Výklady veršů 5,6-5,11
5. 6. 1. ‘Otevřela jsem já svému milému a můj milý se stáhl, rozhněval!’ [Pís 5,6] Urazil se, naplnil se vůči mně hněvem.1) ‘Má duše vyšla při jeho slově’ [Pís 5,6], [což znamená]: při Kýrově výroku, když ustanovil, že kdo nepřekročil Eufrat, už ho nepřekročí. ‘Žádala jsem ho, a nenašla jsem ho! Volala jsem ho, a neodvětil mi!’ [Pís 5,6]
Jiná verze: [Stojí psáno:] ‘Otevřela jsem já svému milému a můj milý se stáhl, rozhněval!’ Urazil se, naplnil se vůči mně hněvem (evra) jako těhotná žena (uberet). ‘Má duše vyšla při Jeho slově’, [což znamená]: při Jeho výroku. [Vyšla] od zvuku Jeho prvního výroku, kdy řekl: ‘Já jsem Pán, tvůj Bůh!’ [Ex 20,2].2) ‘Žádala jsem ho, a nenašla jsem ho! Volala jsem ho, a neodvětil mi!’
1) V souladu s předchozí pasáží 5. 5. 1. se první část výkladu týká kontextu odchodu z Babylónie a druhá část hříchu ze zlatým býčkem na Sinaji. Podobně i v následujícím textu.
2) Podle jedné z legend všichni Izraelci v té chvíli zemřeli a Bůh je pak křísil rosou zmrtvýchvstání (viz § 5. 16. 3).
5. 7. 1. ‘Našli mne strážci obcházející ve městě’ [Pís 5,7], což je ‘Tatenaj, místodržitel zaříčský’ [Ezd 5,3] a jeho druhové. ‘Zbili mne, zranili mne’ [Pís 5,7], ‘sepsali žalobu na usedlíky Judska a Jeruzaléma’ [Ezd 4,6]. ‘Zvedli můj závoj zponad mne strážci hradeb’ [Pís 5,7], hradeb jeruzalémských.
R. Aba bar Kahana řekl: „V minulosti byla hradba vystavěna ‘kamenem osmiloktovým a kamenem desetiloktovým’ [1K 7,10], ale zde ‘on byl vystavěn kamenem valivým’ [Ezd 5,8] a kamenem kulatým.”
Jiná verze: [Stojí psáno:] ‘Našli mne strážci’, což je kmen levitů, o němž stojí psáno: ‘Vždyť střeží řeči Tvé!’ [De 33,9] ‘Obcházející ve městě’, jak si můžeš přečíst: ‘Přejdou a vrátí se od brány k bráně!’ [Ex 32,27] ‘Zbili mne, zranili mne’, jak si můžeš přečíst: ‘A budou zabíjet, muž svého bratra!’ [Ex 32,27] ‘Zvedli můj plech zponad mne’, to je zbraň. (R. Šimon b. Jochaj učí: „Ta zbraň, kterou jim [Svatý, budiž požehnán] dal na Chorébu, měla na sobě vyryté Výjimečné jméno. Ale když zhřešili, odebral jim ho.” – Jakým způsobem ho odebral? – R. Ajbu řekl, že sestoupil anděl a vymazal ho, ale rabíni říkají, že se vymazalo samovolně.) ‘Strážci hradeb’, což jsou strážci hradeb Tóry.
5. 8. 1. ‘Zapřísahám vás, dcery jeruzalémské (...), co oznámíte mu? Že nemocná láskou jsem já!’ [Pís 5,8] Tak jako nemocný dychtí po uzdravení, rovněž pokolení v Egyptě dychtilo po vykoupení.
5. 9. 1. ‘Čím je tvůj milý nad milého, krásná z žen?’ [Pís 5,9] – Světské národy říkaly Izraelcům: ‘‘Čím je tvůj milý nad milého’? Čím je [tvůj] Bůh nad [jiné] bohy? Čím je [tvůj] ochránce nad [jiné] ochránce?’ A Izraelci jim odpovídali: ‘Můj milý je zářivý a rudnoucí!’ [Pís 5,10] Rozzářil se mi v Zemi egyptské a zrudl vůči Egypťanům. Rozzářil se mi v Zemi egyptské, neboť je psáno: ‘A přejdu v Zemi egyptské, atd.’ [Ex 12,12] A zrudl vůči Egypťanům, neboť je psáno: ‘A zamíchal Pán Egypťany’ [Ex 14,27].1) Rozzářil se mi u [Rákosového] moře, neboť je psáno: ‘A synové izraelští šli po souši vnitřkem moře’ [Ex 14,29] A zrudl vůči Egypťanům,2) neboť je psáno: ‘A zamíchal Pán Egypťany dovnitř moře’ [Ex 14,27]. Rozzáří se mi ve světě příštím a rudne vůči mně na tomto světě.
Rabi Levi bar Chajata k tomu říkal tři [věci]: „Rozzáří se mi o šabatu a rudne vůči mně po všechny [všední] dny týdne. Rozzáří se mi na Nový rok a rudne vůči mně po všechny [ostatní] dny roku. Rozzáří se mi ve světě příštím a rudne vůči mně na tomto světě.”3)
[Stojí psáno:] ‘Praporec nad myriádou’ [Pís 5,10]. – R. Aba bar Kahana řekl: „Král z masa a kostí se pozná podle svého hávu, avšak zde je On ohněm i Jeho služebníci jsou ohněm. [Je však psáno:] ‘A dorazil (ata) od myriád svatých’ [De 33,2], [což znamená:] ‘A korouhví (ot) je mezi myriádami svatých’.”
1) Tento verš sem s největší pravděpodobností nepatří. S ohledem na zachování symetrie, která je patrná v následující větě, tu má být zřejmě citován verš: ‘A pobiji každého prvorozence v Zemi egyptské’ [Ex 12,12].
2) Původní text uvádí ‘vůči mně’, což je nepochybně omyl.
3) Původní text uvádí: ‘Rozzáří se mi na tomto světě a zrudne vůči mně ve světě příštím’, což je ovšem sotva vysvětlitelné.
5. 11. 1. ‘Jeho hlava je zlato ryzí’ [Pís 5,11]. – ‘Jeho hlava’, to je Tóra, neboť je psáno: ‘Pán mne vlastnil v počátku Své cesty’ [Př 8,22].1)
R. Chunja [řekl] jménem Reš Lakiše: „Tóra předcházela Stvoření světa o dva tisíce let. Z jakého důvodu? [Stojí psáno:] ‘A byla jsem s Ním řemeslníkem a byla jsem potěšeními den [co] den’ [Př 8,30]. A den Svatého, budiž požehnán, trvá tisíc let, neboť je psáno: ‘Vždyť tisíc let je ve Tvých očích jako den včerejší, když přešel!’ [Ž 90,4]”
[Stojí psáno:] ‘Zlato ryzí’, což jsou slova Tóry, neboť je psáno: ‘Žádoucí nad zlato, nad ryzí zlato mnohé’ [Ž 19,11].
[Stojí psáno:] ‘Kadeře jeho husté’ [Pís 5,11], což jsou řádky.2) ‘Černoty jak havran’ [Pís 5,11], což jsou hlásky.
Jiná verze: [Stojí psáno:] ‘Kadeře jeho (kevucotav) husté (taltalim)’, [což jsou] pahorky pahorků (tilej tilim).3)
Jiná verze: Rabi Azarja říká: „Dokonce i slova, která v Tóře hodnotíš jako pouhé čárky (kocim), jsou velmi důležité čárky (kocej kocim).“ – R. Eliezer a r. Jehošua říkají: „Pahorky pahorků (tilej tilim).”
Jiná verze: Rabi Azarja říká: „Dokonce i slova, která v Tóře hodnotíš jako jasná (kicin), jsou pahorky pahorků (tilej tilim).”
A kým jsou [tyto zákony] vykládány? ‘Černými jak havran (orev)’, [což znamená]: těmi, co si k nim přivstávají a u nich ponocují (ma’ariv).
R. Jochanan a r. Šimon ben Lakiš [se názorově liší]. R. Jochanan řekl: „Sklizeň Tóry nastává pouze v noci. A z jakého důvodu? [Neboť je psáno:] ‘Povstává ještě v noci’ [Př 31,15]. A dále je psáno: ‘Povstaň, jásej v noci!’ [Pl 2,19]” R. Šimon řekl: „Ve dne i v noci, neboť je psáno: ‘A rozjímej nad ní dnem a nocí!’ [Joz 1,8]”
Reš Lakiš řekl: „R. Jochanan učil správně, že sklizeň Tóry nastává pouze v noci.“ R. Šimon b. Lakiš řekl: „Když jsem se zabýval Tórou ve dne, v noci se mi objasnila, neboť je psáno: ‘A rozjímej nad ní dnem a nocí!’“
1) ‘Hlava’ se hebrejsky řekne roš, což může znamenat i ‘počátek’.
2) Do svitku Tóry se ještě před psaním vyrývaly rovné řádky, které umožňovaly lépe držet směr.
3) V Eruvin 21b se vysvětluje, že každá čárka v Tóře může naznačovat celé pahorky zákonů.
5. 11. 2. R. Jochanan ze Sepfóris tento verš vykládal ohledně hromad (teluljot) zeminy: „Co řekne ten, kdo je hloupý? ‘Kdo by tu [hromadu] mohl odstranit?’ Co řekne ten, kdo je chytrý? ‘Odstraním dva koše ve dne a dva koše v noci a podobně i nazítří, dokud neodstraním celou [hromadu]!’ Podobně ten, kdo je hloupý, řekne: ‘Jak bych se mohl naučit celou Tóru? [Oddíl] Škody má třicet kapitol, [oddíl] Nádoby má třicet kapitol!’ Ale moudrý řekne: ‘Naučím se dvě halachot dnes a dvě zítra, dokud se nenaučím celou [Tóru]!’”
R. Janaj řekl: „[Stojí psáno:] ‘Zvednutá hlupákovi je moudrost’ [Př 24,7]. [Podobá se to] děravé [chlebové] placce zavěšené ve vzduchu v domě. Hlupák řekne: ‘Kdo by ji mohl sundat?’ Ale chytrák řekne: ‘Cožpak jim tam někdo nezavěsil? Spíše přinesu dva kusy rákosu a vzájemně je spojím, dokud ji nesundám!’ Podobně hlupák řekne: ‘Kdo by se mohl naučit Tóru, kterou má v srdci můj mistr?’ Ale chytrák řekne: ‘Cožpak se ji nenaučil od jiného? Naučím se dvě halachot dnes a dvě zítra, dokud se nenaučím Tóru tohoto moudrého!’”
Rabi Levi řekl: „[Podobá se to] děravému koši, jehož majitelé najali dělníky, aby ho naplnili vodou. Hlupák řekne: ‘Proč bych měl [vodu] jedním [koncem] nalévat a druhým vylévat?’ Ale chytrák řekne: ‘Cožpak za to nedostanu mzdu? Nebude mi snad hospodář za každý soudek platit?’ Podobně hlupák řekne: ‘Proč bych se měl učit Tóru a zase ji zapomínat?’ Ale chytrák řekne: ‘Nedá mi snad Svatý, budiž požehnán, za tu námahu mzdu?’”
[Jiná verze:]1) R. Levi řekl: „Dokonce i slova, která v Tóře hodnotíš jako pouhé čárky (kocin), jsou trosky trosek (tilej tilim). Dovedou totiž zničit svět a učinit ho troskou, jak si můžeš přečíst: ‘troska světa’ [De 13,17].”
Stojí psáno: ‘Slyš, Izraeli, Pán je náš Bůh, Pán jediný!’ [De 6,4] Pokud bys udělal z [hlásky] Dalet [hlásku] Reš,2) učinil bys troskou celý svět.
[Stojí psáno:] ‘Nebudeš se klanět bohu jinému!’ [Ex 34,14] Pokud bys udělal z [hlásky] Reš [hlásku] Dalet,3) učinil bys troskou [celý] svět.
Stojí psáno: ‘A neznesvěcují Jméno mé svaté!’ [Le 22,2] Pokud bys udělal z [hlásky] Chet [hlásku] He,4) učinil bys troskou [celý] svět.
Stojí psáno: ‘A počkám na Pána!’ [Iz 8,17] Pokud bys udělal z [hlásky] Chet [hlásku] He,5) učinil bys troskou [celý] svět.
Stojí psáno: ‘Každá nešama ať chválí Pána!’ [Ž 150,6] Pokud bys udělal z [hlásky] He [hlásku] Chet,6) učinil bys troskou [celý] svět.
Stojí psáno: ‘Zapírali Pána!’ [Jer 5,12] Pokud bys udělal z [hlásky] Bet [hlásku] Kaf,7) učinil bys troskou [celý] svět.
Stojí psáno: ‘Pána podvedli, neboť syny cizí zplodili!’ [Oz 5,7] Pokud bys udělal z [hlásky] Bet [hlásku] Kaf,7) učinil bys troskou [celý] svět.
Stojí psáno: ‘Není svatého jako je Pán!’ [1S 2,2] (Pokud bys udělal z [hlásky] Kaf [hlásku] Bet,8) učinil bys troskou [celý] svět.)9)
[Stojí psáno:] ‘Vždyť není Tvé pominutí’ [1S 2,2]. – R. Abahu bar Kahana řekl: „Všechno pomine, ale Ty nepomineš!“
[Jiná verze: Stojí psáno:] ‘Vždyť není Tvůj přetrvalec’ [1S 2,2], [což znamená:] ‘Není, kdo by Tě přetrval!’
1) Zde se výklad ještě vrací k hebrejskému slovu taltalim, které bylo vykládáno v minulé pasáži.
2) Míněna je změna slova ‘jediný (echad)’ na ‘cizí (acher)’. Ve všech uvedených případech jsou uvažovány souhláskové změny u takových hlásek, které mají velmi podobný tvar a často je rozlišuje jen nepatrný detail.
3) Míněna je změna slova ‘cizí (acher)’ na ‘jediný (echad)’.
4) Míněna je změna slova ‘znesvěcují (jechalelu)’ na ‘chválí (jehalelu)’.
5) Míněna je změna slova ‘počkám (chikiti)’ na ‘udeřím (hiketi)’.
6) Míněna je změna slova ‘chválí (tehalel)’ na ‘znesvěcuje (techalel)’.
7) Míněna je změna slova ‘Pána (ba-JHVH)’ na ‘jako Pán (ka-JHVH)’.
8) Míněna je změna slova ‘Jako Pán (ka-JHVH)’ na ‘Pána (ba-JHVH)’.
9) Text je doplněn z paralelní pasáže Vajikra raba XIX,2.
5. 11. 3. ‘Černé jak havran’ [Pís 5,11]. – R. Alexandri bar Hadrin a rabi Alexandri Karoba řekl: „I kdyby se sešli všichni obyvatelé světa a snažili se vybělit jediné havraní křídlo, nedokázali by to. Podobně kdyby se sešli všichni obyvatelé světa a snažili se zničit [jedinou hlásku] Jod, která je nejmenší hláskou v Tóře, nedokázali by to. Odkud jsme se to naučili? Od krále Šalomouna, který si přál odstranit z Tóry [jedinou hlásku] Jod a povstal proti němu žalobce.”1) – A kdo ho obžaloval? – R. Jehošua ben Levi řekl: „Obžalovala ho [hláska] Jod ve [slově] ‘množí (jarbe)’.”2)
R. Šimon b. Jochaj říká: „Kniha Mišne Tora3) vystoupila, rozprostřela se před Svatým, budiž požehnán, a řekla před Ním: ‘Pane světa! Do Své Tóry jsi napsal, že zneplatní-li se Tvé instrukce částečně, zneplatní se tím úplně. Král Šalomoun si přeje odstranit z Tóry [hlásku] Jod!’ Svatý, budiž požehnán, jí odpověděl: Hle, Šalomoun a stovka takových jako je on pominou, ale [hláska] Jod, která je v tobě, nepomine nikdy!“
1) Ohledně žalobců, kteří povstali proti Šalomounovi, viz 1K 11,14nn.
2) Pasáž Sanhedrin 21b uvádí, jak se Šalomoun přeceňoval a nedodržoval zákazy množení královských manželek a koní (viz De 17,16-17), protože se mylně domníval, že se neblahým důsledkům z toho plynoucím dokáže chytře vyhnout. Oba zmíněné zákazy používají výraz ‘nebude si množit (lo jarbe)’. Je ovšem obtížné si představit, jak by se dal tento zákaz anulovat pouhým odebráním hlásky Jod, jelikož před ním pořád ještě zůstane záporka lo. Jediná možnost, která mne napadá, je sloučení do jednoho výrazu le-arbe s významem ‘množit si koně’, apod.
3) Tj. biblická kniha Devarim (Deuteronomium).
5. 11. 4. Rabi Jehošua ben Korcha říká: „[Hláska] Jod ve [jméně] Sáraj vystoupila, rozprostřela se před Svatým, budiž požehnán, a řekla: ‘Pane světa! Odstranil jsi mne ze jména té spravedlivé, ženy našeho spravedlivého praotce Abrahama, a nazval jsi ji jménem Sára!’ Svatý, budiž požehnán, jí řekl: ‘Původně jsi byla na konci [ostatních] hlásek a v ženském jméně. Nyní tě vložím do mužského jména a na začátek [ostatních] hlásek, do [jména] spravedlivého v [obou] světech!’ Jak si můžeš přečíst: ‘A nazval Mojžíš Hóšeu, syna Núnova, Jozuem’ [Nu 13,16].”1)
R. Eleazar bar Avuna [řekl] jménem rabiho Achy: „Po šestadvacet pokolení2) si [hláska] Alef stěžovala před Svatým, budiž požehnán: ‘Pane světa! Vložil jsi mne na začátek [veškerých] hlásek, ale svět jsi nestvořil mnou, nýbrž [hláskou] Bet, neboť je psáno: ‘V počátku stvořil Bůh nebesa a zemi’ [Gen 1,1]!’3) Svatý, budiž požehnán, jí řekl: ‘Můj svět a jeho plnost byly stvořeny pouze zásluhou Tóry! (Neboť je psáno: ‘Pán Moudrostí založil zemi’ [Př 3,19].) Nazítří odhalím a věnuji Tóru Izraelcům a tebe vložím na začátek Desatera! Tebou se bude zahajovat!’ Neboť je psáno: ‘Já jsem Pán, tvůj Bůh!’ [Ex 20,2]”4)
Bar Chuta řekl: „Proč se nazývá Alef? Protože ho utkalo tisíc (elef) pokolení, neboť je psáno: ‘Slovo přikázal tisícímu pokolení!’ [Ž 105,8]”5)
1) Jméno Hóšea a Jozue se v hebrejštině liší pouze tím, že to druhé má na začátku hlásku Jod.
2) Tolik pokolení se vystřídalo od Stvoření světa po Mojžíše.
3) Tato věta začíná v hebrejštině hláskou Bet.
4) Tato věta začíná v hebrejštině hláskou Alef.
5) Počítáno od Stvoření světa. Tóra měla být odevzdána až tisícímu pokolení, ale Bůh tento proces ve skutečnosti urychlil a odevzdal ji už pokolení šestadvacátému.
5. 11. 5. Rabi Jehuda tento verš vykládal ohledně učenců: „[Stojí psáno:] ‘Černé jak havran’, což jsou učenci. Přestože se totiž na tomto světě jeví být odpudiví a černí, v čase příštím ‘budou se jevit jako louče, jako blesky poběží!’ [Na 2,5]”
Rabi Samuel bar Izák tento verš vykládal ohledně oddílů Tóry: „[Stojí psáno:] ‘Černé jak havran (orev)’, což jsou poučky Tóry, které se při veřejném poučování jeví být odpudivé a černé. Svatý, budiž požehnán, však řekl: ‘Jsou mi příjemné (arevot)!’, jak si můžeš přečíst: ‘A příjemná bude Pánovi potravinová oběť Judova!’ [Mal 3,4] Věz, že tomu tak je, protože oddíl ‘zav’ a ‘zava’1) nejsou uvedeny dohromady, nýbrž každý zvlášť, neboť je psáno: ‘Muž muž, když bude mít výtok ze svého masa, atd.’ [Le 15,2] a ‘A žena, když bude mít výtok své krve’ [Le 15,19].”
1) Tzn. oddíly Tóry pojednávající o muži (resp. ženě) trpícím výtokem.
5. 11. 6. R. Šimon ben Lakiš řekl: „Tóra, kterou Svatý, budiž požehnán, odevzdal [Mojžíšovi], byla kůží z bílého ohně a popsaná byla černým ohněm. Byla ohněm, vytesaná z ohně, zdokonalená v ohni a odevzdaná v ohni, jak si můžeš přečíst: ‘Z Jeho pravice byl ohnivý Zákon jim!’ [De 33,2]”