I. kapitola - výklad první části verše Lv 1,1
1. I povolal (va-jikra) Hospodin Mojžíše (Lv 1,1).
R. Tanchum bar Chanilaj započal [výklad veršem]: Žehnejte Hospodinu, poslové Jeho (mal’achav), silní hrdinové, činící Jeho slovo (Ž 103,20). O čem tu Písmo mluví? Pokud Písmo mluví o horních [bytostech], cožpak již není řečeno: Žehnejte Hospodinu všechny Jeho zástupy (tamtéž 103,21)? Zde mluví jedině o dolních [bytostech]! O horních [bytostech], jelikož mohou [všechny] obstát v požadavcích Svatého, budiž požehnán, se praví: Žehnejte Hospodinu všechny Jeho zástupy, ovšem o dolních [bytostech], jelikož nemohou [všechny] obstát v požadavcích Svatého, budiž požehnán, je řečeno: Žehnejte Hospodinu, poslové Jeho, a nikoli „všichni poslové Jeho“.
Jiný výklad: [Žehnejte Hospodinu, andělé Jeho (mal’achav)]. Anděly se nazývají proroci, jak se píše: A poslal anděla a vyvedl nás z Egypta atd. (Nu 20,16). Cožpak to byl anděl Hospodinův? Zdalipak to nebyl Mojžíš? Ale proč ho [Písmo] nazývá anděl? Odtud [tedy víme], že proroci se nazývají anděly, podobně jako [ve verši]: I vystoupil anděl Hospodinův z Galgalu do Bochim (Sd 2,1). Cožpak to byl anděl a nikoli Pinchas? Ale proč ho [Písmo] nazývá anděl? R. Simon řekl: „V době, kdy spočíval na Pinchasovi Svatý duch, jeho tváře hořely jako pochodně.“ A rabíni pravili: „Co řekla Manóachovi jeho žena? Hle, muž Boží přišel ke mně, a jeho zjev jako zjev anděla Božího (Sd 13,6). Domnívala se tedy, že je to prorok, ale byl to anděl.“
Rabi Jochanan řekl: „Hlavní důkaz toho, že proroci se nazývají anděly, uvádí Písmo [ve verši]: A pravil Ageus (Chagaj), anděl Hospodinův, v andělském poslání Hospodinově (Ag 1,13).“ Z hlavního důkazu ses tedy poučil, že proroci bývají nazýváni anděly.
[Pokračování dílčího výkladu verše:] Silní hrdinové, činící Jeho slovo (Ž 103,20). O čem tu Písmo mluví? R. Jicchak řekl: „Písmo mluví o těch, kdo dodržují sedmý [rok]. Ve světě je zvykem, že člověk činí přikázání pro jeden den, jeden týden, jeden měsíc a možná pro zbytek dnů roku, ale tento [člověk] vidí své pole neobdělané, vinici neobdělanou, a přesto mlčky odevzdává daň z úrody. Existuje snad větší hrdina nežli on? A řekneš-li, že [Písmo] zde nemluví o těch, kdo dodržují sedmý [rok], pak zde [čteme]: činící Jeho slovo, a níže je řečeno: A toto je slovo šemity (Dt 15,2) – jak zde Písmo pronáší slovo o těch, kdo dodržují sedmý [rok], tak i tam Písmo pronáší slovo o těch, kdo dodržují sedmý [rok].“
Činící Jeho slovo (Ž 103,20). Rabi Huna řekl jménem r. Achy: „Písmo mluví o Izraelitech, když stáli před horou Sinaj; dali přednost učinění před vyslechnutím a řekli: Vše, co je slovem Hospodinovým, učiníme a vyslechneme (Ex 24,7).“
Aby slyšeli hlas Jeho slova (Ž 103,20). R. Tanchum bar Chanilaj řekl: „Ve světě je zvykem, že břímě, které je těžké pro jednoho, je pro dva lehké, a [to, které je těžké] pro dva, je pro čtyři lehké. Může snad břímě, které je těžké šedesáti myriádám, unést jeden? Všichni Izraelité [však] stáli před horou Sinaj a říkali: Budeme-li dále slyšet [hlas Hospodina, našeho Boha, tak zemřeme] (Dt 5,25), ale Mojžíš sám slyšel hlas Slova a zůstal naživu. Z toho víš, že ze všech [přítomných] povolal pouze Mojžíše, jak je psáno: I povolal Mojžíše (Lv 1,1).
2. Rabi Abahu započal [výklad] veršem: Vrátí se sedící v Jeho stínu, [oživnou jako obilí, rozkvetou jako réva připomínající víno Libanónu](Oz 14,8).
To jsou konvertité, kteří přišli a mají útočiště v Jeho stínu. Oživnou jako obilí (tamtéž), tj. stanou se kořenem jako Izrael, jak si přečteš: Obilí urodí mládence a mošt panny (Za 9,17). A rozkvetou jako réva, jak si [také] přečteš: Révu jsi vyzvedl z Egypta, vyhnal národy a zasadil jsi ji (Ž 80,9).
Jiný výklad [verše]: Oživnou jako obilí – díky učení (talmud), rozkvetou jako réva – díky agadě. Připomínající víno Libanón – Svatý, budiž požehnán, řekl: „Milá jsou mi jména konvertitů jako víno úlitby, které je obětováno přede mnou na oltáři.“ A proč se nazývá Libanón? Protože [je psáno]: Hora tato dobrá a Libanón (Dt 3,25).*
Rabi Šim‘on ben Jochaj učí: „Proč se nazývá Libanón? Neboť vybělí (malbin) nepravosti Izraelitů jako sníh, jak se píše: I když tvé hříchy budou jako šarlat, zbělají (jalbinu) jako sníh, i když zrudnou jako karmín, budou jako vlna (Iz 1,18).“ R. Tavjomi řekl: „[Nazývá se Libanón (Levanon)], protože všechna srdce (levavot) se díky němu zaradují, jak se píše: Krásně zvedá se radost celé země,[hora Sijón] (Ž 48,3). A rabíni říkají, že [se nazývá Libanón], protože [je psáno]: A budou mé oči a mé srdce (libi) tam po všechny dny (I Kr 9,3).
* Obojí je narážkou na Chrám a jeho oběti, stejně jako hora Sijón ve verši Ž 48,3.
3. R. Simon jménem r. Jehošuy ben Leviho a r. Chama, otec r. Hoša‘ji jménem Ravovým pravili: „[Knihy] Letopisů byly dány k tomu, abychom je vykládali, [například verš:] A jeho žena Jehudija porodila Jereda,[otce Gedoru, Chevera, otce Socho,a Jekutiela, otce Zanoacha. To jsou synové Batji, dcery faraónovy, kterou si vzal Mered] (I Pa 4,18).
Jeho žena Jehudija, to je Jocheved. Ale cožpak byla z kmene Juda (Jehuda) a nikoli z kmene Lévi? Proč se tedy nazývá Jehudija? Protože ustanovila na svět Židy (jehudim) – porodila Jereda, což je Mojžíš.“
R. Chanina bar Papa a r. Simon [se k tomu vyjádřili]. R. Chanina bar Papa řekl: „[Mojžíš se jmenoval] Jered, protože snesl (horid) Tóru seshora dolů.“ Jiný výklad: „[Jmenoval se] Jered, protože seshora přivedl dolů (horid) Šechinu.“
R. Simon řekl: „Slovo jered nevyjadřuje nic jiného než královskou hodnost, jak si přečteš: A panovat (jered) bude od moře k moři (Ž 72,8). A je psáno: Neboť on panoval (rode) nad veškerým brodem řeky (I Kr 5,4).*
[Mojžíš se jmenoval také] Otec Gedóru (Avi gedor) [viz verš I Pa výše]. R. Huna bar Acha řekl: Mnoho stavitelů ohrad (godrin) povstává pro Izrael, ale tento [tj. Mojžíš] byl otcem (av) všech.
[Mojžíš se jmenoval také] Chever (tamtéž), neboť sjednocoval (chiber) syny s jejich Otcem v nebesích. Jiný výklad: [Jmenoval se] Chever, neboť umožnil přejít (ha‘avir) tresty, aby nepřišly na svět.
[Jmenoval se také] Otec Socho (Avi Socho), neboť byl otcem proroků, kteří jasně zří (sochim) ve Svatém duchu. Rabi Levi řekl: „Je to arabský výraz. V arabštině se prorok nazývá sochi (jasnozřivý).“
[Jmenoval se také] Jekutiel. Rabi Levi a rabi Simon řekli: „[Jmenoval se tak], protože působil, aby synové doufali (mekavin) ve svého Otce v nebesích.
Otec Zanoach (Avi Zanoach), to je [také] Mojžíš, jenž byl otcem (av) podněcujících zavržení (maznichim), kteří podněcovali [Izraelity] k zavržení modloslužby, jak se píše: [Pak vzal býčka..., rozemlel na prach] a smetl do vody (Ex 32,20).
To jsou synové Batji, dcery faraónovy (I Pa, viz výše). R. Jehošua ze Sichninu jménem rabiho Leviho [pravil]: „Svatý, budiž požehnán, řekl Batji, dceři faraónově: ,Mojžíš nebyl tvým synem, ale nazývala jsi ho svým synem; ani ty nejsi mou dcerou, ačkoli Já tě nazývám svou dcerou, neboť je psáno: Toto jsou synové Batji (Batjah) – tj. Bat Jah [dcery Hospodinovy].
Kterou si vzal Mered (tamtéž) – to je Káleb. R. Aba bar Kahana a r. Jehuda bar Simon [se k tomu vyjádřili]. Ten první řekl: „On odporoval (marad) radě zvědů a ona odporovala (marada) radě svého otce, proto přišel odporující (mored) a vzal si odporující (moredet).“ A ten druhý řekl, že on [Káleb] zachránil stádo [tj. Izrael] a ona [Batja] zachránila pastýře [Mojžíše].
[Mojžíš] se tedy nazývá deseti jmény: Jered, Chever, Jekutiel, Avigdor, Avi Socho, Avi Zanoach – a rabi Jehuda b. rabi Ilaj řekl, že se jmenoval i Tobiáš (Tovja), jak se píše: A viděla, že je dobrý (tov hu) (Ex 2,2), tj. že je Tov Jah [„Dobrý je Hospodin“, nebo „Dobrý Hospodinův“].
Rabi Jišma’el bar Ami řekl: „Jmenoval se i Šemajáš (Šema‘ja).“ [Nevěděli jsme, proč], až přišel r. Jehošua bar Nechemja a vyložil toto jméno [z verše]: A zapsal je Šema‘ja syn Natane’ela, písař,[ z Léviho, před králem a knížaty, knězem Cadokem, a Achímelechem, synem Evjátarovým] (I Pa 24,6) – [jmenoval se] Šema’ja, neboť Hospodin vyslyšel (šama Jah) jeho modlitbu. Syn Natane’ela (ben Natane’el) (tamtéž), tj. syn, jemuž byla dána (netuna) Tóra z ruky do ruky. Písař, protože byl písařem Izraelitů.** Z Léviho, protože [Mojžíš] byl z kmene Lévi. Před králem a knížaty, tj. před Králem králů, Svatým, budiž požehnán, a Jeho soudním dvorem. Knězem Sádokem, to je kněz Áron; Achimelech [se jmenuje] proto, že byl bratrem (ach) krále (melech). Synem Evjátarovým [je] proto, že kvůli němu Svatý, budiž požehnán, upustil (viter) od záležitosti s býčkem.
Rabi Tanchuma jménem r. Jehošuy ben Korcha řekl: „Jmenoval se také Lévi kvůli původu své rodiny, [jak je psáno:] Není to tvůj bratr Áron, Lévi? (Ex 4,14).“
A nakonec [se jmenoval] Mojžíš (Moše), což je deset [jmen]. Svatý, budiž požehnán, totiž řekl Mojžíši: „Při tvém životě, ze všech jmen, jimiž jsi byl pojmenován, tě nazývám pouze jménem, jímž tě nazvala Batja, dcera faraónova, [jak je psáno:] A dala mu jméno Mojžíš (Ex 2,10). [Proto se i zde píše:] I pojmenoval (va-jikra) Mojžíše (Lv 1,1).
* R. Chanina odvozuje jméno Jered z kořene jarad (sestupovat, klesat), r. Simon z kořene rada (panovat). Mojžíš měl královskou hodnost proto, že byl vychován faraónovou dcerou jako její syn, a dvojí moře a brod jsou zde vhodnou narážkou na rozdělení Rákosového moře, které Mojžíš „ovládl“.
** Podle tradice Mojžíš napsal svitek Tóry pro každý kmen a jednu uložil zvlášť do Schrány smlouvy (viz např. Midraš tehilim 90,3).
4. Rabi Abin jménem rabiho Berachji Savy započal [výklad veršem]: Tehdy jsi mluvil ke svému milosrdnému ve vizi [a řekl jsi: „Složil jsem pomoc na hrdinu“] (Ž 89,20) – mluvil s Abrahamem, s nímž bylo mluveno ve slově i ve vizi, jak se píše: Po těchto slovech mluvil Hospodin k Abramovi ve vidění, řka (Gn 15,1). Ke svému milosrdnému, [protože je psáno:] Dal jsi pravdu Jákobovi, milosrdenství Abrahamovi (Mi 7,20).
A řekl jsi: „Složil jsem pomoc na hrdinu“, neboť [Abraham] zabil čtyři krále za jednu noc, jak se píše: I rozdělil nad nimi noc (Gn 14,15).* R. Jicchal však pravil: „Cožpak člověk pronásleduje zabité? [Pokud je psáno:] A ubil je a pronásledoval je až do Chovy (tamtéž), [spíše] nás to učí, že zabil je Svatý, budiž požehnán, Abraham je [pouze] pronásledoval.“
Pozvedl jsem vyvoleného z lidu (Ž 89,20) – to je Abraham, jenž byl vyvolen Svatým, budiž požehnán, neboť je psáno: Jenž jsi vyvolil Abrahama (Neh 9,7).
Jiný výklad [verše žalmu]:Tehdy jsi mluvil ke svému milosrdnému ve vizi. [Verš] mluví o Davidovi, s nímž bylo mluveno ve vizi i ve slově, jak se píše: Jako všechna ta slova a jako celá tato vize, tak mluvil Nátan k Davidovi (2 S 7,17). Ke svému milosrdnému, [což je David,] neboť je psáno: Střež mou duši, neboť jsem milosrdný (Ž 86,2).
A řekl jsi: „Složil jsem pomoc na hrdinu.“ R. Aba bar Kahana pravil: „David vedl třináct válek,“ ale rabíni říkají, že osmnáct – ovšem neliší se [v názoru]. Ten, kdo říká, že třináct, [myslí tím] třináct [válek] pro potřeby Izraele,** a ten, kdo říká, že osmnáct, počítá pět, [které vedl] pro vlastní potřebu a třináct pro potřeby Izraele.
Pozvedl jsem vyvoleného z lidu, to je [také] David, neboť je psáno: Vyvolil Davida, svého služebníka (Ž 78,70).
Jiný výklad [verše]: Tehdy jsi mluvil ke svému milosrdnému ve vizi. To je Mojžíš, s nímž bylo mluveno ve slově i ve vizi, neboť je psáno: [Od]úst k ústům s ním promluvím (Nu 12,8). Ke svému milosrdnému – [Mojžíš je tak nazýván] proto, že byl z kmene Lévi, jak se píše: [O Lévim pravil:] „Tvé tumim a urim patří muži tvému milosrdnému“ (Dt 33,8).
A řekl jsi: „Složil jsem pomoc na hrdinu.“ O tom rabi Tanchum bar Chanilaj řekl: „Podle zvyku, který je ve světě, břímě, které je těžké pro jednoho, je pro dva lehké, a [to, které je těžké] pro dva, je pro čtyři lehké. Může snad břímě, které je těžké šedesáti myriádám, unést jeden? Všichni Izraelité [však] stáli před horou Sinaj a říkali: Budeme-li dále slyšet [hlas Hospodina, našeho Boha, tak zemřeme] (Dt 5,25), ale Mojžíš sám slyšel hlas Slova a zůstal naživu. Z toho víš, že [Svatý, budiž požehnán,] ze všech [přítomných] volal pouze na Mojžíše, jak je psáno: I volal na Mojžíše (Lv 1,1).***
Pozvedl jsem vyvoleného z lidu – [to je také Mojžíš, neboť je psáno:] Kdyby se nebyl Mojžíš, Jeho vyvolený [postavil před ním do trhliny] (Ž 106,23).
* Tj. během jedné noční hlídky zabil vždy jednoho krále.
** V zájmu celého Izraele.
*** Zde se opakuje téměř doslova příměr z 1,1; lze však počítat i s důrazem na volání a slyšení, nikoli na povolání jako ve výše uvedeném výkladu.
5. Rabi Jehošu‘a ze Sichninu jménem rabiho Léviho započal [výklad veršem]: Neboť lepší je, když ti řeknou: „Vystup sem,“ než když tě před knížetem poníží (Př 25,7). R. Akiva k tomu učí jménem r. Šim‘ona ben Az’aj: „Drž se na dvě či tři sedadla dál od svého místa a sedni si, až ti řeknou: ,Vystup‘; a nevystupuj, neboť ti řeknou: ,Sestup‘. Lepší je, pokud ti řeknou: ,Vystup, vystup,‘ než by řekli: ,Sestup, sestup‘.“ Také Hilel říkal: „Mé ponížení bylo mým povýšením a mé povýšení bylo mým ponížením, což je smysl [verše]: Jenž povyšuje k navrácení a ponižuje k vidění (Ž 113,5n).“*
Shledáváš, že ve chvíli, kdy se Svatý, budiž požehnán, zjevil Mojžíšovi uprostřed keře, zakryl si před Ním tvář, neboť je psáno: A zakryl si Mojžíš svou tvář (Ex 3,6). Svatý, budiž požehnán, mu řekl: Jdi (lecha), pošlu tě k faraónovi (tamtéž 3,10). R. El‘azar řekl: „He na konci toho slova** znamená, že ,pokud je nevykoupíš ty, jiný je nevykoupí‘.“ Svatý, budiž požehnán, se mu u moře postavil po boku a řekl mu: A ty pozvedni svou hůl, [vztáhni svou ruku na moře]a rozděl je (Ex 14,16). To znamená, že ,pokud ho ty nerozdělíš, jiný ho nerozdělí‘. Na Sinaji se mu Svatý, budiž požehnán, [také] postavil po boku a řekl mu: Vystup k Hospodinu (Ex 24,1), což znamená, že ,pokud nevystoupíš ty, jiný nevystoupí‘. U Stanu setkávání se mu Svatý, budiž požehnán, také postavil po boku a řekl mu: „Dokdy se budeš ponižovat? Tato chvíle čeká jenom na tebe!“ Věz, že je tomu tak; ze všech [přítomných] Slovo vyzvalo jedině Mojžíše, [tudíž je psáno:] I vyzval (va-jikra) Mojžíše (Lv 1,1).
* Povýšen může být navrácen zpátky na své nižší místo, kdežto ten, kdo se spíše sníží, prohlédne, co je na nebesích i na zemi (Ž 113, tamtéž).
** Na konci slova lecha je tzv. paragogické he, které je navíc, jako určitý znak nabádání či naléhavé výzvy vůči osobě (normální imperativ je pouze lech).
6. Rabi Tanchuma započal [výklad veršem]: „Je [zde] zlato a množství perel, ale nádobou vzácnou jsou rty poznání (Př 20,15). Zvykem světa je, že člověk vlastní zlato a stříbro, drahé kameny a perly a veškeré vzácnosti a dobroty na světě, ovšem není-li v něm poznání, co za zisk [vlastně] má? Přísloví praví: ,Získal-li jsi znalost, co ti chybí? Chybí-li ti znalost, co jsi získal?‘ Je [zde] zlato, které všichni dobrovolně přinášeli pro Příbytek, jak se píše: A to je teruma, [kterou od nich vyberete: zlato atd.] (Ex 25,3). A množství perel, to jsou dobrovolné dary knížat, jak se píše: A knížata přinesla [kameny onyxové a kameny k zasazení] (tamtéž 35,27).
Ale nádobou vzácnou jsou rty poznání. Duše Mojžíše byla z toho sklíčená, takže řekl: ,Všichni přinesli dobrovolný dar pro příbytek, jen já jsem nepřinesl [nic].‘ Tu Svatý, budiž požehnán, pravil: ,Při tvém životě – tvé slovo je mi ze všeho nejmilejší!‘ Neboť pronášel [své] slovo ze všech [přítomných] jedině k Mojžíši, [jak je psáno:] I pronášel (va-jikra) k Mojžíši (Lv 1,1).“
7. Jiný výklad: I pozval Mojžíše (Lv 1,1). O čem se píše výše? O záležitosti zhotovení Příbytku, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi (průběžně od Ex 40,19–32). Podobá se to králi, jenž přikázal svému služebníku: „Postav mi palác!“ [Ten služebník] pak na každou věc, kterou postavil, napsal jméno krále: postavil zdi a napsal na ně královo jméno, vztyčil sloupy a také na ně napsal královo jméno, položil krovy a také na ně napsal královo jméno. Po čase král vstoupil do paláce a na každé věci, na kterou pohlédl, nalezl napsané své jméno. Řekl: „Všechnu tuto čest mi prokázal můj služebník! A já jsem uvnitř a on venku? Pozvěte ho, ať vejde přede mne dovnitř!“ Tak i v době, kdy Svatý, budiž požehnán, řekl Mojžíši: „Učiň mi Příbytek,“ [Mojžíš] na každou věc, kterou učinil, napsal: Jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. Svatý, budiž požehnán, pravil: „Všechnu tuto čest mi prokázal Mojžíš – a Já jsem uvnitř a on venku? Pozvěte ho, ať vejde přede Mne dovnitř!“ Proto je psáno: I pozval Mojžíše (Lv 1,1).
8. R. Šemu’el bar Nachman jménem rabiho Natana řekl: „V oddílu o Příbytku [paraša Pekudej, Ex 38,21–40,28] je napsáno osmnáctkrát přikázal (civa), což odpovídá osmnácti segmentům páteře [člověka]; v souladu s tím ustanovili moudří osmnáct požehnání v Tefile, což odpovídá [také] osmnácti připomínkám [Božího Jména] při pronášení Šema a osmnácti připomínkám [Božího Jména] v [žalmu 29]: Přiznejte Hospodinu, synové Boží (Ž 29,1). R. Chija bar Aba řekl: „Pouze od [verše]: A s ním Oholíab ben Achisamach z kmene Dan (Ex 38,23) až do konce knihy.“*
Podobá se to králi, jenž vešel do města a s ním vojevůdci, eparchové a osobní stráže. A lid nevěděl, který z nich je [mu] ze všech nejmilejší. Ale nejmilejším ze všech byl ten, k němuž král obracel obličej a mluvil s ním. Podobně [je psáno]: A Mojžíšovi řekl: Vystup ty a Áron, Nádab a Abihu, a sedmdesát starších (Ex 24,1) – tu však nevíme, který z nich je [Hospodinu] ze všech nejmilejší. Je to ovšem ten, jehož Svatý, budiž požehnán, oslovil a mluvil s ním, a proto se píše: I oslovil (va-jikra) Mojžíše (Lv 1,1).
Podobá se to [tedy] králi, který vešel do města. S kým mluvil nejdříve? Zajisté s úředníkem, jenž dohlíží nad tržištěm (ř. agoranomos) toho města. Proč? Protože se zabývá živobytím toho města. Tak i Mojžíš byl zaměstnán životními potřebami Izraelitů – říkal jim: „Toto zvíře jezte a toto nejezte, [jak je psáno:] Ze všeho, co je ve vodě, budete jíst toto (Lv 11,9) a [dále:] Z ptactva pak budete mít v opovržení toto (Lv 11,13), tj. tímto opovrhujte a tímto neopovrhujte, [jak se rovněž píše:] Toto vám bude nečisté (Lv 11,29), tj. co je nečisté a co není nečisté. Proto je psáno: I předvolal (va-jikra) Mojžíše (Lv 1,1).
* Od začátku oddílu je jich totiž již 19 (první zmínka je již v Ex 38,22).
9. I zavolal Mojžíše (Lv 1,1). A Adama snad nezavolal? Cožpak již nebylo řečeno: A zavolal Hospodin Bůh Adama (Gn 3,9)? Pro krále ovšem není hanbou mluvit se svým pachtýřem.
A mluvil k němu Hospodin (Lv 1,1). A s Noemem snad nemluvil? Cožpak již nebylo řečeno: A mluvil Hospodin k Noemovi (Gn 8,15)? Pro krále ovšem není hanbou mluvit s pastýřem svého dobytka.
I zavolal Mojžíše – a Abrahama snad nezavolal? [Vždyť je psáno:] A zavolal anděl Hospodinův Abrahama (Gn 22,15). Pro krále ovšem není hanbou mluvit se svým hostinským.
I zavolal Mojžíše. A cožpak [Mojžíš] nebyl jako Abraham? [Nikoli.] O Abrahamovi se píše: A zavolal anděl Hospodinův Abrahama (Gn, tamtéž); [jeho] zavolal anděl, ale zde mluvilo [s Mojžíšem] na výšině [samotné] Slovo.
R. Abin pravil: „Svatý, budiž požehnán, řekl: ,Já jsem Ten, kdo volá, i Ten, kdo mluví,‘ neboť je psáno: Já, Já jsem promluvil, rovněž jsem ho povolal a přivedl jsem ho; a zdar své cesty [již] způsobí on (Iz 48).