Žalm 16.
1. Michtam pro Davida (16,1). Jsou rabíni, kteří vykládají [slovo michtam jako] mach (pokorný) a tam (bezúhonný), a jsou takoví, kteří [ho] vykládají jako ketem tov (dobré zlato).*
Střež mne, Bože – před odplatami. Neboť k Tobě se utíkám; řekni Hospodinu: Ty jsi můj Pán, má dobrota není než u Tebe. O tomto praví Písmo: Hospodinova je země, její plnost, pevnina a obyvatelé na ní (Ž 24,1). Proto moudří řekli: Kdo užívá z tohoto světa bez požehnání, zneužívá [svaté věci],** dokud mu to [užívání] neumožní přikázání. R. Abahu řekl: „Je psáno: Jinak posvětíš [k nedotčení] plnost semene, které zaseješ, i úrodu vinice (Dt 22,9). Tento svět má cenu jako [svěřená] vinice. A jaké je její výkupné? Požehnání.“ Odkud máme důkaz? R. Šime‘on ben Lakiš řekl: „Z tohoto verše: Říkám Hospodinu: Pán můj jsi Ty (16,1, čtení amarti). Když jíš a žehnáš [Svatému], jako bys [pouze tehdy] jedl ze svého.“
Má dobrota není proti tobě: [Svatý, budiž požehnán, říká:] „Ať u tebe není vina za zneužití dobroty toho, co jíš.“
Jiný výklad: (Má dobroto), přenes se k Tobě.*** [Svatý, budiž požehnán, říká:] „Ať se všechny mé dobré věci přenesou k tobě.“ [Anebo: [David říká:] „Ať se všechna má dobrota [tj. zásluhy, jednou] přenese k Tobě.“]
Jiný výklad: (Mé dobré věci) zastarají oproti tobě.**** [Svatý, budiž požehnán, říká:] „Nechám zastarat všechny dobré věci oproti tobě, prostřednictvím tvého těla, ale tvé tělo nezastará.“ [Tj. neobnosí se úplně, když bude vzkříšeno.]
R. Acha řekl: „Co znamená (kvůli nikomu) než kvůli tobě? [Svatý, budiž požehnán, říká:] „Kdykoli uvádím dobro na tento svět, uvádím je pouze kvůli tobě,“ jak se také píše: Jen kvůli tobě (bile‘adecha) nepozvedne muž svou ruku (Gn 41,44).
* Ta první slova mají charakterizovat Davida a druhý zmíněný výklad by slovo michtam pojímal ve smyslu "zlatý žalm" (viz "zlatý zpěv" v kralickém překladu).
** Podle Berachot 35a.
*** Záporka bal se čte jako zkrácená forma juval či tuval (od huval, být nesen, přenášen).
**** Bal se čte jako odvozeno od bala, zvetšet, být obnošený.
2. Jiný výklad [verše]: Říkám Hospodinu. David řekl před Svatým, budiž požehnán: „Pane světa! Ačkoli jsem králem, uznávám Tě za krále nad sebou.“ Svatý, budiž požehnán, mu řekl: „Nepovažuji tě [ještě] za hodna dobra, mé dobro [doposud] není u tebe.“ [David se zeptal:] „A u koho je mé dobro?“ „Je u svatých, kteří jsou v zemi“ (16,3). Ovšem Svatý, budiž požehnán, nenazve spravedlivého svatým, dokud setrvává na zemi, jelikož ho ještě sužuje zlý pud. A nedůvěřuje mu na tomto světě, až do dne jeho smrti. Šalomoun také řekl: Neboť člověk není spravedlivým na zemi, jenž by činil dobro a nehřešil (Kaz 7,20). Proto ho nenazývá svatým, dokud setrvává na zemi, a tak se píše: U svatých, kteří jsou v zemi. A dokonce ani praotcové světa se nenazývali svatými, dokud setrvávali na zemi, jak je psáno: Hle, On nedůvěřuje ani svým svatým (Jób 15,15). A kdy jim uvěřil? Ve chvíli, kdy řekl Mojžíšovi: Jdi a shromáždi starší Izraele (a pověz jim: Zjevil se mi Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahama, Izáka a Jákoba) (Ex 3,16). [O ně] se Mojžíš opřel a řekl: Pamatuj na Abrahama, Izáka a Izraela, své služebníky (Ex 32,13).
R. Pinchas řekl: „Kdyby praotcové světa prosili, aby byl jejich pobyt [přenesen] nahoru, bylo by jim to povoleno, ale i kdyby tomu tak bylo, nenazývali by se svatými, dokud by nezemřeli a nebyl by nad nimi vztyčen náhrobní kámen.“
R. Acha bar Papa řekl: „Co znamená verš: Přitahuje vznešené mocí svou (Job 24,22)? Je to zlý pud, který přitahuje [i] vznešené svou mocí. A kteří to jsou? Pokolení Enóše, pokolení potopy, pokolení rozdělení a Sodomité. A proto [se píše dokonce] o spravedlivém: Povstane-li, [On mu] neuvěří za života (Jób, tamtéž), tedy po celý čas, co bude žít.“
3. Rozmnoží se jejich útrapy, (jinam spěchají)! (16,4). Rozmnožil jsi bolesti před lidmi, jak je psáno: V bolesti z ní budeš jíst (Gn 3,17) a [Písmo také] říká: Velice zvětším tvou bolest a početí tvé (Gn 3,16). David řekl před Svatým, budiž požehnán: „Pane světa! Rozmnožil jsi bolesti [také] praotcům světa!“ Svatý, budiž požehnán, mu odvětil: „Ztratili tím snad něco?“ A řekl: „Nenahlížím snad na jejich úlitby [jako na významnější] než krev [obětních zvířat]?* (tamtéž). Jak se učí [v Mišně]: Sestoupí a přijdou dolů do Síně tesaných kamenů a odříkají Šema.**
* Slovo asich (od nasach, dát v úlitbu) je zde čteno jako odvozené od sacha, vidět, nahlížet.
** Podle Tamid 4,3. Celá pasáž zní: „Přijdou a umístí je [obětní kousky] na dolní polovinu podnože [oltáře], na jeho západní stranu, a nasolí je; pak sestoupí a vrátí se do Síně tesaných kamenů a odříkají Šema.“ Braude vysvětluje smysl tohoto výkladu tak, že Šema, pronášeno ústy mučedníků, má v očích Božích větší hodnotu než všechny rituální oběti, a v poznámce pokračuje: „Aby editoři (Buber i M. Padua) vysvětlili náklonnost Boha vůči obětem, které obětovali praotcové, vkládají oba do textu následující pasáž z Jalkut Šime‘oni: „Proto r. Jeremjáš učil jménem r. Šime‘ona, že kněží četli žalm ,Vzdávejte díky Hospodinu, vzývejte Jeho jméno‘ (105,1). Proč četli tento žalm? Protože obsahuje jména praotců: ,Kterou uzavřel s Abrahamem, přísahou potvrdil Izákovi, ustanovil ji Jákobovi jako nařízení, smlouvu věčnou pro Izrael‘ (105, 9-10).“
Snad je zde „úlitba“ srovnávána s Šema, pronášeným při prolévání krve mučedníků, která je hodnotnější nežli zvířecí. Viz také výklad níže.
4. Jiný výklad: Rozmnoží se jejich útrapy (16,4). David řekl: „Rozmnožil jsi bolesti pokolení náboženského pronásledování, které zemřelo pro posvěcení Tvého jména. Svatý, budiž požehnán, mu řekl: „Ztratili snad tím něco? Nenahlížím snad na jejich lité oběti [jako na významnější] než krvavé? Jejich krev je přede mnou považována za významnější než veškeré oběti!“
R. Levi jménem r. Idiho řekl: „Tyto útrapy byly rozděleny na tři části: jedna připadla praotcům světa a všem pokolením, jedna pokolení pronásledování a jedna králi Mesiáši. Co [nepřátelé] učinili pokolení pronásledování? Přinesli železné koule, rozpálili je doběla a pak jim je dali do podpaží, až z nich vyšly jejich duše. Pak se vrátili a přinesli naostřené třtiny a vráželi jim je pod nehty, a takovým způsobem zemřeli pro posvěcení Jména.
5. Jiný výklad: Rozmnoží se jejich útrapy (16,4). David řekl před Svatým, budiž požehnán: „Rozmnožil jsi bolesti lidí, kteří spěchají k Tvým dveřím, aby vešli, zato meškají s vycházením. Ale když [jednomu z nich] řeknou: ,Obětuj úlitbu před modlou,‘ on řekne: ,Nebudu obětovat úlitbu.‘ [Řeknou mu:] ,Obětuj zvířecí oběť modle,‘ ale on řekne: ,Nebudu obětovat!‘ [Opět mu řeknou:] ,Napij se pouze vody z kalichu na červené [víno] [alt. z kalichu Edómu]!‘ A on odpoví: ,Nenapiji se!‘ [Naléhají na něj:] ,Slož slib ve jménu modly!‘ A on odvětí: ,Nesložím!‘ Neboť náš učitel Mojžíš nám ve své Tóře přikázal: Jméno cizích bohů nebudete připomínat (Ex 23,13), nevezmu tedy jejich jméno do svých úst – ale Hospodin je částkou mého podílu, mým kalichem; Ty držíš můj los (16,5).“
R. Jehuda jménem r. Šime‘ona ben Lakiš řekl: „Tento los jsem dostal na Sinaji.“
6. (Měřící) provazce připadly mi v příjemnostech (16,6). Ty příjemnosti [alt. provazce] jsou dvě [dva]: psaná Tóra a ústní Tóra.
R. Pinchas řekl: „Když jsi vrhal losy pro národy světa, můj los se nalézal v příjemnostech, neboť je psáno: Když Nejvyšší přiděloval dědictví národům (Dt 32,8) a také: Podílem Hospodina je Jeho lid (tamtéž, 32,9). Je to jako u člověka, který řekne: ,Dotyčná připadla dotyčnému.‘Mé dědictví je velkolepé (16,6), takže jsem se radoval svému podílu, jenž mi byl učiněn velkolepým.“
R. Jochanan řekl: „Odměnou za [naplněná] přikázání je Jeho velkolepost nade mnou.“
7. Budu žehnat Hospodinu, jenž mi radí, i v noci mne napomíná mé ledví (16,7). R. Šemuel bar Nachman začal [výkladem] o Abrahamovi. Neboť r. Šemuel bar Nachman řekl: „Neučil ho otec, neučil ho ani učitel. A kdo ho [tedy] učil? Svatý, budiž požehnán. Neboť r. Šime‘on bar Jochaj učí, že Svatý, budiž požehnán, mu připravil dvě ledviny, z nichž prýštila moudrost a poznání. Věz, že tomu tak je: ve chvíli, kdy se mu zjevil Svatý, budiž požehnán, mezi kusy, dal mu spatřit čtyři věci: Tóru, oběti, peklo a čtyři říše. Odkud víme, že Tóru? Protože se píše:
A pochodeň ohně, (která prošla mezi těmi rozpůlenými kusy) (Gn 15,17), a „oheň“ není nic jiného, než Tóra, jak je psáno: Není mé slovo jako oheň? (Jer 23,29). Odkud víme, že oběti? Protože se píše: Vezmi pro mne tříletou jalovici (Gn 15,9) Odkud víme, že peklo? Neboť je psáno: A hle, zapadlo slunce a nastala tma, a hle, pec dýmající (Gn 15,17). Odkud víme, že čtyři říše? Je totiž psáno: A hle, strach, temnota veliká padla na něj (Gn 15,12).“ A vše jako ve výkladu k prvnímu žalmu [viz 1,13].
8. Hospodina si stavím před sebe neustále (16,8). Rav řekl: „Člověk by měl ve chvíli, když žehná, říci: ,Požehnán jsi, Hospodine‘, protože požehnání, v němž se nepřipomíná Jméno, není požehnáním, neboť je psáno: Hospodina [tj. Jméno] si stavím před sebe neustále.“ R. Ze‘ira a r. Jehuda, ti oba říkali: „Požehnání, v němž není [zmíněno] Království nebeské, není požehnáním. Neboť se říká: Budu Tě vyvyšovat, Bože, Králi (Ž 145,1).“ R. Berachja řekl: „To, co jsi řekl, je příkladem pouze pro požehnání plodů a požehnání micvot, ale pokud [člověk] v [běžné] modlitbě zmíní Jméno Nebes, již splnil svou povinnost.“
9. Neboť od své Pravice neuhnu (16,8). [Tento verš] nás učí, že David měl slova Tóry [vždy] připraveny k ruce (mejumanin). A když k němu přinesli děti z potratů, on je rozeznával a říkal: „Tohle byl muž a tohle žena, matka tohoto musí zůstat [nečistá] čtyřicet dnů, a této osmdesát dnů. A všichni králové Východu a Západu ve své slávě seděli před ním a nebyl zahanben. A o tom se říká: A promluvím o Tvých svědectvích před králi a nezastydím se (Ž 119,46).
10. Proto se raduje mé srdce a má sláva se rozptýlí (jigel) (16,9). R. Abahu řekl: „Sláva se rozptýlí (gole) ve chvíli, když si nízcí [lidé] umíní, že z ní budou mít užitek.“
Jiný výklad: [David říká:] „Raduje se mé srdce ve slovech Tóry. A moje sláva zajásá (jagil) s králem Mesiášem, jenž v budoucnu povstane ze mne.“ A o tom se píše: Neboť nad veškerou slávou bude chupa (Iz 4,5).
I mé tělo spočine v naději (16,9) – tj. po smrti. R. Jicchak řekl: „[Tento verš] nás učí, že nad jeho (Davidovým) tělem nezavládla hniloba a červ.“
11. Neboť nezanecháš mou duši Šeolu (16,10) – tj. jeho tělo se v hrobě nerozpadne na prach. A nedáš svému milosrdnému spatřit Jámu – dokonce ani pekelný kouř nevdechne.
Jiný výklad [verše] A nedáš svému milosrdnému spatřit Jámu: „Milosrdným“ se [přece] nazývá Svatý, budiž požehnán, neboť se píše: Vždyť Já jsem milosrdný, je výrok Hospodinův (Jer 3,12), [tak proč] se i David sám nazývá milosrdným, jak se říká: Střež mou duši, neboť jsem milosrdný (Ž 86,2)? R. Huna jménem r. Aleksandriho řekl: „Každý, kdo slyší, jak mu zlořečí a mlčí, se nazývá milosrdným. I David slyšel, jak mu zlořečí a mlčel, a proto se nazývá milosrdným.“
12. Dáváš mi poznat dráhu života (16,11). R. Judan řekl: „David řekl před Svatým, budiž požehnán: ,Pane světa, dej mi poznat dlouhý život!‘* Svatý, budiž požehnán, mu řekl: ,Toužíš po životě? Vyhlížej bázeň, neboť se píše: Bázeň Hospodinova přidává dny‘ (Př 10,27).“
R. Azarja řekl: „David řekl před Svatým, budiž požehnán: ,Dej mi poznat dráhu života!‘ Svatý, budiž požehnán, mu řekl: ,Toužíš po životě? Vyhlížej kárání, neboť je psáno: Cestou života jsou tresty a napomínání‘ (Př 6,23).“
Rav řekl: „Svatý, budiž požehnán, mu odpověděl takto: ,Toužíš po životě? Vyhlížej Tóru, neboť je psáno: Ona je stromem života těm, kdož se jí chopí, a blažený je ten, kdo se jí drží‘ (Př 3,18).“
Rabi Aba řekl: „Svatý, budiž požehnán, mu řekl: ,[Toužíš po životě?] Čiň [přikázání] a jez! Neboť je psáno: Střež má přikázání a žij! (Př 4,4).“
Hojnost radostí je před Tvou tváří (16,11). Nečti hojnost (sova), nýbrž sedm (ševa). To je sedm skupin spravedlivých, jejichž tváře se podobají Slunci a Luně atd., jak bylo vyloženo u žalmu Utíkám se k Hospodinu (11,1). [Viz 11,6 k 11,7.]
Jiný výklad: Hojnost rozzářených před Tvou tváří, příjemnosti jsou po Tvé pravici věčně (tamtéž). [Ty skupiny spravedlivých] jsou podobny menoře, jež byla v Chrámu, jak je psáno: Dvě olivy nad ní: jedna po pravici misky a jedna po její levici (Za 4,3). A která je ta vznešenější a krásnější? Je to ta, která stojí po pravé straně Svatého, budiž požehnán, neboť je psáno: Jedna po pravici misky (tamtéž).**
Příjemnosti jsou po Tvé pravici věčně. Dva amoraim [se k tomu vyjádřili různě]. Jeden řekl: „[Příjemnostmi] jsou ti, co vycházejí ze síly Tóry, neboť se píše: Z Jeho pravice oheň zákona pro ně“ (Dt 33,2). A jeden řekl: „Jsou to věrní písaři a učitelé dětí, jimž je určeno, aby seděli ve stínu Svatého, budiž požehnán, jak je psáno: Usednou sedící v Jeho stínu (Oz 14,8). A [o nich mluví také] verš: Hospodina si stavím před sebe neustále, neboť od své pravice nezakolísám (16,8).“
Jiný výklad: Dáváš mi poznat dráhu života (16,11). R. Avin začal [výklad tohoto] verše ohledně Izraele a Nového roku, kdy [Svatý, budiž požehnán,] píše výnos jejich soudu pro život, a o Dni smíření ho zpečetí.
Hojnost radostí (16,11): nečti hojnost (sova), nýbrž sedm (ševa) – to je sedm přikázání o svátku Sukot: etrog, palmová ratolest, myrta, vrba, suka, oběť a radost.
* Slovo orach, „cesta“ je zde snad čteno jako orech s kaf, „délka“.
** Možná zde má být citován verš Za 4,2: Viděl jsem, hle, svícen celý ze zlata, a miska na jeho čele. Podobná pasáž se nachází ve Vajikra raba 30,2, kde se vyjmenovávají skupiny spravedlivých a přirovnávají se k sedmi různým zdrojům světla, mezi nimiž je i menora:
„Odkud to víme o čisté menoře? Je psáno: A řekl mi: Co vidíš? A říkám: Vidím a hle, menora, celá ze zlata (Za 4,2).
Půvab po Tvé pravici věčně (Ž 16,11). David řekl před svatým, budiž požehnán: ,Pane světů! Kdo nám dá vědět, která skupina je z nich nejkrásnější a nejpůvabnější?‘ Dva amoraim [se k tomu vyjádřili]. Jeden řekl: ,Ta, která přichází ze síly, kterou má Tóra a kterou mají přikázání, neboť se píše: Z Jeho pravice oheň zákona pro ně (Dt 33,2).‘ A druhý řekl: ,To jsou písaři, studující Mišnu a učící děti v pravdě, kteří v budoucnu stanou po pravici Svatého, budiž požehnán.‘“
Z citace Za 4,2 a následně 4,3 by se snad mohl odvíjet jiný výklad sedmi skupin spravedlivých jako sedm světel menory a Misky v její hlavě jako Svatého, budiž požehnán, jenž může být nazván také Pramenem, ha-gula, který je původcem světel. Dvě olivy mohou být dvě Jeho vlastnosti, z nichž ta krásnější (půvab, ne‘imut) je po pravici.
13. Jiný výklad: Michtam pro Davida (1,1). David řekl před Svatým, budiž požehnán: „Jsem potřísněn (mekutam) [hříchem].“ Podobá se to člověku, který se vydal na cestu, ale měl pouze dva assy: uvidí jakýsi hostinec a vstoupí. A spatří: jedni tam jedí maso a druzí ryby. A řekne si: „Co mám dělat? Když řeknu: ,Dejte mi [něco] k jídlu,‘ přinesou mi dva bažanty, a já nemám než dva assy.“ Tak řekl vedoucímu hostince: „Dej mi [něco] za dva assy.“ A on mu odvětil: „A co ti dám?“ [Pocestný] mu řekl: „Neslyšel jsi snad rčení: ,Zatanči mi za můj zuz‘?“ Tak řekl i David před Svatým, budiž požehnán: „Nemohu-li sedět s velkými, budu čekat s malými. Budou-li Abraham, Izák a Jákob v ložnici a Mojžíš s Áronem v jídelně, pak já budu u prahu, jak je psáno: Raději budu hlídat práh v Domě svého Boha (Ž 84,11). A kdyby mi nebylo [dáno] sedět u prahu, posadím se na dvůr, neboť se píše: Na nádvoří Domu Hospodinova (Ž 116,19). A kdyby mi nebylo [dáno] sedět na dvoře, tak ani nevyjdu z hostince, jak je psáno: (Svoje sliby splním...) uprostřed Jeruzaléma. Chvalte Hospodina (tamtéž).“