Žalm 27.

1. Hospodin je mé světlo a má spása, koho se mám bát? (27,1).

K tomu Písmo praví: A stane se světlo Izraele ohněm a jeho Svatý plamenem (Iz 10,17). Na světě je zvykem, že člověk chodí uvnitř svého paláce se světlem lampy. Mohl by si [sice] říci: „Toto světlo bude používat [jen] někdo, kdo mne má rád, a někdo, kdo mne nenávidí, toto světlo používat nebude,“ ale [stejně] to světlo použijí všichni.[1] Avšak u Svatého, budiž požehnán, tomu tak není. [On] stvořil [prvotní] světlo, [může tedy o něm rozhodnout], a zlovolníci v příštím věku prostřednictvím toho světla neuvidí, neboť se praví: Světlo potěší spravedlivé, ale lampa zlovolníků zhasne (Př 13,9).

A [Tóra] také říká: A viděl Bůh světlo, že je dobré, a oddělil Bůh světlo od temnoty (Gn 1,4).

R. Jehuda b. r. Simon řekl, že [Svatý, budiž požehnán,] je oddělil pro sebe. Podobá se to králi, jenž uviděl dobrý díl [jídla] a řekl: „Tento je můj.“ Tak i Svatý, budiž požehnán – když stvořil svůj svět, stvořil veliké světlo. Řekl: „Žádné stvoření ho nebude moci používat, jenom já.“

A [Písmo] také praví: Světlo přebývalo s Ním (Da 2,22). R. Abin ha-Levi řekl: „Svatý, budiž požehnán, ho vzal a přikryl se jím jako talitem a osvětloval jím svůj svět, jak je psáno: Halí se světlem jako pláštěm (Ž 104,2).“

A rabíni říkají, že je oddělil pro spravedlivého příštího věku. To se podobá králi, jenž měl dobrý díl [jídla] a pravil: „Ten je pro mého syna.“ A [Písmo] také říká: Světlo je zaseto pro spravedlivého (Ž 97,11).

David před Svatým, budiž požehnán, řekl: „Pane světa! Kdy přijde ono světlo?“ [Svatý, budiž požehnán,] mu odpověděl: „Když nadejde konec a bude vybudován Jeruzalém, Já ho přivedu, neboť se praví: Vstaň, svite můj, neb tvé světlo přichází! (Iz 60,1). Avšak národům světa se to světlo stane temnotou, neboť se praví: A stane se světlo Izraele ohněm a jeho Svatý plamenem, a spálí a stráví jeho trní a bodláčí (šito u-šemiro) (Iz 10,17).“ Co [znamená] šito u-šemiro? To jsou jejich rozmařilí vládci [tj. národů světa].[2]

David Mu řekl: „Ukaž nám něco z toho světla,“ neboť se praví: Bůh je Hospodin, ať nám ukáže světlo (Ž 118,27). [Svatý, budiž požehnán,] mu odvětil: „Při tvém životě [pravím], že přivedu světlo k Izraeli a temnotu k národům světa, vždyť je řečeno: Neboť hle, temnota přikryje zemi a mračno národy, a nad tebou vzejde[3] Hospodin [a ukáže se nad tebou Jeho sláva] (Iz 60,2). A budeš-li se divit této věci, [pak věz, že] Svatý, budiž požehnán, již ukázal na tomto světě [její] vzor, neboť se praví: A byla temnota tmoucí v celé zemi egyptské..., a všichni synové Izraele měli světlo (Ex 10,22n). A když [Písmo] uvádí, jak Egypťané pronásledovali Izraelity, co se také píše? A byl oblakem i temnotou, [a osvětloval noc] (Ex 14,20). Pokud [se zmiňuje] oblak, k čemu temnota? A pokud [se zmiňuje] temnota, k čemu [bylo třeba zmínit] oblak? R. Hoša’ja řekl: „Byly to dva obličeje[4] – obličej světla pro Izrael a obličej temnoty pro Egypt.“

David [tedy] řekl: „Budu mluvit o tom světle,“ neboť se praví: Pro Davida. Hospodin je mé světlo a má spása (27,1).

 

2. Jiný výklad [verše]: Hospodin je mé světlo a má spása (27,1).

K tomu Písmo praví: Tvá slova jsou lampou pro mé nohy a světlem pro mou stezku (Ž 119,105). Čemu se podobají zlovolníci? [Jsou podobni] tomu, kdo kráčí v době noci a ve tmě; narazí na kámen a klopýtne o něj, narazí na jámu a spadne do ní, jak praví [Písmo]: Cesta zlovolníků je jako tma, nevědí, oč klopýtnou (Př 4,19). A čemu se podobají spravedliví? Tomu, jenž kráčí po cestě a v ruce má rozžatou lampu; narazí na kámen, ale dá si pozor, aby o něj neklopýtl, narazí na jámu, ale dá si pozor, aby do ní nespadl. David řekl: „Kdybych se chystal znesvětit šabat, Tóra mi poskytne světlo, neboť se praví: Pamatuj na den šabatu (Ex 20,8). Kdybych se chystal zcizoložit, Tóra mi poskytne světlo, jak se praví: Smrtí zemře cizoložník i cizoložnice (Lv 20,10).“ O tom je psáno: Tvá slova jsou lampou pro mé nohy a světlem pro mou stezku (Ž 119,105).

Jiný výklad [verše]: Tvá slova jsou lampou pro mé nohy a světlem pro mou stezku (tamtéž). Pokud [se zmiňuje] lampa, k čemu [ještě] světlo? A pokud [se zmiňuje] světlo, k čemu [bylo třeba zmínit] lampu? David však řekl: „Když začnu [číst] slova Tóry, hned jak se jimi začnu [zabývat], vydávají svit. A jakmile vejdu [více] dovnitř, otevře se mi mnoho [ještě zářivějších] bran.“ Proto David zmiňuje lampu i světlo.

Jiný výklad [verše]: Tvá slova jsou lampou pro mé nohy a světlem pro mou stezku (tamtéž). Kdy David pronesl tento verš? Když kráčel údolím Refájců; a také nešel do války, dokud se nedotázal urim a tumim. A rovněž shledáš, že když šel Samuel pomazat Davida, služební andělé ho [tj. Davida] před Svatým, budiž požehnán, obviňovali a říkali: „Pane světa! Kvůli čemu jsi odňal království Šaulovi a dal jsi je Davidovi?“ [Svatý, budiž požehnán,] jim odvětil: „Řeknu vám, jaký je [rozdíl] mezi Šaulem a Davidem. Šaul šel a tázal se urim a tumim, [až] když viděl, že Pelištejci jdou proti němu. Řekl knězi: Stáhni svou ruku (I S 14,19), a nečekal, až dokončí [svůj] výrok, neboť se praví: I stalo se, když Šaul ještě mluvil ke knězi, že halas, který byl v táboře Pelištejců, se dále rozmáhal. A řekl Saul knězi: Stáhni svou ruku (tamtéž). David však, jakmile viděl, že Pelištejci se chystají proti němu v údolí Refájců, hned se začal dotazovat urim a tumim, neboť se praví: A Pelištejci vystoupili znovu a rozptýlili se v údolí Refájců. I zeptal se David Hospodina, a [On] řekl: ,Nevystupuj, obejdi je zezadu [a napadni je od balzámovníků](2 S 5,22n), [tj.] nemáš svolení vztáhnout na ně ruku, přestože by se k tobě blížili, až dokud neuvidíš, jak se houpou koruny stromů, jak se praví: A bude to, když uslyšíš hlas kroku v korunách balzámovníků (tamtéž 5,24) – a nikoli [ze směru] za nimi – tehdy rozhodneš (techerac, tamtéž).“ Výraz techerac má význam rozsudku, podobně jako se praví: Jestliže jsou rozhodnuty dny jeho (Jób 14,5).

A proč mu dal [Svatý, budiž požehnán,] znamení v korunách balzámovníků (ha-becha’im) a nikoli [ze směru] za nimi? R. Berachja řekl: „Je to druh stromů, které jsou plné trnů, takže každý, kdo se jich dotkne, hned pláče (boche). To tě má naučit, že kdykoli Izraelité přebývají v tísni, je v tísni také Svatý, budiž požehnán,[5] jelikož se praví: V každé jejich úzkosti má úzkost On (Iz 63,9). Jak čteš také ve výroku: A ukázal se mu anděl Hospodinův v plameni ohně uprostřed [trnitého] keře (Ex 3,2). A proč [k tomu došlo] uprostřed [trnitého] keře a nikoli uprostřed jiného stromu? Je to spíše kvůli tomu, že Já jsem s ním v úzkosti (Ž 91,15)."

Jakmile se Pelištejci [chystali] přijít, Izraelité je uviděli, protože nebyli od nich vzdáleni ani na čtyři lokty. [A tehdy] Izraelité řekli Davidovi: „Proč stojíme?“ Odvětil jim: „Protože mi byl dán příkaz z nebes, abychom na ně nevztáhli ruku, dokud neuvidíme, že se houpou koruny stromů; kdybychom na ně vztáhli ruku, hned zemřeme. A když na ně ruku nevztáhneme, asi nás hned zabijí, ale bude lepší, když zemřeme jako spravedliví, a nikoli jako provinilci. Spíše, já i vy, pozvedněme své oči ke Svatému, budiž požehnán.“ Avšak vzápětí se všechny stromy rozhýbaly, a [vojska Izraelitů] hned vytáhla na ně [tj. Pelištejce], neboť se praví: A David udělal, tak jak mu Hospodin přikázal, a pobil Pelištejce (2 S 5,25).

Svatý, budiž požehnán, tím řekl služebným andělům: „Hleďte, jaký je [rozdíl] mezi Davidem a Šaulem!“

A co způsobilo, že David byl zachráněn? Slovo Svatého, budiž požehnán, které naplnil a které ho osvěcovalo; a proto se praví: Tvá slova jsou lampou pro mé nohy (Ž 119,105).

 

3. Jiný výklad [verše]: Hospodin je mým světlem a mou záchranou (27,1).

R. El‘azar vykládal tento verš v souvislosti s [Rákosovým] mořem: „[Hospodin byl] mým světlem u Moře, neboť se praví: A osvětloval noc (Ex 14,20). [Hospodin byl] mou spásou u Moře, neboť se praví: A zachránil Hospodin [v ten den Izraelity z ruky Egypťanů] (tamtéž, v. 30).“ Koho se mám bát? (27,1). Vždyť je psáno: A řekl Mojžíš lidu: ,Nebojte se!‘ (Ex 14,13).

Hospodin je záštinou (ma‘oz) mého života (27,2). [A v Písni moře je psáno:] Mou záštitou (ozi) a písní je Hospodin (Ex 15,2). Koho se mám strachovat? (27,1), [a o Egypťanech je psáno:] Padla na ně hrůza a strach (Ex 15,16). Když se ke mně přiblíží zlovolní (27,2), [jak je rovněž psáno:] A faraón se přiblížil (Ex 14,10). Aby pohltili mé tělo (27,2), [jak si řekl egyptský nepřítel:] A naplní se jimi duše má (Ex 15,9).“

R. Šemu’el bar Nachmani řekl: „Zlovolník nevyjde ze světa, dokud rozsudek nad sebou nepojme do svých vlastních úst, jak je psáno: Budu pronásledovat, dostihnu (tamtéž). Není zde psáno: „Budeme pronásledovat, přemůžeme“, nýbrž Budu pronásledovat, dostihnu (erdof, asig), což může znamenat: Budu pronásledován, dostižen (eradaf, esajeg). Není zde psáno „rozdělíme [kořist]“, nýbrž rozdělím kořist (achalek) (tamtéž), [což může být čteno také:] budu rozdělen (echalek) [jako kořist].“

Moji utiskovatelé a nepřátelé, oni klopýtli a spadli (27,2), neboť se praví: A uvrhl faraóna a jeho vojsko do Rákosového moře (Ž 136,15). „Od této chvíle,“ řekli si Izraelité, „když se proti mně postaví tábor Egypťanů, mé srdce se nebude bát (27,3), pokud se proti mně pozvedne válka Amálekova, v toto (be-zot) budu doufat (tamtéž), tj. v [záchranu] Svatého, budiž požehnán.“

 

4. Rabíni vykládali [tento] žalm v souvislosti s Novým rokem a Dnem smíření. Mé světlo (27,1) se týká Nového roku, jenž je dnem soudu, neboť se praví: A vyvede tvou spravedlnost jako světlo a tvé právo jako poledne (Ž 37,6). A má záchrana (27,1) se týká Dne smíření, kdy nás [Hospodin] zachraňuje a odpouští nám všechny naše nepravosti. Když se ke mně přiblíží zlovolní (27,2), což jsou [nebeská] knížata národů světa, aby pohltili mé tělo (tamtéž), tj. chystají se obviňovat Izrael v den soudu, říkají před Svatým, budiž požehnán: „Ony [tj. národy světa] sloužily modlám, i oni [Izraelité] sloužili modlám.[6] [Jaký je mezi nimi rozdíl? Oběma je souzeno sestoupit do Gehinom.]“[7]

Moji utiskovatelé a nepřátelé (tamtéž) – shledáváš, že [jméno] ha-satan je v gematrii 364, což je jako počet dnů v roce méně jeden,[8] tj. všechny dny v roce má Satan svolení obviňovat [Izrael], kromě Dne smíření. Svatý, budiž požehnán, mu řekne: „Nemáš svolení se jich dotknout – přesto, běž a podívej se, čím se zabývají.“ Jakmile jde a shledá, že všichni jsou v půstu a modlitbě, oblečeni v bílých oděvech a zahaleni jako služební andělé, hned se v zahanbení a zmatku vrátí. Svatý, budiž požehnán, mu řekne: „Co jsi nalezl u mých synů?“ [Satan] Mu odpoví: „Vskutku, jsou jako služební andělé a nemohl jsem se jich dotknout.“ A Svatý, budiž požehnán, ho hned spoutá řetězy[9] a oznámí jim [Izraelitům]: „Odpouštím vám.“ „Od nynějška,“ řeknou si Izraelité, když se proti mně postaví tábor, tj. národů světa, mé srdce se nebude bát, pokud se proti mně pozvedne válka, v toto (be-zot) budu doufat (27,3), tj. v Tóru, která je nazývána toto (zot), neboť se praví: Toto (zot) je Tóra (Lv 7,37).

R. Levi řekl: [Toto (zot)] jsou odkazy, co jsi pro mne napsal do své Tóry, [jak čteme:] S tímto (be-zot) přijde Áron (tamtéž, 16,3).

 

5. Jedno jsem prosil od Hospodina (27,4).

R. Aba bar Kahana řekl: „Shledáváš, že když David prosil o jedno, prosil o království. Šalomoun prosil o dvě [věci], neboť se praví: Dvě [věci] jsem prosil od Tebe [...]. Vzdal ode mne faleš a slovo lživé, [nedávej mi chudobu ani bohatství, živ mne chlebem mého podílu,] abych nepřísahal a neselhal[10] [...]a nevzal (pen... ve-tafasti) Jméno svého Boha‘ (Př 30,7–9). Co znamená nevzal?[11] [Nedbale] neuvolnil (azavti), tak jako v řeckém jazyce azuv (uvolněné) [řekneme] afeton.“[12]

Který [hřích] je těžší, první nebo druhý? Řekl mu:[13] „Druhý. A proč? Protože v době nebezpečí Svatý, budiž požehnán, pomine modlářství, zakázané pohlavní styky i prolití krve, ale nepomine znesvěcení Jména, neboť se praví: Tak řekl Hospodin Bůh: Muž [každý] jděte a služte svým modlám…, ale Jméno mé svaté neznesvěcujte již svými dary a modlami, neboť na mé svaté hoře…, tam mi budou sloužit atd. (Ez 20,39–40).

Jiný výklad: Jedno jsem prosil od Hospodina (27,4). Svatý, budiž požehnán, řekl Davidovi: „Nejprve jsi řekl: Jedno jsem prosil... , abych přebýval v Domě Hospodinově“ (tamtéž). Pak ses vrátil a řekl jsi: Abych patřil na půvab Hospodina a zkoumal v Jeho paláci (tamtéž). [David] před Ním řekl: „Pane světa! Nemá být sluha stejný jako jeho pán? Nejprve jsi k nám přišel pouze s jedním [přikázáním], neboť se praví: A nyní, Izraeli, co Hospodin, Tvůj Bůh žádá od tvého lidu? Jen bázeň (Dt 10,12), ale potom jsi nám otevřel přikázání mnohá, jak se praví: Abys chodil po všech Jeho cestách [a přilnul k Němu] a střežil jeho přikázání (Joz 22,5). To je důvod k tomu, aby byl sluha stejný jako jeho Pán.

 

6. Neboť v den zla (ra‘a) ukryje mne ve svém Příbytku (27,5) – [tj.] v den rozkoše (re‘uta) s Bátšebou.

A nyní pozvednuta bude má hlava nad mé nepřátele kolem mne, a já budu obětovat v Jeho stánku oběti troubení (27,6). R. Ja‘akov započal [výklad] v souvislosti s Jozuem: „Tehdy postavil Jozue oltář Hospodinu, Bohu Izraele, na hoře Ébal [... a obětovali tam oběti zápalné...] (Joz 8,30n).“ R. Josi b. r. Chanina řekl: „Vyvýšené místo nebylo používáno nikým jiným než prorokem.[14] Jaký je pro to důkaz? [Tóra praví:] Střez se, abys neobětoval své zápalné oběti [na jakémkoli místě, které uvidíš] (Dt 12,13). A Elijáš – v době zákazu vyvýšených míst – každý den obětoval na hoře Karmel.“ R. Simlaj řekl: „Výrok [Svatého, budiž požehnán,] mu to sdělil, neboť se praví: A podle Tvého slova jsem učinil všechny tyto věci (1 Kr 18,36), tj. učinil jsem to na Tvé slovo.“

R. Jochanan přinesl [důkaz] k tomu z tohoto verše [o Gideónovi]: A řekl mu Hospodin: Vezmeš býčka [... a zboříš oltář Bálův. Pak vybuduješ oltář Hospodinu, svému Bohu, na vrcholu toho návrší podle řádu] (Sd 6,25n).

R. Aba bar Kahana pravil: „S Gideónovými býčky došlo k sedmi přestoupením: [obětovalo se] s dřevem [ze stromů] Ašeřiných, na otesaných kamenech, [jeden] býček byl odložen pro modloslužbu, [jednomu] býčku bylo slouženo, obětovalo se v noci, s cizincem a na zakázané vyvýšenině. Přesto byla [oběť] přijata, kvůli potřebě doby. [Svatý, budiž požehnán,] řekl: „Při Samuelově oběti došlo k třem přestoupením. Je psáno: A stáhne oběť (Lv 1,6), ale Samuelův beránek byl [obětován] s kůží;[15] [dále] měl nedostatečný věk, neboť Tóra praví: A bude sedm dnů pod svou matkou a od osmého dne a potom [bude se zalíbením přijat k oběti](Lv 22,27), ale [Samuelův] beránek neměl [ještě] osm dnů,[16] a Samuel byl levita [nikoli kněz].

 

7. Pokud bych (lulej) nevěřil, že uvidím Hospodinovo dobro (27,13). Jménem r. Josiho se učí: „Proč je tečka nad [písmeny slova] lulej? David před Svatým, budiž požehnán, řekl: ,Pane světa! Já [jistě] vím, že v budoucnu se chystáš splatit dobrou odměnu spravedlivým budoucího věku, ale nevím, zdali budu mezi nimi, nebo ne.‘“[17]

Jiný výklad: Kdybych (lulej) nevěřil (tamtéž). Zavdi ben Levi pravil: „Všude, kde je psáno lulej, týká se to zásluhy praotců.“[18] – [Námitka:] „Ale [vždyť] je psáno: Kdybychom (lulej) neotáleli, [vrátili jsme se nyní dvakrát] (Gn 43,10)!“[19] – [Namítajícímu] řekli: „Nikdo z nás by nevystoupil odtamtud [tj. z Egypta], kdyby nebylo zásluhy praotců – kdyby nebylo zásluhy praotců, nevystoupili bychom odtamtud v míru.“

R. Jochanan řekl: Každé slovo lulej [v Písmu] se týká zásluhy Svatého, budiž požehnán, neboť se praví: Kdyby (lulej) Hospodin zástupů [neponechal nám malý zbytek] (Iz 1,9).

R. Levi řekl: [Slovo lulej] se týká zásluhy Tóry a zásluhy víry. Zásluhy Tóry, neboť se praví: Kdyby (lulej) Tóra Tvá nebyla mým potěšením (Ž 119,92). A zásluhy víry, neboť se praví: Kdybych (lulej) nevěřil, že uvidím Hospodinovo dobro (27,13).

Doufej v Hospodina (kave el Adonaj) pevně a posílí tvé srdce, doufej v Hospodina (27,14). R. Chija bar Aba řekl: „Když se modlíš znovu a znovu, buď si vědom, že Tvá modlitba je slyšena, a On se chystá to, oč jsi žádal, vyplnit. Jaký je důvod [pro toto tvrzení]? Sledoval Bůh Hospodin (kava El Adonaj)[20] pevně a posílí tvé srdce, a proto i doufej v Hospodina (tamtéž).