4,4 (3-8) :: Midraš

Další výklady verše 4,4

4. 4. 3. Rabi Izák tento verš vykládal ohledně boje s Midjánci: „[Stojí psáno:] ‘Vlasy tvé jako houf koz’ [Pís 4,1]. Houfy, které šly bojovat s Midjánci, šly pouze díky zásluhám Mojžíše a Pinchase, jak si můžeš přečíst: ‘A vzal Mojžíš a Eleazar kněz to zlato od nich’ [Nu 31,51].

[Stojí psáno:] ‘Co seskakují (še-galešu) z hory Gileád’ [Pís 4,1]. ‘Horu, z níž jste se zaskvěli (galaštem), jsem učinil mohylou (gal) a svědectvím (ed) světským národům!’ A co to bylo? Byl to boj s Midjánci. A jakým zaskvěním (galaša) jste se z ní zaskvěli? ‘Tvými zuby jako stádem omezeností’ [Pís 4,2], [což znamená:] omezenými věcmi: dvanácti tisíci dobrovolníky a dvanácti tisíci odvedenci, neboť je psáno: ‘A odvedli z tisíců Izraelců tisíc na [každý] kmen’ [Nu 31,5]. (Rabi Chananja bar Izák řekl: „Do boje s Midjánci šli [pouze] s dvanácti tisíci [odvedenci].”)

[Stojí psáno:] ‘Kteří vystoupili z očištění’ [Pís 4,2]. Rabi Huna řekl: „[To znamená], že ani jeden z nich neupřednostnil tefilu na hlavě před tefilou na ruce. Kdyby totiž [byť] jeden z nich upřednostnil tefilu na hlavě před tefilou na ruce, Možíš by je nebyl chválil a nebyli by odtamtud odešli v míru. Musíš tedy říci, že byli mimořádně spravedliví.”

[Stojí psáno:] ‘Kteří jsou všichni pomnožní’ [Pís 4,2]. Neboť když se rozdělili na dvojice, které přistupovaly ke [každé] ženě, jeden z nich jí začernil obličej [uhlím] a druhý z nich jí sebral náušnice. [Ženy] jim říkaly: ‘Nejsme snad stvořeními Svatého, budiž požehnán, že nám děláte něco takového?’ A ti Izraelci jim odpovídali: ‘Nestačí vám, že se nám tohle přihodilo kvůli vám?’ Jak si můžeš přečíst: ‘A řekl Pán Mojžíšovi: Vezmi všechny vůdce lidu a pověs je!’ [Nu 25,4]”

[Stojí psáno:] ‘A zničení není v nich’ [Pís 4,2], [což znamená], že ani jeden z nich nebyl podezírán z přestupku.¹⁾

[Stojí psáno:] ‘Jako struna je dvojice tvých rtů’ [Pís 4,3]. To se týká chvíle, kdy řekli Mojžíšovi: ‘Tví služebníci zvedli seznam mužů boje, co je v našich rukou, a nebyl navštíven z nás muž’ [Nu 31,49], [což znamená]: ‘kvůli smilstvu ani kvůli hříchu’. ‘A tvá řeč je příjemná’ [Pís 4,3], protože mu řekli: ‘A obětujeme oběť Pánovi!’ [Nu 31,50] Mojžíš jim řekl: ‘Vaše slova si protiřečí! Řekli jste: ‘A nebyl navštíven z nás muž kvůli smilstvu ani kvůli hříchu!’ A řekli jste: ‘A obětujeme oběť Pánovi!’ Když jste nezhřešili, k čemu je ta oběť?’ Oni mu odvětili: ‘Náš mistře Mojžíši! Rozdělili jsme se na dvojice, které přistupovaly ke [každé] ženě, jeden z nás jí začernil obličej [uhlím] a druhý z nás jí sebral náušnice. Je snad možné, aby nás nezapotil záchvat zlého sklonu? A kvůli tomu zapocení ze zlého sklonu mluvíme o přinesení oběti!’ V té chvíli je Mojžíš začal chválit: ‘Jak skrojek granátového jablka jsou tví prázdní’ [Pís 4,3], [což znamená]: ‘I ti nejdutější z vás jsou nacpaní [splněnými náboženskými] povinnostmi a dobrými skutky jako granátové jablko [jádry]! Neboť kdokoli padne do rukou přestupku a zvítězí nad ním a nedopustí se ho, ten vykonal důležitou [náboženskou] povinnost! Nemluvě o těch ‘zpoza tvého sepnutí’ [Pís 4,1], o těch nejcudnějších a nejnapjatějších z vás!’

[Stojí psáno:] ‘Jak zveličil David’, [což znamená]: ‘Jak vás David zveličil ve své knize’. A jak vás David zveličil ve své knize? ‘Síchona, krále Emorejců, a Óga, krále bášanského (...) A dal jejich zemi dědictvím’ [Ž 135,11-12].

[Stojí psáno:] ‘Stavitelé Talpijot’, [což znamená]: ‘kniha, již vyslovilo vícero úst (pijot)’.

[Stojí psáno:] ‘Tisíc štítů visí na něm’ [Pís 4,4]. To jsou všechny ty myriády a tisíce [Izraelců], co šly bojovat s Midjánci a já jsem je zaštítil. Zaštítil jsem je pouze kvůli zásluhám toho, kdo přišel po [uplynutí] jednoho tisíce pokolení. A nezávisíte na něm jen vy sami, nýbrž ‘všichni vládci siláci’, neboť silákem se nazývá každý, kdo se sebral a ovládl a přesílil svůj [zlý] sklon, jako například Mojžíš ve své době, David ve své době či Ezdráš ve své době. Na nich záviselo celé jejich pokolení. A kvůli komu jste [vítězně] prodělali boj s Midjánci? Kvůli ‘dvěma tvým prsům (šadajich)’ [Pís 4,5], tedy kvůli dvěma tvým velitelům (sarajich)²⁾ Mojžíšovi a Pinchasovi.

1) Tzn. že by se nechal od některé Midjánky svést.

2) Znění je opraveno podle Jastrowa.

4. 4. 4. Rabi Huna tento verš vykládal ohledně Jordánu: „[Stojí psáno:] ‘Vlasy tvé jako houf koz’ [Pís 4,1]. Houf [Izraelců] přecházejících Jordán ho přešel pouze díky zásluhám našeho praotce Jákoba, jak si můžeš přečíst: ‘A oznamte svým synům, řka: Na souš přešel Izrael!’ [Joz 4,22].” A r. Huna řekl: „To je praotec Izrael.”

Rabi Judan řekl [jménem] r. Jochanana: „Shledáváme na třech místech – v Tóře, v Prorocích a ve Spisech – že Izraelci přešli přes Jordán pouze zásluhou praotce Jákoba. V Tóře: ‘Neboť s holí svou přešel jsem Jordán tento’ [Gen 32,11]. V Prorocích: ‘A oznamte svým synům, řka: Na souš přešel Izrael Jordán tento!’ [Joz 4,22] ‘Přešel Izrael’, [což znamená:] ‘praotec Izrael’. Ve Spisech: ‘Co je ti, moře, že prcháš? Jordáne (...) zpopřed Boha Jákobova, atd.’ [Ž 114,5-7]

[Stojí psáno:] ‘Kteří vystoupili z očištění’ [Pís 4,2]. R. Eleazar řekl: „Země kenaanská byla dobyta šedesáti tisíci [Izraelců].” To je názor rabiho Eleazara, neboť r. Eleazar řekl: „Každý boj vedený více než šedesáti tisíci [muži] je zmatečný boj.”¹⁾

Rabi Jehuda řekl jménem Chizkijáše: „Kdekoliv se [v Tóře] píše: ‘kolem deseti’, ‘kolem dvaceti’, ‘kolem třiceti’ či ‘kolem čtyřiceti’, znamená to ‘víceméně’. Tam je uvedeno: ‘Kolem čtyřiceti tisíc předsunutých do zástupu’ [Joz 4,13] a zde je uvedeno: ‘Čtyřicet čtyři tisíce sedm set šedesát’ [1Pa 5,18].” – R. Acha řekl: „Na tisících záleží, zbytek [čísla] je podružný.”

Kde bylo těch patnáct tisíc [Izraelců]?²⁾ – Řekl jim: „Byli to hlídači výstroje a Písmo je nepočítá.“

[Stojí psáno:] ‘Kteří jsou všichni pomnožní (mat’imot)’ [Pís 4,2]. [To znamená], že se všichni nalézali (mut’amim) mezi předsunem a zadním vojem, jak si můžeš přečíst: ‘A předsun šel [před kněžími (...) a zadní voj šel za archou]’ [Joz 6,9].

[Stojí psáno:] ‘A zničení není v nich, atd.’ [Pís 4,2], [což znamená], že ani jeden z nich nebyl [v boji] zničen.

[Stojí psáno:] ‘Jako struna je dvojice tvých rtů’ [Pís 4,3]. To se týká chvíle, kdy řekli Jozuovi: ‘Všechno, co přikážeš nám, učiníme, atd.’ [Joz 1,16] ‘A tvá řeč je příjemná’ [Pís 4,3], protože mu řekli: ‘Každý muž, který vzepře se tvým ústům, [atd.]’ [Joz 1,18] V té chvíli je Jozue začal chválit: ‘Jak skrojek granátového jablka jsou tví prázdní’ [Pís 4,3], [což znamená]: ‘I ti nejdutější z vás jsou nacpaní [znalostí] zákonů jako granátové jablko [jádry]! Nemluvě o těch ‘zpoza tvého sepnutí’ [Pís 4,1], o těch nejcudnějších a nejnapjatějších z vás!’

[Stojí psáno:] ‘Jak zveličil David tvůj krk’, [což znamená]: ‘Jak vás David zveličil ve své knize’. [A jak vás David zveličil ve své knize?] ‘Bijci králů velikých’ [Ž 136,17].

[Stojí psáno:] ‘Stavitelé Talpijot’, [což znamená]: ‘kniha, již vyslovilo vícero úst (pijot)’.

[Stojí psáno:] ‘Tisíc štítů’ [Pís 4,4]. To jsou všechny ty myriády a tisíce [Izraelců], co přešly Jordán a já jsem je zaštítil. Zaštítil jsem je pouze kvůli zásluhám toho, kdo přišel po [uplynutí] jednoho tisíce pokolení. A nezávisíte na něm jen vy sami, nýbrž ‘vládci siláci’, neboť kdokoli se sebral a ovládl a přesílil svůj [zlý] sklon, jako například Mojžíš ve své době, David ve své době či Ezdráš ve své době, na nich záviselo celé jejich pokolení. A kvůli komu přešli Izraelci Jordán? Kvůli ‘dvěma tvým prsům’ [Pís 4,5], což jsou Jozue s Eleazarem.

1) Text je zde poněkud zmatený. Podle názoru některých autorů znamená odkaz na šedesát tisíc Izraelců odpověď na otázku: ‘A jakým zaskvěním jste se z ní zaskvěli?’

2) Kteří ještě zbývají do počtu šedesáti tisíc, jak učí r. Eleazar.

4. 4. 5. Jiná verze: [Stojí psáno:] ‘Zpoza tvého sepnutí vlasy tvé jako houf koz, co seskakují (še‑galešu) z hory Gileád’ [Pís 4,1]. ‘Horu, z níž jste se zaskvěli (galaštem), jsem učinil mohylou (gal) a svědectvím (ed) světským národům!’ A co to bylo? Byl to Chrám, neboť je psáno: ‘Obávaný jsi, Bože, ze Svých Svatyň!’ [Ž 68,36] A odkud přichází obava? Není to snad z Chrámu, jak si můžeš přečíst: ‘Mé šabatot střezte a mé Svatyně se obávejte’ [Le 26,2], což znamená, že je svatý i po své zkáze, stejně jako byl svatý při své existenci? A lze to odvodit kal va-chomer: Jestliže Svatý, budiž požehnán, nepromíjel ohledně Své Svatyně, když přivedl odplatu na jeho zhoubce, tím spíše to platí zde! A jakým zaskvěním (galaša) jste se z ní zaskvěli? ‘Tvými zuby jako stádem omezeností’ [Pís 4,2], [což znamená:] omezenými věcmi: velekněžskými oděvy. Neboť jinde jsme se naučili: ‘Velekněz sloužil v osmi oděvech a obyčejný [kněz] ve čtyřech: v suknici, ve spodcích, v turbanu a v šerpě. Velekněz měl navíc náprsník, efod, řízu a ‘květ, čelenku svatou’ [Ex 39,30]’.

Suknice usmiřovala ohledně [hříchu] krveprolévání, jak si můžeš přečíst: ‘A vykoupali tu suknici v krvi’ [Gen 37,31]. A někteří uvádějí, že ohledně kil’ajim oděvu, jak si můžeš přečíst: ‘A učinil mu suknici pestrou’ [Gen 37,3].

Spodky usmiřovaly ohledně [hříchu] odhalování nahoty, jak si můžeš přečíst: ‘A učiníš jim spodky lněné k zakrytí masa nahého’ [Ex 28,42].

Turban usmiřoval ohledně [hříchu] pýchy, jak si můžeš přečíst: ‘A vložil turban na jeho hlavu’ [Le 8,9].

Ohledně čeho usmiřovala šerpa? Ohledně pletichářů. (A někteří uvádějí, že ohledně zlodějů).¹⁾ Ten, kdo říká: ‘ohledně zlodějů’, to zdůvodňuje dutostí [šerpy] odpovídající zlodějům, kteří své dílo vykonávají v skrytu.²⁾ Ten, kdo říká: ‘ohledně pletichářů (ukmanin)’, říká totéž, co r. Levi: „[Šerpa] měla [délku] dvaatřicet loktů a [kněz] si ji oplétal (me’akemo) z obou stran.”

Náprsník usmiřoval ohledně [hříchu] ovlivňování rozsudku, jak si můžeš přečíst: ‘A dáš na náprsník výnosu, [atd.]’ [Ex 28,30].

Efod usmiřoval ohledně [hříchu] oddávání se modloslužbě, jak si můžeš přečíst: ‘A nebude efod a terafim’ [Oz 3,4].

Říza usmiřovala ohledně [hříchu] pomlouvání. – R. Simon [řekl] jménem r. Jonatana z Bejt Gubrin: „Pro dvě věci neexistovalo usmíření a umožnila je až Tóra: pro pomlouvání a pro neúmyslnou vraždu. Pro pomlouvání neexistovalo usmíření a umožnila je až Tóra: je to zvoneček na říze, neboť je psáno: ‘A bude to na Áronovi ke sloužení. A bude slyšet jeho hlas, atd.’ [Ex 28,35], [což znamená]: ozve se ten hlas [zvonečku] a usmíří hlas pomlouvání. Pro neúmyslnou vraždu neexistovalo usmíření a umožnila je až Tóra: je to smrt velekněze, neboť je psáno: ‘A usadí se v něm až do smrti velekněze’ [Nu 35,25].”

Květ usmiřoval ohledně troufalců. A někteří uvádějí, že ohledně rouhačů. Ten, kdo říká: ‘ohledně troufalců, [to zdůvodňuje], jak si můžeš přečíst: ‘Na čele Áronově’ [Ex 28,38] a jinde je psáno: ‘A čelo ženy nevěstky máš, [odmítáš se stydět]’ [Jer 3,3] Ten, kdo říká: ‘ohledně rouhačů’, [říká]: ‘A bude na jeho čele neustále’ [Ex 28,38] a jinde je psáno: ‘A ponořil se ten kámen do jeho čela’ [1S 17,49].

Stojí psáno: ‘A padl na svou tvář k zemi’ [1S 17,49]. Co to znamená: ‘A padl na svou tvář’? Spíše to musíš vyložit ze začátku [té pasáže]: ‘Jeho výška byla šest loktů a píď’ [1S 17,4]. Aby se ten spravedlivý [David] nemusel obtěžovat a kráčet po celé [Goliášově] výšce, tedy stojí psáno: ‘A padl na svou tvář k zemi’.³⁾ – Rabi Huna řekl: „Protože [Goliáš] měl na svém srdci vyrytého svého boha Dagona, aby se naplnilo to, co je psáno: ‘A dám vaše mršiny na mršiny vašich model!’ [Le 26,30]”

Jiná verze: [Stojí psáno:] ‘A padl na svou tvář k zemi’. Rabi řekl: „Aby byla pohřbena ta ústa překypující urážkami a rouháním, jak stojí psáno: ‘Ukryj je do prachu jednotně!’ [Jób 40,13]”

Jiná verze: [Stojí psáno:] ‘A padl na svou tvář k zemi’. Aby se ten spravedlivý [David] nemusel obtěžovat [vstávat] ze svého sedu.

Jiná verze: [Stojí psáno:] ‘A padl na svou tvář’. Aby ten spravedlivý [David] mohl přistoupit a šlápnout mu na krk, aby se naplnilo to, co je psáno: ‘A ty na jejich výšiny budeš šlapat!’ [De 33,29]

[Stojí psáno:] ‘Kteří vystoupili z očištění’ [Pís 4,2], protože [kněží] usmiřují Izraelce. ‘Kteří jsou všichni pomnožní’ [Pís 4,2], což jsou dva kroucené zlaté řetězy, které vycházely zpomezi náprsníku⁴⁾ a vypadaly jako když jsou oba svařené.⁵⁾ ‘A zničení není v nich’ [Pís 4,2], [což znamená], že ani jeden z nich se nezničil. ‘Jako struna je dvojice tvých rtů’ [Pís 4,3], což je ‘čelenka svatá’ [Ex 39,30]. ‘A tvá řeč je příjemná’ [Pís 4,3], což je květ.

R. Jonatan se jednou vydal do Jeruzaléma, aby se pomodlil. Když dorazil k jistému palatinu,⁶⁾ narazil na jednoho Kutejce. [Kutejec] mu řekl: „Kam jdeš?“ [R. Jonatan] mu odvětil: „Pomodlit se do Jeruzaléma.“ [Kutejec] mu řekl: „Nebylo by pro tebe lepší vystoupit a pomodlit se na této požehnané hoře, a ne na tom hnojišti?“⁷⁾ [R. Jonatan] mu řekl: „A proč by měla být tato hora požehnaná?“ [Kutejec] mu odvětil: „Protože ji nezaplavily vody Potopy, jak praví nauka: ‘Zemi izraelskou nezaplavily vody Potopy’.“ Rabi Jonatan si v tu chvíli nevěděl rady a neodpovídal. Jeho oslař mu řekl: „Rabi, dovol mi, abych mu odpověděl!“ [R. Jonatan] mu řekl: „Tak mu odpověz!“ [Oslař] tomu Kutejci řekl: „Kam řadíš tuto horu? Jestliže mezi vysoké hory, tak je přece psáno: ‘A zakryly všechny hory vysoké’ [Gen 7,19]. A jestliže mezi nízké [hory], tak je přece psáno: ‘Patnáct loket do výšky bouřily vody a zakryly ty hory’ [Gen 7,20]. A nižší hory Písmo nezohledňuje: jestliže je o horách tyčících se nad nimi psáno: ‘A zakryly ty hory’, tím spíše to platí o těch nižších!” Po této odpovědi ten Kutejec zmlkl a nenalézal odpověď. A po této odpovědi rabi Jonatan sestoupil [z osla] a nechal toho oslaře, aby se vezl celé tři milin. A citoval o něm tři verše: ‘Požehnán buď nade všechen lid! Nebudiž u tebe neplodný a neplodná, a u tvých zvířat’ [De 7,14], [což znamená:] ‘dokonce ani u vašich poháněčů zvířat’. Dále tento: ‘Každá zbraň vytvořená vůči tobě nebude úspěšná, atd.’ [Iz 54,17] A dále tento: ‘Jak skrojek granátového jablka jsou tví prázdní’ [Pís 4,3], [což znamená]: ‘I ti nejdutější z Izraelců jsou plni odpovědí jako granátové jablko [jádry]!’ ‘Zpoza tvého sepnutí’ [Pís 4,1]: ‘Nemluvě o těch nejcudnějších a nejnapjatějších z vás!’

1) Text v závorkách uvádí paralelní znění ve Vajikra raba X,6.

2) Patrně se tím naráží na druh zlodějů zvaný ‘tuneláři’, kteří si prokopávali skryté podzemní tunely do vykrádaných domů.

3) Goliáš padl směrem kupředu, a nikoli naznak kvůli tomu, aby mu David mohl rychleji useknout hlavu.

4) Viz Ex 28,14.

5) Překlad je podle Jastrowa.

6) Podle Jastrowa je palatinos pojmenování samařské hory Gerizim, kde stál chrám Kutejců.

7) Kutejec takto pohrdavě nazýval Jeruzalém, který byl tou dobou už zničen Římany.

4. 4. 6. Jiná verze: [Stojí psáno:] ‘Vlasy tvé jako houf koz, co seskakují (še‑galešu) z hory Gileád’ [Pís 4,1]. ‘Horu, z níž jste se zaskvěli (galaštem), jsem učinil mohylou (gal) a svědectvím (ed) světským národům!’ A co to bylo? Byly to [kněžské] hlídky. A jakým zaskvěním (galaša) jste se z ní zaskvěli? ‘Tvými zuby jako stádem omezeností’ [Pís 4,2], [což znamená:] omezenými věcmi: čtyřiadvaceti hlídkami kněží, čtyřiadvaceti hlídkami levitů a dvanácti oddíly. ‘Kteří vystoupili z očištění’ [Pís 4,2], protože střeží Izraelce [před rituální nečistotou]. ‘Kteří jsou všichni pomnožní’ [Pís 4,2], neboť jinde jsme se naučili: ‘Ve třech obdobích roku mají všechny hlídky stejné [právo na obětní podíly]’. ‘A celek není v nich’ [Pís 4,2], neboť jsme se naučili: ‘První [stál] s hlavou a s [pravou zadní] nohou’. ‘Jako struna je dvojice tvých rtů’ [Pís 4,3], neboť jsme se naučili: ‘Sklonil se, aby vykonal úlitbu, segan mávl rouškou a Ben Arza udeřil na cimbál’.¹⁾ ‘A tvá řeč je příjemná’ [Pís 4,3], což je píseň. Neboť o písni, kterou levité zpívali v Chrámu, jsme se naučili:

‘První [den v týdnu] zpívali [žalm] ‘Pánova je země a její plnost!’ [Ž 24,1]

Druhý [den v týdnu] zpívali [žalm] ‘Velký je Pán a chválený nadmíru ve městě našeho Boha!’ [Ž 48,2]

Třetí [den v týdnu] zpívali [žalm] ‘Bůh stojí v pospolitosti Boží!’ [Ž 82,1]

Čtvrtý [den v týdnu] zpívali [žalm] ‘Bože pomst, Pane! Bože pomst, zaskvěj se!’ [Ž 94,1]

Pátý [den v týdnu] zpívali [žalm] ‘Plesejte k Bohu, naší Moci! Trubte k Bohu Jákobovu!’ [Ž 81,2]

Šestý [den v týdnu] zpívali [žalm] ‘Pán kraluje, důstojností se oděl’ [Ž 93,1]

O šabatu zpívali [žalm] ‘Žalm, píseň ke dni šabatu’ [Ž 92,1], [což znamená:] k době příští; ke dni, který bude celý šabatem a spočinutím; k životu věčnosti!’

1) Jedná se o popis části obětního obřadu. Zřejmě je to narážka na struny cimbálu.

4. 4. 7. Jiná verze: [Stojí psáno:] ‘Vlasy tvé jako houf koz, co seskakují (še‑galešu) z hory Gileád’ [Pís 4,1]. ‘Horu, z níž jste se zaskvěli (galaštem), jsem učinil mohylou (gal) a svědectvím (ed) světským národům!’ A co to bylo? Byly to oběti. A jakým zaskvěním (galaša) jste se z ní zaskvěli? ‘Tvými zuby jako stádem omezeností’ [Pís 4,2], [což znamená:] omezenými věcmi: ‘Jehňátko jedno učiní za jitra, atd.’ [Nu 28,4] ‘Kteří vystoupili z očištění’ [Pís 4,2], protože neustále usmiřují Izraelce. ‘Kteří jsou všichni pomnožní’ [Pís 4,2], neboť jsme se naučili: ‘Beran byl obětován jedenácti [kněžími],¹⁾ atd.’ ‘A celek není v nich’ [Pís 4,2], neboť jsme se naučili: ‘Vnitřnosti, hladká mouka a víno [byly obětovány] trojicemi [kněží]’.

1) Text ještě pokračuje slovem ‘patnácti’, což je vhodnější vynechat, protože to neodpovídá správnému znění Mišny (Joma 26b).

4. 4. 8. Jiná verze: [Stojí psáno:] ‘Vlasy tvé jako houf koz’ [Pís 4,1]. ‘Horu, z níž jste se zaskvěli, jsem učinil mohylou (gal) a svědectvím (ed) světským národům!’ A co to bylo? Byli to [soudci] Sanhedrinu. A jakým zaskvěním (galaša) jste se z ní zaskvěli? ‘Tvými zuby jako stádem omezeností’ [Pís 4,2], [což znamená:] omezenými věcmi: jedni zprošťují [viny] a druzí odsuzují. ‘Kteří vystoupili z očištění’ [Pís 4,2], protože ospravedlňují Izraelce. ‘Kteří jsou všichni pomnožní’ [Pís 4,2], neboť jsme se naučili: ‘Shledají-li ho nevinným, zprostí ho [viny]. A pokud ne, odloží jeho rozsudek na zítřek a spárují se do párů’.¹⁾

[Stojí psáno:] ‘A celek není v nich’ [Pís 4,2]. R. Levi řekl: „Protože učí o jedné věci z [jiné] věci.”²⁾ R. Aba řekl: „Protože nemají tupou halachu.“³⁾

[Stojí psáno:] ‘Jako struna je dvojice tvých rtů’ [Pís 4,3]. Rabi Judan řekl: „Tak jako výnos krále je i výnos soudního dvora: [soudci] svými ústy přikazují kamenovat, spalovat, popravovat [mečem] a škrtit.”⁴⁾ – Rabi Chunja řekl: „[To se týká stříkání] krve, neboť jsme se naučili: ‘A [oltář] byl uprostřed opásán rumělkovou čárou kvůli oddělení mezi horní krví a dolní krví’.” – Rabi Azarja [řekl] jménem r. Judy: „Tak jako ta rumělková čára oddělovala mezi horní a dolní krví,⁵⁾ rovněž [soudci] Sanhedrinu oddělovali mezi [rituální] nečistotou a čistotou, mezi věcí zakázanou a povolenou, mezi nevinou a vinou.”

1) V párech pak soudci po celou noc diskutovali a snažili se najít polehčující okolnost pro obžalovaného, aby ho nemuseli odsoudit k smrti. Překlad je trochu upraven podle správného znění Mišny (Sanhedrin V,1)

2) Tzn. používají deduktivní metodu.

3) Srv. § 3. 7. 3. R. Aba zřejmě čte komentovaný verš s významem: ‘A zničení není v nich’.

4) Jde o čtyři druhy hrdelních trestů, které Sanhedrin používal. Souvislost s králem je taková, že hebrejský výraz chut, ‘struna’, je odvozován z výrazu chata s významem ‘jednat jako šlechtic’, ‘oblékat se jako šlechtic’. Vykládaný verš Pís 4,3 je tedy čten: ‘Jako [král] oblékající karmín’.

5) Krev některých obětních zvířat se stříkala nad tuto dělící čáru, krev jiných obětních zvířat zase pod ní. R. Chunja čte komentovaný verš s významem: ‘Jako čára karmínová jsou tvé rty’.