Dalet
Dal.1) Svatý, budiž požehnán, řekl: "Mé slovo je navěky - navěky je mé slovo."2) Neboť se praví: Navěky je, Hospodine, Tvé slovo, pevně ustaveno v nebesích (Ž 119,89). Ale "Jeho slovo" není nic jiného než anděl uzdravení,3) jak se praví: Vyšle své slovo a uzdraví je (tamtéž 100,20).
Jiný výklad: "Jeho slovo" není nic jiného než výraz [pro] proroctví, neboť se praví: A vložil Hospodin slovo do úst Bileáma (Nu 23,5).
Jiný výklad: "Jeho slovo", to je Tóra, jelikož se praví: Neb ze Sijónu vzejde Tóra a slovo (Iz 2,3).
Jiný výklad: "Jeho slovo" není nic jiného než výraz [pro] přikázání, neboť se praví: Slovo vyslal Hospodin na Jákoba a dopadlo na Izrael (tamtéž 9,7). A odkud [víme], že slovo je právě přikázání? Protože se praví: Neb slovem Hospodinovým pohrdl a Jeho přikázání porušil (Nu 15,31).
1) Tj. "chudý". O odlišném zápisu a zkracování písmena dalet viz kapitolu Gimel, pozn. 1. Podle Wertheimera (s. 360, pozn. 49) byla kapitola v rukopisech nadepsána Dal he (další upozornění na úzké spojení dvou sousedných písmen), přičemž se he zřejmě v tomto kontextu vykládá jako zájmeno hu (On) ve smyslu "Svatý, budiž požehnán, je chudý" (přívlastek Šechiny, v níž se cele vydává světu, "potřebným").
2) Slovo dal zde představuje notarikon věty Divri le-olam (a pozpátku le-olam divri).
3) Srv. také Sanhedrin 105b (nicméně v jiné souvislosti): "A vložil Hospodin slovo do úst Bileáma (Nu 23,5). R. El'azar [říká]: [To je] anděl."
Jiný výklad daled. Svatý, budiž požehnán řekl: "Promluvil jsem, abych pozvedl chudého - chudému k pozvednutí jsem promluvil.1) Protože všichni lidé nenávidí chudého a není nikoho, kdo by ho miloval - pouze Já sám! Lidé chudým pohrdají a slova moudrosti chudého nejsou slyšena, jak se praví: Moudrostí toho nuzného pohrdli a jeho slova nebyla slyšena (Kaz 9,16). Ale Já osobně jsem ochranou chudého, neboť se praví: Hospodin je ochranou zdeptanému (Ž 9,10). A když chudý přijde za mnou v modlitbě, nedovolím, aby se ode mne vrátil s prázdnou! Neboť se praví: Ať se zdeptaný nevrátí zahanben (tamtéž 74,21). Každý den k němu přiblížím svou Šechinu, neboť se praví: Blízký je Hospodin těm, kdo mají zlomené srdce (tamtéž 34,19)." Ti, kdo mají zlomené srdce, to jsou právě chudáci, a nikomu, kdo si zacpává uši, aby neslyšel křik chudého, Svatý, budiž požehnán, neodpoví ve chvíli, kdy bude před Ním křičet úpěnlivým a hořkým voláním, neboť je psáno: Kdo si zacpe ucho před křikem chudého, bude také volat, a nedostane odpověď (Př 21,13). A nejen to - Svatý, budiž požehnán, v žádném okamžiku nepohlédne na něj, nýbrž na chudého, neboť se praví: Pohlédnu na toho, kdo je ponížený a ubitého ducha (Iz 66,2). A zvuk jejich slov je mi příjemnější než [hlas] ostatních lidí, jak se praví: Neboť slyší bídné Hospodin, nepohrdá svými vězni (Ž 69,34). Kdo jsou Jeho vězni? To jsou nemocní a ubití, kteří na tomto světě mlčí ve dnech své nemoci, jako by byli spoutáni ve vězění, až dokud jim Svatý, budiž požehnán, nepošle uzdravení a nepropustí je, jak se praví: A když křičeli k Hospodinu ve svém soužení, [dal jim vyjít (joci'em) z tísně] (tamtéž 107,28). A odkud [víme], že se nazývají vězni? Neboť se praví: Abys řekl vězňům: Vyjděte (ce'u)! (Iz 49,9). A nejen to: Svatý, budiž požehnán, vzbudí své milosrdenství vůči nim a pozvedne je z prachu, aby je usadil mezi knížata země a dal jim za dědictví Trůn slávy, neboť se praví: Pozvedá z prachu chudého a nuzného vyvyšuje z hnoje, aby [je] usadil s knížaty a dal jim za dědictví trůn slávy (1 S 2,8). Knížata, to jsou králové, neboť se praví: Knížata lidí se shromáždila (Ž 47,10). A lidé (amim), to jsou Izraelité, neboť se praví: Svolají lidi na horu (Dt 33,19), přičemž hora je Chrám, jak se praví: A přijde mnoho lidí a řekne: Pojďte a vystupme na horu Hospodinovu (Iz 2,3). [Jak to], že jim dá zdědit Trůn slávy? Trůn není totiž nic jiného než Jeruzalém, neboť se praví: V té době budou nazývat Jeruzalém trůnem Hospodinovým (Jer 3,17), a sláva není nic jiného než příští svět, neboť se praví: Slávu zdědí moudří (Př 3,35) a [Písmo také] praví: Milosrdní ať jásají ve slávě, ať se veselí na svých ložích (Ž 149,5). A jejich lože, to je právě příští svět, neboť se praví: Dospěje [k] míru - spočinou na svých ložích - kráčející správně (Iz 57,2).
1) Daled zde představuje notarikon výroku: Dibarti le-hakim dal a jeho obrácené varianty.
Dal. Proč má [písmeno dalet] svou tvář obrácenou k he? Protože každý, kdo je chudý (dal) na tomto světě, bude v příštím světě1) bohatý - jako Izraelité, protože se zabývají přikázáními. Ale ten, kdo je na tomto světě bohatý, bude v příštím světě chudý - jako národy světa, které se přikázáními nezabývají a jsou na tomto světě bohatí, jelikož jim Svatý, budiž požehnán, již v tomto světě dal jejich odměnu, jak se praví: Tomu, kdo Ho nenávidí, odplácí přímo, aby ho vyhladil (Dt 7,10), tj. z příštího světa. Neboť odměnu v příštím světě za jediné [naplněné] přikázání žádné oko nevidělo, Bože, kromě Tebe (Iz 64,3). Ovšem národy světa, které se nezabývaly přikázáními, dostávají svůj [plný] stůl v tomto světě. A proč? Protože Svatý, budiž požehnán, neodnímá odměnu žádnému tvoru. Jak [to máme chápat]? [Tak třeba] přijdou národy světa a zlovolníci a naplní před Ním nějaké přikázání kvůli tomu, aby je lidé chválili, slyšeli o nich a oslavovali je. Jelikož vše, co činí zlovolníci, činí pouze kvůli své slávě, jsou na tomto světě bohatí a v příštím světě chudí. Žádný člověk totiž nemůže jídat u dvou [plných] stolů - v tomto světě i ve světě příštím. Nicméně pokud nějaký člověk v Izraeli, který se narodil do života v tomto světě v příznivém okamžiku,2) bude poznávat svého Stvořitele celým svým srdcem, bude kráčet v bezúhonnosti a pokoře, nebude pyšné mysli vůči svému druhovi a nebude si v srdci říkat: "Jsem víc než ten či onen", nebude odpovídat nuzným v povýšenosti srdce a znevažovat člověka, který je v nízkém [postavení], ale nuzným bude ze svého bohatství dávat milodary a bohatým bude prokazovat dobro půjčováním, v každou chvíli bude upírat mysl na svého Stvořitele a v pokoře a poníženosti ducha bude říkat: "Čím jsem já, čím je moje milosrdenství, čím moje spravedlnost před Stvořitelem? - ten pak bude požívat plody [svých skutků již] v tomto světě a tento vklad mu přetrvá do příštího světa. Ale nebude-li člověk všechna přikázání v tomto světě konat s láskou a bázní, odměnu za přikázání, které vykonal, v příštím světě nedostane.
A pokud se těmto slovům podivíš, pojď a pohlédni na toho zlovolníka Ezaua a na národy světa, jež požívají z království a významnosti v tomto světě, ale nakonec budou z příštího světa vyhnáni, neboť se praví: A bude dům Jákobův ohněm a dům Josefům plamenem, ale dům Ezauův slámou (Abd 1,18). A [Písmo také] praví: Vyhynou pohané z Jeho země (Ž 19,7) a [dále]: Bůžkové naprosto vymizejí (Iz 2,18), a: Obrátí se zlovolníci do podsvětí, všichni pohané, zapomínající na Hospodina (Ž 9,18).
1) Jehož symbolem je he, které v sobě obsahuje dalet.
2) Be-mazal tov, "pod dobrou hvězdou", v astrologicky příznivé době.