Kapitoly 9-16

9. Jiný výklad: Na počátku. Na počátku stvořil nebesa a zemi, připravil příbytky, upevnil propasti a vztyčil sedm pramenů* nahoře a oproti nim dole založil sedm propastí. Nahoře rozprostřel [nebe] Šamajim a oproti němu dole založil [zemi] Erec. Nahoře rozprostřel [nebe] Zevul a dole založil [zemi] Adama. Nahoře rozprostřel [nebe] Šechakim a naproti dole založil [zemi] Charava. Nahoře rozprostřel [nebe] Ma‘on a naproti němu dole založil [zemi] Arka. Nahoře rozprostřel [nebe] Machon a naproti němu dole založil [zemi] Tevel. Nahoře rozprostřel [nebe] Aravot a naproti němu založil [zemi] Cheled. Nahoře upevnil Trůn své slávy a [podíl] ze své slávy dal [také] dolů. Toto je dílo prvního dne.

^{* Ma‘ajanot, v některých verzích opravováno na me‘onot, příbytky. Schäfer (In Heaven as It Is in Hell, in: Heavenly Realms, s. 238) se domnívá, že to není třeba a jde o hyperkorekci opisovačů. Snad to původně souvisí s představou, že jednotlivá nebesa jsou zdrojem vláhy a oplodnění pro jednotlivé země.}

10. Druhého dne rozdělil vody: některé vzal nahoru a některé dolů. A z vod, které vzal nahoru,* upevnil sedm příbytků, Trůn slávy a andělské zástěny. Na vodách, které umístil dolů, upevnil sedm propastí, a všechny midot, které jsou v nich, a rozestřel oblohu nad tváří vod, mezi horní a dolní vody. A kvůli čemu je Svatý, budiž požehnán, oddělil? Neboť horní vody jsou mužské a dolní ženské, a když se chtěly navzájem spojit, chtěly zničit svět. V té chvíli vody vystupovaly k horám a sestupovaly k pahorkům, ty [mužské] vody toužily po ženských, až dokud je Svatý, budiž požehnán, nepokáral, jak je psáno: Od Tvého pokárání utekly atd. (Ž 104,7). A odkud víme, že stanovil oběma vzájemnou hranici? Protože je psáno: Hranici jsi stanovil, neprojdou (Ž 104,9). A mezi horními a dolními vodami je [mezera] pouze tři prsty a klenba oblohy na ně doléhá, aby je navzájem oddělovala.

^{* V našem textu obráceně, upraveno podle §§ 432 a 843 Synopse.}

11. Třetího [dne] shromáždil vody na jedno místo a odhalil souš, již nazval zemí. A vyvedl z ní stromy, byliny, všechny druhy semen a ovocný strom, činící ovoce (Gn 1,11) a všechny druhy travin, všechny druhy stromů, všechny druhy rostlin, ať již přinášejí nebo nepřinášejí plody.

12. Čtvrtého [dne] stvořil Slunce a Měsíc, Plejády a Orion, hvězdy a mazalot, a téhož dne je pověsil na oblohu, aby oddělovaly mezi dnem a nocí. Umístil [tam] Slunce, aby osvětlovalo svět a Měsíc s hvězdami, aby vládli v noci, a vetkl na oblohu sedm hvězd, podle nichž se počítají roky, novoluní, přestupné roky, doby a okamžiky.

13. Pátého [dne] stvořil Leviatana a všechny druhy ryb, všechny druhy ptáků, ať suchozemských nebo...* a všechny druhy havěti a plazů, ať již mořských nebo suchozemských.

^{* V textu chybí zřejmě slovo „mořských“.}

14. Šestého [dne] stvořil dobytek* na tisíci horách a všechny ostatní druhy zvířat, sedm druhů divoké zvěře, havěť a plazy, neboť je psáno: Vydej, země, duši živou podle jejího druhu atd.“ (Gn 1,24). A nakonec stvořil člověka, aby vládl nade vším. Vyslovil slovo,** připravil své zástupy a každý z nich pověřil službou. Na čele všech je anděl GJDL a na čele knížat Gabriel. A vsadil chválu a zpěv do jejich úst a píseň a chvalozpěvy do jejich hrdla.

A za soumraku bylo stvořeno deset [věcí]: ústa [Bileámovy] oslice, ústí [Mirjaminy] studny, duha, mana, [Mojžíšova] hůl, šamir, písmo a [vyrytý] zápis [na Deskách s Tórou], ty Desky a někteří říkají, že i škůdci*** a oblačný sloup. A další říkají, že [také] ústa země [pohlcující Koracha], Mojžíšův hrob a jeskyně, v níž stanul Mojžíš a Elijáš. A r. Jošija říká ve jménu svého otce, že také [Izákův] beran, [Šalomounova] mezkyně a oděv prvního člověka. R. Jehuda říká, že také kleště udělané kleštěmi: vždyť kdo udělal první kleště? Určitě to bylo dílo nebes. [Rabíni] mu řekli: „[Svatý, budiž požehnán,] mohl třeba udělat kadlub a do něj uložit kleště a vše, co k nim patří. To by však již nebylo stvoření, nýbrž dílo [člověka].“****

^{* V textu zřejmě chybně „propasti“ (tehomot) namísto behemot (celý obrat pochází z Ž 50,10).}

^{** Odtud až do konce následující věty upraveno podle rkp. M 22 (§ 436, s. 183 Synopse) a O1531 (§ 847, s. 284), jejichž text se rozchází s Wertheimerovým, v němž Bůh vkládá chvalozpěvy spíše do úst lidí a konkrétní andělé se nezmiňují. Ve verzi O1531 (§ 847 Syn.) text pokračuje takto (verze rkp. M22 je podobná) a až poté následuje výčet deseti věcí (§ 848):}

^{„A učinil mu v moři cesty a v mocných vodách byly učiněny stezky. Říkali si navzájem: ,Co uděláme?‘ A anděl JDJD je poučil a učinil žebříky od jednoho k druhému [světu?], po nichž vystupují a sestupují. Jedni vystupují, aby zpívali chvalozpěv, a druzí sestupují kvůli míru ve světě. Protože jednotliví andělé jsou ustanoveni nad jednotlivými tvory, aby je střežili...“}

^{*** Mazikin, tj. démoni.}

^{**** Závěr doplněn podle § 848, viz také Pesachim 54a. Seznam věcí stvořených za soumraku se nachází v Avot 5,6.}

15. Sedmého [dne] Svatý, budiž požehnán, usedl na Trůn radosti a před Jeho tváří přecházeli: kníže vod ve velké radosti, kníže potoků ve velké radosti, kníže hor ve velké radosti, kníže pahorků ve velké radosti, kníže propastí ve velké radosti, kníže pouští ve velké radosti, kníže Slunce ve velké radosti, kníže Luny ve velké radosti, kníže Plejád ve velké radosti, kníže Orionu ve velké radosti, kníže travin ve velké radosti, kníže zahrady Eden ve velké radosti, kníže pekla ve velké radosti, kníže stromů ve velké radosti, kníže plazů ve velké radosti, kníže divokých zvířat ve velké radosti, kníže dobytka ve velké radosti, kníže ryb ve velké radosti, kníže kobylek ve velké radosti, kníže ptáků ve velké radosti, kníže andělů ve velké radosti, kníže každé oblohy ve velké radosti, kníže každého [andělského] voje ve velké radosti, kníže svatých chajot ve velké radosti, kníže cherubů slávy ve velké radosti, kníže ofanim a všechna ostatní vážená, strašlivá a úctyhodná knížata. A všichni stanuli ve velké radosti u Pramene radosti a radovali se, tancovali, veselili se, velebili před Jeho tváří všemi druhy velebení, všemi druhy zpěvu, chvalozpěvů a chvály. A služební andělé otvírali svá ústa a říkali: Budiž sláva Hospodinova navěky! (Ž 104,31) A všichni odpovídali podle nich. Zaradoval se Hospodin ze svých děl a obloha Aravot byla v té chvíli plna radosti a hlasu velebnosti, síly, bojovnosti, moci a důstojnosti, nádhery, velikosti, chvály a veselosti, zpěvu, jásotu, oslavování a upřímnosti, slávy a díků, jak je psáno: Před Jeho tváří majestát a velebnost, síla a (potěšení) nádhera v Jeho svatyni (Ž 96,6). Majestát a velebnost odpovídá [výrazu] odpočinul a síla a nádhera odpovídá [výrazu] vydechl (Ex 31,17). V té chvíli Svatý, budiž požehnán, přivedl kněžnu Šabat, usadil ji na Trůn slávy a uvedl před ní zpěv všech knížat každé z obloh, každé z propastí, a [ta knížata] tancovala, radovala se před ní a říkala: To je Šabat, patřící Hospodinu (Lv 23,3). A všechna ostatní velká knížata říkala: „Patřící Hospodinu, Šabat.“ A také prvního člověka povznesl Svatý, budiž požehnán, až do vyvýšených nebes, do nejvyššího nebe, aby se veselil a radoval v radosti Šabat.

16. Svatý, budiž požehnán, učinil posvěcení nebe a země a všichni se z něj radovali. A také první člověk se veselil a radoval v radosti Šabat. Ve chvíli, kdy první člověk uviděl velebnost [kněžny] Šabat, vzácnost a velkolepost [kněžny] Šabat, radost a velikost [kněžny] Šabat, a to, že se s ní všichni radovali a ona byla počátkem a hlavou všech těch radostí, hned se otevřela jeho ústa a proslovil žalm, píseň ke dni Šabat. Svatý, budiž požehnán, [mu] řekl: „Šabat zpíváš žalm? I mně [zazpívej] žalm, neboť Já jsem Bohem Šabat.“ [Kněžna] Šabat, doposud stojící na nohou, padla na tvář a promluvila: Dobré je děkovat Hospodinu (Ž 92,2). A všechny řády Počátku odpověděly: A Tvému Jménu, Nejvyšší, zpívat žalmy (tamtéž).