Výklady veršů 2,3-2,6

2. 3. 5. R. Jehošua b. Levi řekl: „Kdyby [světské] národy byly věděly, jak je jim Stan setkávání prospěšný, byly by ho obklopily [ochrannými] stany a opevněními. Dokud totiž nestál Stan setkávání, slýchávali hlas [Boží] promluvy, takže se lekali ve svých leženích, jak si můžeš přečíst: Vždyť kdo [ze] všeho masa, co slyší hlas Boha živoucího? [De 5,26]”

R. Simon řekl: „Ta [Boží] promluva vycházela ve dvou [královských] ediktech: jako oživující lék pro Izrael a jako smrtící jed pro světské národy. Jako oživující lék pro Izrael: Jako jsi slyšel ty – a žil! [De 4,33], [což znamená]: ‘Slyšel jsi a žil jsi!’ A jako smrtící jed pro světské národy: ony slyšely a zemřely. Proto stojí psáno: Pod jabloní probudila jsem Tě! [Pís 8,5]”

[Stojí psáno]: Ze Stanu setkávání [Le 1,1]. – Rabi Chija učí: „[To znamená], že od té chvíle ten hlas ustal a mimo Stan [svědectví] už nevycházel.”

Rabi Izák řekl: „Dokud nebyl vztyčen Stan svědectví, vyskytovalo se prorokování i u světských národů. Od vztyčení Stanu svědectví u nich prorokování ustalo. Od té doby sevřela jsem Ho a neuvolnila jsem Ho! [Pís 3,4] A řekneš-li, že přece prorokoval Bileám, syn Beórův, tak řekni, že ten prorokoval ve prospěch Izraelců, neboť je psáno: Jak dobré jsou tvé stany, Jákobe! [Nu 24,5], Neshlédl nepravost v Jákobovi! [Nu 23,21], Vždyť není had v Jákobovi!’ [Nu 23,23], ‘Kdo sečte prach Jákobův?’ [Nu 23,10], ‘Vyjde hvězda z Jákoba! [Nu 24,17],A sestoupí z Jákoba![Nu 24,19].”

 

1) To je zřejmě vykládáno na základě předložky ze, která má omezující význam.

 

2. 4. 1. Přivedl mne do domu vína [Pís 2,4]. – Rabi Meir a rabi Jehuda [se názorově liší]. R. Meir říká: „Obec izraelská řekla: ‘Ovládl mne zlý sklon jako víno a řekla jsem [zlatému] býčkovi: Toto jsou tví bohové, Izraeli! [Ex 32,4]’ Analogicky platí, že vstoupí-li do někoho víno, tak ho [celého] zmate!” R. Jehuda mu řekl: „To už stačí, Meire! Píseň písní nevykládáme k hanbě, nýbrž ke chvále, protože Píseň písní byla odvzdána pouze ke chvále Izraele! A co to znamená: Přivedl mne do domu vína? Obec izraelská řekla: ‘Svatý, budiž požehnán, mne přivedl do velkého vinného sklepa, což je Sinaj. Tam mi odevzdal korouhve Tóry, [náboženské] povinnosti a dobré skutky, a já jsem je s velkou láskou přijala!’“

Rabi Aba řekl jménem r. Izáka: „Obec izraelská řekla: ‘Svatý, budiž požehnán, mne přivedl do velkého vinného sklepa, což je Sinaj. Odtamtud mi odevzdal Tóru, která se vykládá devětačtyřiceti způsoby ve smyslu [rituální] čistoty a devětačtyřiceti způsoby ve smyslu [rituální] nečistoty, což je [numerický] součet [výrazu] A Jeho korouhev (ve-diglo) [Pís 2,4]. A já jsem ji s velkou láskou přijala, neboť je psáno: A korouhví Jeho nade mnou je láska! [Pís 2,4]”

Rabi Jonáš řekl: „O dvou kolezích, kteří se zabývají záležitostí halachy a jeden uvede původní princip té halachy, kdežto ten druhý původní princip té halachy neuvede, Svatý, budiž požehnán, řekl: A jeho chytračení je pro mne láska!1)

R. Acha řekl: „O nevzdělanci, který čte ‘nenávist’ místo ‘láska’, jako například: ‘a budeš nenávidět (ve‑ajavta)’ namísto: a budeš milovat (ve-ahavta)’, Svatý, budiž požehnán, řekl: A jeho uklouznutí je pro mne láska!

R. Isachar řekl: „O chlapci, který čte: ‘Muše’ namísto: ‘Moše’, ‘Aharun’ namísto: ‘Aharon’ či ‘Efrun’ namísto: ‘Efron’,2) Svatý, budiž požehnán, řekl: A jeho žvatlání je pro mne láska!

Rabi Chunja řekl: „V minulosti, když někdo ukázal prstem na [královskou] sochu, tak došel úhony. V současnosti může každý položit ruku na [Boží] Jméno třebas i několikrát a nedojde úhony. Ba co víc, Svatý, budiž požehnán, ještě řekl: A jeho palec je pro mne láska!

Rabíni řekli: „Chlapec může uklouznout při [čtení Božího] Jména třebas i několikrát a nedojde úhony. Ba co víc, Svatý, budiž požehnán, ještě řekl: A jeho uklouznutí je pro mne láska!

R. Berachja řekl: „Dokonce i o takových chytráctvích, jimiž přechytračil Jákob svého otce, jak si můžeš přečíst: A kůžemi kůzlečími těch koz oblékla jeho ruce [Gen 27,16], Svatý, budiž požehnán, řekl: ‘Na nich spočine má Šechina!’, jak si můžeš přečíst: A učiníš závěsy z kozí [srsti]! [Ex 26,7] Ba co víc, Svatý, budiž požehnán, ještě řekl: A jeho chytračení je pro mne láska!

Rabi Jehošua ze Sichninu [řekl] jménem rabiho Leviho: „Obec izraelská řekla: ‘Svatý, budiž požehnán, mne přivedl do velkého vinného sklepa, což je Sinaj, a tam jsem spatřila Michaela i jeho korouhev a Gabriela i jeho korouhev! A mé oči spatřily horní šiky a zamilovala jsem si je!’ V té chvíli řekl Svatý, budiž požehnán, Mojžíšovi: ‘Jelikož moji synové zatoužili tábořit v korouhvích, ať táboří v korouhvích!’ Jak si můžeš přečíst: Muž podle své korouhve, ve znameních [Nu 2,2].”

 

1) Tzn. svou neznalost tajil s chvályhodným úmyslem. Podobně i následující výklady.

2) Tzn. čte chybně hebrejskou hlásku Vav, která může označovat jak samohlásku ‘o’, tak samohlásku ‘u’.

 

2. 5. 1. Podpoř mne ohni! [Pís 2,5] – [To znamená:] dvěma ohni: horním ohněm a dolním ohněm.1)

Jiná verze: [Stojí psáno:] Podpoř mne ohni, [což znamená:] dvěma ohni: psanou Tórou a ústní Tórou.

Jiná verze: [Stojí psáno:] Podpoř mne ohni, [což znamená:] mnoha ohni: ohněm Abrahamovým, [ohněm] Mórie, [ohněm ohnivého] keře, ohněm Eliášovým a [ohněm] Chananiáše, Míšaela a Azariáše!

Jiná verze: [Stojí psáno:] Podpoř mne koláči (ašišot), to jsou solidní (me’ušašot) halachot. Osvěž mne jablky [Pís 2,5], to jsou agadot, které voní a chutnají jako jablka.

[Stojí psáno:] Vždyť nemocná [pro] lásku jsem já! [Pís 2,5] Obec izraelská řekla před Svatým, budiž požehnán: ‘Pane světa! Všechny nemoci, které na mne uvádíš, jsou kvůli tomu, abych si tě [více] zamilovala!’

Jiná verze: [Stojí psáno:] Vždyť nemocná [pro] lásku jsem já! Obec Izraelská řekla před Svatým, budiž požehnán: ‘Pane světa! Všechny nemoci, které na mne uvádějí světské národy, jsou kvůli tomu, že Tě miluji!’

Jiná verze: [Stojí psáno:] Vždyť nemocná [v] lásce jsem já! [Obec Izraelská řekla:] ‘Přestože jsem nemocná, jsem Jím milována!’

[Tana] učí: „Dokud člověk není nemocen, tak jí, na co připadne. Jakmile však onemocní, přeje si jíst jen všelijaké pochoutky.“

Rabi Izák řekl: „V minulosti byla Tóra obecně známa a lidé si přáli dozvědět se něco [navíc] z Mišny nebo z Talmudu. V současnosti, kdy Tóra není obecně známa, si lidé přejí dozvědět se něco z Písma nebo z Agady.”2)

Rabi Levi řekl: „V minulosti, kdy peruta nebyla žádnou vzácností,3) člověk toužil slyšet něco z Mišny nebo z Talmudu. V současnosti, kdy je peruta vzácností a lidé jsou navíc nemocní kvůli svému zotročení, přejí si slyšet pouze slova požehnání a útěchy.“

 

1) Zde je obtížné jednoznačně určit, co to znamená. Obecně se rozlišují dva ohně: pozemský a nebeský, z něhož jsou vytvořena nebesa i andělské sbory. Dolním ohněm zde může být míněn oheň obětní.

2) Tento výrok je parafrází toho předchozího. Učení v Mišně a v Talmudu je velmi složité a jeho pochopení člověka stojí mnoho úsilí. V současnosti, kdy je člověk intelektuálně ‘nemocen’, protože nezná ani základní učení Tóry, touží jen po ‘pochoutkách’, tedy po ‘lehce stravitelném’ učení z Písma či z Agady.

3) Peruta byla ta nejdrobnější mince. Tím je řečeno, že nikdo neměl vyloženou finanční tíseň.

 

2. 5. 2. R. Šimon b. Jochaj učí: „Komu se podobali Izraelci, když vyšli z Egypta? Královskému synovi, který se uzdravil z nemoci. Jeho učitel [králi] řekl: ‘Pošli svého syna do školy!’ Král mu odvětil: ‘Můj syn ještě nedostal tu [zdravou] barvu, která se mu od té nemoci změnila. Spíše si můj syn bude ještě tři měsíce hovět v pohodlí, bude jíst a pít a potom půjde do školy!’ Podobně i tehdy, když Izraelci vyšli z Egypta, byli mezi nimi lidé zmrzačení a [strhaní] dřinou s hlínou a cihlami. Služební andělé řekli [Svatému, budiž požehnán:] ‘Hle, nastal čas odevzdat jim Tóru!’ Svatý, budiž požehnán, jim odvětil: ‘Moji synové ještě nedostali tu [zdravou] barvu, [která se jim změnila] od té dřiny s hlínou a cihlami. Spíše si moji synové budou ještě tři měsíce hovět u studny s manou a s křepelkami a potom jim odevzdám Tóru!’ A kdy to bylo? V měsíci třetím [Ex 19,1].”

 

2. 5. 3. Na konci náboženského útlaku se naši mistři sešli v Uše.1) Byli to r. Jehuda, rabi Nehemiáš, r. Meir, r. Jose, r. Šimon b. Jochaj, r. Eliezer, syn rabiho Joseho Galilejského, a r. Eliezer ben Jákob. Ti vzkázali galilejským starším: ‘Každý, kdo učil, ať přijde vyučovat! Každý, kdo neučil, ať se přijde poučit!’ Sešli se, vyučovali a vykonali vše nezbytné. Když nastal čas jejich rozchodu, tak řekli: „Nemůžeme přece ponechat ladem místo, které nás přijalo!“ Poctu [mluvit jako první] přiznali r. Jehudovi, protože byl místní, nikoli tedy proto, že by z nich byl nejvýznamnější ohledně [studia] Tóry. Člověka tedy ctíme podle jeho místa.

R. Jehuda vstoupil a vykládal: „[Stojí psáno:] A Mojžíš vezme ten stan a rozvine ho vně tábora, vzdáleně od tábora [Ex 33,7]. Zde je psáno vzdáleně a jinde je psáno: Jen vzdálenost bude mezi vámi a mezi ní, asi dva tisíce loktů v míře! [Joz 3,4] Tak jako vzdálenost psaná zde činí dva tisíce loktů, rovněž vzdáleně uvedené tam činí dva tisíce loktů. A stane se, že každý žádající [Pána] [Ex 33,7]. Není zde psáno: ‘[žádající] Mojžíše’, nýbrž: žádající Pána. Odtud jsme se naučili, že kdokoli [u sebe] přivítá kolegy, jako by přivítal [samotnou] Šechinu. A pro vás, naši bratři, naši mistři, znalci Tóry, kteří jste se [sem] trmáceli deset, dvacet, třicet či čtyřicet milin, abyste vyslechli slova Tóry, tím spíše platí, že vám Svatý, budiž požehnán, neupře vaši odměnu na tomto i příštím [světě]!”

R. Nehemiáš vstoupil a vykládal: „[Stojí psáno:] Nepřijde Amónec a Moábec do společenství Pánova! [De 23,4] [Tana] učí: ‘Dvěma velkým [světským] národům bylo zabráněno vstupu do společenství Pánova. A proč? Kvůli věci, že nepospíšili k vám s chlebem a s vodou [De 23,5].’ – Ale cožpak je Izraelci v té době potřebovali? Vždyť přece po celých čtyřicet let, co byli Izraelci v poušti, k nim vystupovala studna, padala jim mana, měli k dispozici křepelky, ohrazovala je Oblaka slávy a vedl je Oblakový sloup! A ty řekneš: že nepospíšili k vám s chlebem a s vodou? – A r. Eleazar řekl: ‘Je slušností, abychom k přicházejícímu poutníkovi pospíšili s jídlem a pitím. Pojď a viz, jak Svatý, budiž požehnán, oplatil těm dvěma [světským] národům! V Tóře stojí psáno: Nepřijde Amónec a Moábec do společenství Pánova!’ Ale vám, obyvatelé Uši, kteří jste pospíšili k našim mistrům, abyste je nakrmili, abyste je napojili a abyste je uložili, Svatý, budiž požehnán, oplatí dobrou odměnou!”

Rabi Meir vstoupil a vykládal: „[Stojí psáno:] A prorok jeden starý se usadil v Bételu [1K 13,11]. A kdo to byl? Byl to Amasiáš, bételský kněz.” R. Jose mu řekl: „Meire, tady je zmatek [se jmény]! Kdo to byl? Byl to Jónatan, syn Geršoma, syna Mojžíše, jak si můžeš přečíst: A Jónatan, syn Geršoma, syna Menašeho[Sd 18,30]. [Hláska] Nun ve [jménu] ‘Menaše’ je rozhodující: bude-li zasloužilý, [je jako] syn Mojžíšův. A pokud ne, [je jako] syn Menašeho.”2) [R. Meir pokračoval:] Kolegové se zeptali před r. Samuelem bar Nachman: ‘Cožpak mohl mít modlářský kněz tak dlouhý život?’ [R. Samuel] jim odvětil: ‘Ano, protože sám modlářství nikterak nepřál. Jakým způsobem? Když se k němu někdo přišel oddávat modloslužbě, tak mu říkával: ‘Synu, kolik je ti let?’ A dotyčný mu odvětil: ‘Je mi čtyřicet, padesát, šedesát, sedmdesát či kdovíkolik let.’ A [kněz] mu řekl: ‘Synu, zatímco tobě je čtyřicet, padesát, šedesát, sedmdesát či osmdesát let, tak tato modla byla zhotovena teprve před pěti či dvanácti lety! A ty chceš opustit svého Boha a uctívat ji? Vždyť je to ostuda!’ Dotyčný se zastyděl a odešel.’ Jednou za ním přišel jeden chytrák, a když mu [kněz] toto řekl, opáčil mu: ‘A proč tady vůbec sedíš a takto si počínáš?’ [Kněz] mu řekl: ‘Jsem za to placen a odrazuji [kolemjdoucí]!’ Když se o něm dozvěděl David, poslal si pro něj a řekl mu: ‘Ty, vnuk onoho spravedlivého, se oddáváš modloslužbě?’ [Kněz] mu řekl: ‘Z domu svého otce jsem obdržel následující [rčení]: Prodej sám sebe k modloslužbě, než abys byl závislý na lidech!’ [David] mu řekl: ‘Chraň Bůh, aby tomu tak bylo! Spíše [řekni]: Prodej sám sebe ke službě, která je ti cizí, než abys byl závislý na lidech!’3) Když David viděl, jak je [kněz] chtivý peněz, nechal ho spravovat svou pokladnici.’ Říká se, že když David zemřel, vrátil se zase ke zlému, jak si můžeš přečíst: A řekl: Také já jsem prorok jako ty! (...) Klamal ho [1K 13,18]. Co to znamená: Klamal ho? Že mu lhal. A co mu nalhal? Nakrmil ho chlebem falše [Př 23,3]. A dále je psáno: A stalo se, když oni seděli u stolu, že stalo se slovo Pánovo k tomu proroku, který ho vrátil [1K 13,20]. Z toho lze odvodit kal va-chomer: Pokud si tento [modlářský kněz], který [Idu] oklamal a nakrmil ho chlebem falše, zasloužil, aby na něm spočinul Svatý duch, tím spíše platí o vás, naši bratři, obyvatelé Uši, kteří jste naše mistry přijali, abyste je nakrmili chlebem pravdy, abyste je napojili a abyste je uložili, že vám Svatý, budiž požehnán, vyplatí dobrou odměnu!”

Rabi Jose vstoupil a vykládal: [Stojí psáno:] A usadila se archa Pánova v domě Obéd-edóma gatského (...) A oznámil králi Davidovi, řka: Požehnal Pán dům Obéd-edóma a všechno, co má![2S 6,11-12] A čí to bylo zásluhou? Kvůli arše Boží [2S 6,12]. A čím byl požehnán? Syny, jak si můžeš přečíst: Amíel šestý, Jisakar sedmý [1Pa 26,5]. A taktéž stojí psáno: Všichni tito byli ze synů Obéd-edómových: oni a jejich synové[1Pa 26,8]. [Rabíni] říkají: ‘[Obéd-edóm] měl osm synů a osm snach, přičemž každá z nich porodila dvě [děti] každý měsíc. Jakým způsobem? Byla sedm [dní] nečistá, sedm [dní] čistá a porodila. Byla sedm [dní] nečistá, sedm [dní] čistá a [opět] porodila. Šestnáct [synů] každý měsíc, za tři měsíce tedy osmačtyřicet. Ještě šest jeho vlastních [synů], to je [celkem] čtyřiapadesát. Ještě těch osm [synů], to je [celkem] dvaašedesát. A stojí přece psáno: Šedesát dva Obéd-edómovců [1Pa 26,8]’.

Kolegové se zeptali před r. Jochananem: Jaký je význam verše: Peúletaj osmý, [vždyť požehnal mu Bůh] [1Pa 26,5]?’ [R. Jochanan] jim odvětil: ‘To kvůli tomu, že učinil velkou službu (peula) Tóře. A jakou službu Tóře prokázal? Že před archou zapaloval jednu lampu ráno a jednu lampu za soumraku.’ Z toho lze odvodit kal va-chomer: Pokud si za rozsvícení jedné lampy před Boží archou, která nejí, nepije ani nemluví, ale obsahuje dvě kamenné Desky [s Tórou], člověk zaslouží požehnání kvůli úctě k ní, tím spíše se to týká vás, naši bratři, obyvatelé Uši!”

R. Šimon ben Jochaj vstoupil a vykládal: „[Stojí psáno:] A stalo se dnes, že přecházel Elíša Šúnemem. A tam byla žena veliká a sevřela ho, aby jedl chléb [2K 4,8]. R. Jehuda b. rabi Simon (mu)4) řekl: ‘Kvůli tomu, že je psáno: A sevřela ho, aby jedl chléb, si zasloužila oživení svého syna.’ Rabi Judan řekl jménem rabiho Ze’iry a r. Jochanan řekl jménem r. Šimona b. Jochaj: ‘Vyživovací [povinnost] je důležitá, neboť způsobuje předčasné oživení! Sarepťanka si za to, že nakrmila Eliáše, zasloužila oživení svého syna. Šúnemanka si za to, že nakrmila Elíšu, zasloužila oživení svého syna.’ R. Jehuda b. r. Ilaj řekl: ‘Eliáš si s sebou nosil z místa na místo dokonce i lampy a knoty, aby nemusel nikoho obtěžovat.’ R. Jehuda b. rabi Simon řekl: ‘Ale cožpak [Eliáš] jedl z jejího [jídla]? Vždyť přece ona i on jedli z jeho [jídla], neboť je psáno: A jedla ona a on [1K 17,15] a ketiv uvádí: on a ona!5) Spíše, jelikož ho hezky přivítala a obsloužila, zasloužila si oživení svého syna.’ Tím spíše to platí o vás, obyvatelé Uši, kteří prokazujete milost [rabínům]!”

R. Eliezer, syn r. Joseho Galilejského, vstoupil a vykládal: [Stojí psáno:] A řekl Saul Kénijcům: Jděte, odeberte se, odstupte z vnitřku Amálekovců, ať neshromáždím tě s nimi! A ty učinil jsi milosrdenství se všemi syny izraelskými při jejich odchodu z Egypta! [1S 15,6]. Učinil snad Jitro milost všem Izraelcům? Neučinil snad milost pouze Mojžíšovi? Rabi Eleazar řekl: ‘Jitro nepochybně učinil milost Mojžíšovi, jak si můžeš přečíst: Vyzvěte ho, ať pojí chléb! [Ex 2,20]’ R. Simon řekl: ‘Tak tomu není! Spíše ho nakrmil za odměnu, neboť je psáno: A také nabíral, nabíral [vodu]! [Ex 2,19] (R. Jehuda, rabi Nehemiáš a rabíni [se názorově liší]. Rabi Jehuda řekl: [To znamená:] Nabíral pro nás a pro naše praotce. R. Nehemiáš řekl: [To znamená:] Nabíral pro nás a pro pastýře. Rabíni říkají: [To znamená:] Nabíral pro nás zásluhou našich praotců. Nabíral pro pastýře, aby mezi nimi nastolil mír.) A ty říkáš, že [Jitro] učinil milost všem Izraelcům? Spíše tě to má poučit, že kdokoli učiní milost jedinému z významných osob Izraele, [Nebesa] ho pozdvihnou, jako kdyby učinil [milost] všem Izraelcům.’ A tím spíše to platí o vás, naši bratři, obyvatelé Uši!”

Rabi Eliezer ben Jákob vstoupil a vykládal: „[Stojí psáno:] A promluvil Mojžíš a kněží a levité k celému Izraeli, řkouce: Ztiš se a slyš, Izraeli, v den tento stal ses lidem! [De 27,9]. Ale cožpak to bylo ten den, kdy přijali Tóru? Nepřijali snad Tóru již čtyřicet let předtím? A ty říkáš: V den tento? Spíše nás to učí, že když jim Mojžíš Tóru zopakoval a oni ji radostně přijali, Písmo na ně pohlíží, jako by ji přijali ten den z hory Sinaj. Proto je psáno: V den tento stal ses lidem Pánovi, tvému Bohu! A tím spíše to platí o vás, naši bratři, obyvatelé Uši, kteří jste radostně přijali naše mistry!”

 

1) Šlo o slavný rabínský synod v Uše, který se konal po ukončení Bar Kochbova povstání a následného útlaku.

2) V hebrejštině se jména Mojžíš (Moše) a Menaše liší pouze vloženou hláskou Nun. Král Menaše byl známý svévolník a modlář (viz 2K 21).

3) Jde o slovní hříčku s výrazem ‘modloslužba’, který se v hebrejštině řekne doslova ‘cizí služba’, tzn. služba cizímu bohu. Uvedené rčení ve skutečnosti znamená, že když má člověk hmotnou nouzi, má si vydělávat dokonce i takovou prací, k níž by se obvykle neuchýlil, než aby byl na obtíž ostatním, kteří by ho museli živit.

4) Toto slovo je vhodnější vypustit.

5) Uvedenou pasáž v Tóře lze číst bez samohlásek (kere) jako: ona a on, ale punktována samohláskami (ketiv) je: on a ona. Zde je to chápáno tak, že čí zájmeno je uvedeno jako první, tomu patřilo i společné jídlo.

 

2. 6. 1. Jeho levice je pod mou hlavou [Pís 2,6], to jsou první Desky [Tóry]. A jeho pravice mne objímá [Pís 2,6], to jsou druhé Desky [Tóry].

Jiná verze: [Stojí psáno:] Jeho levice je pod mou hlavou, to jsou třásně. A jeho pravice mne objímá, to jsou tefilin.1)

Jiná verze: [Stojí psáno:] Jeho levice je pod mou hlavou, to je odříkání Šma. A jeho pravice mne objímá, to je Tefila.

Jiná verze: [Stojí psáno:] Jeho levice je pod mou hlavou, to je suka.2) A jeho pravice mne objímá, to je oblak Šechiny v čase příštím, jak si můžeš přečíst: Nebude ti dále slunce ke světlu ve dne a záře měsíce nezasvítí ti![Iz 60,19]. A co ti bude svítit? A bude ti Pán světlem věčným! [Iz 60,20]

Jiná verze: [Stojí psáno:] Jeho levice je pod mou hlavou, to je mezuza. – R. Šimon ben Jochaj učí: [Stojí psáno:] A napíšeš je na veřeje tvého domu (bejtecha)’ [De 6,9], [což znamená:] ‘[po pravici] při tvém příchodu (bjatcha) z ulice do tvého domu’.”3)

R. Jochanan řekl: „Stojí psáno: A vložíš ten stůl zvenčí opony [a ten svícen (...) ke straně Svatostánku jižní. A ten stůl dáš ke straně severní] [Ex 26,35]. A není tomu [skutečně] tak? Neklade snad člověk svícen nalevo, aby nepřekážel pravici?4) Neklade snad levici [objímanému] pod hlavu, aby [ho] objal pravicí?” – R. Acha řekl: „Rabi Jochanan to učí na základě tohoto verše: K milování Pána, vašeho Boha (...) a k přilnutí k Němu [De 11,22]. A jaké přilnutí to je? Jeho levice je pod mou hlavou.“5)

 

1) Snad je tím myšleno, že modlící se člověk zahalený do talitu má rituální třásně umístěné těsně u hlavy. Tefilin člověka doslova ovíjejí, tedy ‘objímají’.

2) Vzhledem k eschatologickému výkladu druhé části verše lze uvažovat o tom, že suka by zde mohla znamenat příbytek spravedlivých duší v zahradě Eden. Tento příbytek má dotyčný ‘pod hlavou’, protože v něm mimo jiné spí.

3) Spojování mezuzy s levou stranou je velmi zarážející, protože se umísťuje na pravou stranu vchodu z pohledu přicházejícího do domu. Teoreticky by mohlo jít o vysvětlení, že když se člověk k mezuze obrátí zády, tzn. má ji za hlavou, tehdy je mezuza po jeho levici.

4) Podle základní orientace (čelem k východu) byl stůl na severu, tedy nalevo. Svícen byl na jihu, tedy napravo. Z hlediska kněze, který vcházel do svatyně od východu, však byly strany obrácené: stůl byl po jeho pravici a svícen po jeho levici. R. Jochanan tedy potvrzuje, že bohoslužebné předměty byly rozloženy účelně.

5) Zřejmě se jedná o zdůvodnění, proč r. Jochanan považuje za správné klást při objímání levici pod hlavu a pravici za záda, aby se někdo nedomníval, že ruce se mají dávat obráceně. Důkazem je verš Pís 2,6 – jelikož tímto způsobem objímá samotný Bůh, jistě je to ten nejsprávnější postup.