebou vyřídí!’ Hadrián ustanovil, že ten, kdo se toho dopustil, se má osobně ohlásit u krále, protože král si mu přeje něco dát. Jeden muž se přišel ohlásit a [Hadrián] řekl, ať mu srazí hlavu. [Ještě předtím] mu řekl: „Proč jsi to napsal?“ [Muž] mu odvětil: „Protože mne [popravou] zbavíš tří zlých trápení.“ [Hadrián] mu řekl: „A která to jsou?“ [Muž] mu odvětil: „Mé tělo si žádá ráno a večer jíst, jenže já mu nemám co dát. A totéž platí o mé manželce i o dětech.“ Hadrián mu řekl: „Když tedy žiješ tak zlým životem, rozluč se s ním!“ A [ten muž] o sobě citoval: ‘A nenáviděl jsem život, [neboť zlé bylo pro mne to dílo, co činil jsem pod sluncem]!’

Jednou žil jistý hltoun, který se po celý rok každých šest všedních dnů pachtil, a [přesto] o šabatu neměl co jíst. Co tedy učinil? Jednou se zahalil do svých pracovních šatů, vystoupil na vrcholek střechy, vrhl se [dolů] a zemřel. A [ten muž] o sobě citoval: ‘A nenáviděl jsem život, [neboť zlé bylo pro mne to dílo, co činil jsem pod sluncem]!’

R. Hošajovi jednou přišli říci: „Tví soudci pijí víno na ulici!“ Ale on jim to nevěřil. Jednou však vyšel [z domu] a zastihl své soudce pít víno na ulici. [R. Hošaja] o sobě citoval: ‘A nenáviděl jsem život, [neboť zlé bylo pro mne to dílo, co činil jsem pod sluncem]!’A v míru skonal.

R. Huna řekl: „[Stojí psáno:] ‘A stal se člověk sobě živitelem’ [Gen 2,7]. [Svatý, budiž požehnán,] ho učinil služebníkem odkázaným sám na sebe: pokud by se nepachtil, tak by ani nemohl jíst.” Je to podle názoru rabiho Huny,³⁾ neboť rabi Huna³⁾ řekl: „[Stojí psáno:] ‘Dal mne Pán do mých rukou, nebudu moci přetrvat!’ [Pl 1,14] Nebudu-li se ve dne pachtit, tak v noci nepřetrvám!”

 

1) Jastrow navrhuje, že jde o koruptelu slova ‘udavač’.

2) Zde jsou uváděny jako příklad ještě jiné, neizraelské národy, které dodržují některé židovské zákony.

3) Toto jméno je zde nejspíš uvedeno chybně, protože v paralelních pasážích se uvádí r. Chanina.