Výklady veršů 1,16-1,18

1. 16. 1. Mluvil jsem já se svým srdcem [Kaz 1,16]. – Srdce vidí, neboť je psáno: A mé srdce vidělo mnohé! [Kaz 1,16]

Srdce slyší, neboť je psáno: A dej Svému služebníkovi srdce slyšící! [1K 3,9]

Srdce mluví, neboť je psáno: Mluvil jsem já se svým srdcem.

Srdce chodí, neboť je psáno: Nikoli mé srdce šlo! [2K 5,26]

Srdce padá, neboť je psáno: Ať nepadne srdce člověka kvůli němu! [1S 17,32]

Srdce vstává, neboť je psáno: Zda povstane tvé srdce? [Ez 22,14]

Srdce se raduje, neboť je psáno: Proto raduje se mé srdce a jásá má sláva! [Ž 16,9]

Srdce křičí, neboť je psáno: Křičelo jejich srdce k Pánovi [Pl 2,18].

Srdce se konejší, neboť je psáno: Mluvte k srdci Jeruzaléma! [Iz 40,2]

Srdce se trápí, neboť je psáno: A nepohorší se tvé srdce [De 15,10].

Srdce se posiluje, neboť je psáno: A posílil Pán srdce faraónovo [Ex 9,12].

Srdce ochabuje, neboť je psáno: Ať neochabne vaše srdce! [De 20,3].

Srdce se rmoutí, neboť je psáno: A rmoutil své srdce [Gen 6,6].

Srdce se bojí, neboť je psáno: Ze strachu tvého srdce [De 28,67].

Srdce se rozbíjí, neboť je psáno: Srdce rozbité a zdeptané [Ž 51,19].

Srdce se pyšní, neboť je psáno: A povýší se tvé srdce [De 8,14].

Srdce se bouří, neboť je psáno: A lid tento má srdce nepoddajné a vzpurné! [Jer 5,23]

Srdce obmýšlí, neboť je psáno: V měsíci, co obmyslel ve svém srdci [1K 12,33].

Srdce se klikatí, neboť je psáno: Když v zákrutech svého srdce půjdu! [De 29,18]

Srdce tryská, neboť je psáno: Tryská mé srdce věcí dobrou! [Ž 45,2]

Srdce přemýšlí, neboť je psáno: Mnohé jsou myšlenky v srdci muže! [Př 19,21]

Srdce touží, neboť je psáno: Touhu jeho srdce dal jsi mu![Ž 21,3]

Srdce schází, neboť je psáno: Ať nesejde na své cestě tvé srdce! [Př 7,25]

Srdce cizoloží, neboť je psáno: A neobcházejte za vaším srdcem (...) [co vy cizoložíte jím!][Nu 15,39]

Srdce se posilňuje, neboť je psáno: Ať posilní se vaše srdce! [Gen 18,5]

Srdce lze ukrást, neboť je psáno: A ukradl Jákob srdce Lábanovi [Gen 31,20].

Srdce lze pokořit, neboť je psáno: Nebo tehdy pokoří se vaše srdce [Le 26,41].

Srdce lze umluvit, neboť je psáno: A mluvil k srdci té dívky [Gen 34,3].

Srdce se mýlí, neboť je psáno: Zmýlilo se mé srdce! [Iz 21,4]

Srdce se chvěje, neboť je psáno: Neboť bylo jeho srdce chvějící [1S 4,13].

Srdce bdí, neboť je psáno: Já spím a mé srdce bdí! [Pís 5,2]

Srdce miluje, neboť je psáno: A budeš milovat Pána, tvého Boha, celým svým srdcem! [De 6,5]

Srdce nenávidí, neboť je psáno: Nebudeš nenávidět svého bratra ve svém srdci! [Le 19,17]

Srdce žárlí, neboť je psáno: Nežárli srdcem svým, atd. [Př 23,17]

Srdce lze propátrat, neboť je psáno: Já, Pán, propátrávám srdce, atd.[Jer 17,10]

Srdce lze roztrhnout, neboť je psáno: A roztrhněte svá srdce, a nikoliv své oděvy! [Jl 2,13]

Srdce přemítá, neboť je psáno: A přemítání mého srdce jsou rozumy! [Ž 49,4]

Srdce je jako oheň, neboť je psáno: A bylo v mém srdci jako oheň![Jer 20,9]

Srdce je jako kámen, neboť je psáno: A odeberu srdce kamenné! [Ez 36,26]

Srdce se obrací v pokání, neboť je psáno: Co obrátil se k Pánovi celým svým srdcem [2K 23,25].

Srdce se rozpaluje, neboť je psáno: Neboť rozpaluje se jeho srdce [De 19,6].

Srdce umírá, neboť je psáno: A zemřelo jeho srdce v jeho nitru [1S 25,37].

Srdce taje, neboť je psáno: A roztálo srdce toho lidu[Joz 7,5].

Srdce přijímá slova, neboť je psáno: A budou slova tato, která já ti přikazuji dnes, na tvém srdci! [De 6,6]

Srdce přijímá obavu, neboť je psáno: A obavu ze mne dám do jejich srdce! [Jer 32,40]

Srdce děkuje, neboť je psáno: Děkuji Pánovi v celém srdci! [Ž 111,1]

Srdce si žádá, neboť je psáno: Nežádej její krásu ve svém srdci! [Př 6,25]

Srdce se zatvrzuje, neboť je psáno: A zatvrdil své srdce! [Př 28,14]

Srdce se rozjařuje, neboť je psáno: A stalo se, když rozjařilo se jejich srdce[Sd 16,25].

Srdce plodí lsti, neboť je psáno: Lest je v srdci orajících zlo [Př 12,20].

Srdce hovoří ze svého nitra, neboť je psáno: A Chana, ona mluvila o svém srdci [1S 1,13].

Srdce miluje úplatek, neboť je psáno: Vždyť nejsou tvé oči a tvé srdce [než kvůli tvému zisku]? [Jer 22,17]

Srdce zapisuje slova, neboť je psáno: Zapiš je na desku svého srdce! [Př 3,3]

Srdce orá, neboť je psáno: Proradnosti ve svém srdci, orá zlo! [Př 6,14].

Srdce přijímá přikázání, neboť je psáno: Moudré srdce bere přikázání [Př 10,8].

Srdce plodí drzost, neboť je psáno: Drzost tvého srdce tě svedla! [Abd 1,3]

Srdce plodí pořádky, neboť je psáno: U člověka jsou pořádky srdce [Př 16,1].

Srdce nechává vyrůst, neboť je psáno: A zvedá tě tvé srdce! [2Pa 25,19]

Proto [je psáno]: Mluvil jsem já se svým srdcem, řka: Já, hle, vyrostl jsem, atd. [Kaz 1,16].

 

1. 18. 1. Vždyť v množství moudrosti je množství pokušení! [Kaz 1,18] – Po celou dobu, kdy člověk množí moudrost, množí i pokušení. Po celou dobu, kdy člověk množí poznání, množí i utrpení.1)

Šalomoun řekl: „Tím, že jsem množil moudrost, množil jsem pokušení! Tím, že jsem množil poznání, množil jsem utrpení!“

Rav řekl: „Učence není třeba varovat.“2) – R. Samuel bar Nachman řekl: „[Učenec] je jako jemné lněné oděvy pocházející z Bet Šeanu: pošpiní-li se některý z nich, jak draze byly získány! [Nevzdělanec] je jako hrubé lněné oděvy pocházející z Arbelu: pošpiní-li se některý z nich, co na nich i na jejich ceně záleží!

[Uvedu] podobenství: Čemu se to podobá? Dvěma mužům, kteří vešli do obchodu. Jeden pojedl hrubý chléb se zeleninou, kdežto ten druhý pojedl jemný chléb s tučným masem, popil staré víno i různé druhy omáček a onemocněl. Jeden tedy jedl vybraná jídla a uškodil si, kdežto druhý jedl prostá jídla a neuškodil si. Podobně [mohu říci]: Viděl jsi snad někdy v životě osla či velblouda, aby jim bylo špatně? Spíše taková trápení přicházejí pouze na lidi!” – R. Izmael učí: „Břemeno je podle [síly] velblouda.“3)

Jménem r. Meira se učí: „Kvůli tomu, že byl Had tolik moudrý, byl kvůli té své moudrosti [tolik] potrestán. Neboť je psáno: A had byl nejlstivější ze vší zvěře polní [Gen 3,1]. Proto byl proklet [nejvíce] ze všech zvířat i ze vší polní zvěře.”

Byli tací, co množili moudrost pro své dobro, a byli tací, co množili moudrost pro své zlo. Ti, co ji množili pro své dobro, byli Mojžíš a Šalomoun. Ti, co ji množili pro své zlo, byli Dóeg a Achítofel.

Byli tací, co množili sílu pro své dobro, a byli tací, co množili sílu pro své zlo. Ti, co ji množili pro své dobro, byli David a Juda. Ti, co ji množili pro své zlo, byli Samson a Goliáš.

Byli tací, co množili bohatství pro své dobro, a byli tací, co množili bohatství pro své zlo. Ti, co ho množili pro své dobro, byli David a Šalomoun. Ti, co ho množili pro své zlo, byli Kórach a Haman.

Byli tací, co množili syny pro své dobro, a byli tací, co množili syny pro své zlo. Ti, co je množili pro své dobro, byli synové Jákoba a Davida. [Ti, co je množili] pro své zlo, byli synové Achaba a Élího, neboť je psáno: A synové Élího byli synové ničemní, atd. [1S 2,12] Synové Achaba kvůli tomu, že na sebe nevzali jařmo Nebes. Nepoznali Pána [1S 2,12], protože říkali: ‘V nebesích není žádné království!’4)

 

1) Význam je ten, že k velké moudrosti se lze dopracovat jedině za cenu značného úsilí a osobních ztrát.

2) Učenec sám nejlépe ví, jak se mají dodržovat zákony, a proto ho nikdo v tomto směru nemusí poučovat. U laika je to něco jiného.

3) Tzn. každý má svou osobní míru utrpení podle toho, kolik je schopen vydržet. – Obecně z toho plyne poučení, že vzdělaný člověk je za své pochybení trestán mnohem přísněji nežli člověk nevzdělaný.

4) Paralelní pasáž v Midraš Šmuel VII,3 Achabovy syny vůbec nezmiňuje, a tak je rušivou větu o nich asi vhodnější vypustit.