Žalm 23.
1. Žalm Davidův. Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek (23,1). K tomu Písmo praví: Můj Milý je můj a já jsem Jeho, jenž pase v liliích (Pís 2,16). Obec Izraele řekla před Svatým, budiž požehnán: „Je mi Bohem, a já Mu budu lidem. On je mi Bohem, [neboť říká:] Já jsem Hospodin, Tvůj Bůh (Ex 20,2), a já jsem mu lidem, [neboť rovněž říká:] [Můj lide,] můj národe, naslouchejte mi! (Iz 51,4).
On je mi otcem, [jak je psáno:] Neboť budu Izraeli otcem (Jr 31,9). A já jsem Mu synem, [jak je psáno:] Mým synem, mým prvorozeným je Izrael (Ex 4,22).
On je mi pastýřem, [neboť se praví:] Pastýři Izraele, naslouchej (Ž 80,2), a já jsem Mu stádem, [neboť se praví:] A oni jsou mé stádo, stádo mé pastvy (Ez 34,31).
On je mi bratrem, [jak je psáno:] Kéž bys mi byl jako bratr (Pís 8,1), a já jsem Mu sestrou, [jak je psáno:] Otevři mi, sestro má, přítelkyně má (tamtéž, 5,2).
A já jsem Mu řekla: Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek, a On mi řekl: Tvůj pupek je mísa okrouhlá, kéž v něm není nedostatek smíšeného vína (Pís 7,3).“
2. Jiný výklad: Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek (23,1). K tomu Písmo praví: Mám porozumění od starých (Ž 119,100). R. Josi b. r. Chanina řekl: „Shledáváš, že na světě není podřadnějšího řemesla, než je pastýř, jenž po všechny dny chodí s holí a mošnou – a David přesto nazval Svatého, budiž požehnán, pastýřem! Ale David také řekl: ,Mám porozumění od starých: Jákob Ho nazval pastýřem, neboť je psáno: Bůh, jenž mne pase odevždy (Gn 48,15), i já Ho tedy nazvu pastýřem: Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek.‘“
3. Jiný výklad: Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek (23,1). K tomu Písmo praví: Neboť Hospodin, Tvůj Bůh ti požehnal ve veškerém díle tvé ruky (Dt 2,7). R. Ja‘akov říká: „Mohl [bych říci, že požehná] i toho, kdo sedí a zahálí, proto Písmo praví: Ve veškerém díle tvé ruky, tj. jestliže člověk koná, požehnává se, ale pokud ne, nepožehnává se. Co znamená: Znal tvé putování [touto velikou pouští, těch čtyřicet let byl Hospodin Tvůj Bůh s Tebou, v ničem jsi neměl nedostatku](tamtéž)? [Že znal] Tvé obcházení, Tvou špínu, Tvou sklíčenost kvůli živobytí.“
R. Jehuda jménem r. Ele‘azara říká: „Cesta způsobuje tři věci: činí šatstvo vetchým, vyčerpává tělo, zmenšuje příjem. Ale Svatý, budiž požehnán, tak Izraeli nečinil, nýbrž [naopak, jak je psáno]: Tvůj plášť na tobě nezvetšel,[tvá noha neotekla] (Dt 8,4).
[Byl] Hospodin, Tvůj Bůh, s Tebou (tamtéž, 2,7) – ve zdraví těla, v ničem jsi neměl nedostatku (tamtéž) – to je příjem.“
Těch (ze) čtyřicet let (tamtéž). R. Judan řekl: „Zásluhou toho, že jste řekli: Ten (ze) je můj Bůh a velebím Ho (Ex 15,2), jsem vám čtyřicet let dával tvůj plášť (Dt 8,4).“
R. Jehuda říká: „Je-li král ve městě, tomu městu nic nechybí. Tak i Hospodin tvůj Bůh byl s tebou, v ničem jsi neměl nedostatku (Dt 2,7). Podle zvyku, který je ve světě, člověk přijme pocestného: první den mu zařízne tele, druhý den ovci, třetí den kohouta, čtvrtý den [mu nabídne] luštěniny, pátý den to ještě omezí a tak to pokračuje dál: poslední den tedy není podoben prvnímu dnu. Mohl bych [říci], že tomu bylo tak i zde [v případě Izraele v poušti]. Písmo však praví: Těch čtyřicet let... jsi v ničem neměl nedostatku, tj. poslední den byl jako první.
R. Nechemja řekl: Nestačilo ti [než] slovo (tamtéž),* tj. stačilo ti jen říci, stačil ti jen výrok, a ten se [hned] uskutečnil. [Řekli jste:] „Ať se mana v ústech stane podobnou telecímu masu,“ a stalo se. [Nebo jste řekli:] „Ať se stane tučným ptákem,“ a stalo se. Když jsi chtěl mouku, [lidé sbírali manu] a mleli [ji] mlýnky (Nu 11,8), [když jsi chtěl] koření, [o tom je psáno:] nebo [ji] tloukli v hmoždíři (tamtéž). [Když jsi chtěl] jídlo v hrnci, vařili [ji] v hrnci (tamtéž), [když jsi chtěl] koláče, dělali z ní koláče (tamtéž). Když chtěli čerstvý olej, měla chuť jako šťáva oleje (tamtéž). Proto je psáno: Nestačilo ti [než] slovo; cokoli jsi chtěl, bylo ve tvých ústech. [Chtěl jsi] chléb? Hle, dám vám chléb z nebes jako déšť (Ex 16,4). Chtěl jsi vodu? A udeřil [Mojžíš] tu skálu..., a vyšly vody mnohé (Nu 20,11). [Řekl jsi:] „Chci maso ptáků,“ a přilétly křepelky (Ex 16,13). [Řekl jsi:] „Chci maso dobytka a zvěře.“ Jakmile Mojžíš uslyšel, že si žádají maso, šel za Svatým, budiž požehnán a řekl Mu: „Pane světa, oni chtějí maso!“ Svatý, budiž požehnán, mu řekl: „Dej jim!“ Řekl Mu: Odkud vezmu maso? (Nu 11,13). Bude se jim snad porážet brav a hovězí dobytek? (tamtéž, 11,22). A pokud se mnou takto činíš, prosím, zabij mne, [stejně] jsem zabitý (tamtéž, 11,15). Co znamená prosím, zabij mne,[stejně] jsem zabitý? Mojžíš řekl před Svatým, budiž požehnán: „Pane světa! Jestliže jim nedám [maso], zabijí mne! A pokud promluvím proti nim, zabijí mne! Tak či onak, jsem [již] zabitý. Chci od Tebe, abys zabil zabitého,“ jak je psáno: Prosím, zabij mne, jsem zabitý. Svatý, budiž požehnán, hned vzplanul hněvem, neboť se píše: Rozlítili Ho u vod Meríby [a kvůli nim se zle stalo i Mojžíšovi](Ž 106,32), a řekl Mojžíšovi: „Dej maso mým synům!“ On Mu řekl: Odkud vezmu maso? (Nu 11,13). [Svatý, budiž požehnán,] mu odvětil: „V Egyptě jste měli žáby! V Egyptě jste měli komáry! V Egyptě jsi byl každopádně bohatý! A nyní ses stal chudým?“ [Mojžíš] Mu řekl: „Neměl jsem snad to, co jsem měl, od Tebe?“ [Svatý, budiž požehnán] mu odvětil: „V Egyptě jsem měl a zde nemám?“ Neboť je psáno: Je snad ruka Hospodinova krátká? (Nu 11,23).
Rabíni praví: Nepotřebovali jste slovo (Dt 2,7). Nepotřebovali ani slovo, nýbrž to, co si pomysleli ve svých srdcích, se stalo. To je v souladu s tím, co řekl r. Berachja jménem r. Abahu: A pokoušeli Boha ve svých srdcích ohledně žádání jídla podle své duše (Ž 78,18). To nás učí, že [cokoli] si pomysleli ve svých srdcích, On činil. Neboť je psáno: Je Hospodin v našem nitru, nebo není? (Ex 17,7).
R. Šim‘on ben Jochaj řekl: „Chybělo ti jen slovo (Dt 2,7). Nepostrádali nic než slova proroctví. Věz, že po všechny ty dny, co byli Izraelité vyloučeni, nebylo slovo [Boží] s Mojžíšem, neboť je psáno: A stalo se, když skončili všichni mužové války smrtí zprostřed lidu (Dt 2,16). A co je psáno poté? A promluvil ke mně Hospodin, řka (tamtéž 2,17), tj. [teprve tehdy] se stalo ke mně [Boží] slovo.“
R. Jochanan řekl: „Nepostrádal jsi [žádné] slovo (davar), kromě [slova] pokání (tešuva), neboť je psáno: Vezměte s sebou slova (devarim) a vraťte se (šuvu) k Hospodinu (Oz 14,3).“
R. Ajbu řekl: „Nechyběla ti [žádná] věc (davar), kromě moru (dever), neboť po celých těch čtyřicet let, co byli Izraelité v poušti, Anděl smrti z nich pobil 15 000 a nějaký zbytek. A kolik byl ten zbytek? 489.“
* Slovo davar, použité v tomto verši, lze přeložit jako „něco“ („věc“) i „slovo“.
4. Ležení na nivách travnatých mi dopřává (23,2). R. Eli‘ezer se ptal r. Šim’ona a řekl mu: „Když Izraelité vycházeli z Egypta, vyšli i s koženými oděvy?*“ Odpověděl mu: „Nikoli.“ [R. Eli‘ezer na to:] „Čím se tedy odívali celých čtyřicet let?“ [R. Šim’on] mu řekl: „Tím, čím se odívají služební andělé, jak je psáno: A oději tě do pestrobarevného šatu (rikma) (Ez 16,10).“ (A co je to rikma? R. Simaj řekl: „Purpur.“) [R. Eli‘ezer se dále ptal:] „A nebyly [pak ty oděvy] vetché?“ [R. Šim’on odvětil:] „Zdalipak jsi nečetl, že tvůj plášť na tobě nezvetšel (Dt 8,4)?“ [R. Eli‘ezer namítl:] „Ale cožpak malí nevyrostli?“ Řekl mu: „Vyjdi a pouč se od hlemýždě, jehož ulita po celý čas, co roste, roste s ním.“ „A nepotřebovali [ty šaty] prát?“ [R. Šim’on] mu odpověděl: „Oblak** je kropil a hladil.“ [R. Eli‘ezer] mu řekl: „A nespálil je?“ [Odpověděl mu:] „Vyjdi a pouč se na amiantu,*** který se čistí právě ohněm.“ – „A nepůsobil na [Izraelity] hmyz?“ Řekl mu: „Jestliže se jich po smrti nezmocnili červi a larvy, tím spíše ani zaživa.“ – [R. Eli‘ezer] se zeptal: „A nesmrděli pachem potu, když si šaty neměnili?“ [R. Šim’on] mu odvětil: „[Mirjámina] studna jim dávala druhy travin a druhy vonných balzámů, a v nich se váleli, neboť je psáno: Ležení na nivách travnatých mi dopřává, k vodám odpočinku mne vodí (Ž 23,2). A jejich vůně vanula od jednoho konce světa k druhému. Přišel Šalomoun a řekl: A vůně plášťů tvých je jako vůně Libanónu (Pís 4,11). A také: Nard a šafrán, puškvorec a skořice... se všemi hlavními vonnými balzámy (tamtéž 4,14).“ – A všechny tyto [byliny] byly odkud? „Z pramene zahrad, studny vody živé (tamtéž 4,15). Jakmile Izraelité viděli, jak je Svatý, budiž požehnán, vede a osvěžuje, začali Ho velebit slovy: ,Ty jsi ten dobrý pastýř, neboť nepostrádáš svou dobrotu nikdy.‘“
K vodám poklidu mne vodí (23,2). R. Šemu’el řekl: „Je voda, která je vhodná k pití a nevhodná k mytí, a je voda, která je vhodná k mytí a nevhodná k pití. Ale voda té studny byla vhodná k pití i k mytí, [poskytovala] klid tělu a zdraví duši, neboť je psáno: K vodám poklidu mne vodí.“
* Dosl. „Vyšly kožené oděvy s nimi?“ Výraz klej korjas označuje pracovní šaty, které nosili.
** Šlo o oblačný a ohnivý sloup, který je na poušti doprovázel (viz Ex 13,21).
*** Druh azbestu.
5. Mou duši občerstvuje (ješovev) (23,3), tj. občerstvuje mou duši Tórou, neboť je psáno: Tóra Hospodinova je dokonalá, občerstvuje (mešivat) duši (Ž 19,8).
Vede mne po drahách spravedlnosti (23,3), tj. k maně, křepelkám, k vodám Studny, k oblakům Slávy, a to nikoli proto, že bych měl nějaké zásluhy, nýbrž kvůli svému Jménu (tamtéž).
I když půjdu údolím stinné smrti (23,4), tj. nejzazší končinou* pouště, nebudu se bát zlého, neboť Ty jsi se mnou (tamtéž), jak je psáno: A Hospodin půjde před nimi ve dne [...v noci] (Ex 13,21).
Tvá berla a Tvá hůl (23,4): Tvá berla, to jsou kárání, a Tvá hůl, to je Tóra.
Jiný výklad: Tvá berla a Tvá hůl (miš‘an), to jsou opora a podpěra (miš’an ve-miš’ana) (Iz 3,1): opora je psaná Tóra a podpěra je Tóra ústní.
Ty mne utěšují (tamtéž). Mohl bych [říci], že [se to obejde] bez kárání, Písmo však praví ale (23,6).** Mohl bych [říci], že [mne utěšují] jen v tomto světě, Písmo však praví ale dobro a milosrdenství mne budou provázet po všechny dny mého života (tamtéž) – to je v tomto světě, a budu přebývat v Hospodinově domě k prodloužení dní, tj. ve světě příštím.
Prostíráš přede mnou stůl (23,5), to je stůl s manou a křepelkami.
Oproti mým nepřátelům (tamtéž). Isi ben Akiva říká: „Výška [hromady] many byla šest loktů, a ten, kdo nevěří, neuvidí na tu [příští] dobrotu, neboť je psáno Neuvidí na ty proudy, řeky a potoky medu a smetany (Jób 20,17).“***
* Dosl. „temenem“ (kodkod).
** Což je upozornění na jistou podmíněnost všech těch vyčtených dobrodiní.
*** Hromada many dosahovala takové výšky, že na ni viděli nepřátelští králové z jihu i ze severu (Braude), viz však také výklad v 7. kapitole. Šest loktů byla dvojnásobná výška člověka.
6. Jiný výklad: Ležení na nivách zeleně (deše) mi dopřává (23,2). [Verš] hovoří o Davidovi v době, kdy prchal před Šaulem. Co je psáno? A šel David a přišel do lesa Cheret (1S 23,5). A proč se ten les nazývá Cheret? Protože byl vyschlý jako střep (cheres), ale Svatý, budiž požehnán, ho zvlhčil mízou z dobroty [příštího] světa, neboť je psáno: Jako mlékem a šťávou (dešen) se sytí má duše (Ž 63,6).
Mou duši občerstvuje atd. (23,3), tj. [David] neměl královskou moc svou vlastní zásluhou, nýbrž kvůli Jeho Jménu (tamtéž).
I když půjdu údolím stinné smrti (23,4) – tj. pouští Zif.* Nebudu se bát zlého: Proč? Protože Ty jsi se mnou (tamtéž).
Tvá berla (tamtéž), to jsou kárání, jak se praví: Berla jeho utiskovatele (Iz 9,3)
A Tvá opora (23,4), to je Tóra, neboť ona je pro Izrael oporou.
Ony mne utěšují (tamtéž). Mohl bych [říci], že [to jde] bez kárání, avšak Písmo říká: Ale (23,6).**
Prostíráš přede mnou stůl oproti mým nepřátelům (23,5), stůl, to je království, oproti mým nepřátelům, to jsou Dóeg a Achítofel.
Hlavu mi olejem potíráš (tamtéž): to je olej pomazání.
Můj kalich naplnění (tamtéž). K tomu Písmo praví: Kalich spás pozvedám a Jméno Hospodinovo vzývám (Ž 116, 13). Co je naplnění (revaja)? Hojné zvlažení (reva), a nikoli žízeň, jak se praví: Brázdy její zvlažuješ (rave), kypříš (Ž 65,11). Anebo, chceš-li, řekni: Jsou zvlažováni (jirvejun) šťávou Tvého Domu (Ž 36,9). A jaká je jeho míra?*** Rav řekl: „221 logů, což odpovídá numerické hodnotě [slova] revaja.“****
Budu přebývat v Domě Hospodinově (23,6), tj. v Chrámě (kéž je postaven brzy a za našich dnů, amen a amen). K prodloužení (orech) dnů (tamtéž): ke dni, jenž je celý dlouze trvající (aroch), což je život příštího světa.
* Viz 1S 23,14. V souvislosti s kontextem žalmu by se smysl slova zif mohl odvozovat z kořene zuf, „vazký“, srv. zefet (smůla), tedy „Smolné (místo)“ (viz Jastrow a také Heller, Výkladový slovník bibl. jmen, Praha 2003, s. 166). Srv. rovněž tradiční výklady, podle nichž Bůh sestupuje s Izraelem do Gehinom (např. Šir raba 2.1.3).
** Zde byly zřejmě omylem opsány i další věty z předchozí kapitoly: „Mohl bych [říci], že [mne utěšují] jen v tomto světě, Písmo však praví ale dobro a milosrdenství mne budou provázet po všechny dny mého života (tamtéž) – to je v tomto světě, a budu přebývat v Hospodinově domě k prodloužení dní, tj. ve světě příštím.“
*** Myslí se míra Davidova kalichu.
**** Log je dutá míra o objemu šesti vajec. Revaja v gematrii: reš – 200, vav – 6, jod – 10, he – 5.
7. Rabíni pojímali tyto verše v souvislosti s Izraelem.
Ležení na nivách travnatých mi dopřává (23,2). [Viz verš:] Já budu pást své stádo a Já mu dopřeji ležení (Ez 34,15). K vodám odpočinku mne vodí (23,2), jak je psáno: K potoku, k tomuto i jeho druhému břehu, vystoupí (Ez 47,12). A co znamená A jeho listí k léčení (tamtéž)? Rav a Šemu‘el [se k tomu vyjádřili různě]. První řekl: „K rozvázání úst němých.“ A druhý řekl: „K rozvázání úst neplodných.“*
Mou duši navrátí (ješovev) (23,3), v budoucím věku: navrátí mne z vyhnanství, ale nikoli kvůli mým zásluhám, nýbrž kvůli svému Jménu (tamtéž).
I když půjdu údolím stinné smrti (23,4), to je soud Gehinom, [nebudu se bát,] neboť On mi Gehinom ochladí [tj. jeho žár].
Tvá berla (tamtéž), to jsou utrpení, která jsem snášel ve vyhnanství kvůli posvěcení Tvého Jména. A tvá opora, [tj. podpora] zásluhou Tóry, kterou jsem se zabýval ve vyhnanství, ony mne utěšují (tamtéž). [Viz verš:] Utěšte, utěšte lid můj (Iz 40,1).
Prostíráš přede mnou stůl (23,5): [s masem] z Livjátana, Behemóta a polního Zize.**
Oproti mým nepřátelům (tamtéž): tedy hříšníci se [na to] budou dívat zprostřed Gehinom a budou se stydět, jak je řečeno: Uzří a budou zahanbeni [Tvou horlivostí za lid, Tvé protivníky navíc pozře oheň] (Iz 26,12).
Hlavu mi olejem potíráš (tamtéž) – to se týká krále Mesiáše, jenž je pomazán olejem pomazání.
Můj kalich naplnění (tamtéž), to je kalich spás (Ž 116, 13), jenž je kalichem útěch.
Ale dobro a milosrdenství mne budou provázet po všechny dny mého života (23,6) – to je oněch tisíc let, během nichž Svatý, budiž požehnán, v budoucnu obnoví svůj svět.
A budu přebývat v Domě Hospodinově (tamtéž) – v Chrámě (kéž je postaven brzy a za našich dnů, amen a amen).
K prodloužení dnů (tamtéž), tj. ke světu, jenž je celý dlouhotrvající, a to je život příštího světa.
* Slovo pe, „ústa“ (původně „otvor“), zde znamená ústí rodidel („dolní ústa“).
** Tato bájná stvoření se budou podle klasických výkladů jíst na eschatologické mesiášské hostině. Všechny nějakým způsobem symbolizují obrovskou sílu chaosu a neuvědomění v říších pozemských živlů, ale zároveň jsou to čistá zvířata, vhodná k jídlu. Livjatan obývá hluboké vody (např. Jób 40,25), Behemot představuje suchozemský dobytek (Jób 40,15) a Ziz (Ž 50,11 a 80,14) bývá ztotožňován s ptákem.