Žalm 150.

1. Haleluja. Chvalte Boha v Jeho svatosti (150,1). Svatý duch pravil skrze Ezechiela: „A své svaté Jméno dám poznat... (A národy poznají, že Já jsem Hospodin, Svatý v Izraeli.) Hle, přichází a stane se [to] (Ez 39,7-8). Kdy však národy poznají, že Já jsem Svatý? Když jim učiním to, co bylo napsáno výše o této věci, neboť je psáno: A ty, synu člověka, prorokuj proti Gógovi... A obrátím tě... A vyrazím ti luk z ruky tvé levé (Ez tamtéž, 1,2,3) a budete pít krev knížat té země a jíst jejich maso..., tuk do sytosti, a napijete se krve do opojení z mé oběti, kterou jsem vám obětoval (tamtéž 18-19).“ Ale Ezechiel nevyložil, po jakou dobu bude divoká zvěř a ptactvo jíst mrtvolu Góga, až přišel Izajáš a vyložil to, neboť je psáno: Stráví nad ním léto a všechen dobytek země nad ním přezimuje  (Iz 18,6), takže nad Gógem se naplní 12 měsíců: léto a zima, [to je] 12 měsíců.

A kdy se Svatý, budiž požehnán, posvětí ve svém světě? Když oplatí zlovolným. Jak Písmo říká výše, v oddílu: Aby učinil s nimi psané právo (Ž 149,9). V té době se posvětí ve svém světě, neboť se píše: Chvalte Boha kvůli Jeho svatému (150,1), tedy chvalte ho pro to, co učinil pro své svaté. A kdo jsou tito Jeho svatí? Izraelští, jelikož je psáno: Neboť lidem svatým (jsi ty) (Dt 7,6), a také se píše: Svatý je Izrael (Hospodinu) (Jr 2,3). Proto je psáno: Chvalte Boha kvůli Jeho svatému.

Chvalte Ho kvůli obloze Jeho síly (150,1), tj. chvalte ho kvůli tomu, co učiní s oblohou svou silou. A co učiní s oblohou? Zchřadne všechen zástup nebes, (nebesa se svinou jako kniha) (Iz 34,4); a také je psáno: Pozvedněte k nebesům své oči a pohlédněte na zemi dole, neboť nebesa se rozplynou jako dým (Iz 51,6).

 Chvalte Ho kvůli obloze Jeho síly. Co je Jeho síla? Chvalte ho kvůli tomu, co učiní se silnými, kteří jsou na obloze. A kdo jsou ti „silní na obloze“? To jsou [andělská] knížata národů světa, jak praví Písmo: A zvrátím trůn říší (a zničím sílu říší národů) (Ag 2,22). Co znamená a zvrátím? Že je [tj. ta knížata] zvrhne z oblohy na zem, a poté klesnou koně a jejich jezdci (tamtéž), tedy i ti [jejich chráněnci], co jsou na zemi. Písmo také praví: Neboť zvlažím svůj meč na nebi, hle, na Edóm klesne (Iz 34,5). [Nejprve] napojí [svůj meč] a nechá upadnout [meč] knížete [Edómu], a ten pak klesne na něj [na Edóm], jak se praví: Meč Hospodinův je plný krve (hle, na Edóm klesne) (tamtéž 34,6).