Výklady veršů 1,16-1,18
1. 16. 1. ‘Mluvil jsem já se svým srdcem’ [Kaz 1,16]. – Srdce vidí, neboť je psáno: ‘A mé srdce vidělo mnohé!’ [Kaz 1,16]
Srdce slyší, neboť je psáno: ‘A dej Svému služebníkovi srdce slyšící!’ [1K 3,9]
Srdce mluví, neboť je psáno: ‘Mluvil jsem já se svým srdcem’.
Srdce chodí, neboť je psáno: ‘Nikoli mé srdce šlo!’ [2K 5,26]
Srdce padá, neboť je psáno: ‘Ať nepadne srdce člověka kvůli němu!’ [1S 17,32]
Srdce vstává, neboť je psáno: ‘Zda povstane tvé srdce?’ [Ez 22,14]
Srdce se raduje, neboť je psáno: ‘Proto raduje se mé srdce a jásá má sláva!’ [Ž 16,9]
Srdce křičí, neboť je psáno: ‘Křičelo jejich srdce k Pánovi’ [Pl 2,18].
Srdce se konejší, neboť je psáno: ‘Mluvte k srdci Jeruzaléma!’ [Iz 40,2]
Srdce se trápí, neboť je psáno: ‘A nepohorší se tvé srdce’ [De 15,10].
Srdce se posiluje, neboť je psáno: ‘A posílil Pán srdce faraónovo’ [Ex 9,12].
Srdce ochabuje, neboť je psáno: ‘Ať neochabne vaše srdce!’ [De 20,3].
Srdce se rmoutí, neboť je psáno: ‘A rmoutil své srdce’ [Gen 6,6].
Srdce se bojí, neboť je psáno: ‘Ze strachu tvého srdce’ [De 28,67].
Srdce se rozbíjí, neboť je psáno: ‘Srdce rozbité a zdeptané’ [Ž 51,19].
Srdce se pyšní, neboť je psáno: ‘A povýší se tvé srdce’ [De 8,14].
Srdce se bouří, neboť je psáno: ‘A lid tento má srdce nepoddajné a vzpurné!’ [Jer 5,23]
Srdce obmýšlí, neboť je psáno: ‘V měsíci, co obmyslel ve svém srdci’ [1K 12,33].
Srdce se klikatí, neboť je psáno: ‘Když v zákrutech svého srdce půjdu!’ [De 29,18]
Srdce tryská, neboť je psáno: ‘Tryská mé srdce věcí dobrou!’ [Ž 45,2]
Srdce přemýšlí, neboť je psáno: ‘Mnohé jsou myšlenky v srdci muže!’ [Př 19,21]
Srdce touží, neboť je psáno: ‘Touhu jeho srdce dal jsi mu!’ [Ž 21,3]
Srdce schází, neboť je psáno: ‘Ať nesejde na své cestě tvé srdce!’ [Př 7,25]
Srdce cizoloží, neboť je psáno: ‘A neobcházejte za vaším srdcem (...) [co vy cizoložíte jím!]’ [Nu 15,39]
Srdce se posilňuje, neboť je psáno: ‘Ať posilní se vaše srdce!’ [Gen 18,5]
Srdce lze ukrást, neboť je psáno: ‘A ukradl Jákob srdce Lábanovi’ [Gen 31,20].
Srdce lze pokořit, neboť je psáno: ‘Nebo tehdy pokoří se vaše srdce’ [Le 26,41].
Srdce lze umluvit, neboť je psáno: ‘A mluvil k srdci té dívky’ [Gen 34,3].
Srdce se mýlí, neboť je psáno: ‘Zmýlilo se mé srdce!’ [Iz 21,4]
Srdce se chvěje, neboť je psáno: ‘Neboť bylo jeho srdce chvějící’ [1S 4,13].
Srdce bdí, neboť je psáno: ‘Já spím a mé srdce bdí!’ [Pís 5,2]
Srdce miluje, neboť je psáno: ‘A budeš milovat Pána, tvého Boha, celým svým srdcem!’ [De 6,5]
Srdce nenávidí, neboť je psáno: ‘Nebudeš nenávidět svého bratra ve svém srdci!’ [Le 19,17]
Srdce žárlí, neboť je psáno: ‘Nežárli srdcem svým, atd.’ [Př 23,17]
Srdce lze propátrat, neboť je psáno: ‘Já, Pán, propátrávám srdce, atd.’ [Jer 17,10]
Srdce lze roztrhnout, neboť je psáno: ‘A roztrhněte svá srdce, a nikoliv své oděvy!’ [Jl 2,13]
Srdce přemítá, neboť je psáno: ‘A přemítání mého srdce jsou rozumy!’ [Ž 49,4]
Srdce je jako oheň, neboť je psáno: ‘A bylo v mém srdci jako oheň!’ [Jer 20,9]
Srdce je jako kámen, neboť je psáno: ‘A odeberu srdce kamenné!’ [Ez 36,26]
Srdce se obrací v pokání, neboť je psáno: ‘Co obrátil se k Pánovi celým svým srdcem’ [2K 23,25].
Srdce se rozpaluje, neboť je psáno: ‘Neboť rozpaluje se jeho srdce’ [De 19,6].
Srdce umírá, neboť je psáno: ‘A zemřelo jeho srdce v jeho nitru’ [1S 25,37].
Srdce taje, neboť je psáno: ‘A roztálo srdce toho lidu’ [Joz 7,5].
Srdce přijímá slova, neboť je psáno: ‘A budou slova tato, která já ti přikazuji dnes, na tvém srdci!’ [De 6,6]
Srdce přijímá obavu, neboť je psáno: ‘A obavu ze mne dám do jejich srdce!’ [Jer 32,40]
Srdce děkuje, neboť je psáno: ‘Děkuji Pánovi v celém srdci!’ [Ž 111,1]
Srdce si žádá, neboť je psáno: ‘Nežádej její krásu ve svém srdci!’ [Př 6,25]
Srdce se zatvrzuje, neboť je psáno: ‘A zatvrdil své srdce!’ [Př 28,14]
Srdce se rozjařuje, neboť je psáno: ‘A stalo se, když rozjařilo se jejich srdce’ [Sd 16,25].
Srdce plodí lsti, neboť je psáno: ‘Lest je v srdci orajících zlo’ [Př 12,20].
Srdce hovoří ze svého nitra, neboť je psáno: ‘A Chana, ona mluvila o svém srdci’ [1S 1,13].
Srdce miluje úplatek, neboť je psáno: ‘Vždyť nejsou tvé oči a tvé srdce [než kvůli tvému zisku]?’ [Jer 22,17]
Srdce zapisuje slova, neboť je psáno: ‘Zapiš je na desku svého srdce!’ [Př 3,3]
Srdce orá, neboť je psáno: ‘Proradnosti ve svém srdci, orá zlo!’ [Př 6,14].
Srdce přijímá přikázání, neboť je psáno: ‘Moudré srdce bere přikázání’ [Př 10,8].
Srdce plodí drzost, neboť je psáno: ‘Drzost tvého srdce tě svedla!’ [Abd 1,3]
Srdce plodí pořádky, neboť je psáno: ‘U člověka jsou pořádky srdce’ [Př 16,1].
Srdce nechává vyrůst, neboť je psáno: ‘A zvedá tě tvé srdce!’ [2Pa 25,19]
Proto [je psáno]: ‘Mluvil jsem já se svým srdcem, řka: Já, hle, vyrostl jsem, atd.’ [Kaz 1,16].
1. 18. 1. ‘Vždyť v množství moudrosti je množství pokušení!’ [Kaz 1,18] – Po celou dobu, kdy člověk množí moudrost, množí i pokušení. Po celou dobu, kdy člověk množí poznání, množí i utrpení.1)
Šalomoun řekl: „Tím, že jsem množil moudrost, množil jsem pokušení! Tím, že jsem množil poznání, množil jsem utrpení!“
Rav řekl: „Učence není třeba varovat.“2) – R. Samuel bar Nachman řekl: „[Učenec] je jako jemné lněné oděvy pocházející z Bet Šeanu: pošpiní-li se některý z nich, jak draze byly získány! [Nevzdělanec] je jako hrubé lněné oděvy pocházející z Arbelu: pošpiní-li se některý z nich, co na nich i na jejich ceně záleží!
[Uvedu] podobenství: Čemu se to podobá? Dvěma mužům, kteří vešli do obchodu. Jeden pojedl hrubý chléb se zeleninou, kdežto ten druhý pojedl jemný chléb s tučným masem, popil staré víno i různé druhy omáček a onemocněl. Jeden tedy jedl vybraná jídla a uškodil si, kdežto druhý jedl prostá jídla a neuškodil si. Podobně [mohu říci]: Viděl jsi snad někdy v životě osla či velblouda, aby jim bylo špatně? Spíše taková trápení přicházejí pouze na lidi!” – R. Izmael učí: „Břemeno je podle [síly] velblouda.“3)
Jménem r. Meira se učí: „Kvůli tomu, že byl Had tolik moudrý, byl kvůli té své moudrosti [tolik] potrestán. Neboť je psáno: ‘A had byl nejlstivější ze vší zvěře polní’ [Gen 3,1]. Proto byl proklet [nejvíce] ze všech zvířat i ze vší polní zvěře.”
Byli tací, co množili moudrost pro své dobro, a byli tací, co množili moudrost pro své zlo. Ti, co ji množili pro své dobro, byli Mojžíš a Šalomoun. Ti, co ji množili pro své zlo, byli Dóeg a Achítofel.
Byli tací, co množili sílu pro své dobro, a byli tací, co množili sílu pro své zlo. Ti, co ji množili pro své dobro, byli David a Juda. Ti, co ji množili pro své zlo, byli Samson a Goliáš.
Byli tací, co množili bohatství pro své dobro, a byli tací, co množili bohatství pro své zlo. Ti, co ho množili pro své dobro, byli David a Šalomoun. Ti, co ho množili pro své zlo, byli Kórach a Haman.
Byli tací, co množili syny pro své dobro, a byli tací, co množili syny pro své zlo. Ti, co je množili pro své dobro, byli synové Jákoba a Davida. [Ti, co je množili] pro své zlo, byli synové Achaba a Élího, neboť je psáno: ‘A synové Élího byli synové ničemní, atd.’ [1S 2,12] Synové Achaba kvůli tomu, že na sebe nevzali jařmo Nebes. ‘Nepoznali Pána’ [1S 2,12], protože říkali: ‘V nebesích není žádné království!’4)
1) Význam je ten, že k velké moudrosti se lze dopracovat jedině za cenu značného úsilí a osobních ztrát.
2) Učenec sám nejlépe ví, jak se mají dodržovat zákony, a proto ho nikdo v tomto směru nemusí poučovat. U laika je to něco jiného.
3) Tzn. každý má svou osobní míru utrpení podle toho, kolik je schopen vydržet. – Obecně z toho plyne poučení, že vzdělaný člověk je za své pochybení trestán mnohem přísněji nežli člověk nevzdělaný.
4) Paralelní pasáž v Midraš Šmuel VII,3 Achabovy syny vůbec nezmiňuje, a tak je rušivou větu o nich asi vhodnější vypustit.