Žalm 91.

1. Nejvyšší sídlí ve skrytu, Všemohoucí přenocuje ve stínu (91,1). Písmo taktéž říká: Zdali vskutku sídlí Bůh na zemi? Hle, nebesa a nebesa nebes Tě neobsáhnou, natož tento Dům, který jsem postavil (1 Kr 8,27). R. Huna jménem r. Idiho započal veršem: „Vyzvedl jsi můj roh jako jednorožci (Ž 92,11): Kdysi, když byl David pastýřem bravu, nalezl jednorožce, jak spal, vysedl na něj, ale [pak] měl velký strach. Slíbil Svatému, budiž požehnán, že když jej nechá odtamtud sestoupit v míru, postaví Chrám, jenž bude vysoký jako jednorožec, sto loktů, neboť se píše: A postaví Jeho svatyni jako jednorožce (Ž 78,69).“

Říká se, že tento žalm vyslovil Šalomoun, ale vyslovil ho Mojžíš. Týká se Velesvatyně, kterou Šalomoun udělal [s rozměry] dvacetkrát dvacet loktů, ale Velesvatyně, kterou udělal Mojžíš, [měla rozměry] desetkrát deset. R. Jehuda bar Simon řekl: „Tři slova slyšel Mojžíš z úst Mocného a odvrátil je zpět: když mu [Svatý, budiž požehnán,] řekl: A dá muž usmíření své duše... (Ex 30,12), Mojžíš řekl: ,Usmiřující duši muže, jeho bohatství (Př 13,8). Kdo bude schopen dát usmíření za svou duši?‘“ R. Meir [k tomu řekl]: „Svatý, budiž požehnán, ukázal Mojžíšovi ohnivou minci a řekl mu: Toto ať dají (Ex 30,13), [tedy] ať dají [něco drobného] jako toto.“ [R. Jehuda pokračoval:] „A když mu řekl: Přikaž synům Izraele a řekni jim: Mou oběť, můj chléb pro můj oheň (Nu 28,2), Mojžíš odvětil: ,A Libanón není dost na podpal a jeho zvěř nestačí k zápalné oběti (Iz 40,16), kdo bude schopen dodat [dost] beranů k obětem?‘ Svatý, budiž požehnán, mu řekl: ,Při tvém životě, není to tak, jak tvrdíš. Nežádám po tobě nic, jen jednoho beránka připravíš ráno a druhého beránka připravíš při setmění (Nu 28,4).‘A tak když Svatý, budiž požehnán, řekl Mojžíšovi: ,Ať mi udělají svatyni a já budu přebývat uprostřed nich‘ (Ex 25,8), Mojžíš řekl: ,Může někdo udělat místo svatyně, v níž by se usídlila Šechina? Hle, nebesa a nebesa nebes Tě neobsáhnou‘ (1 Kr 8,27). Svatý, budiž požehnán, mu odvětil: ,Když chci, celý svět není schopen pojmout mou Slávu a ani jediného z mých služebníků, ale já od tebe [nyní] žádám jen dvacet loktů na severu a dvacet loktů na jihu a osm na západě!‘ Vskutku, Nejvyšší sídlí v skrytu, ve stínu Všemohoucí přenocuje, neboť přenocoval ve stínu [Chrámu].“

Jiný výklad: Kdo vyslovil tento žalm? Ten, kdo sídlí ve skrytu Nejvyššího a nocuje ve stínu Všemohoucího. Kdo je ten, jenž nocuje v Jeho stínu, jenž sídlí ve skrytu Věčného? Je to Mojžíš, který sídlil ve skrytu Nejvyššího a nocoval ve stínu Všemohoucího.

Jiný výklad: Sídlí... ve stínu Všemohoucí, tedy ve stínu Becalelově.* R. Prozdok bar Nachša jménem r. Jehudy b. r. Simon [řekl]: „Nejvyšší sídlí ve skrytu, vidí všechny skutky, ale není viděn. A Všemohoucí nocuje ve stínu, který udělal Becalel.“

Ve chvíli, kdy Mojžíš stoupal k obloze, zpíval [tuto] píseň proti démonům a řekl: Kdo sídlí ve skrytu Nejvyššího, ve stínu Všemohoucího přenocuje.

 

^{* Tím se myslí opět Chrám.}

 

2. Říkám Hospodinu ,Mé útočiště‘, tedy ,má ochrana‘, a ,Můj hrad‘, tedy ,moje pevnost‘. Můj Bůh, v Něhož doufám (91,2),  tj. v Jeho Jménu obléhám hříšníky a nechávám je sestupovat do Gehinom. Neboť On tě vysvobodí z osidla lovce: z pasti ptáčníka; od zhoubného moru (dever) (91,3): od slova (davar), které přivádí světu zkázu [alt. od slova, které přivádí na svět zlou touhu].

Svou perutí tě přikryje... (pavézou a štítem je Jeho pravda) (91,4). R. Šime‘on ben Lakiš řekl: „Udělal jsem výzbroj každému, kdo se zabývá pravdou Tóry, [říká Hospodin].“ R. Šime‘on ben Jochaj řekl: „Tou výzbrojí je pravda Tóry.“ R. Šime‘on ben Jochaj [dále] řekl: „Je to zbraň, kterou dal Svatý, budiž požehnán, Izraeli na Sinaji; na ní je napsáno výjimečné Jméno.“  

 

3. Neboj se strachu noci, (šípu, jenž létá ve dne) (91,5). R. Berachja řekl: „Existuje škodící duch, který létá jako pták a vystřeluje jako šíp. A co tě od něj vysvobodí? Odeslání [matky z] hnízda, jak se to dozvídáme z verše výše: Neboť On tě vysvobodí kvůli osidlu lovce, a osidlo není nic jiného, než past na ptáky, neboť se píše: Zdali pták upadne do osidla země (Ámos 3,5) a [souvisí to] s veršem: Když narazíš na ptačí hnízdo... odešleš (matku) (Dt 22,6-7).

Moru, jenž kráčí ve tmě, morové rány, jež hubí o polednách (91,6). Rabíni řekli, že je to démon. R. Jehuda jménem r. Joseho říká, že morová rána je výrazem pro „zhoubce“,* který škodí po dvě rána.**

R. Huna jménem r. Joseho řekl: „[Démon] hořké morové rány (Ketev meriri) má na sobě mnoho šupin a spoustu chlupů a dívá se jedním okem, které má uprostřed srdce. A nevládne ve stínu ani na [přímém] slunci, nýbrž v polostínu. Kutálí se jako míč a vládne od čtyř do devíti hodin [tj. od 10. do 15. hod.], od sedmnáctého tamuzu do devátého avu. A každý, kdo ho uvidí, padne na tvář – Chizkijáš ho [také] uviděl a padl na tvář. [Taktéž] r. Pinchasovi Knězi, synu Chamy, řekl: ,Jednomu člověku se stalo, že ho uviděl, padl na tvář a dostal epilepsii‘ [nikpe, stal se posedlým].“

R. Šemuel bar rav Jicchak doporučoval učitelům, aby o čtvrté denní hodině propouštěli děti. R. Jochanan doporučoval učitelům, aby mezi sedmnáctým tamuzem a devátým avem děti nebili, neboť [o tom] je psáno: Morové rány, jež hubí o polednách.

 

4. Připadne z tvé [levé] strany tisíc (91,7). R. Jicchak řekl: „K levici, která ovládá přikázání o tefilin, je přiděleno tisíc andělů, aby ji střežili před škodícími duchy. A [o] pravici, která má ovládat mnohá přikázání, [se píše:] A deset tisíc po tvé pravici (tamtéž), tj. deset tisíc andělů je k ní přiděleno, aby ji střežili před škodícími duchy.“

R. Chanina bar Abahu řekl: „Nepíše se tam ,bude přiděleno‘, nýbrž padne, tedy přijde tisíc škodících duchů k [levé] straně, ale před ní padnou, byť vládne nad jedním přikázáním; a [ačkoli] před pravici [přijde] deset tisíc, ti před ní [také] padnou, neboť ta ovládá mnoho přikázání.“

Ve světě je zvykem, že k člověku bývá přiděleno tisíc mužů, aby ho živili, protože jsou k němu přiděleni kvůli jeho blahobytu, aby jej střežili, ale ačkoli Svatý, budiž požehnán, přiděluje člověku tisíc andělů po levici a deset tisíc po pravici, aby střežili jeho blahobyt, přesto [se říká]: K tobě se nepřiblíží, abys je živil.***

Ale svýma očima spatříš, tedy uvidíš, jak umřou zlovolníci, neboť je psáno: A odplatu zlovolníků uvidíš (91,8).

 

^{* Upraveno podle angl. verze: namísto hava ken še-la lašon, „hnízdo je výrazem“ se čte ketev še-la lašon, „morová rána je výrazem“.}

^{** Tj. během časného a pozdního rána, tedy dopoledne.}

^{*** V PE: „...po pravici, aby ho střežili, ale nestará se o ně, a byť by tomu tak bylo, k tobě se nepřiblíží, jen svýma očima spatříš.“ A pak již následuje výklad „útočiště“ s výrokem r. Chaniny. (Viz také 17,8, kde je podobenství o králi, který na svých cestách musí živit své legie, člověku však dal průvodce, o něž se starat nemusí.)}

 

5. Neboť Ty, Hospodine, jsi mé útočiště  (91,9). R. Chanina řekl: „Svého života si vážíme, až když umíráme, a svého oka, až když se zanítí. [Braude: To se týká diskuse výše (90,19), v němž si Izrael stěžuje Bohu:] Dal jsi Tóru mezi dolní [bytosti], blízko nás, ale nahoru jsi umístil své sídlo (tamtéž).“

Nepřihodí se ti zlo (91,10). R. Jochanan řekl: „Dokud nebyl postaven Příbytek, škodící duchové napadali lidi, ale jakmile byl Příbytek postaven, [o tom mluví verš:] Nákaza se nepřiblíží k tvému stanu (tamtéž).“

R. Šime‘on ben Lakiš řekl: „Proč se to učíme z Knihy žalmů? Není snad psáno: Bůh Ti požehnej a střež Tě (Nu 6,24), tj. před škodícími duchy, a hned vedle [je psáno]: A stalo se v den, kdy Mojžíš dokončil stavění Příbytku (tamtéž, 7,1)?“

 

6. Neboť své anděly k tobě poručí (91,11). R. Jehuda říká: „Kdo je větší? Ten, kdo propouští nebo ten, kdo je propuštěn? Když Jákob zápasil s andělem, hle, co se píše: Jako kníže bojoval s andělem a převládl (Oz 12,5). A co řekl ten anděl? Pusť mne, neboť vzešla jitřenka (Gn 32,27). Tudíž Jákob propouští anděla [a proto je větší].“

R. Jose říká: „Kdo je větší? Ten, kdo nese nebo ten, kdo je nesen? Zřejmě je větším ten, kdo je nesen, neboť o tom je psáno: Na rukou tě ponesou (91,12).“

R. Jehuda, r. Nechemja a rabíni [mají odlišné názory]. R. Jehuda říká: „Co udělal Jákob ve chvíli, kdy přemítal a říkal si: ,Dám snad já povstat dvanácti kmenům?‘ Vzal dvanáct kamenů, dal si je pod hlavu a řekl: ,Stanou-li se jedním, budu vědět, že dám povstat dvanácti kmenům.‘ Soustředil se tedy na svého Stvořitele, jak je psáno: A vzal z kamenů toho Místa (Gn 28,11), a staly se jedním kamenem.“

R. Nechemja řekl: „Byly tam tři kameny. A [Jákob] řekl: ,Když Svatý, budiž požehnán, sjednotí nade mnou své Jméno, jež sjednotil nad mými otci, všechny se stanou jedním.‘ A když vstal, nalezl všechny [jako] jeden. Neboť je psáno: A vzal z kamenů toho místa (Gn, tamtéž). A odkud víme, že se všechny staly jedním? Protože se píše: A vzal ten kámen (Gn 28,18).“

A rabíni říkají, že kameny byly dva, nejmenší počet [plurálu]. A podivíš-li se té věci [s jejich spojením], tak r. Chanina řekl jménem r. Abahu, jenž řekl jménem r. Šime´ona ben Jochaj: „[Píše se:] Hle, Hospodin vychází ze svého místa, (sestupuje a šlape po výšinách země) (Mi 1,3) a píše se [také]: Taví se (hory) pod Ním (tamtéž 1,4). A pokud se pod Svatým, budiž požehnán, taví hory, jakmile jen vyjde, tím spíše [kameny], neboť Písmo říká také: A hle, Hospodin stál nad ním (Gn 28,13) – nad jedním [kamenem].“ R. Chanina [dále] řekl: „R. Abahu jménem r. Jochanana řekl: ,Kde byl v té chvíli Jákob? Zřejmě ho nesli andělé, jak je psáno: Na rukou tě ponesou.‘“

 

7. Jiná verze: Rabíni říkají, že kameny byly dva, nejmenší počet [plurálu]. A když Jákob zrána procitl, nalezl jeden. Prodchnul ho velký strach a řekl: „Na tomto místě je Dům Svatého, budiž požehnán, a já jsem nepoznal Jeho Přebývání,“ neboť je psáno: A bál se a řekl: ,Jak hrozné je toto místo. A není to než Dům Boží‘ (Gn 28,17). Kvůli tomu [rabíni] řekli, že každý, kdo se modlí v Jeruzalémě, jako by se modlil před Trůnem slávy, neboť tam je brána nebes a pro vyslyšení modlitby jsou tam dveře otevřené, jak je psáno: A toto je brána nebes.

A když se Jákob vrátil, aby posbíral kameny, nalezl jeden kámen. Jákob vzal ten kámen a postavil z něj macevu uprostřed toho místa. Z nebes se snesl olej a on ho nalil na ni, neboť se píše: A vylil olej na její vršek (tamtéž, 28,18). Co udělal Svatý, budiž požehnán? Zvedl svou pravou nohu, zanořil [kámen] do hlubiny propastí a učinil jej základním kamenem země, jako člověk, jenž pokládá základní kámen klenuté brány. Proto se nazývá „kamenem osnovy“ (even šetija), neboť tam je pupek země, odtud byla založena celá země a na něm spočinul Hospodinův Palác, jak je psáno: A ten kámen, který jsem postavil jako macevu, bude Domem Božím (tamtéž, 28,22). Jákob padl na zem před základním kamenem a modlil se před Svatým, budiž požehnán, slovy: „Pane světa! Vrátíš-li mne v pokoji zpět na toto místo, budu před Tebou obětovat děkovné a zápalné oběti“, neboť je psáno: „A zavázal se Jákob slibem, řka“ (tamtéž, 28,20); slíbil a splnil to. Vykročil odtud, zanechav tam studnu, která chodila před ním, a v mžiku byl v Cháranu, neboť se píše: Zvedl Jákob své nohy... vyšel Jákob od Studny přísahy a šel do Cháranu (tamtéž, 29,1 a 28,10). O něm Písmo říká: Při tvé chůzi nebude tvůj krok tísněn a budeš-li běžet, neklopýtneš  (Př 4,12). R. Abahu řekl jménem r. Jochanana: „Nesli ho andělé, neboť je psáno: Na rukou tě ponesou, a kroky Jákobovy nebyly tísněny a jeho síla neklopýtla. Jako silák odvalil kámen z ústí studny, pramen vystoupil a voda se vylila přes okraj. Viděli to pastýři a divili se, neboť všichni [dohromady] nebyli schopni ten kámen odvalit a on jej odvalil sám, jak se píše: Přistoupil Jákob a odvalil ten kámen (Gn 29,10).“

 

8. Budeš šlapat po lvu a zmiji (91,13). R. Levi řekl: „Po všech dvanáct měsíců šlapal Noe po hadech a štírech a neuškodili mu, jak je psáno: Budeš šlapat po lvu a zmiji, neboť se mi oddal, ochráním ho a budu mu hradem, neboť zná mé Jméno“ (91,14).

R. Jehošua ben Levi řekl jménem r. Pinchase ben Jair: „Jak to, že když se synové Izraele na tomto světě modlí, nedostanou odpověď? Je to proto, že neznají výjimečné Jméno. Ale v budoucím věku jim Svatý, budiž požehnán, dá poznat své Jméno, jak se píše: Načež lid můj pozná mé Jméno (Iz 52,6), a v té chvíli se budou modlit a dostanou odpověď, neboť je psáno [také]: Bude mne volat a já mu odpovím (91,15).“

R. Jicchak jménem r. Chiji řekl: „Budou-li mne hledat ve chvíli, kdy na ně dolehne tíseň, hned jim odpovím, [jak se píše]: Bude mne volat a já mu odpovím, já s ním budu v tísni, vysvobodím ho. – A (já) Ho oslavím (91,15). [Písmo] taktéž praví: Zavoláš-li mne v den tísně, já tě vysvobodím a ty mne budeš slavit (Ž 50,15). Asaf tím říká: Toho, kdo tě zachrání, oslav v modlitbě: a je to [pouze] On, jenž tě vyvedl z tísně, On ti poskytl východisko a [opět] tě z té tísně vyvede. Proto [se také píše]: Vysvobodím ho. – A (já) Ho oslavím.“

Nasytím ho dlouhými léty a dám mu spatřit svou spásu (91,15-16). R. Abahu řekl: „Toto je jeden z obtížných veršů, kde je spása Izraele [zároveň] spásou Svatého, budiž požehnán.“