II. kapitola (výklad Lv 1,2 - 1,13)

1. Mluv k synům Izraele a řekni jim: Když někdo z vás přinese (jakriv) oběť Hospodinu (Lv 1,2).  K tomu Písmo praví: Synem vzácným (jakir) je mi Efrajim (Jr 31,20).

Vzácnými se [v Písmu] nazývá těchto deset [věcí]: Tóra, proroctví, rozumnost, poznání, bláznovství, bohatství, spravedliví, smrt zbožných, milosrdenství a Izrael.

Odkud [to víme] o Tóře? Protože se praví: Je vzácnější než rubíny (Př 3,15). Odkud [to víme] o proroctví? Protože se praví: A slovo Hospodina bylo vzácné za oněch dnů (1 S 3,1). Odkud [to víme] o rozumnosti? Protože se praví: Vzácného ducha je muž rozumnosti (Př 17,27). Odkud [to víme] o poznání? A nádobou vzácnou jsou rty poznání (Př 20,15). A odkud [to víme] o bláznovství? Vzácnější než moudrost a sláva je trochu bláznovství (Kaz 10,1). Odkud [to víme] o bohatství? Majetek člověka je vzácným zlatem (Př 12,27). Odkud [to víme] o spravedlivých? Jak vzácnými jsou mi Tví přátelé, Bože (Ž 139,17). Odkud [to víme] o smrti zbožných? Vzácnou v očích Hospodina je smrt Jeho zbožných (Ž 116,15). Odkud [to víme] o milosrdenství? Jak vzácné je Tvé milosrdenství, Bože (Ž 36,8). Odkud [to víme] o Izraeli? Synem vzácným je mi Efrajim (Jr 31,20); tj. Izraelity považuji za velkou vzácnost.

Na světě je běžné, že tisíc lidí vejde k Písmu, ale [s pochopením] z nich vyjde sto; sto lidí [vejde] k Mišně, ale [s pochopením] z nich vyjde deset; deset [vejde] k Talmudu, ale [s pochopením] z nich vyjde jen jeden, jak se praví: Jednoho člověka z tisíci jsem nalezl (Kaz 7,28).

Jiný výklad [verše]: Jednoho člověka z tisíci jsem nalezl (Kaz 7,28) – to je Abraham. Ale ženu mezi těmi všemi jsem nenalezl (tamtéž) – to je Sára.

Jiný výklad [verše]: Jednoho člověka z tisíci jsem nalezl (Kaz 7,28) – to je Amram. Ale ženu mezi těmi všemi jsem nenalezl (tamtéž) – to je Jocheved.

Jiný výklad [verše]: Jednoho člověka z tisíci jsem nalezl (Kaz 7,28) – to je Mojžíš. Ale ženu mezi těmi všemi jsem nenalezl (tamtéž) – to jsou ženy pokolení pouště. Rabi řekl: „Ženy pokolení pouště byly čisté.* Jakmile uslyšely, že jsou svým mužům zakázány, hned zavřely své dveře.“

[Drahý (jakir) je mi Efrajim (Jr 31,20).] Svatý, budiž požehnán, řekl: „Izraelité mi stojí za vysokou cenu (be-joker).“ Rabi Aba bar Kahana a rabi Jicchak [se k tomu vyjádřili]. Rabi Aba bar Kahana řekl: „[Svatý, budiž požehnán, pravil:] ,Kdyby si faraón žádal vyvážit každého jednoho z Izraele drahými kameny a perlami, nedal bych mu je?‘“ R. Jicchak řekl: „A nevzal si snad jako odškodnění všemožné druhy komárů a much? Nebyly jeho odškodněním?** [Neboť Svatý, budiž požehnán, pravil:] ,Izraelité mi stojí za vysokou cenu.‘“

 

* „Těmi všemi“ jsou zde míněni izraelští muži, uctívající zlatého býčka. Podle tradice se ženy na tomto hříchu nepodílely.

** Jsou to Boží stvoření a jejich život má svou hodnotu; tím, že je Bůh seslal na Egypt, jakoby se vzdal jisté části života světa a předal ji vládě faraóna.

 

2. [Text pokračuje rozvinutím výkladu výše uvedeného verše z Jeremjáše.]

Synem  vzácným je mi (li) Efrajim (Jr 31,20).

Všude, kde [Požehnaný v Písmu] praví: „mně“ (li),* [to znamená,] že [ta] věc nikdy nepomine – ani v tomto světě, ani ve světě příštím.

O kněžích je psáno: A budou mi sloužit jako kněží (Ex 40,15).

O levitech je psáno:  A mně budou patřit levité (Nu 8,14).

O Izraeli je psáno: Neboť mně patří synové Izraele (Lv 25,55).

O terumě je psáno: A vezmou mi [terumu] (Ex 25,2).

O prvorozených je psáno: Neboť mně patří každý prvorozený (Ex 3,13).

O sanhedrinu je psáno: Shromáždi mi sedmdesát mužů ze starších Izraele (Nu 11,16).

O zemi Izraele [je psáno]: Neboť mně patří celá ta země (Ex 19,5).

O Jeruzalémě: Město, jež jsem sobě vyvolil (1 Kr 11,32).

O Davidovi: Neboť vyhlédl jsem sobě krále mezi jeho syny (1 S 16,1).

O Svatyni: A udělají mi svatyni (Ex 25,8).

O oltáři: Oltář země uděláš mi (tamtéž 20,24).

O jeho oběti: Dbejte, abyste mi obětovali (Nu 28,2).

O oleji pomazání: Olej svatého pomazání, ten mi bude patřit (Ex 30,31).

Tedy všude, kde je řečeno „mně“ (li), [ta věc] nepomine ani v tomto světě, ani ve světě příštím.

 

* V překladech se výraz li nachází i pod spojeními se zvratným zájmenem (si, sobě) a všude, kde je v originálu v posesivní vazbě se slovesem haja („je můj“, „je pro mne“, „patří mi“).

 

3. [Další výklady verše z Jeremjáše.]

Efrajim patří mně (Jr 31,20). R. Jehošua ben Levi řekl: „[Efratejci byli] dvořané.“* R. Jehošua bar Nachman řekl: „[Byli to lidé] vznešeného původu.“ R. Pinchas řekl: „Touto korunou korunoval Efrajima náš praotec Jákob ve chvíli, kdy odcházel do svého světa. Řekl mu: ,Efrajime, hlavo kmenů, hlavo ješivy, a nejkrásnější a nejvznešenější mezi mými syny! Ať se tvým jménem nazývá Ben Tocho, Ben Cuf, Efratejec (1 S 1,1),** i David, syn muže, Efratejce, toho z Betléma Judova (1 S 17,12).‘***“

Je mi Efrajim synem vzácným, [dítětem potěšení] (Jr 31,20). Kdo je dítě potěšení (jeled ša’ašu‘im)? – Dvouletý či tříletý syn. R. Acha jménem r. Leviho b. r. Sisi [řekl]: „Čtyřletý či pětiletý syn, [protože dále se praví:] neb kdykoli s ním (bo) mluvím (tamtéž).“

[Neb zdostatku (mi-dej) je mé Slovo (diburi) v něm (bo).] – R. Judan jménem r. Aby bar Kahana [o tomto verši pravil]: „[Svatý, budiž požehnán, praví:] ,Mé Slovo (diburi), které jsem do něj vložil, postačí (daj).‘“****

R. Jehuda b. rabi Simon [řekl]: „Ani ve chvíli, kdy s ním mluvím [přísně], nemohu to snést, neboť kdykoli proti němu (bo) mluvím, ve skutečnosti je mé zjevení (diburi) s ním.“*****

 

* Palatiani, možná ve smyslu královské palácové stráže. Tento výklad je součástí midraše, vysvětlujícího význam slova Efrati ve verších z 1. Samuelovy, uvedených níže (např. Jalkut Šim’oni Šemuel 1,77), anebo v Rút 1,2 (viz např. Rut raba 2,5). Jména Efrajim a Efrati (a Josefovo přízvisko ben Porat) byla dávána do souvislosti s aram. slovem epirjon (speciální nosítka pro vznešené, k triumfálním průvodům nebo svatbám); podle závěru traktátu Bava Meci'a (119a) je král Šapur vyhradil r. Šim'onovi ben Levimu jako projev úcty a přízně, viz také Raši k Gn 49,22 a k 1 S 1,1.

** Tj. Elkána.

*** Tj. Jišaje.

**** K tomu, abych se nad ním kdykoli slitoval, viz Raši k tomuto místu („neboť jsem ho naučil své Tóře, abych se nad ním slitoval“). Tyto výklady již počítají i s významem uvedeným níže. Lze číst i takto: „Postačí má [přísná] řeč, kterou jsem ho oslovil.“

***** Všechna přislíbení v Tóře.

 

4. [Výklad se vrací ke knize Leviticus.]

Mluv k synům Izraele (Lv 1,2).

Rabi Judan jménem r. Jišma’ela bar Nachman [pravil]: „Podobá se to králi, který měl [různé] oděvy a přikazoval svému sluhovi takto: ,[Tento] vytřepej a slož, a dávej na něj pozor!‘ Jeho sluha mu řekl: ,Pane můj, králi! Jak to, že mi ze všech oděvů, které máš, dáváš [zvláštní]  příkaz právě ohledně tohoto?‘ On mu řekl: ,Protože ho oblékám tak, že mi přiléhá přímo k tělu.‘ Podobně řekl Mojžíš před Svatým, budiž požehnán: ,Pane světa! Jak to, že ze sedmdesáti původních národů, které máš ve svém světě, mi dáváš příkazy jen ohledně Izraelitů?‘ [Neboť je psáno:] Přikaž synům Izraele (Nu 28,2), mluv k synům Izraele (Lv 1,2), řekni synům Izraele (Ex 33,5). [Požehnaný] mu řekl: ,Neboť oni ke mně přilnuli, jak se píše: Jako přiléhá pás k bedrům muže,[tak jsem přimkl k sobě celý dům Izraele] (Jr 13,11).‘“

R. Avin [pravil]: „Podobá se to králi, jenž měl purpurové oděvy a přikazoval svému sluhovi, řka: ,Na tento dávej pozor, vytřepej ho a slož!‘ [Sluha] mu řekl: ,Můj pane, králi! Jak to, že ze všech purpurových oděvů, které máš, mi dáváš [zvláštní] příkaz pouze ohledně tohoto?‘ [Král] mu řekl: ,Protože tento jsem měl na sobě v den své královské inaugurace.‘ Tak i Mojžíš řekl před Svatým, budiž požehnán: ,Pane světa! Jak to, že ze sedmdesáti původních národů, které máš ve svém světě, mi dáváš příkazy pouze ohledně Izraelitů, [jak se píše:] Přikaž synům Izraele (Nu 28,2), řekni synům Izraele (Ex 33,5)?‘ [Požehnaný] mu odpověděl: ,Oni mne jako první uznali za krále u Moře a řekli mi: Hospodin bude kralovat navěky a navždy (Ex 15,18).‘“

R. Berachja řekl: „Podobá se to staršímu [členu rady], který měl plášť a přikazoval svému žáku: ,Vytřepej ho a slož!‘ Ten mu řekl: ,Můj pane!* Jak to, že ze všech plášťů, které máš, mi dáváš [zvláštní] příkaz pouze ohledně tohoto?‘ Odpověděl mu: ,Protože ten jsem měl na sobě, když jsem byl ustanoven za staršího.‘ Tak i Mojžíš před Svatým, budiž požehnán, pravil: ,Pane světa! Jak to, že ze sedmdesáti původních národů, které jsi ve svém světě stvořil, mi dáváš příkazy jen ohledně Izraelitů?‘ [Požehnaný] mu řekl: ,Neboť přijali mé království na Sinaji a řekli: Vše, co řekl Hospodin, učiníme a vyslechneme (Ex 24,7).‘“

Rabi Judan řekl: „Pojď a viz, jak Svatý, budiž požehnán, miluje Izraelity – jsou totiž zmíněni pětkrát v jediném verši! Neboť je řečeno: Dávám Lévijce darované zprostřed synů Izraele Áronovi a jeho synům, aby vykonávali službu synů Izraele ve Stanu setkávání a aby usmiřovali syny Izraele, a aby syny Izraele nepostihla pohroma, když synové Izraele přistoupí ke Svatyni (Nu 8,19).

 

* Tady je omylem připsáno také „králi“.

 

5.  R. Šim‘on ben Jochaj řekl: „Podobá se to králi, který měl jediného syna. Každý den přikazoval synu svého domu: ,Jez, můj synu‘ nebo ,pij, můj synu‘, ,jdi do školy‘ nebo ,přijď ze školy‘. Tak i Svatý, budiž požehnán, každý den přikazoval Mojžíšovi a říkal mu: Řekni synům Izraele (Ex 33,5), Přikaž synům Izraele (Nu 28,2).“

Rabi Jehuda bar Simon řekl: „Podobá se to člověku, který [neustále] seděl a zhotovoval korunu pro krále. Kolemjdoucí se ho ptal: ,Co děláš?‘ Odpověděl: ,Dělám korunu pro krále.‘ On mu řekl: ,Osaď ji drahokamy, jak jen můžeš, osaď ji perlami a smaragdy!‘ – ,Proč?‘ [zeptal se řemeslník.] ,Protože bude jednou vsazena na hlavu krále!‘ Tak i Svatý, budiž požehnán, řekl Mojžíšovi: ,Chval Izraelity, jak jen můžeš! Zvelebuj a oslavuj je!‘ – ,Proč?‘ [ptal se Mojžíš.] ,Neboť Já budu jednou oslaven jejich prostřednictvím, jak je psáno: A řekl mi: Mým služebníkem jsi, Izraeli, skrze něhož budu oslaven (Iz 49,3).‘

 

6. Rabi Jehošu‘a ze Sichninu jménem rabiho Léviho řekl: „Též Písma prokazují slávu Izraeli, jak si přečteš: Když bude někdo z vás (adam ... mi-kem) obětovat (Lv 1,2). Ale má-li [Písmo] mluvit o nějaké zahanbující věci, nenapíše: ,Když bude mít někdo z vás na kůži svého těla [otok nebo vyrážku]‘, nýbrž napíše: Když bude mít někdo na kůži svého těla [otok nebo vyrážku] (13,2).

Rabi Šemuel bar Nachman řekl: „Jsou dva příklady. [Píše se:] Jen ať není v tobě chudého (Dt 15,4).* Má-li [Písmo] mluvit o nějaké zahanbující věci, nenapíše: ,Neboť nepomine chudý z vašeho nitra‘, nýbrž napíše: Neboť nepomine chudý z nitra té země (tamtéž, 15,11).*

Rabi Šemuel bar Nachman [pak] uvedl jiný příklad: „Není psáno: ,A tito vstanou, aby prokleli lid‘, nýbrž: A tito vstanou kvůli kletbě (al ha-klala) (Dt 27,13). Ovšem ohledně požehnání je psáno: Tito vstanou, aby požehnali lid (tamtéž 27,12).“

Rabi Berachja, r. Chelbo a r. Ami jménem r. Il‘aje řekli: „A nejen to! Ale přijde-li na svět nějaký trest, spravedliví ho přemohou, neboť je psáno: A tito vstanou proti kletbě (al ha-klala) (tamtéž 27,13).“

 

* Toto vyjádření je na způsob přání, aby se špatné člověku vyhnulo, a pakliže se tomu vyhnout nelze, Písmo použije jiný výrok, který se přímo člověka nedotýká.

 

7. [Když bude člověk z vás (adam ... mi-kem) obětovat (Lv 1,2).]

R. Berachja pravil: „Svatý, budiž požehnán, řekl člověku, což je adam [z výše uvedeného verše]: ,Budiž tvá oběť podobná oběti prvotního člověka, kdy bylo vše pod jeho správou a neobětoval nic z uloupeného a zadáveného; tak ani ty nebudeš obětovat z uloupeného ani zadáveného. A učiníš-li podle toho, bude to Hospodinu příjemnější než býk, býček (Ž 69,32).“

 

8. Jiný výklad: [Slovo] člověk (adam) [v tomto verši] je výrazem úcty, bratrské lásky a přátelství [Všemohoucího k lidem]. Svatý, budiž požehnán, řekl Ezechielovi: Synu člověka (Ez 2,1 aj.) – tj. synu čistých lidí, synu spravedlivých, synu prokazujících milosrdenství, synu těch, kdo se každý den vystavují pohaně kvůli Slávě Všudypřítomného a kvůli slávě Izraele!

Jiný výklad [oslovení synu člověka]. Čemu se to podobá? Králi z masa a kostí, proti němuž se vzbouřili synové a manželka. [Král] vstal, vyhnal je ze svého domu a nechal je odejít pryč, ovšem posléze si nechal od ní přivést jednoho syna, jemuž řekl: „Synu té a té, pojď, ukážu ti svůj dům, který jsem postavil, který mám [i] bez tvé matky, má sláva ani můj lesk vůbec neutrpěly, ačkoli tvá matka stojí venku. Tak se to událo i Ezechielovi, synu Buziho, kněze, neboť je psáno: A stalo se ve třicátém roce, ve čtvrtém [měsíci], čtvrtého [dne] toho měsíce (Ez 1,1), kdy skutečně stalo se slovo Hospodinovo (tamtéž 1,3). To je první příklad.*

Ve druhém [Písmo] říká: A hle, bouřlivý vítr přišel ze severu (Ez 1,4 atd.). Poté, co [Požehnaný] ukázal [Ezechielovi] celou merkavu, řekl mu: „Synu člověka (Ez 2,1 a 2,3), toto je má Sláva, k níž jsem vás pozvedl z národů světa, aniž by utrpěla má Sláva a Dům mé Šechiny,“ neboť je psáno: A budou-li se stydět za to, co udělali, [dej jim poznat] formu toho Domu a jeho rozvržení, jeho východy a jeho vchody (tamtéž 43,11). Mohl bys říci, že již není nikoho, kdo by mi sloužil – [ale] ještě mám před sebou 496 000 služebných andělů, kteří stojí a světí mé veliké Jméno neustále, každý den; od východu slunce až po jeho západ praví: Svatý, svatý, svatý (Iz 6,3), a od západu slunce po jeho východ praví: Požehnána jest Sláva Hospodinova z Jeho místa (Ez 3,12). A oč více 70 jazyků (národů), které jsou na zemi! Jelikož děláte věci ošklivé, věci, jež nejsou náležité, vyzuří se na vás s trápeními, které na vás přicházejí. Avšak co nadělám? Hle, učinil jsem to kvůli svému velikému Jménu, jež bylo nad vámi proneseno, jak je psáno: A učinil jsem to kvůli svému Jménu, aby nebylo znesvěceno [před očima národů] (Ez 20,9).“

 

* Tj. příklad toho, že ačkoli je Šechina („matka“) s Izraelity („syny“) v exilu, Bůh může povolat syna člověka (tj. proroka), působit v něm a ukazovat mu horní Chrám, který stojí věčně.

 

9. Když bude člověk z vás obětovat (Lv 1,2). Proč není psáno „muž“ (iš), jak se praví [např.] níže: Mluv k celému společenství synů Izraele (Lv 19,2)... Když bude muž obětovat (tamtéž 22,21). I zde by Písmo mělo říci: ,A vyberte sobě [každý] muž dobytče nebo ovci‘; proč je psáno člověk? Aby [Písmo] uvedlo i konvertitu. [A je psáno:] z vás, aby byl vyloučen příslušník [jiného] národa, přinášející zápalnou oběť.

R. Šim‘on ben Gamli’el řekl: „Velký soudní dvůr ustanovil sedm věcí, a toto je jedna z nich: Pokud příslušník [jiného] národa z přímořské oblasti přinese svou zápalnou oběť spolu s litými oběťmi, lité oběti se obětují z toho, co patří jemu; pokud [je] nepřinese, obětují se z toho, co patří obci. A soudní dvůr [rovněž] učí, že potravinová oběť (mincha) velekněze, který zemřel, se přinese z toho, co patří obci.“ R. Jehuda říká, že z toho, co patří dědicům, a přinese se úplná, ohledně soli i ohledně dřeva.

R. Šim‘on ben Gamli’el řekl: „Jednou jsem po cestě narazil na člověka, jenž přistoupil ke mně jako někdo, kdo přichází ke svému bližnímu se [zvednutou] rukou, a řekl mi: ,Vy tvrdíte, že mezi národy světa povstalo sedm proroků a ti svědčili proti nim – mají tedy nyní sestoupit do Gehinom?‘ Řekl jsem mu: ,Synu, je tomu tak, ze sedmi pokolení.‘ [On namítl:] ,Avšak po nich již národy světa mohou říci: Nám Tóra dána nebyla, a [nikdo] již proti nám nesvědčí, tak proč máme sestoupit do Gehinom?‘ Řekl jsem mu: ,Synu, moudří v Mišně učili takto: Cizinci, který se chystá konvertovat, podáme ruku, abychom ho zavedli pod křídla Šechiny; od této chvíle tedy konvertité tohoto pokolení svědčí proti [svému] pokolení.‘"

Z dobytka, ze skotu [a bravu](Lv 1,2). Je-li psáno: z dobytka, proč se [ještě] píše: ze skotu a bravu? Moudří z toho odvozují: Přijímáme [všechny] druhy obětí od hříšníků Izraele, abychom je zavedli pod křídla Šechiny – kromě od mumara,* toho, kdo falšuje víno, a toho, kdo veřejně znesvěcuje šabat.

 

* Odpadlík, vystupující proti Tóře.

 

10. Ze skotu a bravu (tamtéž). Požehnán jest Všudypřítomný, že počítá sám sebe spolu s prvními spravedlivými. Adam přinesl zápalnou oběť býka na oltáři, neboť je psáno: A bude to Hospodinu příjemnější než býk, býček (Ž 69,32). Noe dodržoval to, co je psáno v Tóře, neboť bylo řečeno: A postavil Noe oltář Hospodinu [a vzal z veškerého dobytka čistého] (Gn 8,20). Abraham dodržoval celou Tóru, jak bylo řečeno: Protože poslechl Abraham [můj hlas a zachovával to, co jsem mu svěřil: Má přikázání, má nařízení a mé zákony*](Gn 26,5), a připravil oběť a obětoval berana. Izák dodržoval, co je psáno v Tóře, neboť se vrhl před svého otce jako obětní ovce. Jákob dodržoval to, co je psáno v Tóře, neboť bylo řečeno: A odevzdali Jákobovi všechny cizí bůžky (Gn 35,4). Juda dodržoval to, co je psáno v Tóře, neboť bylo řečeno: Jdi k ženě svého bratra atd. (Gn 38,8). Josef dodržoval to, co je psáno v Tóře, neboť bylo řečeno: Cti svého otce atd., nezabiješ, nesesmilníš, nepokradeš, nebudeš křivě svědčit, nepožádáš (Ex 20,12nn) – ještě než jim Tóra byla dána, naplňovali ji ze sebe sama. Proto je Svatý, budiž požehnán, miloval úplnou láskou a přiřadil jejich jména vedle svého velikého Jména, neboť o nich [Písmo] říká: Blaze dokonalým (tamim) cesty,[kráčejícím podle Tóry Hospodinovy](Ž 119,1) a [jinde] praví: Tvůrce, dokonalí (tamim) jsou Jeho dílo (Dt 32,4), a Bůh, dokonalí (tamim) jsou Jeho cesta (Ž 18,31).

 

* Dosl. „mé Tóry“.

 

11.  A porazí mládě skotu (Lv 1,5). Ohledně berana se praví: K severu před Hospodinem (Lv 1,11). [Moudří] říkají: Ve chvíli, kdy náš praotec Abraham spoutal svého syna Izáka, Svatý, budiž požehnán, určil dva beránky: jednoho pro ranní a jednoho pro večerní [oběť]. A proč to všechno? Neboť ve chvíli, kdy Izraelité obětují ustavičnou oběť na oltáři a čtou z Písma tento [verš]: K severu před Hospodinem (tamtéž), Svatý, budiž požehnán, si připomíná spoutání Izáka. Beru si za svědky nebesa a zemi, ať je to goj, ať je to Izraelita, ať je to muž, anebo žena, ať je to sluha, anebo služka, a čte-li tento verš – K severu (cafona) před Hospodinem – Svatý, budiž požehnán, si připomíná spoutání Izáka, neboť je psáno: Vyhrazení (cafuna) před Hospodinem.*

Jiný výklad: Uschování (cafuna) před Hospodinem (tamtéž) – odpovídá činům Abraham, Izáka a Jákoba, které byly před Ním uschovány.** A odkud [víme], že tento výraz [cafuna] má tento význam? Protože bylo řečeno: Nové i staré jsem Ti, příteli, uschovala (cafanti) (Pís 7,14).  Staří, to jsou Abraham, Izák a Jákob; Amram ben Kehat a všichni čistí, co byli v Egyptě, to jsou noví, jak bylo řečeno: Nové i staré (tamtéž). – [Nebo:] Staří jsou společníci Mojžíše, společníci Jozuovi a společníci Davida a Chizkijáše; a noví jsou společníci Ezry, Hilela a rabiho Jochanana ben Zakaj, rabi Me’ir a jeho společníci. O nich [Písmo praví]: Staré a nové jsem Ti, příteli, uschovala (tamtéž).

 

* To, co je zde vyhrazeno, představuje berana jako náhradní oběť za Izáka.

** Jejich zásluhy byly "uschovány" jako vzácný vklad pro Izraelity, k němuž Nebesa přihlížejí při jejich modlitbách.

 

12.  Ohledně býka se praví: A jeho [vnitřnosti a jeho] hnáty ať omyje vodou a ať obrátí v obětní dým [kněz všechno na oltáři. To bude zápalná oběť ohnivá, libá vůně pro Hospodina] (Lv 1,9).

Jaký je rozdíl mezi [obětí] býka a berana? [Ohledně berana se praví: A jeho vnitřnosti a jeho hnáty ať omyje vodou a ať kněz obětuje všechno a na oltáři obrátí v obětní dým. To bude zápalná oběť ohnivá, libá vůně pro Hospodina. (Lv 1,13)]

Býk postrádá osnovu a útek, beran nepostrádá osnovu a útek.* Moudří řekli: „O obětování býka se učíme z obětování berana a o obětování berana z obětování býka.“

[Jeden příchozí] jim řekl: „Pánové! Já jsem jen prach pod vašimi chodidly, ale řeknu vám jednu věc.“ Řekli mu: „Mluv!“ Pravil: „Pánové! Při posvěcení oltáře stálo dvanáct knížat – ten i ten přinesl zápalnou oběť, ten i ten přinesl oběť za hřích, ten i ten přinesl oběť za vinu, ten i ten přinesl pokojnou oběť. Níže je zmíněno obětování u býka i u berana,** ale zde se zmiňuje obětování jen u berana, avšak nikoli u býka – aby si někdo neřekl: ,Půjdu a budu činit ošklivé věci, věci, které nejsou náležité, [a pak] přivedu býka, který má hodně masa a obětuji ho na oltáři, a hle, budu skrze něj ve slitování a [Požehnaný] mne v pokání přijme. Proto je obětování zmíněno u berana, ale u býka zmíněno není.“

 

* Tj. u berana je zmíněno celkové obětování i jeho postup („obracení v dým“), kdežto u býka pouze ten postup. Viz také následující výklad.

** Během specifikace obětí v Lv 1,5 a 1,10.