Žalm 42.

Jako jelen touží po vodních strouhách (42,1). Co znamená jako jelen touží? Není psáno: „jako laň“, nýbrž jako jelen [ona] touží: je zde mužské [jméno] a ženské [sloveso]. Jako se laň, když pracuje k porodu, trápí a touží po Svatém, budiž požehnán, a On ji odpoví, tak volali synové Korachovi ze soužení k Svatému, budiž požehnán, a On jim odpověděl. Proto se píše: Jako jelen touží po vodních strouhách.

Proč po vodních strouhách? Laň je nejzbožnější ze všech divokých zvířat; v době, kdy zvířata žízní, shromáždí se u laně, atd., viz výše (22,14).

Jiný výklad [verše] Jako laň touží: Jako laň (ajelet) touží po Svatém, budiž požehnán, tak říká Ester: Má sílo (ejaluti), k mé pomoci pospěš! (Ž 22,20).  

2. Žízní má duše po Bohu (42,3). [Ptali se mé duše:] „Po čem žízníš?“ Ona jim řekla: „Nežízním po jídle ani po pití, toužím uvidět Tvou tvář: Tobě řeklo mé srdce: (Hledejte mou Tvář!) Tvou Tvář, Hospodine, budu hledat!“ (Ž 27,8) Proto je psáno: Žízní má duše po Bohu, po Bohu živém.

3. Mé slzy mi byly chlebem (42,4). Odkud ses naučil, že soužení člověka nasytí a on netouží po jídle? Tak řekl Elkána: Chano, proč pláčeš? A proč nejíš? (1 S 1,8) Odtud [víme], že pláč nasycuje. A proto se píše: Mé slzy mi byly chlebem.

4. Na tyto [věci] vzpomínám, vylévám duši v sobě (42,5). Vzpomínám si na to, co jsi učinil našim otcům, ale oni [pak] řekli: Tyto [věci] jsou tví bohové, Izraeli (Ex 32,4): a já si vzpomínám a vylévám svou duši.

Jiný výklad: Vzpomínám si na to, co řekl Mojžíš: Tyto [věci] budete činit pro Hospodina ve vašich stanovených časech (Nu 29,39). Neboť budu procházet v zastínění, zavedu je až k Domu Božímu (42,5). Co znamená v zastínění (ba-sach)? Když vystupujeme o poutních svátcích, abychom spatřili Tvou tvář, na zastíněných nosítkách (be-sekipasteot), [která jsou] jako suka. A my a naši synové přijdeme ve velké síle, národy budou mlčet před námi, neboť je psáno: Neboť budu procházet v zastínění, umlčím je, dokud Dům Boží [stojí]. Když ještě stál Chrám, [národy] mlčely přede mnou; nyní však já mlčím před nimi, proto [se píše]: Dokud Dům Boží [stojí].

Hlasem jásotu a díku (42,5). Když jsem sloužila [v Chrámu], s čím jsem procházela? S hlasem jásotu a díku, s písní cymbálů a troubením, neboť je psáno: Hlasem jásotu.

Zástup přetékající (tamtéž). Co znamená zástup přetékající (hamon chogeg)? V řeckém jazyce chagogin (agogoi), tj. vedoucí vodu.* Tak jako voda v akvaduktu nemá omezení, tak ani [zástupy] Izraele neměly omezení, když vystupovaly k poutním svátkům. Proto se říká: Zástup přetékající.

^{* Braude navrhuje význam akvaduktu, kdežto podle Jastrowa jsou chogegin/agogin „průrvy, jimiž protéká voda“ (vodopády typu kataraktů). Podobný výklad se nachází v Ejcha raba I,52.}

5. Proč se rmoutíš, má duše, proč ve mně sténáš? Čekej na Boha; znovu Ho budu chválit za záchranu Jeho tváře (42,6), neboť Ho nebudu chválit jako zprvu, kdy učinil pro ně [pro otce] zázraky. Nyní ho budu chválit opakovaně, neboť mě opět zachrání z národů, proto se píše: Znovu Ho budu chválit.

Můj Bože, ve mně se má duše rmoutí (42,7). Obec Izraele řekla: „Já závidím a rmoutím se, když vidím klid modlářů [PE]. A zlobím se. Ale Ty, co Tebe znepokojuje? Ty, Bože navěky sídlíš, Tvůj trůn je pro všechna pokolení (Pláč 5,19), důstojnost a nádhera jsou před Tebou, síla a rozkoš na Tvém místě (I Pa 16,27). Co Tebe znepokojuje? Já jsem ta, v níž se má duše rmoutí, neboť na Tebe vzpomínám ze země Jordánu (42,7). Já si vzpomínám, co jsi pro mne učinil, když jsem přecházela Jordán. Ačkoli Tě uráželi v Šitim, učinil jsi pro nás zázraky, když jsi nás převedl přes Jordán, jak se píše: A přivstal si Jozue za jitra a vytáhli ze Šitim a přišli k Jordánu (Joz 3,1). Vzpomínám si na úzkosti i zázraky; myslela jsem si [však] o Tobě jiné věci, jak je psáno: Hospodin není schopen (uvést tento lid do země) (Nu 14,16), [tedy:] ,Kde je ten duch, kde je ta síla?‘“* Neboť je psáno: Říkalo se v domě Jákobově: ,Zdalipak je duch Hospodinův krátký?‘ (Mi 2,7). A píše se [také]: Mou slabostí jsou změny Pravice Nejvyššího!** (Ž 77,11). Co znamená má slabost? Existuje snad nahoře nějaká slabost? Nebo se mění Pravice Nejvyššího? Svatý, budiž požehnán, jim [však] řekl: Hle, Hospodinova ruka není krátká ke spasení! (Iz 59,1) Co to tedy znamená? Neboť vaše provinění způsobily oddělení mezi vámi a vaším Bohem (tamtéž 59,2). Nuže proto na Tebe vzpomínám ze země Jordánu a Chermónů, z hory nepatrnosti (42,7). „Chermón“, to je Sinaj, neboť odtud budou proklety (nicharemu) všechny národy kvůli tomu, že nepřijaly Tóru. Z hory nepatrnosti (mica‘ar) (tamtéž), to je Chrám, neboť je psáno: Na nepatrnou chvilku (le-mica‘ar) zdědil lid Tvou svatyni (Iz 63,18).

Propast k propasti volá k hlasu Tvých splavů (42,8). Horní vody říkají: „Jsme mužské“, a dolní říkají: „Jsme ženské“, a ve chvíli, kdy [horní vody] sestupují, říkají těm druhým: „Vy jste tvory Svatého, budiž požehnán, a my jsme jeho posly! Přijměte nás s dobrou myslí!“ O tom se píše: Otevři se, země, ať zplodí spásu (Iz 45,8). Otevři se, země, to je padání dešťů. Ať zplodí spásu znamená, že [ty vody] plodí a množí se a vydávají spásu, a proto spravedlnost vzejde v jednotě (tamtéž).

Pro nás jsi neučinil takové zázraky, jaké jsi učinil pro ně [naše otce]. A co jsi učinil pro nás? Všechna tvá vlnobití a tvé příboje nade mnou přešly (Ž 42,8). A řekneš-li, že proto, že není ve mně zásluh? Zdalipak jsi jim nepřikázal, aby zařízli pesachového beránka? [Naši otcové] učinili [pouze] jedno přikázání: zařízli beránka [a] v noci vyšli z Egypta! A tak je psáno: Ve dne Hospodin přikáže svému milosrdenství a v noci bude se mnou píseň (42,9).

^{* PE má: „Kde je ten duch, kde je ta míra (mida)?“}

^{** Viz také komentář k Ž 77.}

6.* „Říkám Bohu: ,Má skálo, proč jsi na mne zapomněl?‘ (42,10) Ti, kdož byli v Egyptě, učinili pouze jedno přikázání a [přesto ještě té] noci vyšli! A [co] já, co činím všechna přikázání, která jsi mi přikázal? [Řekl jsi mi:] Dodržuj měsíc aviv (Dt 16,1) – a já v něm pořádám slavnost a dodržuji v něm Pesach, učiníš slavnost Šavuot (tamtéž 16,10), slavnost Sukot (tamtéž 16,13), a v desátém tohoto sedmého měsíce (budete mít posvátné shromáždění) (Nu 29,7) – a já tak činím. Co znamená tohoto sedmého měsíce? Je snad ještě nějaký jiný sedmý měsíc? [To znamená], že mi říkáš každý rok: „[Tohoto sedmého měsíce,] v tomto tišri tě přijdu vykoupit!“ Tento [měsíc však] pominul a za ním další, a Tys mne ještě nevykoupil! Proto říkám Bohu: ,Má skálo, proč jsi na mne zapomněl?‘“

^{* Braude: Buberovo číslování zde není příliš oprávněné (téma výkladu ještě nebylo ukončeno).}