Výklady verše 1,2 

 1. 2. 1. ‘Kéž políbí mne z polibků svých úst!’ [Pís 1,2] – Kde byla [Píseň písní] zazpívána? – R. Chinena bar Papa řekl: „Byla zazpívána u moře, jak si můžeš přečíst: ‘Ke koním ve vozech faraónových’ [Pís 1,9].” – R. Juda b. rabi Simon řekl: „Byla zazpívána na Sinaji, neboť je psáno: ‘Píseň písní (širim)’ [Pís 1,1], [což znamená]: ‘píseň, kterou zpívají zpívající pěvci (širim)’, neboť je psáno: ‘Předcházeli pěvci, potom hudebníci’ [Ž 68,26].” – Jménem r. Natana se učí: „Zazpíval ji Svatý, budiž požehnán, na počest Své velikosti, neboť je psáno: ‘Píseň písní, co je Šalomounova’, [což znamená]: ‘Krále, jemuž patří mír’.” – Raban Gamliel říká: „Zazpívali ji služební andělé, [neboť je psáno]: ‘Píseň písní (širim)’, [což znamená]: ‘píseň, kterou zazpívali horní velitelé (sarim)’.” – R. Jochanan řekl: „Byla zazpívána na Sinaji, neboť je psáno: ‘Kéž políbí mne z ustanovení Svých úst!’“

Rabi Meir říká: „Byla zazpívána ve Stanu setkávání.“ A učí to na základě tohoto verše: ‘Probuď se, severe! A přijď, jihu!’ [Pís 4,16] ‘Probuď se, severe’, to je zápalná oběť porážená na severu. ‘A přijď, jihu’, to jsou pokojné oběti porážené na jihu. ‘Prověj mou zahradou’, to je Stan setkávání. ‘Tečte její koření’, to je aromatické kadidlo. ‘Přichází můj milý do své zahrady’, to je Šechina. ‘A jí její výtečné ovoce’, to jsou oběti.”

Rabíni říkají: „[Byla zazpívána] v Chrámu.“ A také rabíni to učí na základě toho verše: ‘Probuď se, severe’, to je zápalná oběť porážená na severu. ‘A přijď, jihu’, to jsou pokojné oběti porážené na jihu. ‘Prověj mou zahradou’, to je Chrám. ‘Tečte její koření’, to je aromatické kadidlo. ‘Přichází můj milý do své zahrady’, to je Šechina. ‘A jí její výtečné ovoce’, to jsou oběti.”

A rabíni říkají, že všechny ty [verše] byly zazpívány v Chrámu, [ale] r. Acha říká, že až [od verše] ‘Nosítka’ [Pís 3,9] a dál. Rabíni z nich však činí úvod k [verši]: ‘A stalo se v den, kdy dokončil Mojžíš’ [Nu 7,1].

Podle názoru rabiho Chineny bar Papa, který řekl, že to bylo u moře, se zpívalo: ‘Kéž na nás spočine Svatý duch, ať jsou před Ním zpívány mnohé písně!’

Podle názoru rabana Gamliela, který řekl, že to byli služební andělé, se zpívalo: ‘Kéž nám dá z těch polibků, kterými líbal Své syny!’

Podle názoru rabiho Meira, který řekl, že to byla ve Stanu setkávání, se zpívalo: ‘Kéž nám sešle oheň a přijme naše oběti!’

Podle názoru rabiho Jochanana, který řekl, že to byla na Sinaji, se zpívalo: ‘Kéž nám vydá ustanovení ze Svých úst!’, jak si můžeš přečíst: ‘Kéž políbí mne z ustanovení Svých úst!’

 

1. 2. 2. Jiná verze: [Stojí psáno]: ‘Kéž políbí mne z ustanovení Svých úst!’ [Pís 1,2] Rabi Jochanan řekl: „Při každém [Božím] výroku [na Sinaji] vynesl ten výrok zpopřed Svatého, budiž požehnán, anděl. Obešel s ním každého Izraelce a řekl mu: ‘Uznáváš tento výrok? Obsahuje ta a ta práva; obsahuje ty a ty tresty; obsahuje ta a ta ustanovení; obsahuje ty a ty [náboženské] povinnosti; obsahuje ty a ty zpřísnění a úlevy; obsahuje tu a tu odměnu!’ A Izraelec mu řekl: ‘Ano!’ A [anděl] mu znovu řekl: ‘Uznáváš božství Svatého, budiž požehnán?’ A [Izraelec] mu řekl: ‘Ano! Ano!’ A vzápětí ho [anděl] políbil na ústa, jak si můžeš přečíst: ‘Tobě to bylo ukázáno, abys poznal’ [De 4,35], [což znamená]: pomocí prostředníka.”

Ale rabíni říkají: „Každého Izraelce obcházel samotný [Boží] výrok a říkal mu: ‘Uznáváš mne? Obsahuji ta a ta práva; obsahuji ty a ty tresty; obsahuji ta a ta ustanovení; obsahuji ty a ty [náboženské] povinnosti; obsahuji ty a ty zpřísnění a úlevy; obsahuji tu a tu odměnu!’ A [Izraelec] mu řekl: ‘Ano! Ano!’ A vzápětí ho [anděl] políbil na ústa¹⁾ a naučil ho Tóru, jak si můžeš přečíst: ‘Abys nezapomněl ta slova, co viděly tvé oči’ [De 4,9], [což znamená]: slova, co viděly tvé oči, když s tebou mluvil ten [Boží] výrok.”

(Jiná verze: [Stojí psáno]: ‘Abys nezapomněl ta slova’ [De 4,9]. Izraelci vyslechli z úst Svatého, budiž požehnán, dva výroky.)²⁾

Rabi Jehošua ben Levi řekl: „Rabíni to zdůvodňují tím, že po Desateru³⁾ stojí psáno: ‘Mluv ty s námi, a poslechneme!’ [Ex 20,19]”⁴⁾ – A co si počal rabi Jehošua ben Levi s tímto [veršem]?⁵⁾ – [Názorově] se liší v tom, že v Tóře neexistuje žádné ‘předtím’ ani ‘potom’,⁶⁾ [a říká]: ‘Nebo to tak není a [verš] ‘Mluv ty s námi, a poslechneme!’ [následuje] po dvou či po třech [prvních] přikázáních!’

R. Azarja a rabi Jehuda b. rabi Simon uznávají názor rabiho Jehošuy ben Levi a říkají: „[Stojí psáno]: ‘Tóru přikázal nám Mojžíš’ [De 33,4]. Celá Tóra obsahuje šest set třináct přikázání. [Slovo] ‘Tóra’ má v gematrii [numerickou hodnotu] šest set jedenáct. [To je počet] přikázání, které nám řekl Mojžíš. Ale [dvojici přikázání] ‘Já jsem’ [Ex 20,2] a ‘Nebudeš mít’ [Ex 20,3] jsme neslyšeli z úst Mojžíše, nýbrž z úst Svatého, budiž požehnán. A to znamená: ‘Kéž políbí mne z ustanovení Svých úst!’“

A jakým způsobem vyšel ten výrok z úst Svatého, budiž požehnán? – R. Šimon ben Jochaj a rabíni [se názorově liší]. R. Šimon ben Jochaj říká: „To nás učí, že ten výrok vyšel z pravice Svatého, budiž požehnán,⁷⁾ směrem k levici Izraelců, oběhl celý izraelský tábor velikosti osmnácti čtverečních milin a vyrazil od pravice Izraelců k levici Svatého, budiž požehnán. A Svatý, budiž požehnán, ho přijal ze Své pravice a vyryl ho na Desku. A zazněl hlas od jednoho konce světa až ke druhému, aby se naplnilo to, co je psáno: ‘Hlas Pánův tesá plameny ohně!’ [Ž 29,7]”⁸⁾

Ale rabíni říkají: „Ale cožpak nahoře existuje nějaká levá strana? Vždyť stojí psáno: ‘Tvá pravice, Pane, velkolepá v síle! Tvá pravice, Pane!’ [Ex 15,6]⁹⁾ Spíše ten výrok vyšel z úst Svatého, budiž požehnán, od Jeho pravice směrem k pravici Izraelců, oběhl celý izraelský tábor velikosti osmnácti čtverečních milin a vyrazil od pravice Izraelců k pravici Svatého, budiž požehnán. A Svatý, budiž požehnán, ho přijal ze Své pravice a vyryl ho na Desku. A zazněl hlas od jednoho konce světa až ke druhému, neboť je psáno: ‘Hlas Pánův tesá plameny ohně!’ [Ž 29,7]”

R. Berechja řekl: „R. Chelbo mne učil: ‘Ten [Boží] výrok se vyryl samovolně. A když byl vyryt, zazněl hlas od jednoho konce světa až ke druhému, neboť je psáno: ‘Hlas Pánův tesá plameny ohně!’ [Ž 29,7]’ A já jsem rabimu Chelbovi řekl: ‘Ale vždyť stojí psáno: ‘Psané prstem Božím’ [Ex 31,18]?’ A on mi řekl: ‘Ty škrtiči! Chceš mne uškrtit?’ Já jsem mu řekl: ‘A co tedy znamená, když je psáno: ‘Desky kamenné psané prstem Božím’?’ A on mi řekl: Je to jako když žák píše a jeho mistr mu vede ruku!”¹⁰⁾

Rabi Jehošua ben Levi a rabíni [se názorově liší]. Rabi Jehošua říká: „Izraelci vyslechli z úst Svatého, budiž požehnán, dva výroky [Desatera]: ‘Já jsem’ [Ex 20,2] a ‘Nebudeš mít’ [Ex 20,3], jak si můžeš přečíst: ‘Kéž políbí mne z ustanovení Svých úst!’, a nikoliv: ‘všemi ustanoveními’.”¹¹⁾ Ale rabíni říkají: „Izraelci vyslechli z úst Svatého, budiž požehnán, všechny výroky [Desatera].”

Rabi Jehošua ze Sichninu [řekl] jménem r. Leviho:¹²⁾ „Rabíni to zdůvodňují tím, že stojí psáno: ‘Mluv ty s námi, a poslechneme!’ [Ex 20,19]” – A co si počal rabi Jehošua ben Levi s tímto [veršem]? – [Názorově] se liší v tom, že v Tóře neexistuje žádné ‘předtím’ ani ‘potom’, [a říká]: ‘Nebo to tak není a [verš] ‘Mluv ty s námi, a poslechneme!’ [následuje] po dvou či po třech [prvních] přikázáních!’

Rabi Azarja a rabi Jehuda bar Simon uznávají názor rabiho Jehošuy ben Levi a říkají: „[Stojí psáno]: ‘Tóru přikázal nám Mojžíš’ [De 33,4]. Celá Tóra obsahuje šest set třináct přikázání. [Slovo] ‘Tóra’ má v gematrii [numerickou hodnotu] šest set jedenáct. [To je počet] přikázání, které nám řekl Mojžíš. Ale [dvojici přikázání] ‘Já jsem’ [Ex 20,2] a ‘Nebudeš mít’ [Ex 20,3] jsme neslyšeli z úst Mojžíše, nýbrž z úst Svatého, budiž požehnán.“

 

1) Text zde uvádí: ‘A vzápětí políbil na ústa Adkulajna ben Hadima’, což je vpravdě nepochopitelné.

2) Podle pravidla, že neupřesněný plurál (‘slova’) vždycky znamená dva kusy. Míněna jsou první dvě z Desatera přikázání.

3) Dosl. ‘po všech Slovech’.

4) Což je vykládáno tak, že Izraelci takto oslovovali každý ‘mluvící výrok’. R. Jehošua b. Levi má zřejmě jiný názor než rabíni.

5) Tzn. jak ho vyložil on, když s rabíny nesouhlasí?

6) Podle jeho názoru Tóra vždy nedodržuje chronologický sled událostí. Proto je možné, že událost popisovaná ve verši Ex 20,19 se odehrála jindy.

7) Viz De 33,22: ‘Pán ze Sinaje přišel a povstal ze Seíru jim, zaskvěl se z hory Páranu a dorazil od myriád Svatý! Z Jeho pravice byl ohnivý Zákon jim’.

8) Tzn. ohnivý zákon do Desky.

9) Jelikož se v citovaném verši hovoří pouze o Boží pravici, rabíni předpokládají, že Bůh vůbec žádnou levici nemá. Levice obvykle symbolizuje stranu přísnosti respektive zla.

10) Takže výrok se sice napsal sám, ale ve skutečnosti byl k tomu inspirován a veden Bohem.

11) Předložka ‘z’ má v pravidlech výkladu Tóry omezující význam. ‘Polibek úst’ je zde chápán jako jeden Boží výrok Desatera. Kromě toho znamená neupřesněný plurál (‘polibků’) vždycky dva kusy, a proto se mluví o dvou Bohem pronesených výrocích.

12) Jedná se o opakování téhož textu jako na začátku.

 

1. 2. 3. Rabi Jochanan vysvětlil tento verš v souvislosti s dobou, kdy Izraelci vystoupili na horu Sinaj. [Podobá se to] králi, který si přál vzít si ženu z dobré a urozené rodiny a vyslal k ní posla, aby jí to řekl. Ona [mu] řekla: ‘Nejsem hodna ani toho, stát se jeho otrokyní, ale přála bych si to slyšet z jeho úst!’ Když se ten posel vrátil ke králi, měl rozesmátou tvář, ale králi neřekl nic jasného. Ten král, který byl bystrý, si řekl: ‘Ta rozesmátá tvář naznačuje, že mou [nabídku] přijala. A to, že mi neřekl nic jasného, naznačuje, že řekla: Přála bych si to slyšet z jeho úst!’ Podobně i Izrael byl tou urozenou ženou, tím poslem byl Mojžíš a tím králem Svatý, budiž požehnán

Tehdy ‘vrátil Mojžíš slova lidu Pánovi’ [Ex 19,8]. A proč Písmo praví: ‘A prozradil Mojžíš slova lidu Pánovi’ [Ex 19,9]?¹⁾ Spíše, jelikož je psáno: ‘A řekl Pán Mojžíšovi: Hle, já přijdu za tebou v hustotě oblaku kvůli tomu, aby slyšel ten lid má slova s tebou! A také tobě budou důvěřovat navždy!’ [Ex 19,9], ‘prozradil Mojžíš slova lidu Pánovi’. [Mojžíš] Mu řekl: ‘Takové bylo jejich přání!’ [Svatý, budiž požehnán], mu řekl: ‘Lidé říkají dítěti to, co chce slyšet!’²⁾

R. Pinchas řekl jménem r. Leviho: „Přísloví praví, že koho kousl had, ten se bojí provazu! Podobně i Mojžíš řekl: ‘Včera jsem si to odpykal za ně,³⁾ když jsem řekl: ‘A oni neuvěří mi!’ [Ex 4,1] Co mám pro ně udělat dnes?“

Rabi Šimon ben Jochaj učí: „Takové bylo jejich přání! Řekli: Přejeme si spatřit Slávu našeho Krále!“ – R. Pinchas [řekl] jménem rabiho Leviho: „Před Svatým, budiž požehnán, bylo odhaleno, že Izraelci jednou vymění Jeho Slávu za jinou, neboť je psáno: ‘A vyměnili svou Slávu!’ [Ž 106,20] Nechtěl tedy, aby [jednou] říkali: ‘Kdybychom spatřili Jeho Slávu a Jeho velikost, zůstali bychom Mu věrni! Ale jelikož jsme nespatřili Jeho Slávu ani Jeho velikost, nezůstali jsme Mu věrni!’ [Učinil tak], aby se naplnilo to, co je psáno: ‘A nevcházej do výnosu Svého služebníka!’ [Ž 143,2]”

 

1) Tento výrok je v podstatě duplicitní a neříká nic nového. A podle zásady, že v Tóře není uvedeno nic zbytečně, je třeba vyložit jeho skrytý význam.

2) Bůh tedy pochyboval o tom, že to Izraelci mysleli upřímně. Předpokládal, že to Mojžíšovi řekli jen proto, aby se mu zalíbili.

3) Tzn. stal se malomocným.

 

1. 2. 4. Rabi Judan [řekl] jménem rabiho Judy b. r. Simon:¹⁾ „Rabi Jehuda a rabi Nehemiáš [se názorově liší]. R. Jehuda říká: ‘V tu chvíli, kdy Izraelci uslyšeli: ‘Já jsem Pán, tvůj Bůh’ [Ex 20,2], do jejich srdce pronikla Tóra, oni se ji naučili a už ji nezapomněli. Přišli k Mojžíšovi a řekli: ‘Náš mistře Mojžíši! Staň se naším vyslancem! (Neboť je psáno: ‘Mluv ty s námi, a poslechneme!’ [Ex 20,19]) ‘A nyní, proč máme zemřít?’ [De 5,25] Jaký účel má naše zničení?’ [V tu chvíli] se zase vrátili [do stavu neustálého] učení a zapomínání. Řekli si: ‘Tak jako je smrtelný Mojžíš pomíjivý, rovněž jeho učení je pomíjivé!’²⁾ Vzápětí se k Mojžíšovi vrátili a řekli mu: ‘Náš mistře Mojžíši! Kéž nám to [Svatý, budiž požehnán], odhalí podruhé! ‘Kéž políbí mne z ustanovení Svých úst!’ Kéž nám do srdce pronikne učení Tóry jako předtím!’ [Mojžíš] jim odvětil: ‘Nyní se to nestane, ale v čase příštím ano!’ Neboť je psáno: ‘A dám svou Tóru do vašeho nitra a na vaše srdce zapíši ji!’ [Jer 31,33]’

Rabi Nehemiáš řekl: ‘V tu chvíli, kdy Izraelci uslyšeli: ‘Nebudeš mít’ [Ex 20,3],³⁾ z jejich srdce byl vytržen zlý sklon. Přišli k Mojžíšovi a řekli: ‘Náš mistře Mojžíši! Staň se naším vyslancem! (Neboť je psáno: ‘Mluv ty s námi, a poslechneme!’ [Ex 20,19]) ‘A nyní, proč máme zemřít?’ [De 5,25] Jaký účel má naše zničení?’ Vzápětí se zlý sklon zase vrátil na své místo. Vrátili se tedy k Mojžíšovi a řekli mu: ‘Náš mistře Mojžíši! Kéž nám to [Svatý, budiž požehnán], odhalí podruhé! ‘Kéž políbí mne z ustanovení Svých úst!’’ [Mojžíš] jim odvětil: ‘Nyní se to nestane, ale v čase příštím ano!’ Neboť je psáno: ‘A odeberu srdce kamenné z vašeho masa!’ [Ez 36,26]’”

 

1) Tak má asi vypadat správný text, který je zde maličko v nepořádku.

2) Dokud Izraelci poslouchali samotného Boha, jejich znalosti Tóry byly zázračné. Jakmile se toho však zalekli a zvolili si místo toho za prostředníka Mojžíše, tyto jejich zázračné schopnosti se ztratily.

3) Což byl druhý (a poslední) výrok Desatera pronesený Božími ústy.

 

1. 2. 5. R. Azarja (a někteří uvádějí, že r. Eliezer), rabi Jose b. rabi Chanina a rabíni [se názorově liší]. R. Eliezer říká: „Podobá se to králi, který měl sklep vína. Přišel k němu první host, on mu namíchal pohár [vína] a dal mu ho. Přišel druhý, on mu namíchal pohár [vína] a dal mu ho. Ale když přišel syn toho krále, dal mu celý ten sklep. Podobě i Prvotní člověk dostal přikázáno sedm přikázání, jak si můžeš přečíst: ‘A přikázal Pán Bůh člověku, řka: Z veškerého stromoví zahrady pojídáním jez!’ [Gen 2,16] ‘A přikázal’, to je [zákaz] modlářství, jak si můžeš přečíst: ‘Neboť rozhodně šel za přikázáním’ [Oz 5,11].¹⁾ ‘Pán’, to je [zákaz] proklínání Jména, neboť je psáno: ‘A provrtá-li Jméno Pána, smrtí zemře!’ [Le 24,16] ‘Bůh (Elohim)’, to je [příkaz k ustanovení] soudců,²⁾ neboť je psáno: ‘Až k elohim přijde věc jich obou!’ [Ex 22,8] ‘Člověku’, to je [zákaz] krveprolévání, neboť je psáno: ‘Kdo prolije krev člověka’ [Gen 9,6]. ‘Řka’, to je [zákaz] zapovězených styků, neboť je psáno: ‘Řka: Hle, pošle muž svou ženu, a půjde od něj!’ [Jer 3,1] ‘Z veškerého stromoví zahrady’, to je [zákaz] loupeže, neboť je psáno: ‘Zda ze stromu, z něhož přikázal jsem ti’ [Gen 3,11].

Noemovi byl přidán [zákaz konzumace] údu živého [zvířete], neboť je psáno: ‘Jen maso s duší jeho, krví jeho’ [Gen 9,4].

Abrahamovi byla přikázána obřízka.³⁾

[Případem] Izáka byla ustanovena na osmý den [po narození].⁴⁾

Jákobovi [byl přikázán zákaz konzumace] uhýbavé šlachy, neboť je psáno: ‘Proto nejedí synové izraelští šlachu uhýbavou’ [Gen 32,33].

Judovi [byl přikázán] jibum,⁵⁾ neboť je psáno: ‘A řekl Juda Ónanovi: Vejdi k ženě svého bratra a učiň jibum s ní!’ [Gen 38,8]

Izrael však pojedl ze stromu [všech] příkazů i zákazů.”

Rabi Jose b. r. Chanina a rabíni říkají: „[Podobá se to] králi, který svým legionářům rozděloval menáž prostřednictvím svých vévodů, guvernérů a královských důstojníků. Když však přišel jeho syn, dal mu to ihned svou vlastní rukou.”

Rabi Izák říká: „[Podobá se to] králi, který jedl sladkosti. Když však přišel jeho syn, dal mu je ihned svou vlastní rukou.”

Rabíni říkají: „[Podobá se to] králi, který jedl kousky [masa]. Když však přišel jeho syn, dal mu je ihned svou vlastní rukou. A někteří uvádějí, že si je utrhl od úst, neboť je psáno: ‘Vždyť Pán dává moudrost, od Jeho úst je poznání a rozumnost!’ [Př 2,6]”

R. Abahu (a někteří uvádějí, že r. Jehuda) a rabi Nehemiáš [se názorově liší]. Rabi Nehemiáš řekl: „Zabývají-li se dva kolegové věcí halachy a jeden i druhý uvedou [kontroverzní] původ halachy, Svatý, budiž požehnán, si říká: Jejich souboj⁶⁾ je kvůli mně!” R. Jehuda řekl: „Dokonce i kvůli dechu, který vychází z něčích úst, jak si můžeš přečíst: ‘A Jób dyšně otvíral svá ústa’ [Jób 35,16], si Svatý, budiž požehnán, říká: Bojují o mne!” A rabíni říkají: „Takovým je souzeno, že bude jejich duše odebrána [Božím] polibkem.”⁷⁾

R. Azarja řekl: „Shledáváme, že Áronova duše byla odebrána právě [Božím] polibkem, jak si můžeš přečíst: ‘A vystoupil Áron kněz na horu Hór prostřednictvím úst Pánových a zemřel tam’ [Nu 33,38]. A odkud to víme o duši Mojžíšově? Neboť je psáno: ‘A zemřel tam Mojžíš, služebník Pánův, prostřednictvím úst Pánových’ [De 34,5]. A odkud to víme o Mirjám? Neboť je psáno: ‘A zemřela tam Mirjám’ [Nu 20,1]. Tak jako [slovo] ‘tam’ psané tam [znamená] ‘prostřednictvím úst Pánových’, totéž platí i zde, jen by to bylo urážlivé uvádět doslova.⁸⁾ A odkud to víme o všech ostatních spravedlivých? Neboť je psáno: ‘Kéž políbí mne z polibků svých úst!’ Budeš-li se zabývat slovy Tóry, aby tvé rty byly vyzbrojeny (menušakot) [k disputaci], nakonec tě všichni budou líbat (menaškin) na ústa!”

Jiná verze: [Stojí psáno]: ‘Kéž políbí mne z polibků!’, [což znamená]: ‘Kéž ozbrojí mne!’, ‘Kéž očistí mne!’, ‘Kéž přimkne si mne!’, ‘Kéž ustanoví mi!’

‘Kéž ozbrojí mne’, jelikož je psáno: ‘Obepnuti (noškej) lukem ze svých pravic a ze svých levic’ [1Pa 12,2]. – R. Šimon b. rav Nachman řekl: „Slova Tóry jsou přirovnávána ke zbrani: tak jako zbraň poslouží svému majiteli v boji, rovněž slova Tóry poslouží tomu, kdo se jimi zabýval tak, jak je potřeba.“ – R. Chana bar Acha to učil z tohoto [verše]: „[Stojí psáno]: ‘Vyvyšují Boha v hrdle svém a meč dvousečný je v jejich rukou!’ [Ž 149,6] Tak jako meč požírá [nepřátele] ze dvou stran, rovněž Tóra dává život na tomto světě i život ve světě příštím.”

R. Jehuda, rabi Nehemiáš a rabíni [se názorově liší].⁹⁾ Rabi Jehuda říká: „Tóra, kterou [původně] vyslovila jedna ústa, [nakonec] vyslovují mnohá ústa.” Rabi Nehemiáš říká: „Byly vysloveny dvě Tóry: jedna ústní a jedna psaná.“ A rabíni říkají: „[To znamená], že [moudří] poroučejí horním,¹⁰⁾ a ti poslechnou, i dolním,¹¹⁾ a ti poslechnou.” – Rabi Jehošua ze Sichninu řekl jménem r. Leviho: „Rabíni to zdůvodňují veršem: ‘Neboť byli veliteli svatými a veliteli Elohim’ [1Pa 24,5]. ‘Velitelé svatí’, to jsou služební andělé, neboť je psáno: ‘A znesvětil jsem velitele svaté’ [Iz 43,28]. ‘Velitelé Elohim’, to jsou Izraelci, neboť je psáno: ‘Já jsem řekl: Elohim jste!’ [Ž 82,6] Poroučejí horním, a ti poslechnou, i dolním, a ti poslechnou, protože si [moudří] počínají v [rituální] čistotě.”

Jiná verze: [Stojí psáno]: ‘Kéž políbí mne z polibků svých úst!’, [což znamená]: ‘Kéž očistí mne!’ Tak jako člověk, který vzájemně províří (mašik) dvě tůně a propojí je,¹²⁾ jak si můžeš přečíst: ‘Jako vířením tůní rozvíří ho’ [Iz 33,4].

Jiná verze: [Stojí psáno]: ‘Kéž políbí mne z polibků svých úst!’, [což znamená]: ‘Kéž přimkne si mne!’, jak si můžeš přečíst: ‘A hlas křídel těch Zvířat, dotýkajících se (mašikot) [jako] žena své sestry’ [Ez 3,13].

Jiná verze: ‘Kéž ustanoví mi!’ Kéž mi z Jeho úst vyjde hlas ustanovení (nešikot)!

 

1) Tzn. šel za modlou.

2) Hebrejské slovo elohim neoznačuje pouze Boha, nýbrž jakoukoli vysoce postavenou osobu (jako české ‘pán’). V tomto kontextu je chápáno jako označení soudců.

3) Viz Gen 17,10.

4) Viz Gen 21,4.

5) Tzn. levirátní sňatek.

6) Jedná se o slovní hříčku s výrazem ‘jejich souboj (šukjuton)’ a ‘polibky (nešikot)’. Podobně i v následující větě.

7) Míněn je ten nejlehčí a nejpříjemnější druh umírání.

8) Protože by v tom někdo mohl vidět erotický podtext.

9) Jedná se o výklad výrazu ‘dvojsečný’, který lze doslovně překládat jako ‘ústa úst’ a je vztahován k Tóře.

10) Tzn. nebeským bytostem.

11) Tzn. lidem.

12) Aby tím dosáhl minimálního množství čtyřiceti sejin vody nutného pro platnou rituální koupel.